Českou advokacii zastihla naprosto nečekaná šokující zpráva. Ve věku 53 let nás v pátek 19. ledna 2024 navždy opustil JUDr. Václav Vlk. Na kolegu, kamaráda nebo souputníka vzpomínají jeho kolegyně a kolegové:

 

„Je to pro mě naprosto nečekaná a smutná zpráva. Vašek byl kolega, spolužák a kamarád. Neúnavný glosátor a komentátor dění v justici a bojovník za lidská práva. Nikdy nešel daleko pro ostřejší výraz. Komoře, ale především mně osobně bude chybět, že už nikdy nebudu moci říct Tarantinovské… “Posílám tam Vlka”…“, uvedl na zprávu o úmrtí kolegy již včera předseda ČAK JUDr. Robert Němec, LL.M.

 

 

„Nečekaná zpráva o odchodu Vaška Vlka nás všechny zaskočila. Odešel kolega a kamarád, se kterým se dalo diskutovat kdykoli, o čemkoli – a dlouze. O právu, o spravedlnosti, o finančních potřebách Českého helsinského výboru i o vaření a dobrém víně. Dokázal spojit Čechy a Španělsko (a Bulharsko), právo a spravedlnost, rozum a vtip. Nezapomenu, jak opanoval předávání cen Právnické firmě roku 2023 svou důrazně přednesenou žádostí o příspěvek ČHV Naposledy jsem se s ním potkala na večeru Unie obhájců krátce před Vánoci. Probrali jsme leccos – nominace advokátů na ÚS, krácení odměn obhájcům ex offo i bulharské recepty jeho babičky. Nikdy by mě nenapadlo, že to setkání je poslední. Vašku, chybíš – své rodině, advokacii i mě. Nevnímám jako klišé, když napíšu – „Čest Tvé památce,“ uvedla advokátka, místopředsedkyně ČAK JUDr. Monika Novotná

 

„Advokát, a dobrý advokát, který chtěl lidem pomáhat daleko nad rámec své profese, a také to dělal. S jasnou vizí, jak pomáhat, a neomylnou schopností rozeznat, kde končí altruismus a začíná fanatismus. Pracovitý, slušný, přátelský. I jeho občasné kousavé komentáře byly důvěryhodné v tom, že mu prostě jde o věc. A ne o spor,“ zavzpomínal na bývalého kolegu JUDr. Tomáš Sokol, advokát, prezident Unie obhájců a člen představenstva ČAK. „V ČAK a Unii obhájců měl na starosti rodící se projekt angažovanosti advokátů při zlepšování podmínek vězňů. Už ho nedotáhne do konce, ale stihl toho dost. To bylo jeho dílo poslední. Angažoval se i jinde, mnohdy spontánně, prostě proto, že to podle něj bylo potřeba. Což asi platí i pro Český helsinský výbor, ale o tom asi napíší jiní. Kašlal na takzvané hlavní proudy a psal a říkal, co si myslí. Už jen to je dnes hodné obdivu. Třeba tvrzení, že „Máme celé plné okresní město lidí, kteří by byli schopni pracovat a přinášet společnosti pozitivní věci a my je máme jenom zavřené.“ Tohle všechno byl Vašek Vlk, a proto jsem ho měl rád a proto si ho vážím a budu vážit.“

 

„Václava Vlka jsem znal především z jeho práce v orgánech Komory a pak také z jeho mediálních projevů, jak na sociálních sítích, tak z jeho velmi dobře psaných glos a článků. Dokázal velice obratně a vtipně komentovat nejen společenské jevy z pohledu čistě odborně právního, ale prezentoval často i pohled lidský a příslušně kritický,“ přiblížil svého bývalého kolegu JUDr. Martin Maisner, PhD., MCIArb, advokát, místopředseda České advokátní komory. „ Svými názory mi byl velmi blízký a bude mi chybět.“

 

 

Advokát, obhájce a kolega z Unie obhájců JUDr. Petr Toman, LL.M., zaslal redakci tato slova vzpomínek „Václav Vlk – minulý týden jsme spolu mluvili a dnes píšu vzpomínku. Jaký byl podle mě? ADVOKÁT tělem i duší. Zarputilý odborník, důsledný a pohotový. Zavilý antikomunista. Jeden ze zakladatelů Unie obhájců a člen jejího prezidia. Člen Výboru vnějších vztahů ČAK. V těchto dvou funkcích jsem se s ním posledních patnáct let každý měsíc potkával, diskutoval i hádal. Právě zde nejvíce ovlivnil svoji profesi i mě a vždy tím správným směrem. Bude chybět advokacii, pro níž s velkým nasazením a bez nároku na jakoukoliv odměnu pracoval. Bude chybět klientům, jejichž práva bránil. Bude chybět spravedlnosti, kterou za všech okolností prosazoval. Především ale bude chybět své rodině, kterou miloval. Upřímnou soustrast.“

 

Advokát, obhájce a blízký přítel Mgr. Lukáš Trojan zavzpomínal následujícími řádky: „S Vaškem Vlkem jsme spolužáci a přátelé ze střední školy, vysoké školy i advokacie. Dělali jsme spolu advokátní zkoušky, zakládali Unii obhájců, spolu jsme sloužili v orgánech ČAK. Zastupovali jsme spolu španělské klienty v Čechách a české ve Španělsku. Václav byl od roku 1985 stálým souputníkem mého života. Minulé pondělí jsme se viděli na prezidiu Unie obhájců, ve čtvrtek jsem od něj dostal poslední e-mail, na který jsem nestačil odpovědět. Vašek byl jedním z nejstatečnějších advokátů, které znám. Nebál se konfrontace, vždy stál za klienty a hájil jejich práva bez ohledu na důsledky, které mu to může přinést. Byl tvrdohlavý. Pokud si něco vzal za své, urputně se toho držel. Resuscitoval Český helsinský výbor a bojoval za práva vězňů. Byl vtipný a miloval černý humor. K Vánocům jsme od něj dostávali předplatné časopisu Sorry. S Václavem mám rozjetých pár pracovních věcí, nedá se nic dělat musím už je dokončit sám. Václave prosím dávej na nás pozor tam ze shora a nepřejídej se tam našich oblíbených steaků a tapas. R.I.P. lukas.“

 

„Vždy orientovaný v projednávané problematice, vždy slušný, vždy s novým nápadem, vždy spolehlivý, vždy schopný řešit věc s lehkou ironií, úsměvem a nadhledem. Zkrátka pan ADVOKÁT,“ zavzpomínal JUDr. Bohuslav Sedlatý, předseda Odvolací kárné komise ČAK.

 

 

 

 

JUDr. Petr Poledne, Ph.D., advokát, místopředseda Kontrolní rady ČAK, připojil své vzpomínky: „Znal jsem Václava od studentských let. Od první letní Albeře. Vtipný společník a vášnivý diskutér o čemkoliv. Kam vstoupil, byl díky svému charisma naprosto přirozeně středem pozornosti. Vždy zapálený pro věc advokacie, jakož i pro liská práva v tom nejvlastnějším pojetí. Čest jeho památce!“ 

 

 

Advokát a člen představenstva ČAK JUDr. Michal Žižlavský zavzpomínal těmito slovy: „Václava Vlka jsem znal jako člověka, který se věnoval s velkým nasazením tématům lidských práv a rovného zacházení. Mám v živé paměti jeho nedávný projev na galavečeru Právnické firmy roku na Žofíně, kterým se snažil strhnout advokátky a advokáty k finanční podpoře Českého helsinského výboru. Václav měl velký zájem na tom, aby se řešily tak závažné celospolečenské problémy, jako například šikana nebo špatné zacházení v českém vězeňství. Jeho zápal bude chybět!“

 

„S Václavem jsme se poznali v roce 1996 jako mladí a divocí vrstevníci v jednom mimořádně vyhroceném a velmi košatém obchodně-trestním sporu mezi dvěma znepřátelenými skupinami. Po řadě let bojů, co do způsobu jejich vedení poplatných době, se z nás postupně paradoxně nestali nepřátelé, ale právě naopak. Zjistili jsme, že máme nejen velmi podobný styl, ale naše následná spolupráce se postupně posouvala do oblasti zájmů advokacie a ochrany lidských práv, zejména v oblasti nezávislosti advokacie a ochrany jejích nosných zásad. S Václavem jsme se setkávali nejen při agendě VOPOZY, ale i v odvolacím kárném řízení, kde jsme sveřepě hájili svá procesní postavení, tedy člena odvolacího kárného senátu a kárného žalobce, a přes mnohdy vyhrocené diskuse v oblasti kárné odpovědnosti advokátů jsme se svými pohledy navzájem obohacovali. Nová éra našeho vztahu se potom odvíjela od zakládání Unie obhájců ČR před deseti lety a za celou dobu našeho kolegiálního vztahu v jejím prezídiu. Při vzniku Unie obhájců ČR měl každý z členů prezídia svou neformální „gesci“, a ta Václavova v oblasti zejména komunikace s médii, politickým prostředím a Českým helsinským výborem bude opravdu chybět, stejně jako jeho zarputilá tvrdohlavost pro dobrou věc, smysl pro humor a dobrou společnost. Tak Václave, hodně štěstí při obhajobě hříšných duší na věčnosti!“ zavzpomínal advokát, obhájce, člen Unie obhájců ČR a předseda VOPOZA JUDr. Marek Nespala.

 

Kolega advokát a kamarád Mgr. František Korbel připojil na výzvu redakce tyto řádky: „Václav byl můj přítel, znali jsme se nejen z advokacie, ale i z Tábora, kam jezdil a který miloval. Byl výrazný advokát, kterého si každý zapamatuje. O to větší je to ztráta pro celou advokacii. Čest jeho památce.“

 

 

 

 

Senátorka JUDr. Daniela Kovářová ve smutku zaslala redakci tato slova: „Jak si budu Vaška pamatovat? Jako usměvavého kamaráda, který se nikdy nebál říkat nahlas své názory.“  

 

 

 

 

 

„Odešel Václav Vlk… ta ranní SMS zněla tak šíleně, že když jsme si ji začali přeposílat, každý se zdráhal uvěřit…„Ten Václav Vlk? Náš?“… psali jsme si nevěřícně,“ popsala první okamžiky po obdržení zprávy o skonu Václava Vlka PhDr. Iva Chaloupková, vedoucí Odboru vnějších vztahů a tisková mluvčí ČAK. „Bohužel, ano, ten náš. Byl přece pořád tak nabitý energií a tolika věcem se stíhal věnovat. Bodá mě u srdce, když si jen vzpomenu na jeho Evu a malé dcery. Mohl toho ještě tolik dokázat, ať pro klienty, v advokátní samosprávě, v oblasti lidských práv nebo právě jako táta! Všem nám bude chybět jeho suchý břitký humor, tah na branku a nazývání věcí pravými jmény namísto našlapování kolem nich. Ještě minulý týden jsme probírali budoucí spolupráci Komory a Českého helsinského výboru ve vězeňství, doufám, že se nám podaří a Václav tam nahoře bude spokojený. Dnes především hodně síly jeho rodině!“

 

Advokát JUDr. Jiří Hartmann na kolegu a přítele zavzpomínal takto: „Svérázná to a dramatická postava, bojovník a člověk, který se nebál vyjádřit i nepopulární názor, můj velký golfový kamarád a člověk, s kterým jsem pravidelně létal do golfového ráje. Při golfu na Tenerife, na našem posledním golfovém klání, měl obrovskou radost, protože v prosinci 2023 sázel jeden par za druhým. A já mu říkám: „Václave, ty už budeš muset být asi profesionál!“ A v tu chvíli se usmál a řekl: “Kdo umí, ten umí” A to byl a je náš Václav!“

 

„Václava jsem znal od jeho úplných začátků ještě jako advokátního koncipienta. Školil ho JUDr. Krejčík z Řevnic. Ten před několika dny zemřel, není to náhodou nakažlivé? Odmítám uvěřit, že nás Václav opustil. Navždy. Zpočátku jsme si vůbec nerozuměli, ovšem postupem doby jsme nalezli společnou řeč a kdykoli se potkali, nevynechali jsme jedinou příležitost si alespoň krátce promluvit. Před lety jsem pro kohosi významného sháněl místo koncipientky ovládající španělštinu. Ve Václavově kanceláři je dosud a jsou s ní všichni velmi spokojeni… Zastupoval jednu agenturu, jejíž projekt se krátce po rozjezdu zhroutil. Převzal jsem franšízanty. Zakousli jsme se do sebe, odmítali ustoupit o milimetr. Nakonec jsme uzavřeli sérii dohod, které nejvíce uvítali soudci. Vzájemně jsme se pochopili a – hlavně – respektovali. Naposledy jsem ho potkal na výročním setkání Unie obhájců v prosinci 2023. Nic nenaznačovalo, že by mu snad něco scházelo, byl veselý, zábavný, sršel vtipem. A přesně takového si chci a budu Václava pamatovat! Budeš nám chybět Václave!“ připojil svou vzpomínku JUDr. František Schulmann, advokát.

 

„Václava jsem znala řadu let jako kolegu z Odvolací kárné komise. Ani ne před čtrnácti dny se zúčastnil našeho společného zasedání, a – jako vždy – byl plný sil, aktivně se zapojoval do diskuse a přemýšlel, jak zlepšit image Komory na veřejnosti,“ popsala pro Advokátní deník své poslední setkání s Václavem Vlkem JUDr. Dagmar Dubecká, Ph.D., advokátka a členka Odvolací kárné komise ČAK. „Jeho náhlý skon mě hluboce zasáhl a opětovně mně připomněl, že život je pomíjivý a že bychom se neměli zabývat malichernostmi. Upřímnou soustrast Václavovým blízkým!“

 

„Odešel kolega, jehož jsem si mnohem víc vážil, přesto a než nakolik s ním souhlasil, tak jako ani on nesouhlasil vždycky se mnou. Ale to nám nebránilo být spolu v posledních letech v častém kontaktu. Zvlášť potom, co o dost mladší advokáty, než byl on sám, zařadil na seznam vstávajících bojovníků. A vím, jak mi pak přiznal, že mu za to mnozí netleskali. „Ale já si budu psát a říkat, co chci,“ odpověděl mi tehdy s úsměvem. Bavili jsme se spolu otevřeně a o všem. O advokacii. O lidských právech. O médiích. O Španělsku. Po smutné zprávě z dnešního dne o kolegově úmrtí je to všechno už jen minulost. A já cítím potřebu vzdát památce Václava Vlka tichou vzpomínku. Odešel kolega, kterého jsem si vážil za mnohé. Ze všeho nejvíc však právě za to, že psal a říkal, co chtěl,“ napsal redakci JUDr. Tomáš Nahodil, advokát v Praze.

 

Advokátka a vedoucí Oddělení ČAK pro věci kárné Mgr. Petra Vrábliková zaslala tato slova: „S Václavem jsem se poprvé setkala na přednáškách koncipientů – byl vtipný, měl nadhled a občas řekl něco, co nás dokázalo vytočit. Jako člena Odvolací kárné komise jsem ho poznala lépe – a pak ať už řekl nebo napsal cokoliv, nikdy se mě nemohl dotknout ničím. Věděla jsem, že to vždy myslí dobře, ve prospěch advokacie, práva, často ve prospěch žen, ve prospěch druhých. Asi už navždy právě proto pro mě bude ztělesněním představy advokáta jako svobodomyslného a svobodu požadujícího člověka s hlubokým respektem k právu, zejména pak k lidským právům, a s neotřelým způsobem myšlení, jímž nás často dokázal překvapit. A nevím, která z jeho částí osobnosti mi bude chybět víc.“

 

„Když mi nad ránem pípnul mobil s tou šokující zprávou, nemohla jsem tomu uvěřit, o to více, že jsme s Václavem Vlkem měli na tento týden připravený k publikaci na Advokátním deníku rozhovor. Rozhovor, na který navazovala jeho osobní výzva k finanční podpoře Českého helsinského výboru, za který se pral a vynakládal nemalé úsilí na jeho podporu. A tak poprosím za něho nyní já, prosím podpořte ČHV, určitě to tam někde ze shora uvidí a udělá mu to radost. Nám tady na Zemi bude chybět nejen jeho bojovnost, neohroženost, ale i nadhled a vtip… Odpočívejte v pokoji,“ dodala ke vzpomínkám kolegyň a kolegů šéfredaktorka BA a AD JUDr. Hana Rýdlová.

 

Redakce AD
Foto: ČAK