Vážené kolegyně, vážení kolegové,

červenec je za námi, a tak je jisté, že přes slib ministra spravedlnosti Pavla Blažka se advokáti k 1. červenci nového advokátního tarifu nedočkají. V čem se vše zadrhlo? Budiž poznamenáno, že úpravu tarifu představenstvo ČAK vyjednává již se čtvrtým ministrem spravedlnosti a že až nyní byla připravená novela poslána do meziresortního připomínkového řízení. V něm se vzápětí objevily námitky, že jde o zásah do státního rozpočtu, že na zvýšení tarifu není vhodná doba, když se musí naopak hledat úspory. V pozadí pak vnímáme myšlenku, že „bohatí“ advokáti tarifní navýšení vlastně ani nepotřebují. Nic není víc odtržené od reality.

Stávající advokátní tarif neplní dvě funkce, které plnit má. Tou první je spravedlivá odměna advokáta za činnost, kterou hradí stát, typicky obhajoby ex offo. Druhou je náhrada nákladů právního zastoupení, přiznávaná procesně úspěšnému účastníkovi, která by se – v ideálním světě – měla blížit odměně, kterou účastník skutečně svému advokátovi zaplatil. Typickým důsledkem toho, že tomu tak ve skutečnosti není, je, že advokát ve sporech, které jsou bagatelní nebo kde je určena tarifní hodnota paušální částkou, musí účtovat klientovi vyšší odměnu, než kterou následně nahradí protistrana. To na jednu stranu vede k tomu, že např. běžní spotřebitelé neuplatní svá práva z odpovědnosti za vady koupeného zboží u soudu, neboť při standardní smluvní hodinové odměně nemohou získat odpovídající náhradu nákladů řízení – a na druhou stranu se druhá strana sporu neobává spotřebitele odmítnout, protože jí soudní řízení hrozí jen zcela výjimečně. Ve svých důsledcích tak stávající advokátní tarif znamená odepření spravedlnosti těm nejslabším.

Negativní důsledky nízkého tarifu se projevují i ve snižujícím se počtu advokátů v některých okresech. Hrozí, že bude obtížné zajistit obviněným lokálního obhájce ex offo.

Všechny tyto důvody uplatňujeme i v připomínkovém řízení. Inflace, díky níž se platy soudců i státních zástupců od poslední novelizace tarifu v r. 2006 zvýšily o desítky procent, se na advokátním tarifu neprojevila, když nepočítáme zrušení „dočasné“ povodňové daně k 1. 1. 2023. Přitom advokáti musí nést inflační navýšení nákladů na provoz kanceláře, ať jde o personální náklady, nájemné, nebo energie. Představa, že advokátovi stačí tužka a blok a jiné náklady nenese, je opravdu nadmíru vzdálená realitě.

Považujeme za nezbytné, aby došlo k úpravě advokátního tarifu minimálně ve třech směrech. Prvním je navýšení odměn obhájců ex offo. Advokáti nejsou těmi, kdo by měli za stát financovat obhajoby ex offo. Stát je odpovědný za to, aby se obviněným dostalo spravedlivého procesu, a stát proto musí nést náklady s ním spojené. Proto musí být odměna obhájců ex offo přiměřená, což 500 Kč za hodinu při účasti na úkonech přípravného řízení skutečně není.

Druhým je navýšení tarifní hodnoty tam, kde je dosud určena paušální částkou, a to především v řízeních, která vyžadují vysokou míru odbornosti, tedy zejména ve sporech daňových, ve sporech o peněžitou náhradu nemajetkové újmy nebo ve sporech nekalosoutěžních. Pokud je v daňovém sporu řešeném na úrovni Nejvyššího správního soudu tarifní hodnotou 50 000 Kč, je to směšné – o daňovou povinnost nepřesahující 50 000 Kč se zpravidla soudí jen ti, kterým jde o „princip“. V těchto sporech by tedy měla být odměna určena výší požadované částky s tím, že podle posledního návrhu by mohla být stanovena horní hranice tarifní hodnoty na 500 000 Kč.

Třetím směrem je zavedení minimální tarifní hodnoty pro tzv. bagatelní spory na 10 000 Kč, čímž by nejnižší odměna za úkon činila 1 500 Kč.

Věřme společně, že novela advokátního tarifu odpovídající poslednímu kompromisnímu návrhu bude Ministerstvem spravedlnosti schválena a my se adekvátní odměny za právní služby dočkáme do konce roku.

Přeji Vám krásný zbytek léta.

Vaše Monika Novotná, místopředsedkyně ČAK

Ilustrační foto: archiv AD