Za každou kauzou musí ústavní soudce vidět občana-jednotlivce, říká JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc., jehož desetileté funkční období u Ústavního soudu (ÚS) končí v sobotu 20. ledna 2024. Sám si prý na takovou perspektivu chvíli zvykal. Přišel totiž z akademického prostředí, zabýval se evropským právem, na situaci v ČR se podle svých slov tehdy díval z „nadústavní výše“, čili z opačné perspektivy. „Chvilku trvalo, než jsem se přizpůsobil,“ přiznal Zemánek.

K Ústavnímu soudu se Jiří Zemánek dostal jako posila pro složité kauzy s evropským a mezinárodním prvkem, jako před tím bylo například rozhodování o eurozatykači nebo Lisabonské smlouvě. V jeho desetiletém funkčním období ale už mnoho takových návrhů nepřicházelo. „Když jsem přišel, evropsko-právní doktrína ÚS už byla načrtnuta, pak šlo o to, ji dodržovat. Zásadní posun nenastal,“ přiblížil situaci Zemánek.

Evropskou souvislost i zahraniční ohlas však měl například Zemánkův nález, jímž ÚS zamítl návrh na zrušení pětiprocentní vstupní klauzule ve volbách do Evropského parlamentu. Podle nálezu klauzule brání přílišné fragmentaci europarlamentu. Podle Zemánka šlo o to, aby se napomohlo „tvorbě vůle“ v Evropské unii.

Za důležitý pokládá Jiří Zemánek i nález, kterým vyhověl stížnosti cizince, jehož česká manželka odvezla společné dítě do ČR. Justice v Česku následně nerespektovala britský verdikt nařizující návrat dítěte do Londýna, kde rodina původně žila. Tehdy měl doktor Zemánek pocit, že v citlivé kauze rozhodl Ústavní soud proti obecnému očekávání. „Nejsme tady od toho, abychom se stavěli vstřícně k očekávání veřejnosti. Musíme se řídit podle práva. Právo v tomto případě nebylo možné aplikovat jinak než tak, jak jsme to udělali,“ uvedl Zemánek.

Na základě Zemánkova nálezu také ÚS ponechal v platnosti výjimku, která historikům usnadňuje přístup k archivním dokumentům nacistického i komunistického režimu. Podle soudce Zemánka by bylo absurdní, kdyby se přístup po letech náhle zkomplikoval či znemožnil.

Nejednou ale zůstal Jiří Zemánek v menšině, odlišná stanoviska často sepisoval v době, kdy v senátu zasedal s Josefem Fialou a Radovanem Suchánkem. Platí to například pro nález, kterým ÚS definitivně rozhodl, že zámek Opočno na Rychnovsku zůstane státu, navzdory snaze původních majitelů z rodu Colloredo-Mansfeldů.

Rozhodnutí, u kterých lze nalézt Zemánkovo odlišné stanovisko, je z té doby několik. „S těžkým srdcem jsem to dělal. Nemám rád, když se nedokážeme shodnout, měli bychom ten prostor najít, ale nešlo to, nešlo to, nešlo to… Tak jsem se ‚postavil na zadní‘,“ podotkl soudce.

Jak také Jiří Zemánek řekl, při práci ústavního soudce často narážel na nedostatky procesních kodexů, kterými se v ČR řídí civilní i trestní soudní řízení. Po mnoha změnách a novelách je to prý obtížně použitelná materie. „O tom by se měla vést diskuse v Parlamentu,“ zdůraznil Zemánek s tím, že ne všechno může zachránit ÚS.

Třiasedmdesátiletý Jiří Zemánek by se nyní rád alespoň částečně vrátil na akademickou půdu a navázal na působení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Také chce zúročit desetiletou zkušenost ústavního soudce v nějaké odborné publikaci. Dokud působil u soudu, psát příliš nestíhal, bylo příliš mnoho jiné práce.

Z personálního doplňování ÚS prezidentem Petrem Pavlem má Zemánek dobrý pocit. Zvládnou to, řekl na adresu nové generace ústavních soudců.

Zdroj: ČTK
Foto: ÚS/Vladimír Novotný