Při aplikaci občanského zákoníku z roku 2012 bylo v praxi sporné, zdali k neplatnosti lichevní smlouvy má soud přihlížet i bez návrhu (tzv. absolutní neplatnost) nebo jen k námitce jedné ze stran smlouvy (tzv. relativní neplatnost). Nejednotná v řešení této otázky byla i dosavadní komentářová literatura.

Nejvyšší soud (NS) se aktuálně touto otázkou zabýval na základě dovolacích námitek v případu, kdy dle zjištění soudů nižších stupňů žalovaný zneužil lehkomyslnost otce žalobců při uzavření lichevní kupní smlouvy o převodu bytové jednotky.

NS shledal dovolání přípustným pro posouzení otázky právních následků uzavření lichevní smlouvy. Pro samotnou otázku naplnění znaků lichevní smlouvy dovolání přípustné nebylo.

Ze skutkových zjištění soudů mj. vyplynulo, že otec žalobců nejprve poskytl svou bytovou jednotku jako zástavu za úvěr, který byl poskytnut jeho synovi. Později otec žalobců uzavřel kupní smlouvu o převodu bytové jednotky za kupní cenu, která byla v hrubém nepoměru k její obvyklé ceně. K uzavření smlouvy měl otec žalobců přistoupit za účelem úhrady dluhu z úvěru. Žalovaný přitom otce žalobců ujišťoval, že nezaplatí doplatek kupní ceny, čímž poruší smlouvu a následně bude možno proto od smlouvy odstoupit, vrátit peníze a byt bude převeden zpět na otce žalobců.

Soud prvního stupně vyhověl žalobě a určil, že ke dni své smrti byl otec žalobců vlastníkem předmětné bytové jednotky. Odvolací soud v této části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřenou kupní smlouvu soudy obou stupňů posoudily jako neplatnou lichevní smlouvu.

NS v dovolacím přezkumu k otázce, zdali se soud má zabývat neplatností lichevní smlouvy i bez návrhu, dospěl k závěru, že právní úprava lichvy dle § 1796 o. z. představuje konkretizaci (typizaci) jednání, které se svojí povahou příčí dobrým mravům a je neplatné dle § 588 o. z. Jak vyplývá již z dosavadní judikatury k důsledkům neplatnosti dle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy (NS 23 ICdo 56/2019), porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není. K obdobnému závěru je třeba dospět v případě lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, která je podle § 1796 o. z. neplatná. Takové jednání při uzavírání smlouvy tedy buď naplňuje znaky lichvy (příčí se dobrým mravům) a je absolutně neplatné, nebo nenaplňuje znaky lichvy (dobré mravy porušeny nejsou) a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není.

K neplatnosti lichevní smlouvy tak soud přihlédne i bez návrhu. Ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud. NS proto dovolání jako nedůvodné zamítnul.

NS tak rozhodl ve věci sp. zn. 23 Cdo 2885/2022 v senátě, rozsudek byl dne 2. 10. 2023 vyvěšen na elektronické úřední desce soudu a úřední desce v budově soudu. Po uplynutí 15 dnů bude rozsudek z úřední desky svěšen. Následně bude rozsudek v pseudonymizované podobě dostupný v databázi rozhodnutí a stanovisek NS.

Zdroj: NS
Foto: archiv AD