K výslechu nezletilého svědka dle § 102 odst. 1 tr. řádu před zahájením trestního stíhání
Ustanovení § 102 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále „tr. řád“), umožňuje orgánům činným v trestním řízení provést výslech svědka mladšího 18 let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivnit jeho duševní a mravní vývoj, i před zahájením trestního stíhání, tedy bez možnosti obhajoby klást vyslýchanému otázky, a protokol o takovém výslechu či obrazový a zvukový záznam následně použít v řízení před soudem jako důkaz. Nejvyšší soud a Ústavní soud se v nedávné době vyjádřily k otázce, zda je takový postup souladný se zásadou kontradiktornosti, která řízení před trestním soudem ovládá a s níž může být postup dle uvedeného ustanovení tr. řádu v rozporu.
Již z rozhodnutí věci Tseber proti České republice rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 11. 2012, stížnost č. 46203/08, vyplývá, že použitelnost protokolu o výslechu svědka, kterému obhajoba nemohla klást otázky, je velmi limitována.
Výpověď svědka, který nemohl být za účasti obhajoby slyšen v hlavním líčení, může být k prokázání viny využita za naplnění následujících předpokladů:
i) zda byl pro skutečnost, že obhajoba neměla možnost vyslechnout svědka obžaloby, dán závažný důvod (bez závažného důvodu je procesní použitelnost důkazu takřka vyloučena),
ii) byl-li takový závažný důvod dán, nelze výpověď daného svědka použít jako výlučný nebo rozhodující důkaz viny, a
iii) pokud by taková výpověď byla výlučným nebo rozhodujícím důkazem viny, lze ještě řízení jako celek považovat za spravedlivé, jestliže jsou, slovy evropské soudní instance, dány skutečnosti dostatečným způsobem vyvažující nevýhody spojené s připuštěním takového důkazu a umožňující řádné a spravedlivé posouzení důvěryhodnosti takového důkazu. Pro úplnost dodávám, že skutečností dostatečně vyvažující takovou nevýhodu nebyla shledána přítomnost soudce při výslechu.
Uvedené předpoklady jsou v české judikatuře rozvedeny např. nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/13, nebo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1284/2014.
Vyslechnout nezletilého svědka před zahájením trestního stíhání (a následně bez dalšího užít takový důkaz v řízení před soudem), tedy ve fázi prověřování, kdy dosud nebyla žádná osoba obviněna a není obhájce, který by se v postavení jejího zástupce takového procesního úkonu mohl účastnit, lze dle tr. řádu ve dvou případech (často je výslech prováděn postupem dle obou níže jmenovaných ustanovení zároveň).
Jednak lze takový výslech provést jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158a tr. řádu (je nutné splnit podmínky neodkladnosti a neopakovatelnosti), vedle uvedeného lze takový výslech provést postupem podle § 102 odst. 1 tr. řádu (výslech se musí týkat zvláště citlivých okolností, tedy okolností, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj nezletilého). Jedná-li se o výslech o předmětných okolnostech postupem dle § 102 odst. 1 tr. řádu, přibere se k němu orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, příp. rodiče. Soudce (na rozdíl od výslechu jako neodkladného a neopakovatelného úkonu) být přítomen nemusí. Jsou-li zmíněné podmínky splněny, lze protokol o takovém výslechu, resp. obrazový a zvukový záznam, použít jako důkazní prostředek v řízení před soudem, a to i bez souhlasu obžalovaného. Zákonná úprava zdůrazňuje, že takový výslech je nutné provést vyčerpávajícím způsobem, aby jej zpravidla už nebylo třeba v dalším řízení opakovat.
Porovnáním shora předestřených náhledů Evropského soudu pro lidská práva se zákonným zněním nelze dospět k jinému náhledu, než že skutečnost, kdy policejní orgán dodrží literu zákona a splní předpoklady § 102 tr. řádu, nemusí mít vždy za následek procesní použitelnost protokolu či záznamu o výslechu, jenž byl proveden v souladu s daným ustanovením. Jinak řečeno, zákonné znění (zmiňovaný § 102 tr. řádu) stanoví méně podmínek procesní použitelnosti než judikatura odkazující na mezinárodní úmluvy zaručující určitý standard ochrany základních lidských práv a svobod, které jsou zákonné úpravě s ohledem na hierarchii norem nadřazeny (a tato by s nimi měla být souladná – leč zjevně není).
V nedávné době bylo vydáno několik rozhodnutí českých soudů, která podmínky použitelnosti protokolu (příp. zvukového a obrazového záznamu) o výslechu nezletilého svědka dle § 102 odst. 1 tr. řádu v řízení před soudem osvětlují (či naopak činí složitějšími?).
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 44/2022
Prvním takovým rozhodnutím je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 44/2022 (dále jen „rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 44/2022“). Dovolací soud posuzoval případ, kdy soud prvního stupně i soud odvolací shledaly obviněného vinným zločinem pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále „tr. zákoník“). Rozhodujícím usvědčujícím důkazem byla shledána výpověď nezletilé poškozené, která byla před zahájením trestního stíhání vyslechnuta postupem dle § 102 odst. 1 tr. řádu (a nadto postupem podle § 158a tr. řádu, když však dovolací soud následně shledal, že nebyla dána ani neodkladnost, ani neopakovatelnost předmětného úkonu – což je však pro téma tohoto článku nedůležité). Následně již slyšena nebyla, soud postupem dle § 102 odst. 2 tr. řádu přehrál obrazový a zvukový záznam o výslechu z přípravného řízení. Nejvyšší soud výslovně shledal: „Na tom, že rozsudek vzešel z řízení, v němž bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, nic nemění okolnost, že Obvodní soud pro Prahu 9 postupoval způsobem, který mu jinak umožňovalo ust. § 102 odst. 2 tr. řádu.“
Dovolací soud dále zdůraznil, že české trestní řízení je ovládáno zásadou kontradiktornosti (vyplývající z řady mezinárodních úmluv, např. z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), přičemž orgány činné v trestním řízení v projednávané věci nedbaly na to, že postupy upravené trestním řádem musí být vždy uplatňovány způsobem slučitelným se jmenovanou úmluvou. Ve vztahu k použitelnosti výpovědi nezletilého svědka, která byla získána postupem dle § 102 tr. řádu, uzavřel: „Nicméně je-li výpověď svědka jediným nebo rozhodujícím usvědčujícím důkazem, takže výrok o vině nelze vybudovat na jiných důkazech, pak je nutné i v rámci postupu podle § 102 tr. řádu zachovat kontradiktornost jako definiční znak spravedlivého procesu, což znamená, že obviněnému nebo obhájci je třeba umožnit přítomnost při výslechu a kladení otázek vyslýchané osobě, byť prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení (§ 102 odst. 3 tr. řádu). Pokud má policejní orgán v přípravném řízení provést výslech osoby mladší než 18 let způsobem, který umožní, aby v hlavním líčení byl místo výslechu takové osoby proveden důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu o výslechu, a pokud lze očekávat, že půjde o jediný nebo rozhodující usvědčující důkaz, pak musí obviněnému nebo obhájci umožnit přítomnost při výslechu a kladení otázek vyslýchané osobě, třebaže to ust. § 102 tr. řádu výslovně nevyžaduje. Jedině tak policejní orgán splní podmínku kontradiktorního provedení důkazu a zároveň podmínku použitelnosti důkazu v řízení před soudem. Jestliže policejní orgán provede výslech, aniž obviněnému nebo obhájci umožní přítomnost při výslechu a kladení otázek vyslýchané osobě, nelze tento deficit kontradiktornosti napravit jinak než výslechem svědka před soudem. Odsuzující výrok o vině, který je založen výlučně nebo v rozhodující míře na důkazu, který nebyl proveden kontradiktorně, znamená porušení ust. čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tím i porušení práva obviněného na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“[1]
Citované rozhodnutí provádí mj. rozbor spisového materiálu, dle jehož závěrů měl policejní orgán již před předmětným výslechem nakládat dostatkem podkladů k zahájení trestního stíhání. Ve spise byl obsažen protokol o trestním oznámení podaný matkou nezletilé a úřední záznam o vytěžení poškozené, nic tedy dle dovolacího soudu nebránilo tomu, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného postupem podle § 160 odst. 1 tr. řádu a poškozená nezletilá vyslechnuta následně za přítomnosti obhájce. Dovolací soud však výslovně neuvádí, zda se tento argument vztahuje k posouzení výslechu jako nikoliv neodkladného úkonu, nebo zda je tímto argumentem (mimo jiných) vyvracena možnost užít protokol o výslechu nezletilé postupem dle § 102 odst. 2 tr. řádu.
Obecnost dovolacím soudem předkládaného názoru napovídá, že postup dle § 102 tr. řádu by za uvedených podmínek (jediný či rozhodující usvědčující důkaz apod.) patrně byl před zahájením trestního stíhání zcela vyloučen, neboť v této fázi trestního řízení dosud není nikdo obviněn. Není-li obviněného, není ani obhájce, který by se výslechu mohl účastnit, klást otázky, a v důsledku přispět k naplnění zásady kontradiktornosti.
Náhledy předestřené v rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 44/2022 posvětil Ústavní soud, který však v usnesení ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1152/22, otázku použitelnosti protokolu o výslechu nezletilého svědka (ani záznamu) postupem dle § 102 odst. 2 blíže nerozebírá. Opakuje názor Nejvyššího soudu, dle něhož policejní orgán mohl trestní stíhání zahájit již před daným výslechem nezletilé, pročež se nemohlo jednat o neodkladný úkon (a pro jiné okolnosti ani neopakovatelný). Důvod, pro který nebylo možné čtení protokolu nebo přehrání záznamu v souladu s § 102 odst. 2 tr. řádu, a zda nemožnost takového postupu nějak souvisela s tím, že již byly splněny předpoklady zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, není uveden (patrně se Ústavní soud mlčky přiklonil k dovolacímu soudu, dle něhož by takový postup byl v rozporu se zásadou kontradiktornosti).
Dlužno zmínit, že k závěrům rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 44/2022 se Nejvyšší soud přiklonil ještě v jednom případě, a to ve svém usnesení ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 4 Tdo 1185/2022. Odůvodnění jmenovaného usnesení však argumentaci blíže nerozvádí, opakuje toliko shledání rozvedená v rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 44/2022 a k odlišnému názoru vyjádřenému jiným senátem dovolacího soudu se nevyjadřuje (viz níže).
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 8 Tdo 381/2022
Ve stejném roce jako rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 44/2022 bylo jiným senátem Nejvyššího soudu vydáno usnesení, které k použitelnosti protokolu o výslechu nezletilého svědka provedeného dle § 102 odst. 1 tr. řádu, resp. záznamu takového výslechu, zaujímá (zdánlivě?) zcela opačný postoj, a to usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 8 Tdo 381/2022 (dále jen rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 381/2022, proti tomu zjevně ústavní stížnost podána nebyla).
Jmenovaným rozhodnutím bylo odmítnuto dovolání obviněného, který byl v předchozím řízení pravomocně uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku. V dané věci dovolací soud uvedl, že výslech poškozené nezletilé před zahájením trestního stíhání byl proveden v souladu s § 102 odst. 1 tr. řádu a (nadbytečně) jako neodkladný a neopakovatelný úkon dle § 158a tr. řádu, když postačil postup dle § 102 tr. řádu, tedy provedení výslechu mj. za přítomnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí a následné přehrání záznamu v řízení před soudem. Přítomnost soudce a ve své podstatě postup dle § 158a tr. řádu jako takový nebyl pro procesní použitelnost výpovědi nutný. Nejednalo se o účelné oddálení zahájení trestního stíhání, neboť bez výpovědi získané příslušným výslechem nezletilé nebyly dány důvody pro zahájení trestního stíhání. Byť obviněný zprvu s přehráním záznamu vyslovil souhlas (dle § 102 odst. 2 tr. řádu nebyl třeba), následně výpověď poškozené rozporoval a žádal její opětovné slyšení při hlavním líčení, čemuž nebylo vyhověno. Podobně jako v případě rozhodnutí ve věci sp. zn. 7 Tdo 44/2022 byl záznam o výslechu nezletilé poškozené z přípravného řízení rozhodujícím usvědčujícím důkazem.
Ač nebyla dodržena zásada kontradiktornosti, a důsledkem toho porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, dovolací soud uzavřel: „Nejvyšší soud podle uvedených zjištění shledal, že námitky obviněného nejsou důvodné. Soud, byť to výslovně v protokolu neuvedl, postupoval podle § 102 odst. 2 tr. řádu, podle něhož má být nezletilá osoba dříve vyslechnutá za podmínek § 102 odst. 1 tr. řádu v dalším řízení vyslýchána jen v nutných případech. Na podkladě rozhodnutí soudu je možné v řízení před soudem provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu i za podmínek § 211 odst. 1 a 2 tr. řádu (zde je patrně myšleno ‚i bez splnění podmínek § 211 odst. 1 a 2 tr. řádu‘, což výslovně upravuje § 102 odst. 2 tr. řádu – pozn. aut.). Nezletilá AAAAA nar. XY byla osobou mladší 18 let a bylo nutné z důvodu její ochrany uplatnit výjimku ze zásady ústnosti vymezené v § 2 odst. 11 tr. řádu. Provádět výslech svědka mladšího než 18 let o okolnostech uvedených v § 102 odst. 1 tr. řádu (tj. o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj), v pozdějším než přípravném řízení (zejména v řízení před soudem) je možné jen v nutných případech. Posouzení, zda jde o takový případ, záleží na všech okolnostech konkrétní trestní věci, především na důkazní situaci. V daném případě bylo nutné nezletilou obzvláště chránit, protože do jejího velmi špatného až zuboženého stavu, v jakém byla orgánem sociálně-právní ochrany dětí přebírána, byla uvedena trestným jednáním obou svých rodičů. … Tyto okolnosti vedly důvodně soud k tomu, že byl kladen důraz na ochranu nezletilé před právem obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má obviněný právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Ani toto právo obviněného není nadřazeno jinému základnímu lidskému právu, a to právu na zvláštní ochranu dětí zaručenému jak v čl. 32 odst. 1 větě druhé Listiny základních práv a svobod, tak v Úmluvě o právech dítěte … U nezletilého dítěte je upřednostněn zájem dítěte před právem obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Je zde zdůrazněno, že u dítěte nízkého věku je třeba důkladně dbát na jeho práva, zejména na zájem o jeho blaho.“ Následně Nejvyšší soud cituje větší počet mezinárodních úmluv, jež zvýšený standard ochrany práv dětí v trestním řízení upravují.[2]
Porovnání
Je až s podivem, jak jsou skutkové a procesní okolnosti (byť je jejich popis získán toliko cestou reprodukování dovolacím soudem) rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 44/2022 a rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 381/2022 podobné. V obou případech byl pachatel odsouzen za trestný čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, v obou případech byla nezletilá svědkyně v postavení poškozené vyslechnuta před zahájením trestního stíhání postupem dle § 102 odst. 1 tr. řádu a v obou případech se dle všech okolností jednalo o naprosto zásadní usvědčující důkaz, který byl v řízení před soudem proveden tak, že byl přehrán záznam o daném výslechu. Poškozené nezletilé dítě (svědkyně) v řízení před soudem shodně slyšeno nebylo, obhajoba neměla možnost klást mu otázky. Oba případy se shodovaly ve výše uvedeném, v obou věcech bylo postupováno souladně s § 102 tr. řádu, přesto byl v prvním případě takový postup shledán vadným a věc vrácena soudu prvního stupně s pokynem, aby pochybení napravil osobním výslechem nezletilé poškozené, ve druhém případě však nikoliv – dovolání obviněného bylo odmítnuto.
Je otázkou, z jakého důvodu dospěl Nejvyšší soud ve velmi podobných věcech k zásadně odlišným závěrům. Jak již bylo rozvedeno, řada okolností byla v obou případech takřka shodná a z porovnání odůvodnění se mnoho odlišností nepodává. V rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 44/2022 dovolací soud shledal, že i bez předmětného výslechu bylo možné zahájit trestní stíhání, nelze však určit, zda se tento argument nevztahuje spíše k odmítnutí daného výslechu jako neodkladného úkonu. V rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 381/2022 Nejvyšší soud zkoumal, zda provedením daného výslechu postupem dle § 102 tr. řádu nedošlo k účelovému oddálení zahájení trestního stíhání. Takovou vadu však neshledal, když měly být před zahájením trestního stíhání provedeny hned dva výslechy nezletilé v souladu s § 102 tr. řádu, přičemž až po druhém z nich bylo postaveno na jisto, že zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu bude namístě. Ani z jednoho odůvodnění však nelze vyčíst, jaké všechny důkazy odůvodňovaly zahájení trestního stíhání, ani zda toto mělo nějaký vliv na následné posuzování zákonnosti důkazu provedeného dle § 102 odst. 2 tr. řádu.
Byť obě rozhodnutí poukazují na narušení zásady kontradiktornosti, každé se s tímto vypořádává po svém, z odůvodnění však nic svědčící pro rozdílný přístup vyčíst nelze. Rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 381/2022 se podrobněji věnuje zbědovanému stavu poškozené, je však otázkou, zda poškozená ve druhé věci byla v diametrálně odlišném stavu. Tím se dostáváme k povaze a závažnosti trestné činnosti, která byla na poškozených spáchána. Rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 44/2022 posuzovalo případ, kdy byl obviněný ohrožen trestní sazbou jeden rok až osm let, uložen mu byl trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let, a ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě. Žalovaným skutkem bylo jednání obviněného, který si měl v jednom případě (v podnapilém stavu, ve sportovním areálu při konání fotbalového turnaje) posadit na klín svou neteř a této hladit přirození a prstem jí na něj tlačit. Ve druhém případě (rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 381/2022) se trestní soudy pohybovaly v sazbě dvě léta až deset let, přičemž žalovaný skutek byl vymezen obdobím mezi roky 2012 až 2018, kdy měl obviněný (stručně shrnuto) ohrožovat výchovu své nezletilé dcery, tuto opakovaně vozit na nezjištěnou adresu, kde za úplatu umožňoval ji zcela nahou fotit neznámou ženou, v témže dlouhém období měl poškozenou pohlavně zneužívat (orální sex aj.), důsledkem čehož byl mj. výrazně opožděný mentální vývoj nezletilé poškozené a její značné neurotické obtíže. V této věci byl obviněnému ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let (souhrnný – sbíhající se trestná činnost však byla zjevně výrazně méně závažná).
Rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 381/2022 bylo vydáno při posuzování zjevně závažnější (společensky škodlivější) věci – mohla mít tato skutečnost vliv na to, že (oproti rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 44/2022) byl záznam o výslechu nezletilé poškozené z přípravného řízení postupem dle § 102 odst. 2 tr. řádu připuštěn? Nelze si totiž nevšimnout, že takový náhled by byl souladný s přístupem k použitelnosti jiných důkazů, a to tzv. plodů z otráveného stromu. Teorii plodů z otráveného stromu, dle níž nelze použít žádný důkaz, který byl získán za přispění jiného dříve nezákonně získaného důkazu, české soudy obecně nepřijímají.[3] Judikatura vyjadřující se k přístupu k důkazům, které se podařilo získat na základě důkazu, který byl získán nezákonně, zdůrazňuje povinnost soudu zvažovat všechny okolnosti případu, když takovou povinnost výstižně popisuje Nejvyšší soud (odkazující na postoj Evropského soudu pro lidská práva): „Při posuzování toho, zda bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces či nikoliv, porovnává na jedné straně zájem na vyšetření a potrestání trestných činů a na straně druhé zájem chráněný porušeným předpisem, přičemž čím závažnější čin, tím větší zásah, resp. porušení procesních předpisů v neprospěch obviněného, je možné tolerovat.“[4] Uvedené by umožňovalo vysvětlit odlišné stanovisko Nejvyššího soudu k použitelnosti výslechu provedeného v souladu s § 102 tr. řádu ve dvou jinak velmi podobných případech. Čím zranitelnější oběť, čím větší zájem na tom, aby nemusela v řízení opětovně vypovídat, čím závažnější stíhaný čin, tím menší zájem na zachování kontradiktornosti procesu a tím větší pravděpodobnost, že přehrání záznamů či přečtení protokolu o výslechu dle § 102 odst. 2 tr. řádu bude shledáno přijatelným zásahem do práva na spravedlivý proces? Takový závěr se nabízí, leč z citovaných rozhodnutí se výslovně nepodává. Nezodpovězenou otázkou (a patrně tématem pro samostatný článek) zůstává, zda by takový přístup byl souladný s jinými náhledy Evropského soudu pro lidská práva na prvky práva na spravedlivý proces, zejména již zmiňovanou kontradiktornost řízení. Je-li výpověď, která nebyla získána za zachování kontradiktornosti, výlučným nebo rozhodujícím důkazem, lze řízení považovat za spravedlivé, jsou-li dány skutečnosti dostatečným způsobem vyvažující nevýhody spojené s připuštěním takového důkazu a umožňující řádné a spravedlivé posouzení důvěryhodnosti takového důkazu.[5] Uvedený postoj Evropského soudu pro lidská práva nic neříká o tom, že by měla být uvažována (zároveň) závažnost činu, zvýšený zájem společnosti na potrestání či ohled na oběť (poškozeného).
V praxi může převážit názor upřednostňující zásadu kontradiktornosti nebo názor upřednostňující ochranu nezletilého dítěte, autorovi se však nejeví nelogické ani využití úvah uvedených v předchozím odstavci a poměřování významu chráněných zájmů.[6] Ať už dostane přednost ten či onen náhled, vázání procesní použitelnosti výlučně na význam daného důkazu (zda bude jediným či rozhodujícím usvědčujícím důkazem) klade na orgány činné v trestním řízení zvýšené nároky, které se mohou v konkrétním případě rovnat věšteckým schopnostem. Dovolací soud v citovaných rozhodnutích posuzoval procesní použitelnost retrospektivně, tedy po zhlédnutí celého průběhu řízení a zvážení významu výpovědí nezletilých svědkyň, které byly učiněny před zahájením trestního stíhání. Policejní orgán, potažmo státní zástupce, však ve svých právních úvahách musí přemýšlet perspektivně, tedy vždy zvažovat, zda má dostatek podkladů pro navazující procesní postup (sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, zahájení trestního stíhání, podání obžaloby atd.). Před provedením výslechu nemusí tušit, jaký bude obsah výpovědi, tím méně může předvídat, zda taková výpověď bude jediným či rozhodujícím usvědčujícím důkazem v navazujícím řízení před soudem.
Závěr
Je nutné zmínit, že odlišná stanoviska Nejvyššího soudu k procesní použitelnosti výpovědi nezletilého svědka dle § 102 odst. 1 tr. řádu zastávaná rozhodnutím sp. zn. 7 Tdo 44/2022 a sp. zn. 8 Tdo 381/2022 nevedou k posílení právní jistoty. Pro obhajobu uvedené skýtá šanci pro zpochybnění použitelnosti takové výpovědi, neboť s ohledem na shora popsané je šance, že případné dovolání bude řešit senát stavící na první místo zásadu kontradiktornosti. Obžaloba bude muset v každém případě zvažovat, zda převáží zájem na ochraně nezletilého před opakovaným výslechem, nebo zájem na jistotě procesní použitelnosti výslechu, resp. protokolu o něm či zvukového a obrazového záznamu.
Při snaze vyvážit tyto zájmy (a vyhovět požadavkům zásady kontradiktornosti) by snad mohlo být přiléhavé provést ve fázi prověřování stručný výslech (tzv. vytěžení), na jehož základě by došlo k zahájení trestního stíhání, a následně by byl (již ve fázi vyšetřování) nezletilý svědek vyčerpávajícím způsobem vyslechnut postupem dle § 102 odst. 1 tr. řádu za účasti obhajoby.
JUDr. Martin Pešek působí jako právní čekatel Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
Ilustrační foto: pixabay
[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 44/2022.
[2] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 8 Tdo 381/2022.
[3] Nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 1677/13, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017.
[4] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020.
[5] Tseber proti České republice, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 11. 2012, stížnost č. 46203/08.
[6] K rozporu mezi právem na spravedlivý proces a právem na nedotknutelnost osoby svědka a jeho řešení viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94.
