Praxi s peněžitou pomocí obětem trestných činů je třeba zlepšit
Zákon o obětech trestných činů počítá s vyplácením peněžité pomoci obětem na léčbu fyzických i duševních následků a překlenutí zhoršené sociální situace způsobené trestným činem. Veřejný ochránce práv se opakovaně setkává s případy, kdy vyřizování žádostí o peněžitou pomoc vázne a lidé musí na peníze čekat i několik let. Zabýval se také stížnostmi na to, že Ministerstvo spravedlnosti peněžitou pomoc lidem vůbec nepřiznalo, přestože mělo. Zástupce ombudsmana po rozsáhlé analýze ministerstvu doporučil, jak by v mnoha ohledech mělo dosavadní praxi zlepšit. Upozornil také, že výše peněžité pomoci už deset let zůstává stejná, její reálná hodnota se tak postupem času snížila víc než o třetinu. Namístě by proto podle něj bylo přikročit k valorizaci. Ostatně například prostředky z odklonů v trestním řízení, výslovně určené na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, z větší části končí ve státním rozpočtu, a nikoli u poškozených.
„Aby byla pomoc obětem trestných činů účinná, musí přijít včas. To se bohužel neděje. Přestože podle zákona má ministerstvo rozhodnout do tří měsíců, stihne to pouze u třetiny žádostí. Déle než půl roku pak na pomoc v poslední době čekala víc než polovina žadatelů. A setkali jsme se i s případy, kdy oběti dostaly peněžitou pomoc až po několika letech,“ popsal zástupce ombudsmana JUDr. Vít Alexander Schorm.
Na vině je podle něj nejen nedostatek pracovníků odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti a jejich přetížení, ale leckdy i složité dokazování. Aby mohlo ministerstvo peněžitou pomoc vyplatit, musí totiž bez důvodných pochybností prokázat, že došlo k trestnému činu a újma, kterou oběť utrpěla, je jeho přímým důsledkem. To je problematické zvlášť v případech, kdy trestní řízení stále běží.
„Proto jsem v legislativních doporučeních ministerstvu mimo jiné navrhl, aby se posuzování žádostí o paušální částky pomoci zjednodušilo a lidé mohli peníze dostat rychleji než nyní. Pro přiznání pomoci by postačovala skutečnost, že státní zástupce podal obžalobu a v ní újmu popsal,“ vysvětlil Schorm. Problémy podle něj způsobuje například i to, že zákon o obětech a trestní zákoník definují „ublížení na zdraví“ rozdílně. Doporučil proto, aby se definice v obou normách sjednotila.
Ve zprávě navrhl ministerstvu i 12 praktických změn, které by mohly vyřizování žádostí urychlit a sjednotit. Jednání s úředníky by díky nim také bylo pro oběti vstřícnější a méně stresující. Zásadní je podle Schorma srozumitelná, přiměřená a citlivá komunikace v průběhu celého řízení. Poukázal zároveň na přínos organizací zaměřených na práci s obětmi. Právě s jejich pomocí lidé o peněžitou pomoc často žádají. Nově k tomu mohou využít i jednodušší formuláře, které vloni spolu Bílým kruhem bezpečí připravili právníci Kanceláře ombudsmana. První je určený přímo pro oběti trestných činů, druhý pro pozůstalé.
Zástupce ombudsmana současně ve zprávě ocenil, že některé problémy se už díky předchozím jednáním podařilo úplně nebo částečně vyřešit. Ministerstvo například zavedlo specializaci referentů oddělení peněžité pomoci. Ti tak nemusí plnit jiné úkoly a soustředí se právě na vyřizování žádostí o peněžitou pomoc. Ministerstvo si také při nejasnostech o závažnosti utrpěné újmy samo zadává znalecké posudky a nepožaduje jejich předložení po obětech.
Zprávu s doporučeními zaslal zástupce ombudsmana ministrovi spravedlnosti. O pomoci obětem s ním chce dál jednat.
Vybrané organizace pomáhající obětem trestných činů
proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí
Zdroj: ochrance.cz
Foto: canva.com
