Předmětem tohoto příspěvku je poměrně zajímavé téma nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích vyplácených mezi akcionáře. Obecně lze uvést, že se jedná o téma nejen teoretické, ale i s praktickým přesahem. Podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích vyplácený akcionářům je totiž nepochybně nejdůležitějším ekonomickým právem spojeným s akciemi, kvůli kterému většinou zájemce nabývá akcie proto, aby se podílel na ekonomických úspěších akciové společnosti. Pravidla pro rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů, způsoby jeho rozdělení, podmínky pro jeho výplatu, formu výplaty a jeho splatnost pak tvoří nedílnou součást tohoto práva.

Autor se v tomto příspěvku výlučně zabývá situací, kdy akciová společnost má více než jednoho akcionáře, neboť v případě akciové společnosti s jediným akcionářem je celá situace nepoměrně jednodušší a většina problémů v případě jediného akcionáře odpadá. Předmětem tohoto příspěvku nejsou otázky spojené s podílem na zisku určeným jiným osobám než akcionářům ani daňová a účetní problematika.

Předchozí právní úprava daná zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „obch. zák.“), sice výplatu podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích akcionářům nepeněžitou formou výslovně nezakazovala, nicméně z formulací zákonné úpravy bylo zřejmé, že s ní ani nepočítala. Jako příklad je možné uvést např. ust. § 178 odst. 6 obch. zák., kde se uvádí, cit.: „Částka určená k vyplacení jako podíl na zisku společnosti“. S ohledem na tuto skutečnost se ani odborná literatura danou možností nezabývala. V praxi jsem se sám nesetkal se steskem nad neexistencí možnosti výplaty podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě a s potřebou tuto problematiku nějak upravit. I na základě těchto osobních zkušeností se tak jevilo evidentní, že ani ekonomická praxe výplatu podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě nepostrádala, a tak po celou dobu účinnosti obchodního zákoníku si ekonomická praxe změnu právní úpravy nepotřebovala vynutit.

Právní úprava daná zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), (dále též „z. o. k.“) však nově v ust. § 348 odst. 2 z. o. k. připustila výplatu podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích akcionářům i v nepeněžité formě, když v tomto ustanovení výplatu podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích akcionářům upravila takto: „Neurčí-li stanovy jinak, vyplácí se podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích v penězích.“ Zákonodárce však tuto možnost nepovažoval za natolik významnou, aby v důvodové zprávě k zákonu o obchodních korporacích[1] tuto změnu – možnost výplaty podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích nepeněžitou formou – výslovně zmínil či komentoval, a ani neuvedl, která konkrétní právní úprava se stala inspirací této právní úpravy. Lze se nicméně důvodně domnívat, že uvedenou inspirací byl německý zákon o akciových společnostech, který v § 58 (5) zákona o akciových společnostech umožňuje výplatu podílu na zisku v naturálním plnění v podstatě obdobnými slovy.[2]

Na druhé straně v Rakousku neexistují žádná zvláštní ustanovení o možnosti výplaty podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě, ale právní věda se domnívá, že tato možnost tady existuje.[3]

Co se týče odborné literatury, některá možnost výplaty nepeněžitým plněním vůbec nezmiňuje[4] část literatury se danou problematikou zabývá, byť někde poněkud stručně. Tak např. Lasák[5] uvádí, že „Stanovy nicméně mohou připustit a upravit též nepeněžitou dividendu (tou můžou být tuny uhlí, případně též vlastní akcie společnosti apod.).“ Štenglová[6] konstatuje, cit.: „Podíl na zisku lze vyplácet – určí-li tak stanovy – i jinak než v penězích (například v cenných papírech apod.).“

Obdobně se Dvořák[7] vyjadřuje k možnosti výplaty nepeněžitých podílů na zisku a jiných vlastních zdrojích: „Podíly na zisku se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného. I když takový přístup v praxi není příliš obvyklý, není vyloučeno, aby společnost podnikající v potravinářství vyplatila podíly na zisku např. v podobě 6 čerstvých vajec na každý podíl atd. atp.“

Stručně se k možnosti výplaty podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích vyjadřuje i Hampel.[8] Ten uvádí: „Výplata v penězích je tradiční, nicméně dispozitivní, neboť stanovy mohou určit jinak, například ve formě věcného ekvivalentu (zemědělské produkty atd.). Taková úprava stanov vyžaduje ovšem souhlas kvalifikované většiny akcionářů.“

V novější publikaci Dědič s Lasákem[9] k předmětu nepeněžitého podílu na zisku konstatují, že předmět nepeněžitého plnění zákon nijak nespecifikuje, ale z povahy věci jím zásadně může být jen zastupitelná věc. Důvodem, který uvádějí, je dodržení zásady rovného zacházení se všemi akcionáři dle ust. § 244 z. o. k. Za typickou formu nepeněžitého plnění pak uvádějí výrobky společnosti, která podíl na zisku vyplácí (tzv. „deputát“), nebo zastupitelné cenné papíry, ať již je vydá sama společnost, nebo jiná osoba. Jak je patrné z předchozího textu, nejvíce se danou problematikou zabývali Dědič s Lasákem,[10] s jejichž názory se autor tohoto příspěvku konfrontuje níže.

Co se týče nepeněžité formy výplaty podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, mám za to, že mohou v principu nastat dvě situace, jejichž důsledkem je výplata podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích akcionářům.

První situace je ta, že akciová společnost vydá zvláštní druh akcií, se kterými bude spojeno právo na vyplacení podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě.

Druhá situace, která dle mého názoru může nastat, je výplata podílu na zisku v nepeněžité formě, aniž by došlo k vydání zvláštního druhu akcií.

V příspěvku bude nejprve věnována pozornost otázkám společným pro obě možnosti, následovat bude problematika zvláštního druhu akcií spojeného s nepeněžitou výplatou podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, nakonec bude předmětem zkoumání prostá výplata podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě bez inkorporace tohoto práva do akcií.

Společné otázky spojené s nepeněžitým podílem na zisku a na jiných vlastních zdrojích

Z předchozího výkladu vyplývá, že klíčovou otázkou spojenou s nepeněžitým podílem na zisku a na jiných vlastních zdrojích je otázka předmětu tohoto nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích. Bez ohledu na to, zda bude vydán zvláštní druh akcií spojený s právem výplaty nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, nebo zda dojde k prosté nepeněžité výplatě tohoto podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, aniž by byl vydán zvláštní druh akcií, musí být předmět nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích zastupitelnou věcí. Důvodem je již výše uvedená skutečnost, že nepeněžité plnění musí být pro všechny akcionáře stejné, neboť akciová společnost musí v souladu s ust. § 244 z. o. k. se všemi akcionáři zacházet stejně. Jak bylo uvedeno dříve, ke stejnému závěru docházejí již zmínění Dědič a Lasák.[11]

Se zakotvením práva na nepeněžitý podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích vymezením konkrétní zastupitelné věci do stanov mohou být však spojeny určité teoretické i praktické problémy.

Prvním problémem je určení, na jaké úrovni určitosti by mělo být vymezeno nepeněžité plnění. Postačilo by určení, že by se druhově vymezilo dané nepeněžité plnění, např. určením zemědělské či jiné komodity, nebo stačí prostá konstatace o nepeněžitém plnění? Nebo by bylo třeba specifikovat nepeněžité plnění na úrovni přesného plnění formou uvedení značky daného zboží a jeho technických parametrů nebo kvality dané zemědělské komodity? Ve vztahu k výplatě nepeněžitého podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích, a nikoliv ve vztahu k vydání zvláštního druhu akcií spojených s nepeněžitým podílem na zisku a jiných vlastních zdrojích, dospěli Dědič s Lasákem[12] k závěru, že obecná formulace o možnosti vyplácet nepeněžitý podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích nebude dostačující, neboť by taková formulace stanov „… činila rozhodnutí o způsobu plnění arbitrárním, a prostá většina akcionářů přítomných na valné hromadě by mohla schválit plnění zcela neakceptovatelné pro ostatní akcionáře, aniž by s tím tito mohli předem počítat“. Současně Dědič a Lasákem nabídli možné řešení, se kterým lze souhlasit. Navrhli, že by stanovy mohly „… možnost výplaty nepeněžitého plnění určit bez věcného omezení tehdy, pokud by akcionář měl vždy právo zvolit namísto určeného nepeněžitého plnění, aby mu bylo plněno v penězích“. Tato alternativa by dle mého názoru mohla být v praxi uplatnitelná ve vztahu k nepeněžitému plnění pouze v případě, že by nepeněžité plnění bylo ekonomicky atraktivní pro akcionáře, např. z důvodu, že by se jednalo o nedostatkové či jinak výjimečné zboží. V novější publikaci potvrzují Dědič s Lasákem[13] předchozí závěr, když uvádějí, že mají za sporné, zda dostačuje, aby stanovy obsahovaly pouze obecnou konstataci o přípustnosti nepeněžitého podílu na zisku. I zde opět argumentují, že by obecná formulace o připuštění nepeněžitého podílu na zisku umožňovala většině vnutit menšině pro ni nepřijatelný předmět nepeněžitého podílu na zisku. Současně Dědič a Lasákem[14] prezentují shodný závěr, že pokud neurčí předmět nepeněžité dividendy přímo stanovy společnosti, měl by mít akcionář zaručeno právo zvolit si namísto určeného nepeněžitého plnění plnění v penězích.

Souhlasím s názorem Dědiče a Lasáka[15] prezentovaným v předchozím textu a mám rovněž za to, že nepostačuje, aby byl podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě vymezen pouze v obecné rovině konstatace možnosti výplaty nepeněžitým plněním. Bylo by totiž pak na vůli valné hromady, aby konkrétně rozhodla, i proti vůli menšiny akcionářů, jaké nepeněžité plnění jim poskytne, V praxi by tak mohla nastat situace, že by akcionářům bylo vyplaceno nepeněžité plnění, o které by neměli zájem a které by vlastně popřelo smysl podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích – efektivní podíl akcionářů na výsledku hospodaření. Akcionáři by se dokonce dozvěděli až z pozvánky na valnou hromadu, s jakým konkrétním nepeněžitým plněním mohou počítat, což by nepochybně ovlivnilo jejich právní jistotu, a navíc by ekonomický přínos takového plnění mohl být pro akcionáře problematický, např. také z toho důvodu, že by výplata tohoto nepeněžitého plnění vyžadovala po akcionáři značné dodatečné náklady (např. dopravní náklady, náklady na uskladnění, ochranu a využívání nepeněžitého plnění).

Co se týče adekvátního vymezení předmětu nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, mám za to, že by stačilo v případě komodit vymezit nepeněžité plnění stanovami na úrovni druhově určené věci, např. že se jedná o uhlí, brambory apod. V případě, že by předmětem nepeněžitého plnění měly být cenné papíry, měly by být specifikovány obdobně, jak jsou obecně specifikovány zastupitelné cenné papíry dle ust. § 514 o. z., tedy určením druhu cenného papíru, emitenta cenného papíru, formou a právy spojenými s daným cenným papírem alespoň s odkazem na emisní podmínky (v případě akcií odkazem na stanovy akciové společnosti). Bližší specifikace věcí stanovami až na úrovni přesného určení věci není dle mého názoru nutná, naopak by mohla způsobit zánik závazku vyplatit podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích z důvodu následné nemožnosti plnění ve smyslu ust. § 2006 o. z., pokud by stanovami vymezené nepeněžité plnění již neexistovalo. To by ovšem znamenalo, že by bylo třeba na danou situaci reagovat a upravit stanovy změnou vymezení nepeněžitého plnění.

Zvláštní situace by nastala, kdyby nepeněžitým plněním byly vlastní akcie vydané danou akciovou společností. To by znamenalo, že by akciová společnost vlastní akcie musela nabýt za dodržení pravidel uvedených v ust. § 301 až 305 a ust. § 307 až 309 z. o. k., tj. především se souhlasem valné hromady. Dále by nabytí vlastních akcií nesmělo způsobit snížení vlastního kapitálu pod upsaný základní kapitál zvýšený o fondy, které nelze podle zákona o obchodních korporacích nebo stanov rozdělit mezi akcionáře, a společnost by musela mít zdroje na vytvoření zvláštního rezervního fondu na vlastní akcie. Limitem pro možnost nabytí vlastních akcií užitých k výplatě nepeněžitého podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích je samozřejmě skutečnost, že na volném trhu se nějaké akcie společnosti nacházejí a je možné je bez problémů získat. Jak již bylo uvedeno, kromě vlastních akcií by nepeněžité plnění mohlo spočívat ve vydání jiných cenných papírů znějících na jiné plnění nebo v cenných papírech jiných emitentů. Příkladem takového cenného papíru znějícího na jiné plnění by mohla být poukázka přímo na zboží akciové společnosti nebo poukázka na koupi zboží akciové společnosti v hodnotě uvedené na této poukázce.

Další otázku, kterou je možné si položit, je otázka, zda může být upravena výplata podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích výlučně v nepeněžité formě. Problematičností výlučně nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích si byli vědomi i Dědič s Lasákem. Nejprve[16] zformulovali názor, že by stanovy nemohly připouštět výlučně nepeněžité plnění, ale měly by alternativně umožňovat i peněžité plnění. V případě obecně zformulovaného textu stanov připouštějícího výlučné nepeněžité plnění bez bližší specifikace nepeněžitého plnění lze souhlasit s názorem Dědiče a Lasáka,[17] že by stanovy nemohly připouštět výlučně nepeněžité plnění, ale měly by alternativně umožňovat i peněžité plnění.

Na rozdíl od zmíněných autorů si však nemyslím, že výlučná možnost nepeněžitého plnění podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích nemá jednoznačnou oporu v textu zákona o obchodních korporacích, neboť ze zákona neplyne podmíněnost přiznání nepeněžitého plnění současně plněním peněžitým. Kdyby zákonodárce chtěl podmínit výplatu nepeněžitého podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích existencí peněžité alternativy, učinil by tak nepochybně výslovně. Zákonodárce však zformuloval ust. § 348 odst. 2 z. o. k. natolik široce, že dal prostor společnosti upravit si tento způsob výplaty i tak, že připustí pouze nepeněžité plnění. Osobně mám zcela jiné argumenty pro vyloučení formulace stanov připouštějící obecně nepeněžité plnění jako výlučné.

První argument vylučující obecnou formulaci „nepeněžitého plnění“ je ten, že se jedná dle mého názoru o neurčité ujednání stanov, které by bylo zdánlivé ve smyslu ust. § 553 odst. 1 o. z. Důsledkem zdánlivosti takového ujednání by pak byl stav, kdy by se k takovému ujednání stanov nepřihlíželo, což by znamenalo, že by byla možná výplata podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích pouze v penězích. Občanský zákoník sice v ust. § 553 odst. 2 připouští dodatečné vyjasnění projevu vůle; v tom případě by se k této vadě stanov akciové společnosti nepřihlédlo, ale tato možnost by v tomto případě obtížně přicházela do úvahy. Jak by se jinak než úpravou stanov mohl vyjasnit předmět nepeněžitého podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích? Druhý argument by pak byl ten, že takto obecně zformulované znění stanov by mohlo být v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 2 odst. 1 o. z. či v rozporu se zásadou poctivého chování v právním styku ve smyslu ust. § 6 o. z., zejména za situace, kdy by nepeněžité plnění bylo nevhodné nebo nepředvídatelné pro některé akcionáře.

Posléze Dědič s Lasákem[18] v této věci dospívají k obecnému závěru, že úpravě stanov upravujících výlučně nepeněžitý podíl na zisku nic nebrání, aniž by svůj názor ve vztahu k otázce vymezení nepeněžitého plnění blíže přiblížili. Argumentují obecně tím, že pokud lze vyloučit právo akcionářů na podíl na zisku, tím spíše je přípustná nepeněžitá forma podílu na zisku. Dále uvádějí, že „Možnost jednorázového průlomu stanov (v podobě peněžité dividendy) tím není logicky dotčena.“[19]

Mám za to, že pokud je alespoň druhově určen předmět nepeněžitého vkladu nebo jsou-li alespoň vymezeny zastupitelné cenné papíry tak, jak jsou vymezeny zastupitelné cenné papíry ve smyslu ust. § 514 o. z., nemusí být alternativně připuštěno peněžité plnění, neboť akcionářům při nabytí akcií je dopředu známo, co může být předmětem nepeněžitého podílu na zisku, a podle této informace se mohou zájemci o akcie rozhodnout, zda akcie nabudou, či nikoli. Podobná situace by dle mého názoru nastala, pokud by stanovy výrazně vymezovaly okruh nepeněžitého plnění i jinak, např. tím, že by uváděly, že předmětem nepeněžitého plnění může být výrobní sortiment dané akciové společnosti. V tomto případě by podle mého názoru na základě takto zformulovaného ustanovení stanov mohla společnost vyplácet podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích výlučně jako nepeněžité plnění, neboť by akcionáři mohli dopředu s takovým plněním počítat.

V případě, že by se do stanov inkorporovalo ustanovení o možnosti vyplácet podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích nepeněžitým plněním, nelze vyloučit, že by se současně jednalo – stejně jako u akcií s inkorporovaným nepeněžitým podílem na zisku a na jiných vlastních zdrojích – o podstatnou změnu práv spojených s akcií. To by opět znamenalo ze strany společnosti učinění veřejného návrhu smlouvy na odkup těchto akcií ve smyslu ust. § 335 odst. 1 z. o. k. Poté by dle ust. § 341 z. o. k. následoval odkup akcií nabytých společností ze strany akcionářů, kteří vahou svých hlasů na valné hromadě dané usnesení znamenající podstatnou změnu práv prosadili.

Lze prozatímně shrnout, že obecné připuštění výplaty podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích nepeněžitým plněním, aniž by se blíže vymezil předmět nepeněžitého plnění, dle mého názoru je dostatečné pouze v případě, že akcionáři je současně umožněno v případě jeho nesouhlasu s výplatou nepeněžitého plnění peněžité plnění. V případě, že však stanovy blíže specifikují předmět nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, mám za to, že stanovy mohou právo na podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích spojit s výlučně nepeněžitým plněním.

Další otázkou spojenou s nepeněžitou formou plnění bez ohledu na to, zda jde o výplatu podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích, nebo zda se jedná o nepeněžitou formu podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích inkorporovanou do akcie jako zvláštního druhu akcií, je otázka, jaká má být hodnota tohoto nepeněžitého plnění. Určení hodnoty nepeněžitého plnění není dle mého názoru v působnosti valné hromady, neboť ta není orgánem uzpůsobeným k takovému rozhodování. Určení hodnoty nepeněžitého plnění je dle mého názoru rozhodnutím odborným, závisejícím na odborném posouzení věci. Shodný závěr vyslovili Dědič a Lasák,[20] kteří ještě zdůrazňují povinnost při určení hodnoty nepeněžitého předmětu plnění jednat s péčí řádného hospodáře. Současně vyslovují názor, že by předmět nepeněžitého plnění měl být oceněn reálnou hodnotou s odkazem na po­užití tohoto pojmu ve vztahu k vypořádacímu podílu dle ust. § 36 odst. 3 z. o. k. a výjimkám z povinnosti oceňovat nepeněžitý vklad znalcem při zvyšování základního kapitálu dle ust. § 469 z. o. k. Dědič a Lasák[21] ke stejnému závěru docházejí i později, když konstatují, že by reálná hodnota měla odpovídat výši podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích toho kterého akcionáře, protože částku k rozdělení určuje vždy valná hromada v penězích.

Jsem přesvědčen o tom, že toto je jediný rozumný přístup, neboť lze obtížně akceptovat závěr, že by předmět nepeněžitého plnění měl být oceněn v účetních hodnotách. Podíl na zisku by dle mého názoru měl vyjadřovat tržní hodnotu daného plnění, tedy jeho reálnou hodnotu v daném čase. Mohla by totiž nastat situace, že by část akcionářů, kterým by byl vyplacen peněžitý podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích, byla poškozena tím, že účetní hodnota nepeněžitého plnění by byla nižší než reálná hodnota za situace, kdy by hodnota nepeněžitého plnění byla určena dle jeho účetní hodnoty. Pak by akciová společnost porušovala princip uvedený v ust. § 244 z. o. k., tedy že akciová společnost musí zacházet za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně.

V souvislosti se stanovením hodnoty nepeněžitého plnění si lze položit rovněž otázku, jak postupovat, pokud výše hodnoty podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích neodpovídá reálné ceně předmětu nepeněžitého plnění. Jako příklad lze uvést situa­ci, kdy ve stanovách určené nepeněžité plnění má reálnou hodnotu 1 000 Kč a výše podílu na zisku připadající na jednu akcii je 1 500 Kč. V případě, že stanovy neurčí výlučně nepeněžité plnění, mám za to, že s ohledem na formulaci ust. § 348 odst. 2 z. o. k. lze rozdíl mezi hodnotou nepeněžitého plnění a výší podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích doplatit penězi. Pokud ale stanovy určí pouze nepeněžitou výplatu podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, pak by v uvedeném případě nemohl být rozdíl mezi nepeněžitým podílem na zisku a jeho reálnou hodnotou doplacen, neboť by tento postup odporoval stanovám. Stejný problém by mohl nastat, pokud by naopak byla výše nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích ve výši 1 000 Kč a hodnota nepeněžitého plnění byla 1 500 Kč. Mám za to, že by tento podíl na zisku nemohl být vyplacen pro rozpor se stanovami, pokud by bylo připuštěno pouze nepeněžité plnění podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích. Neupravovaly-li by stanovy možnost výlučně nepeněžitého plnění, dle mého názoru by bylo možné v tomto případě vyplatit celý podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích v penězích.

Další otázkou spojenou s nepeněžitým plněním podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích je otázka, jak má být nepeněžité plnění vyplaceno, pokud stanovy nebo příslušné usnesení valné hromady neurčí způsob výplaty. Ve vztahu k peněžitému plnění podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích je situace jasná – dle ust. § 349 z. o. k. se vyplácí na náklady a nebezpečí společnosti výhradně bezhotovostním převodem na bankovní účet. Jak je to ale s nepeněžitým plněním? Dle mého názoru není důvod odchýlit se od principu, že i nepeněžité plnění se vyplácí na náklady a nebezpečí společnosti. Dále s ohledem na to, že zákon neobsahuje pravidlo pro nepeněžité plnění podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, mám za to, že se ve vztahu k nepeněžitému plnění použije obecná úprava občanského zákoníku o nepeněžitém plnění. Z ust. § 1955 odst. 1 o. z. plyne, že nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla. Z uvedeného lze tak vyvodit závěr, že nepeněžité plnění si na náklady společnosti v obvyklé výši musí akcionář převzít v sídle společnosti. V případě, že by bylo umožněno alternativní plnění podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích jak ve formě nepeněžité, tak peněžité, použijí se na tato alternativní plnění dle mého názoru ust. § 1924 a násl. o. z. Ke shodnému závěru ohledně místa a způsobu nepeněžitého plnění docházejí i Dědič a Lasákem.[22]

V případě, že je společnost v prodlení s výplatou peněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, vzniká akcionáři – neurčí-li stanovy něco jiného – právo na úhradu úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Ustanovení občanského zákoníku o úroku z prodlení se však na nepeněžité plnění nevztahuje. Lze tedy doporučit, aby stanovy tuto skutečnost reflektovaly a upravovaly právo akcionáře na smluvní pokutu pro případ prodlení s vyplacením nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, jinak akcionáři zbývá pouze právo na náhradu škody způsobenou pozdní výplatou nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích.

Dosud neřešenou otázkou ve vztahu k výplatě nepeněžitého plnění je otázka, co by se stalo, pokud by předmět nepeněžitého plnění po jeho předání akcionářům byl vadný. Dle mého názoru by do úvahy přicházelo použití analogie s nepeněžitými vklady a s kupní smlouvou. Použili-li bychom na nepeněžité plnění analogii s nepeněžitými předměty vkladu dle ust. § 28 z. o. k., pak v případě vadného nepeněžitého plnění by byl rozdíl mezi vadným a bezvadným nepeněžitým plněním doplacen v penězích.

V případě, že bychom použili na vadné nepeněžité plnění ustanovení o vadném nepeněžitém plnění u kupní smlouvy, kde by vada nepeněžitého plnění byla nepochybně podstatným porušením smluvní povinnosti, pak by akcionáři vzniklo v souladu s ust. § 2106 o. z. právo na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, a na odstranění vady opravou věci. Podle mého názoru nepřipadá z povahy věci do úvahy právo na přiměřenou slevu z kupní ceny nebo právo odstoupit od smlouvy. Osobně se domnívám, že nejpřiléhavější je užití analogie s předmětem nepeněžitého vkladu, tedy že v případě vadného nepeněžitého plnění doplatí společnost rozdíl mezi vadným a bezvadným nepeněžitým plněním v penězích.

Akcie s nepeněžitým podílem na zisku a jiných vlastních zdrojích jako zvláštní druh akcií

Mám za to, že zákon výslovně nevylučuje, aby byl vydán zvláštní druh akcií, se kterým by bylo spojeno právo na výplatu podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě. Především však musí být toto právo inkorporováno do tohoto druhu akcií pro všechny akcionáře mající tyto akcie stejné, neboť akciová společnost – jak bylo uvedeno výše – musí v souladu s ust. § 244 z. o. k. se všemi akcionáři zacházet stejně. To znamená zastupitelnost nepeněžitého plnění, jak bylo podrobněji uvedeno v předchozí části příspěvku.

Co se týče pouhé úpravy možnosti výplaty podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě, odkazuji zde na riziko potenciální zdánlivosti úpravy stanov s ohledem na její obecnost, a tím i její neurčitost, v předchozí části příspěvku. K obecně zformulovanému právu na nepeněžitý podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích bez bližší specifikace by se pak nepřihlédlo a s akciemi by pak toto zvláštní právo nebylo spojeno. V případě, že by stanovy vymezovaly ne pouze možnost výplaty v nepeněžité formě, ale o něco určitěji by upravovaly právo na nepeněžité plnění podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích a současně by umožňovaly v případě nesouhlasu akcionáře s výplatou nepeněžitého plnění jeho výplatu v peněžité formě, bylo by možné si položit otázku, zda tato zvláštnost je způsobilá vytvořit zvláštní druh akcie. Dle mého názoru to zřejmě nelze vyloučit. V případě, že stanovy blíže specifikují předmět nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, nebo dokonce připustí výlučně nepeněžité plnění a spojí jej s akcií jako zvláštním právem, mám za to, že se o zvláštní druh akcie jedná. Na druhou stranu je třeba zvážit rozumnou míru specifikace nepeněžitého plnění.

Jak bylo uvedeno v předchozí části příspěvku, bližší specifikace věcí stanovami až na úrovni přesného určení věci by mohla způsobit zánik závazku vyplatit podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích z důvodu následné nemožnosti plnění ve smyslu ust. § 2006 o. z., pokud by stanovami vymezené nepeněžité plnění již neexistovalo. Na takto vzniklou situaci by pak musely reagovat stanovy změnou nepeněžitého plnění. To by ovšem znamenalo, že by se zřejmě takto změnil i druh akcií, popř. by podle konkrétní situace došlo ke změně práva spojeného s akcií, neboť by akcionáři vzniklo právo na jiné nepeněžité plnění. Ke změně druhu akcií, popř. změně práv spojených s tímto druhem akcií, je třeba souhlasu dvoutřetinové většiny hlasů přítomných akcionářů dle ust. § 416 odst. 1 z. o. k., neboť jde o změnu stanov, a současně tříčtvrtinové většiny hlasů přítomných akcionářů vlastnících tyto akcie ve smyslu ust. § 417 odst. 2 z. o. k. Stejné potřebné většiny by bylo třeba logicky dosáhnout i v případě, že by došlo za existence akciové společnosti ke změně jiného druhu akcií na akcie s nepeněžitým podílem na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, a nešlo by pouze o kosmetickou „úpravu“ či „zpřesnění“ nepeněžitého plnění.

Je třeba dále upozornit, že změna druhu akcií, či již v předchozí části příspěvku zmiňovaná podstatná změna práv spojených s akciemi přijatá rozhodnutím valné hromady, znamená dle ust. § 335 z. o. k. pro akciovou společnost povinnost učinit ohledně těchto akcií veřejný návrh smlouvy na koupi těchto akcií. Společnost musí splnit povinnost učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií do 30 dnů ode dne účinnosti takové změny stanov, tj. okamžikem přijetí tohoto rozhodnutí. Zde totiž zákonem č. 33/2020 Sb., kterým byl novelizován mj. § 431 z. o. k., došlo k přehodnocení účinků změny stanov týkajících se druhu akcií ve prospěch účinků deklaratorních. Jak uvedla důvodová zpráva k zákonu č. 33/2020 Sb.,[23] cit.: „V případě rozhodnutí o štěpení akcií, spojení akcií, změny formy nebo druhu akcií se navrhuje opustit od konstitutivního účinku zápisu těchto skutečností do obchodního rejstříku. V těchto případech nemá tato změna tak zásadní význam, aby bylo nutné vázat její účinnost na zápis do obchodního rejstříku.“ Poté, co na základě veřejného návrhu smlouvy odkoupí akciová společnost tyto akcie, musí akcionáři, kteří hlasovali pro změnu druhu akcií nebo pro podstatnou změnu práv spojených s akcií, tyto akcie odkoupit od společnosti, a to podle poměru jmenovitých hodnot jejich akcií nebo podle počtu kusů jimi vlastněných akcií, a to do tří měsíců ode dne, kdy je společnost koupila, a za cenu, kterou za ně společnost zaplatila, zvýšenou o úrok obvyklý v době, kdy společnost veřejný návrh učinila.

Výplata nepeněžitého podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích akcionářům

Jak bylo uvedeno v tomto příspěvku výše, zákon o obchodních korporacích upravuje možnost nepeněžitého podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích v ust. § 348 odst. 2 z. o. k., aniž by se jednalo o vytvoření zvláštního druhu akcií. Podmínkou pro nepeněžité plnění je v tomto příspěvku zmiňovaná podmínka, že tuto možnost musí určit stanovy akciové společnosti. K připuštění této možnosti je tedy třeba změny stanov, a to dle ust. § 416 odst. 1 z. o. k. kvalifikovanou dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných akcionářů. Z ust. § 348 odst. 2 z. o. k. na první pohled vyplývá, že nepeněžité plnění je spojeno pouze s výplatou podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích, a nikoliv že již samo rozhodnutí o rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů obsahuje určení nepeněžitého plnění. Z uvedeného tedy plyne, že se nejedná o zvláštní druh akcie, neboť na rozdíl od možnosti vydat zvláštní druh akcie spojený s nepeněžitým podílem na zisku a na jiných vlastních zdrojích se jedná pouze o způsob výplaty podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích.

Požaduje-li zákon připuštění možnosti vyplácet podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích nepeněžitým plněním stanovami, objevuje se zde logicky otázka – obdobně jako v případě spojení nepeněžitého podílu na zisku a na jiných zvláštních zdrojích s akcií a tvorbou tohoto zvláštního druhu akcií –, jakou míru určitosti mají stanovy obsahovat, aby tato možnost byla naplněna. Zde odkazuji na podrobnou analýzu této problematiky v předchozí části příspěvku, od které není důvod se odchýlit.

Dále si lze položit otázku, který orgán akciové společnosti bude o nepeněžitém plnění podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích akcionářům rozhodovat, nebudou-li stanovy přesně vymezovat, o jaký nepeněžitý podíl na zisku se jedná. Zákon výslovné ustanovení o tom, který orgán bude rozhodovat o výplatě nepeněžitého plnění, neobsahuje. Vzhledem k tomu, že dle ust. § 34 odst. 3 z. o. k. rozhoduje o vyplacení podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích statutární organ, jevilo by se zřejmé, že o výplatě v nepeněžité formě bude rozhodovat představenstvo v dualistickém modelu vnitřní struktury společnosti nebo správní rada v modelu monistickém. Mám však za to, že zákonodárce formulací „vyplácí se“ nerozumí pouze realizaci technického provedení usnesení valné hromady o rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů akcionářům, ale především rozhodnutí o tom, zda bude vyplacen podíl na zisku v peněžité, nebo nepeněžité formě; v případě rozhodnutí o tom, že bude vyplácen v nepeněžité formě, o jaké nepeněžité plnění se konkrétně bude jednat. Jde-li o technické provedení výplaty nepeněžitého plnění, mám jednoznačně za to, že jej provádí představenstvo, popř. správní rada, stejně jako u peněžitého plnění.

Vlastní rozhodovací proces o tom, zda bude vyplaceno nepeněžité plnění (budou-li stanovy připouštět alternativně peněžité i nepeněžité plnění) a jaké to konkrétně bude, je dle mého názoru v působnosti valné hromady. Valná hromada akciové společnosti totiž rozhoduje o rozdělení zisku ve smyslu ust. § 421 odst. 1 písm. h) z. o. k. a jsem přesvědčen o tom, že rozhodování o rozdělení zisku v sobě zahrnuje nejen rozhodování o tom, jaká částka má být mezi akcionáře rozdělena, ale i o tom, kdy je tento podíl splatný, a v případě nepeněžitého plnění i to, co je jeho předmětem.

V opačném případě by o tom, zda a jaké nepeněžité plnění má být akcionářům poskytnuto, rozhodovalo představenstvo, popř. správní rada. To by ale znamenalo, že by o tomto základním ekonomickém právu nerozhodovali sami akcionáři, ale často pouze profesionální management bez hlubší vazby k akcionářům. Tak by mohlo být představenstvem společnosti (správní radou) vyloučeno efektivně vyplacení podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích výběrem pro akcionáře nevhodného předmětu nepeněžitého plnění. K obdobnému závěru docházejí Dědič s Lasákem,[24] když uvádějí, že právo na podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích je natolik klíčovým právem akcionářů, že nemohou být vystaveni libovůli statutárního orgánu ohledně určení, zda bude plnění ve formě peněžité, nebo nepeněžité, a svěřují tuto působnost valné hromadě. Připouštějí však i to řešení, že by valná hromada schválila nepeněžitou formu podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích podmíněně, tj. za podmínky, že statutární orgán výplatu podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě schválí s tím, že v opačném případě bude podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích vyplacen v peněžité formě. Mám za to, že i toto oběma autory nastíněné řešení lze připustit.

Závěr

Závěrem je možné konstatovat, že podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích v nepeněžité formě má svá výše zmíněná úskalí a objektivní limity, což ostatně vyplývá i z tohoto příspěvku. Nicméně tento způsob výplaty podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích nelze zcela zavrhnout jako zbytečný a neužitečný. Mohou totiž během ekonomické aktivity akciové společnosti nastat objektivní situace, kdy nepeněžité plnění pro akcionáře jako podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích bude jejich jedinou reálnou možností se podílet na rozděleném hospodářském výsledku společnosti. To může nastat v situaci, kdy společnosti budou chybět finanční prostředky na výplatu podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích, ale bude mít poměrně dost možností plnit např. ze svého sortimentu zboží.

Výše naznačené otázky s touto problematikou spojené a možná naznačená řešení ukazují na nezbytnost dané otevřené otázky předvídat, a je-li to právně možné, dopředu si vhodnou formou upravit ve stanovách pravidla pro určení a vyplacení nepeněžitého plnění akcionářům tak, aby se předešlo možným nepříznivým dopadům neřešených otázek jak pro společnost, tak pro její akcionáře. Je totiž zcela evidentní, že pouze mechanické uvedení přípustnosti nepeněžitého plnění podílu na zisku a na jiných vlastních zdrojích ve stanovách je zcela nepostačující a může vést ke značným právním problémům.

 

JUDr. Radim Kříž, Ph.D., působí jako advokát a na Katedře podnikového a evropského práva FMV na VŠE v Praze a na Katedře soukromého práva na Vysoké škole CEVRO Institut, z. ú.

Ilustrační foto: canva.com

---

[1] Důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích, sněmovní tisk Parlamentu ČR č. 363, VI. volební období, 2011, str. 234-235, dostupná na https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=71126&pdf=1.

[2] § 58 (5) zákona o akciových společnostech (AktG) uvádí následující: „(5) Sofern die Satzung dies vorsieht, kann die Hauptversammlung auch eine Sachausschüttung beschließen.“

[3] Např. J. Reich-Rohrwig: Grundsatzfragen der Kapitalerhaltung bei der AG, GmbH sowie GmbH & Co KG, Manz Verlag, Wien 2004, str. 104.

[4] Např. J. Kotásek, V. Pihera, J. Pokorná, J. Vítek: Právo cenných papírů, C. H. Beck, Praha 2014, str. 65; dále P. Čech, P. Šuk: Právo obchodních společností, Bova Polygon, Praha 2016, str. 360-362; A. Rozehnal in A. Rozehnal a kol.: Obchodní právo, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2014, str. 454.

[5] J. Lasák in J. Pokorná, J. Holejšovský, J. Lasák, M. Pekárek a kol.: Obchodní společnosti a družstva, 1. vyd., C. H. Beck, Praha 2014, str. 277.

[6] I. Štenglová in I. Štenglová, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, 3. vyd., C. H. Beck, Praha 2020, str. 695.

[7] T. Dvořák: Akciová společnost, 1. vyd., Wolters Kluwer ČR, Praha 2016, str. 721.

[8] P. Hampel in A. Bělohlávek a kol.: Komentář k zákonu o obchodních korporacích, II. díl, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2013, str. 1490.

[9] J. Dědič, J. Lasák in I. Štenglová, J. Dědič, J. Lasák, V. Pihera, D. Lála, L. Josková: Akciové společnosti, 1. vyd., C. H. Beck, Praha 2023, str. 298.

[10] J. Dědič, J. Lasák in J. Lasák, J. Dědič, J. Pokorná, Z. Čáp a kol.: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, 2. vyd., Wolters Kluwer, Praha 2021, str. 1521-1522.

[11] J. Dědič, J. Lasák in I. Štenglová, J. Dědič, J. Lasák, V. Pihera, D. Lála, L. Josková, op. cit. sub 9, str. 298.

[12] J. Dědič, J. Lasák in J. Lasák, J. Dědič, J. Pokorná, Z. Čáp a kol., op. cit. sub 10, str. 1521.

[13] J. Dědič, J. Lasák in I. Štenglová, J. Dědič, J. Lasák, V. Pihera, D. Lála, L. Josková, op. cit. sub 9, str. 297.

[14] Tamtéž.

[15] J. Dědič, J. Lasák in J. Lasák, J. Dědič, J. Pokorná, Z. Čáp a kol., op. cit. sub 10, str. 1521.

[16] J. Dědič, J. Lasák in J. Lasák, J. Dědič, J. Pokorná, Z. Čáp a kol., op. cit. sub 10, str. 1521.

[17] Tamtéž.

[18] J. Dědič, J. Lasák in I. Štenglová, J. Dědič, J. Lasák, V. Pihera, D. Lála, L. Josková, op. cit. sub 9, str. 298.

[19] Tamtéž.

[20] J. Dědič, J. Lasák in J. Lasák, J. Dědič, J. Pokorná, Z. Čáp a kol., op. cit. sub 10, str. 1522.

[21] J. Dědič, J. Lasák in I. Štenglová, J. Dědič, J. Lasák, V. Pihera, D. Lála, L. Josková, op. cit. sub 9, str. 298.

[22] Tamtéž, str. 305.

[23] Důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích, sněmovní tisk Parlamentu ČR č. 207, VIII. volební období, 2020, str. 213 dostupná na https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=135881.

[24] J. Dědič, J. Lasák in J. Lasák, J. Dědič, J. Pokorná, Z. Čáp a kol., op. cit. sub 10, str. 1521.