Následující příspěvek se zabývá praktickou aplikací dvou novel exekučního řádu, z nichž první, účinná od 1. 1. 2023, upravuje zastavování bezvýsledných (marných) exekucí a druhá, účinná od 26. 8. 2023, upravuje paušální náhrady za úkony spojené se zastavením bezvýsledných exekucí pro exekutory.

Zastavování bezvýsledných (marných) exekucí je upraveno novelou č. 286/2021 Sb., která byla vložena do zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále „ex. řád“), novými odstavci 7 až 13 v § 55. Ohledně bezvýsledných exekucí nabyla tato novela účinnosti dne 1. 1. 2023 a s ohledem na bod 11 přechodných ustanovení v čl. IV se aplikuje i na dříve zahájená řízení.

Významnou je též změna exekučního řádu provedená novelou č. 255/2023 Sb., obsahující zejména úpravu paušální náhrady za úkony spojené se zastavením bezvýsledných exekucí pro exekutory, která nabyla účinnosti dne 26. 8. 2023.

Jedná se o poměrně zásadní právní úpravu, na jejímž základě dojde v následujících měsících k zastavení statisíců exekucí.

Již z počátečních poznatků a prvních praktických zkušeností je zřejmé, že tyto změny přinášejí značné množství výkladových nejasností. Tato nová úprava se bezpochyby dotkne nejen exekutorů, účastníků řízení a soudců, ale též advokátů, kteří nepochybně budou v mnoha případech hájit zájmy jak oprávněných, tak povinných.

Níže uvedené výkladové stanovisko představuje snahu o aplikaci této nové úpravy v praxi a mělo by přispět nejen k orientaci v této problematice, ale zároveň nabízí možné řešení konkrétních výkladových problémů.

Výzva podle § 55 odst. 7 ex. řádu

V exekučním řízení postačí, pokud exekutor oprávněného vyzve k úhradě zálohy neformálním postupem, tj. prostým přípisem. Vhodnějším se však jeví, zvolí-li exekutor pro výzvu formu usnesení bez možnosti odvolání, neboť s uplynutím šestileté lhůty je spojeno mnoho důsledků.

Ve výzvě pak exekutor v obecné rovině uvede, z jakého důvodu výzvu zasílá, tedy zejména konstatuje okolnost, že lhůta podle odst. 7 již uplynula. Ve výzvě exekutor oprávněného též poučí o důsledcích nevyslovení souhlasu se zastavením exekuce. Nesouhlasí-li oprávněný s tím, že mu exekutor zaslal výzvu (kupř. proto, že šestiletá lhůta ještě neuplynula), tak jedinou procesní obranou pro oprávněného je podání odvolání do usnesení o zastavení exekuce.

Výklad pojmu „postižení nemovité věci“ 

Je-li v exekučním spisu vydán exekuční příkaz k prodeji nemovité věci povinného nebo nemovité věci ve společném jmění manželů, výzva podle § 55 odst. 7 ex. řádu oprávněnému zaslána nebude. To platí nejen v situaci, svědčí-li exekutorovi pořadí na dražbu nemovité věci, ale i pro případ, jedná-li se o přerušenou exekuci ve smyslu § 14 odst. 1 zák. č. 119/2001 Sb. Jedná se tak o jakýkoli postih nemovité věci.

Nevydal-li exekutor exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí povinného nebo ve společném jmění manželů i přes okolnost, že povinný je vlastníkem nemovité věci, zašle exekutor oprávněnému výzvu podle § 55 odst. 7 ex. řádu (a exekuci pro bezvýslednost zastaví).

Dvanáctiletá doba 

Dvanáctiletá doba uvedená v § 55 odst. 11 větě čtvrté ex. řádu je samostatnou dobou běžící nezávisle na šestileté době podle odst. 7 a jejím tříletém prodloužení podle odst. 11. Exekutor tak oprávněnému nezasílá výzvu podle § 55 odst. 7 ex. řádu ani výzvu podle § 55 odst. 8 ex. řádu a exekuci po překročení celkové doby 12 let bez dalšího zastaví.

Určení (počítání) šestileté/dvanáctileté doby, úhrady, vyloučené doby 

Úprava dob a lhůt je nejvíce problematickou částí právní úpravy týkající se bezvýsledných exekucí. Podle bodu 11 čl. IV zák. č. 286/2021 Sb. ve spojení s § 10 zák. č. 214/2022 Sb. platí, že ust. § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu se poprvé použije od 1. 1. 2023, a to na řízení zahájená před účinností novely, když dojde k započítání dosavadního běhu dob. Právě u těchto řízení mohou být aplikovány různé výklady ohledně samotného běhu šestileté i dvanáctileté doby bezvýsledností.

Právní úprava zakotvená v § 55 odst. 7 a až 13 ex. řádu je postavena na tom, že uplynutí šestileté doby bezvýslednosti se odvíjí od okamžiku, kdy exekutor přistoupí ke zkoumání podmínek podle odst. 7, na rozdíl od dvanáctileté lhůty, která je napevno daná. Je nutné odlišit formulaci v § 55 odst. 7 ex. řádu, když se jedná o dobu „posledních“ šesti let počítaných „po“ (a nikoliv od) vyznačení doložky provedení exekuce, a celkovou dvanáctiletou dobu uvedenou v § 55 odst. 11 větě čtvrté ex. řádu, která se počítá „od“ doložky provedení exekuce, resp. právní moci usnesení o nařízení exekuce.

Pravidla, která se aplikují ve vztahu k šestileté době

Je-li usnesení o zastavení exekuce podle § 55 odst. 7 ex. řádu exekutorem vydáno kupř. dne 27. 9. 2023, tak pro exekutora je rozhodujících posledních šest let, tzn. období od 27. 9. 2017 do dne vydání daného rozhodnutí, tedy do 27. 9. 2023, a to nezávisle na tom, zda exekuce běžela od roku 2011, 2012, 2015 či 2017. Tedy posledních šest let je nutné vyložit od okamžiku vydání rozhodnutí šest let „dozadu“, kdy tento závěr plyne z formulace použité v § 55 odst. 7 „Nedošlo-li po dobu posledních (!) 6 let počítaných po (!) …,“ když se jedná o dobu posledních šesti let počítaných po (a nikoliv od) vyznačení doložky provedení exekuce. Zkoumání podmínek naplnění odst. 7 se podle § 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o. s. ř. provádí vždy k okamžiku vydání rozhodnutí. Předpokladem zastavení exekuce pro bezvýslednost je tedy souvislé šestileté období, bezprostředně předcházející zastavení exekuce.

• Výpočet šestileté doby bude následovný:

Usnesení o zastavení je vydáno dne 27. 9. 2023, není žádná úhrada ani vyloučená doba:

a) doložka provedení exekuce (dále jen „DPE“) nastala dne 1. 2. 2015 (k 1. 1. 2023 již uplynulo šest let od DPE), tak šestiletá doba bezvýslednosti počala běžet dne 27. 9. 2017 a uplynula dnem 27. 9. 2023,

b) DPE nastala dne 1. 2. 2017 (k 1. 1. 2023 ještě neuplynulo šest let od DPE), tak šestiletá doba bezvýslednosti počala běžet dne 27. 9. 2017 a uplynula dnem 27. 9. 2023.

Pokud v posledních šesti letech byla vymožena jakákoliv částka, pak exekutor vyčká šest let od doby posledního plnění a teprve poté přistoupí k výzvě podle § 55 odst. 7 ex. řádu (viz § 55 odst. 11 věta pátá ex. řádu).

• Výpočet šestileté doby s úhradou bude následovný:

Exekutor přistoupil ke zkoumání podmínek naplnění odst. 7 dne 27. 9. 2023, datum poslední úhrady je 15. 6. 2023, ve spisu není žádná vyloučená doba:

c) DPE nastala dne 1. 2. 2015 (k 1. 1. 2023 již uplynulo šest let od DPE), tak šestiletá doba bezvýslednosti počala běžet dne 16. 6. 2023 a uplyne dnem 16. 6. 2029,

d) DPE nastala dne 1. 2. 2017 (k 1. 1. 2023 ještě neuplynulo šest let od DPE), tak šestiletá doba bezvýslednosti počala běžet dne 16. 6. 2023 a uplyne dnem 16. 6. 2029.

Pokud byla v posledních šesti letech zjištěna vyloučená doba ve smyslu § 55 odst. 12 písm. b) a c) ex. řádu, pak po uvedenou dobu šestiletá doba neběží a prodlužuje se.

• Výpočet šestileté doby s vyloučenou dobou bude následovný:

Usnesení o zastavení je vydáno dne 27. 9. 2023, není žádná úhrada, zjištěna vyloučená doba [v období od 1. 9. 2022 do 15. 11. 2022 (přepočteno na počet dní: 75) probíhalo řízení o zastavení exekuce]:

e) DPE nastala dne 1. 2. 2015 (k 1. 1. 2023 již uplynulo šest let od DPE), tak šestiletá doba bezvýslednosti počala běžet dne 14. 7. 2017 a uplynula dnem 27. 9. 2023,

f) DPE nastala dne 1. 2. 2017 (k 1. 1. 2023 ještě neuplynulo šest let od DPE), tak šestiletá doba bezvýslednosti počala běžet dne 14. 7. 2017 a uplynula dnem 27. 9. 2023.

Ve vztahu k písm. e) a f) exekutor postupuje takto: šestiletá doba běží ode dne vydání usnesení o zastavení dozadu, vyjde den 27. 9. 2017, kdy vyloučenou dobu připočte k datu 27. 9. 2017 do minulosti, vyjde 14. 7. 2017 (tento den je před DPE). Pokud by ke dni 14. 7. 2017 doložka provedení exekuce ještě nenastala, tak by nebyla splněna doba posledních šesti let a exekutor by nebyl vůbec oprávněn zaslat výzvu podle § 55 odst. 7 ex. řádu oprávněnému (a tedy ani exekuci zastavit pro bezvýslednost).

Odlišně je však nutné posuzovat celkovou dvanáctiletou dobu uvedenou v § 55 odst. 11 větě čtvrté ex. řádu, když tato doba se počítá od (nikoliv po!) doložky provedení exekuce, resp. právní moci usnesení o nařízení exekuce. Pokud však v této době došlo v exekuci k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, tak tato dvanáctiletá doba počíná běžet vždy znovu od každého vymoženého plnění, a běží tedy od posledního vymoženého plnění (v nepřerušeném trvání). Pokud v jejím běhu byly zjištěny vyloučené doby podle § 55 odst. 12 písm. b) a c) ex. řádu, pak se i tato lhůta prodlužuje. Pro exekuce, kde právní moc usnesení o nařízení exekuce nastala před 1. 1. 2011, pak exekutor k 1. 1. 2023 posoudí, zda bylo v exekuci něco vymoženo a zda se lhůta neprodlužuje podle § 55 odst. 12 písm. b) nebo c), a pokud nikoliv, pak exekuci zastaví (v těchto případech je dvanáctiletá doba delší než „faktických“ 12 let).

• Výpočet dvanáctileté doby bude následovný:

Usnesení o zastavení je vydáno dne 27. 9. 2023, není žádná úhrada ani vyloučená doba:

g) usnesení o nařízení exekuce nabylo PM dne 1. 2. 2010 (k 1. 1. 2023 již uplynulo 12 let od právní moci usnesení o nařízení exekuce), tak dvanáctiletá doba počala běžet dne 1. 2. 2010 a uplynula dnem 1. 1. 2023,

h) usnesení o nařízení exekuce nabylo PM dne 1. 2. 2011 (k 1. 1. 2023 ještě neuplynulo 12 let od právní moci usnesení o nařízení exekuce), tak dvanáctiletá doba počala běžet dne 1. 2. 2011 a uplynula dnem 1. 2. 2023.

Ve vztahu k písm. g) exekutor postupuje tak, že od právní moci usnesení o nařízení exekuce vypočte 12 let, vyjde den 1. 2. 2022 (tento den je před účinností zák. č. 286/2021 Sb.), proto se dvanáctiletá doba bezvýslednosti „posune“ na den 1. 1. 2023.

Ve vztahu k písm. h) exekutor postupuje tak, že od právní moci usnesení o nařízení exekuce vypočte 12 let, vyjde den 1. 2. 2023, což je datum po účinností zák. č. 286/2021 Sb., není tedy nutné datum uplynutí bezvýslednosti posouvat.

Pokud dojde k poslední úhradě před uplynutím celkové dvanáctileté doby, kupř. 20. 5. 2022, tak dvanáctiletá doba počíná běžet znovu od data následujícího po tomto posledním plnění.

• Výpočet dvanáctileté doby s úhradou provedenou před uplynutím dvanáctileté doby bude následovný:

Exekutor přistoupil ke zkoumání podmínek naplnění odst. 11 dne 27. 9. 2023, datum poslední úhrady je 20. 5. 2022, ve spisu není žádná vyloučená doba:

ch) usnesení o nařízení exekuce nabylo PM dne 1. 2. 2010 (k 1. 1. 2023 již uplynulo 12 let od právní moci usnesení o nařízení exekuce), tak dvanáctiletá doba počala běžet dne 21. 5. 2022 a uplyne dnem 21. 5. 2034,

i) usnesení o nařízení exekuce nabylo PM dne 1. 2. 2011 (k 1. 1. 2023 ještě neuplynulo 12 let od právní moci usnesení o nařízení exekuce), tak dvanáctiletá doba počala běžet dne 21. 5. 2022 a uplyne dnem 21. 5. 2034.

Složitější situace však nastane, dojde-li úhrada až po uplynutí celkové dvanáctileté doby, kupř. dne 15. 6. 2023 (výslovně je třeba zdůraznit, že se jedná o dvanáctiletou dobu jako dobu samostatnou). Takovéto plnění nelze považovat za bezdůvodné obohacení, resp. přeplatek v exekuci, a to z důvodu, že pohledávka oprávněného ani uplynutím dvanáctileté doby nezanikla. Sporným pak zůstává, zda exekutor za takové situace exekuci zastaví s odůvodněním, že došlo k překročení celkové doby bezvýslednosti, po kterou může exekuce pokračovat marně, anebo zda vyhodnotí, že zastavení exekuce by v konkrétním případě odporovalo dobrým mravům ve smyslu § 55 odst. 9 ex. řádu (za těchto okolností by exekuce pokračovala dalších šest let od dne 16. 6. 2023 do 16. 6. 2029).

Dojde-li k tomu, že v běhu dvanáctileté doby byly zjištěny vyloučené doby podle § 55 odst. 12 písm. b) a c) ex. řádu, pak se tato lhůta prodlužuje.

• Výpočet dvanáctileté doby s vyloučenou dobou bude následovný:

Usnesení o zastavení je vydáno dne 27. 9. 2023, není žádná úhrada, zjištěna vyloučená doba [v období od 1. 9. 2022 do 15. 11. 2022 (přepočteno na počet dní: 75) probíhalo řízení o zastavení exekuce]:

j) usnesení o nařízení exekuce nabylo PM dne 1. 2. 2010 (k 1. 1. 2023 již uplynulo 12 let od právní moci usnesení o nařízení exekuce), tak dvanáctiletá doba počala běžet dne 1. 2. 2010 a uplynula dnem 1. 1. 2023,

k) usnesení o nařízení exekuce nabylo PM dne 1. 2. 2011 (k 1. 1. 2023 ještě neuplynulo 12 let od právní moci usnesení o nařízení exekuce), tak dvanáctiletá doba počala běžet dne 1. 2. 2011 a uplynula dnem 17. 4. 2023.

Ve vztahu k písm. j) exekutor postupuje tak, že od právní moci usnesení o nařízení exekuce vypočte 12 let, vyjde den 1. 2. 2022, kdy vyloučenou dobu připočte k datu 1. 2. 2022 do budoucnosti, vyjde 17. 4. 2022 (tento den je před účinností zák. č. 286/2021 Sb.), proto dvanáctiletou dobu bezvýslednosti „posune“ na den 1. 1. 2023.

Ve vztahu k písm. k) exekutor postupuje tak, že od právní moci usnesení o nařízení exekuce vypočte 12 let, vyjde den 1. 2. 2023 (tento den je po účinnosti zák. č. 286/2021 Sb.), kdy vyloučenou dobu připočte k datu 1. 2. 2023 do budoucnosti, vyjde 17. 4. 2023.

Náklady mezi účastníky

Oprávněný, který zastavení exekuce pro bezvýslednost nezavinil, má nárok na náhradu nákladů řízení vůči povinnému.

O těchto nákladech rozhodne exekutor podle standardních principů zakotvených v § 89 ex. řádu; ust. § 55 odst. 13 ex. řádu nepředstavuje ve vztahu k nákladům oprávněného speciální úpravu oproti § 89 ex. řádu.

Právní úprava bezvýsledných exekucí nepředvídá [na rozdíl od zastavení exekuce v rámci milostivého léta (bodu 25 čl. IV zák. č. 286/2021 Sb.) či zastavení bagatelní exekuce (bodů 18 až 24 čl. IV zák. č. 286/2021 Sb.)], že žádný z účastníků nemá nárok na náklady řízení; naopak u bezvýsledných exekucí v odst. 13 zákon spojuje zánik nároku na náklady pouze ve vztahu k nákladům exekuce, nikoliv k nákladům oprávněného. Též zastavení exekuce pro její bezvýslednost samo o sobě tedy nebrání oprávněnému v dalším uplatnění pohledávky v exekuci, kdy právě náklady oprávněného (přiznané oprávněnému v usnesení o zastavení exekuce podle § 55 odst. 7, 8, 10 nebo 11 ex. řádu) tvoří příslušenství této pohledávky v případné nově nařízené exekuci.

Nelze však vyloučit, že exekutor při rozhodování o nákladech účastníků vyhodnotí, že zavinění za zastavení exekuce nelze shledat na straně žádného z účastníků, ale že k zastavení exekuce došlo z „vyšší moci“. Exekutor za takové situace vyloží, že je-li exekuce zastavena podle § 55 odst. 7, 8, 10 nebo 11 ex. řádu, tak se jedná o zastavení exekuce ze zákona, když účelem zastavení byla eliminace dlouhodobě neúspěšných exekučních řízení s odbřemeněním jak orgánů provádějících exekuce, tak i povinných, a to tam, kde se nedaří naplnit účel zákona (vymožení pohledávky). V takovém případě exekutor může vyhodnotit, že není namístě vytvářet ve prospěch oprávněného při tomto zastavení exekuce nový exekuční titul. Tím by se totiž vytvářely podmínky pro vedení nové exekuce proti témuž povinnému s budoucím rizikem vzniku stejné situace a zákonodárcem řešeného nežádoucího stavu.

Uložit náhradu nákladů řízení vůči oprávněnému nelze.

Formulace výroků:

I. Exekuce nařízená na základě pověření (soudu, ze dne, č. j.) se podle … (§ 55 odst. 7, 8, 10 nebo 11 ex. řádu) zastavuje.

II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení částku X Kč k rukám jeho právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Náklady exekuce se určují částkou 7 865 Kč/6 655 Kč s tím, že žádnému z účastníků není stanovena povinnost k jejich zaplacení.

IV. Česká republika je povinna prostřednictvím (uvést konkrétní soud) ve věci sp. zn. (uvést konkrétní spisovou značkou soudu) zaplatit soudnímu exekutorovi paušální náhradu nákladů za úkony spojené se zastavením exekuce podle bodu 1 čl. II zák. č. 255/2023 Sb. v částce 907,50 Kč, a to do 4 měsíců od právní moci tohoto usnesení.

Výrok I. bude takto znít i v případě, bude-li exekuce částečně vymožena. Exekuce se vždy zastaví jako celek, na rozdíl od milostivého léta, kde byl výrok o zastavení vázán na výrok o osvobození od placení zbytku dluhu, což u bezvýsledných exekucí není.

Ve výroku III. exekutor nemusí výslovně uvést (ale bylo by to vhodné) dovětek, že žádnému z účastníků není stanovena povinnost k zaplacení určených nákladů exekuce. Touto formulací je pak postaveno najisto, že takto určené náklady exekuce zanikají (viz odst. 13).

Výrok IV. musí být dostatečně určitý, a to nejen co do výše přiznané náhrady, ale též co do určení oprávněné i povinné osoby a lhůty k plnění. Zde je odlišnost od výroku u bagatelních exekucí, kde se jednalo o deklaratorní výrok.

Střet insolvence a bezvýsledné exekuce

Na rozdíl od zastavení bagatelní exekuce (bod 19 čl. IV zák. č. 286/2021 Sb.) není žádným způsobem upraveno, pokud je ohledně povinného vedeno insolvenční řízení.

Za rozhodný okamžik pro posouzení podmínky spočívající v neprobíhajícím insolvenčním řízení je proto nutné považovat okamžik uplynutí šestileté doby bezvýslednosti, k tomuto okamžiku nesmí probíhat insolvenční řízení proti povinnému, jinak by soudní exekutor nebyl oprávněn vyzývat oprávněného k vyslovení souhlasu se zastavením exekuce [právě z důvodu, že by odeslání výzvy podle § 55 odst. 7 ex. řádu bránila skutečnost předvídaná v § 55 odst. 12 písm. c) ex. řádu], popř. ze stejného důvodu exekuci zastavit; jinými slovy, přistoupí-li exekutor ke zkoumání podmínek podle odst. 7 dne 27. 9. 2023 a zjistí, že dne 20. 8. 2023 bylo proti povinnému zahájeno insolvenční řízení, tak výzva podle § 55 odst. 7 ex. řádu se oprávněnému nezasílá. Skončí-li insolvenční řízení jinak než osvobozením dlužníka od placení neuspokojených pohledávek, exekutor skončené insolvenční řízení posoudí jako vyloučenou dobu ve smyslu § 55 odst. 12 písm. c) ex. řádu. Je-li však dlužník v insolvenci osvobozen, exekutor exekuci zastaví podle § 55 odst. 4 ex. řádu.

Ve vztahu k celkové dvanáctileté době pak platí, že k okamžiku uplynutí dvanáctileté doby nesmí probíhat insolvenční řízení. Je-li však insolvenční řízení zahájeno až po uplynutí dvanáctileté doby, exekutor exekuci podle odst. 11 zastaví; jinak řečeno, přistoupí-li exekutor ke zkoumání podmínek podle odst. 11 dne 27. 9. 2023 a zjistí, že dvanáctiletá doba bezvýslednosti uplynula dne 17. 4. 2023 a současně že dne 20. 8. 2023 bylo proti povinnému zahájeno insolvenční řízení, tak exekuci zastavuje podle § 55 odst. 11 ex. řádu, neboť vydání usnesení o zastavení exekuce není úkonem, jímž se exekuce „provádí“ [ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) ins. zák.].

Kontrolní mechanismus soudu při vyplacení paušální náhrady exekutorovi

Body 5, 6 a 7 čl. II zák. č. 255/2023 Sb. zakládají soudu velmi široké možnosti ve vztahu ke kontrole spisů, které byly exekutorem zastaveny. Přesto by však nemělo docházet k nadužívání těchto nástrojů. Přestože zákon výslovně neupravuje žádnou posloupnost jejich využití soudem, je nutné, aby soud vždy zvolil nejhospodárnější řešení. Proto se jako nejvíce vhodné primárně jeví položení otázky nebo žádost o doplnění údajů. Následně pak žádost o zaslání vybraných listin do datové schránky soudu. Teprve nepostačí-li vysvětlení otázky ani zaslání vybraných listin, požádá soud exekutora o zpřístupnění kopie exekučního spisu. Soud na základě těchto okolností pak vyhodnotí, zda proti usnesení o zastavení exekuce podá odvolání.

Z doslovného znění bodu 5 čl. II zák. č. 255/2023 Sb. vyplývá, že exekuční soud vystupující za stát má právo podat odvolání do všech výroků usnesení o zastavení exekuce. Exekuční soud je však subjektivně legitimován podat odvolání pouze do výroku o paušální náhradě nákladů exekuce, a to z důvodu, že ostatními výroky není státu způsobována újma napravitelná jejich změnou nebo zrušením. Podá-li exekuční soud odvolání do všech výroků usnesení o zastavení exekuce, a odvolací soud v případě, že shledá, že nebyly dány podmínky pro zastavení exekuce jako bezvýsledné, změní pouze výrok o paušální náhradě tak, že se exekutorovi vůči České republice – konkrétnímu soudu, právo na paušální náhradu nákladů exekuce nepřiznává, a odvolání do ostatních výroků odmítne jako podané osobou k tomu subjektivně neoprávněnou. Není-li totiž stát účastníkem řízení, pokud jde o rozhodování o zastavení exekuce, pak není ani výrokem o zastavení exekuce vázán, a ve vztahu k němu tudíž může být při přezkoumávání výroku o paušální náhradě nákladů exekuce tato otázka posouzena odlišně.

Závěr

Je zřejmé, že aplikace novinek týkajících se bezvýsledných exekucí bude i v dalších měsících velice složitá a přinese nemalé problémy. Toto stanovisko je prvotní snahou o zhodnocení nové úpravy. Autoři věří, že může pomoci čtenářům nalézt některé odpovědi na sporné otázky. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se v této oblasti bude vyvíjet judikatura.

 

JUDr. Miloslav Zwiefelhofer, je soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 3.

JUDr. Ing. Martin Štika, Ph.D., je soudním exekutorem Exekutorského úřadu Hradec Králové.

Ilustrační foto: pixabay