SDEU k nároku na mezinárodní ochranu v případě páchání násilí na ženách

Soudní dvůr EU upřesnil podmínky pro přiznání nároku na mezinárodní ochranu v případě páchání násilí na ženách a vydal rozsudek ve věci C-621/21 | Intervjuirašt organ na DAB pri MS (Ženy, které se staly oběťmi domácího násilí).

 

Na ženy jako celek lze nahlížet tak, že přísluší k určité sociální skupině ve smyslu směrnice 2011/95 a mají nárok na postavení uprchlíka, pokud jsou splněny podmínky stanovené touto směrnicí. Tak je tomu v případě, kdy jsou v zemi původu vystaveny z důvodu svého pohlaví fyzickému nebo psychickému násilí, včetně sexuálního a domácího násilí. Nejsou-li splněny podmínky pro přiznání postavení uprchlíka, mohou mít nárok na doplňkovou ochranu, zejména pokud jim hrozí reálné nebezpečí, že budou usmrceny nebo vystaveny násilí.

Turecká státní příslušnice kurdského původu, muslimského vyznání a rozvedená, jež tvrdí, že ji její rodina provdala proti její vůli, manžel ji bil a vyhrožoval jí, se obávala o svůj život, kdyby se musela vrátit do Turecka, a podala žádost o mezinárodní ochranu v Bulharsku.

Bulharský soud, kterému byla věc předložena, se rozhodl položit Soudnímu dvoru otázky.

Směrnice 2011/951 stanoví podmínky pro přiznání postavení uprchlíka a doplňkové ochrany, které mohou požívat státní příslušníci třetích zemí. Postavení uprchlíka se přiznává v případech pronásledování každého státního příslušníka třetí země z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních a z důvodů zastávání určitých politických názorů či příslušnosti k určité sociální skupině. Doplňková ochrana je stanovena pro každého státního příslušníka třetí země, který nemůže být považován za uprchlíka, ale u kterého existují závažné a prokazatelné důvody se domnívat, že kdyby byl navrácen do země původu, byl by vystaven reálné hrozbě, že utrpí vážnou újmu, což zahrnuje zejména popravu a nelidské či ponižující zacházení.

Soudní dvůr rozhodl, že směrnice musí být vykládána v souladu s Istanbulskou úmluvou, která zavazuje Evropskou unii a uznává násilí založené na pohlaví páchané na ženách jako formu pronásledování. Soudní dvůr mimoto podotkl, že na ženy jako celek lze nahlížet tak, že přísluší k určité sociální skupině ve smyslu směrnice 2011/95. Ženy proto mají nárok na postavení uprchlíka, pokud jsou v zemi původu vystaveny z důvodu svého pohlaví fyzickému nebo psychickému násilí, včetně sexuálního a domácího násilí.

Nejsou-li splněny podmínky pro přiznání postavení uprchlíka, mají nárok na doplňkovou ochranu i v případě reálné hrozby, že budou usmrceny nebo vystaveny násilí ze strany jejich rodinného příslušníka nebo příslušníka jejich komunity z důvodu údajného porušení kulturních, náboženských nebo tradičních norem.

Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí, jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

 

Zdroj: SDEU
Foto: canva.com

Go to TOP