Nejvyšší soud (NS) svým rozsudkem sp. zn. 8 Tdo 184/2023 zprostil obžaloby řidičku, která měla při odbočování vlevo přehlédnout protijedoucí motocykl, jedoucí v obci nepovolenou rychlostí, jemuž nedala přednost a následkem toho došlo ke střetu s motocyklem a újmě na zdraví jeho řidiče.

Trestní věcí se soudy zabývaly opakovaně – odsuzující rozhodnutí vydal soud prvního stupně až napotřetí, předchozí dvě zprošťující rozhodnutí byla v obou případech zrušena soudem druhého stupně.

Proti následnému rozhodnutí o zamítnutí odvolání podala obviněná dovolání, z jehož podnětu NS usnesením ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 8 Tdo 293/2022, zrušil napadené usnesení o zamítnutí odvolání a soudu druhého stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

I po uvedeném zásahu NS a vyslovení závazného právního názoru soud druhého stupně znovu rozhodl odsuzujícím rozsudkem, který obviněná opět napadla dovoláním.

K novému dovolání NS uvedl, že jde-li o posouzení trestní odpovědnosti řidiče za nehodu, k níž došlo v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích, je nutné zohlednit jednak to, zda se tento řidič svým jednáním dopustil porušení konkrétních právních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích, jakož i to, zda měl možnost a schopnost předvídat, že k této nehodě dojde. V takovém případě se uplatní tzv. princip omezené důvěry v dopravě.

Jeho podstatou je skutečnost, že se řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu, pokud z konkrétních okolností nebude vyplývat opak. NS znovu připomenul, že po účastníkovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal možné porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky a aby tomu přizpůsobil své počínání.

Logickým důsledkem principu omezené důvěry v dopravě je, že řidič, který je povinen dát přednost v jízdě, může spoléhat na to, že vozidlo s právem přednosti v jízdě se pohybuje povolenou rychlostí a nikoliv takovou, která ji překračuje téměř dvojnásobně, což znemožňuje při předvídatelných a pozorovatelných okolnostech provést odbočovací manévr.

V rozporu se závazným právním názorem dovolacího soudu se odvolací soud odmítl zabývat otázkou, zda obviněná řidička mohla předpokládat jízdu motocyklu rychlostí 98,56 km/h v místě, kde je rychlost omezena na maximální rychlost 50 km/h, neboť tuto otázku považoval za nepodstatnou.

NS uzavřel, že pokud by se poškozený pohyboval předpokládanou a očekávatelnou rychlostí, obviněná by dokončila odbočovací manévr předtím, než by poškozený na svém motocyklu dorazil k místu, které obviněná svým vozidlem na hlavní silnici křížila, nijak by jej neohrozila ani neomezila, a dodržela by tak svou povinnost dát přednost v jízdě. Obviněná nemohla rozumně očekávat jízdu poškozeného téměř dvojnásobnou rychlostí, než je v daném úseku nejvyšší povolená rychlost. Za daných okolností tedy vše nasvědčuje tomu, že to byl výlučně způsob jízdy poškozeného (jím překročená rychlost o více než 97 %), který znemožnil obviněné dát poškozenému přednost v jízdě.

Za splnění zákonných podmínek, s akcentem na zásadu in dubio pro reo, NS sám rozhodl tak, že obviněnou podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil obžaloby pro v ní popsaný skutek, jímž se měla dopustit přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Zdroj: Nejvyšší soud
Ilustrační foto: canva.com