Prezident Petr Pavel prozatím nejmenuje JUDr. Roberta Fremra ústavním soudcem, i když získal souhlas Senátu. Chce prostudovat a konzultovat nové informace o Fremrově působení v trestní justici před listopadem 1989. Petr Pavel podle svých slov reaguje na některé nově zveřejněné údaje a emotivní vyjádření. Nechce tak situaci „lámat přes koleno“. Délku prozatímního odkladu nespecifikoval.

 

„V okamžiku, kdy nebudou žádné další nové informace, přijmu rozhodnutí,“ řekl Petr Pavel. Prezident zdůraznil, že personální obměnu ÚS vnímá jako jeden ze svých hlavních úkolů a že důvěryhodnost soudů a institucí patří k pilířům právního státu. Robert Fremr rozhodnutí prezidenta plně respektuje, uvedla mluvčí Vrchního soudu v Praze Kateřina Kolářová, kde Robert Fremr momentálně působí jako místopředseda.

Podle Petra Pavla je potřeba vidět také dobový kontext. „V době, o které se bavíme, tady byl nějaký právní řád, podle tohoto právního řádu opuštění republiky bylo trestným činem a ten byl posuzován naprosto shodně všemi soudci, kteří tady soudili trestní právo. Myslím, že bychom to měli vidět v tomto kontextu,“ uvedl prezident.

Média v posledních dnech rozebírala zejména rozhodování Roberta Fremra v takzvané kauze Olšanské hřbitovy z roku 1988. Obžalobu tehdy zmanipulovala komunistická tajná policie (StB). Trojici mladíků vinila obžaloba z více než stovky trestných činů, z nichž nejzávažnější bylo záškodnictví. Skupince vyčítala vedle poškození pomníků sovětských vojáků na Olšanech také shození kanálového poklopu z Nuselského mostu a položení betonového pražce na železniční trať.

Případ projednával v létě 1988 Fremrův pětičlenný soudní senát. Robert Fremr připustil, že StB kauzu zmanipulovala. Uvedl ale, že se to z jejích svazků dozvěděl teprve nedávno. Zároveň odmítl tvrzení, že byl za komunistické éry prorežimním soudcem. Petr Pavel minulý týden uváděl, že zatím nedostal žádná fakta, která by prokázala, že Fremr jako soudce nebo jako člověk v souvislosti s případem Olšanských hřbitovů selhal.

 

Robert Fremr získal nominace od nejvyššího počtu právních institucí

Robert Fremr podle prezidenta získal nominace od nejvyššího počtu právních institucí, na které se při výběru ústavních soudců obrátil. Respekt si v minulosti získal jako soudce českého Nejvyššího soudu, člen Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu a soudce i místopředseda Mezinárodního trestního soudu. V posledních letech je místopředsedou Vrchního soudu v Praze.

Senátor Marek Hilšer v neděli na sociální síti X, dříve twitteru, napsal, že Fremr mezi lety 1983 a 1985 také odsoudil přes 100 lidí za emigraci, přičemž mnozí přišli o majetek, rodiny byly postiženy perzekucí. V dopise pak Hilšer s další senátorkou Hanou Kordovou Marvanovou napsali Pavlovi, že přítomnost Roberta Fremra na ÚS je nevhodná. Prezident chce nyní jednat s nespokojenými senátory i předsedou Senátu Milošem Vystrčilem, konzultovat bude i s historiky.

„Nechci dát prostor pochybnostem o morální integritě jakéhokoliv kandidáta na ústavního soudce. S vážností proto sleduji i nové informace, které se objevily v souvislosti se jmenováním Roberta Fremra. Podrobím je důkladné analýze právníků a historiků a prozatím jmenování odložím,“ uvedl Pavel na síti X.

Hana Kordová Marvanová ocenila, že se prezident novými informacemi zabývá. „Přes sto rozsudků za opuštění republiky, které vynesl dr. Fremr v letech 1983-85, je podle mě diskvalifikující pro soudce ÚS,“ napsala Marvanová na síti X.

Jako trestní soudce působil před listopadem 1989 také JUDr. Baxa. Dnes 7. srpna připustil, že i on možná řešil jednu kauzu opuštění republiky. „Já už si to dnes nevzpomínám, možná jsem soudil jeden případ. Ale nemám tak dobrou paměť, abych z těch mnoha tisíců případů, které jsem rozhodl, abych si pamatoval na všechny,“ řekl Baxa. Případy opuštění republiky podle něj rozhodovali spíše soudní funkcionáři než řadoví soudci.

 

Působení Roberta Fremra v komunistické justici přezkoumá ústav pro studium totality

Působení kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra v komunistické justici přezkoumá tým badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Soustředit se bude jednak na tzv. kauzu Olšanských hřbitovů, jednak na trestání emigrantů za opuštění republiky. Ústav o tom informoval v tiskové zprávě.

Badatelé budou zkoumat Fremrovo působení v komunistické justici mezi lety 1982 až 1989. „Justiční systém byl mezi lety 1948-89, stejně jako Státní bezpečnost, nedílnou součástí komunistického totalitního režimu a jako takový se v bezpočtu případů přímo podílel na perzekuci jednotlivců, kteří se režimu tak či onak znelíbili. Je nutné mít na vědomí, že za komunismu neexistovala nezávislost soudní, výkonné a zákonodárné moci. Vše sloužilo potřebám moci, vládě jedné strany,“ komentoval zřízení badatelského týmu ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna.

„Ke kauze Olšanské hřbitovy se v Archivu bezpečnostních složek nachází sedm kartonů archivních materiálů, které doposud nikdo systematicky nestudoval,“ sdělil ÚSTR. Materiály k soudním procesům s emigranty se nacházejí v Archivu hlavního města Prahy a ÚSTR již požádal o povolení k jejich prostudování.

Emigraci trestal komunistický režim jako opuštění republiky podle paragrafu 109 tehdejšího trestního zákoníku. Kromě odnětí svobody přicházeli emigranti o majetek a občanství, zatímco jejich příbuzní, kteří zůstali doma, se stali předmětem šikany. „Těmito tresty přitom komunistická justice porušovala nejpozději od roku 1975 (či 1976) mezinárodní dohody, které se zástupci režimu zavázali dodržovat. V roce 1990 proto byly tresty pro emigranty zákonem 119/1990 Sb. označeny za politické a oběti těchto procesů byly plošně rehabilitovány,“ uvedl ústav.

 

Pavel Rychetský: Případy emigrantů byly nejjednodušší kauzy, zbavit se jich nešlo

Případy emigrantů si za minulého režimu často brali předsedové soudů, protože šlo o snadné kauzy a bylo tak možné „nahnat čísla“ rozsudků, řekl končící předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský, dr. h. c. Zbavit se přidělené kauzy pak bylo téměř nemožné, vysvětlil.

„Tyto (emigrantské) kauzy často soudil osobně předseda soudu, protože to byly nejlehčí kauzy a rostly mu díky tomu počty rozsudků. V těch kauzách šlo o symbolické rozhodnutí, kde trest nebyl nikdy vykonán. Nevedlo se žádné dokazování, stačilo hlášení, že dotyčný překročil státní hranici a už se nevrátil, nebo že třeba poslal pohlednici,“ popsal tehdejší praxi Pavel Rychetský. Upozornil, že sám jako soudce před rokem 1989 nepůsobil, pracoval jako podnikový právník.

Uvedl, že pokud byla soudci k rozhodování nějaká kauza přidělena, bylo téměř nemožné se jí zbavit. „Jediným způsobem bylo vyloučit se pro podjatost a v takovém případě musel soudce prokázat, že je s obviněným v nějakém vztahu,“ dodal Pavel Rychetský.

Bývalá ústavní soudkyně JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D., považuje nynější diskusi o činnosti soudce Roberta Fremra za normalizace za „bouři ve sklenici vody“. Každý, kdo byl v té době trestním soudcem, se kauzám typu opouštění republiky nemohl vyhnout, byly podle ní na denním pořádku. „Byla to skutková podstata trestního zákona a kdo měl tuto agendu, tak musel odsuzovat tyto případy… Kdo dělal trestní agendu, tak zkrátka soudil podle zákona, který byl špatný. Ti, kteří k tomu měli výhrady, tak se většinou nestávali trestními soudci,“ uvedla na ČT24 Eliška Wagnerová, která sama byla odsouzena za opuštění republiky. Pokud to někdo chtěl Fremrovi vytýkat, tak to měl učinit hned po revoluci, ne nyní, míní. Wagnerová si myslí, že ho tato věc nediskvalifikuje pro výkon ústavního soudce.

 

Zdroj: ČTK
Foto: Senát PČR