Otázku, zda užití autorského díla bez souhlasu autora pro účely parodie podle autorského zákona může spočívat v (pouhém) vložení několika záběrů do jinak nepozměněného audiovizuálního díla, ve svém rozhodnutí (pod sp. zn. 23 Cdo 2178/2022) posuzoval Nejvyšší soud.

Nejvyšší soud posuzoval situaci, kdy žalovaný jako spolek působící v oblasti ochrany přírody upravil reklamní spot žalobkyně podnikající mimo jiné v oboru výroby elektrické energie. Žalovaný vložil do tohoto reklamního sporu několik nových (obsahově nesourodých) záběrů za účelem zironizování původního vyznění tohoto spotu a v takto upravené podobě jej žalovaný následně uveřejnil na svém veřejném profilu na sociální síti.

Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zdržení se dalšího uveřejňování takto upraveného reklamního spotu a poskytnutí omluvy z titulu ochrany výhradního licenčního nabyvatele majetkových autorských práv k tomuto reklamnímu spotu a rovněž ochrany majitele práv výrobce zvukově obrazového záznamu podle autorského zákona, neboť k úpravě a uveřejnění předmětného reklamního spotu nedala žalovanému souhlas.

Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Odvolací soud následně rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí posuzoval především otázku, zda užití autorského díla bez souhlasu autora pro účely parodie podle autorského zákona může spočívat v (pouhém) vložení několika záběrů do jinak nepozměněného audiovizuálního díla.

Nejvyšší soud mimo jiné s odkazem na rozhodovací praxi Soudního dvora EU uvedl, že znakem parodie je, že evokuje existující dílo, přitom se od něj liší, a zároveň je komická nebo ironická. Naopak nemusí vykazovat původní osobitost jinak než skrze zřetelné odlišnosti od parodovaného původního díla, nemusí být racionálně připsatelná jinému autorovi než samotnému autorovi původního díla, nemusí se týkat samotného původního díla nebo uvádět zdroj parodovaného díla.

Při konkrétním posouzení věci však musí být zohledněna přiměřená rovnováha mezi ochranou autorského práva a svobodou projevu uživatele chráněného díla. Proto není samo o sobě významné, zda se uživateli (původci) parodovaného díla skutečně podařilo dosáhnout kýženého humorného apod. účelu ani zda v důsledku takového užití došlo na straně uživatele díla k přímému nebo nepřímému hospodářskému prospěchu.

Nejvyšší soud uzavřel, že z možnosti volného užití audiovizuálního díla podle autorského zákona pro účely parodie není vyloučeno pozměnění takového díla vložením několika nových záběrů a jeho následné užití v takto pozměněné podobě, neboť i takové pozměnění a následné užití může plnit svůj parodický účel. Posouzení, zda takové užití díla v jeho konkrétní podobě naplňuje přiměřenou rovnováhu mezi zájmy autora a svobodou projevu uživatele chráněného díla je třeba vždy posoudit individuálně podle konkrétních okolností dané věci.

V poměrech projednávané věci byla tato rovnováha Nejvyšším soudem shledána, neboť žalovaný přípustnou formou zironizování (kritického zesměšnění) celkového vyznění obsahu předmětného reklamního spotu vyjádřil svůj názor na vliv činnosti žalobkyně na ochranu životního prostředí jako oblasti veřejného zájmu a zároveň se dostatečně zřetelným (nezaměnitelným) způsobem od původního díla odlišil.

Nejvyšší soud v projednávané věci dále posoudil, zda omezení práv podle autorského zákona pro účely parodie se ve znění autorského zákona účinném do 4. 1. 2023 vztahovalo i na práva s autorským právem související. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ačkoli autorský zákon v rozhodném znění neobsahoval (na rozdíl od samotného práva autorů k jejich dílům) příslušný odkaz na omezení práv souvisejících s právem autorským (včetně práva výrobce zvukově obrazového záznamu) pro účely parodie, jednalo se o tzv. otevřenou nepravou (teleologickou) mezeru v zákoně, kterou je třeba judikatorně překlenout použitím analogie. Proto se omezení práv pro účely parodie vztahuje podle rozhodného znění autorského zákona obdobně i na práva s autorským právem související.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je dostupné pod sp. zn. 23 Cdo 2178/2022 v databázi rozhodnutí na webu www.nsoud.cz.

Zdroj a foto: Nejvyšší soud