Koncem června zveřejnil Ústavní soud svůj nález sp. zn. Pl. ÚS 38/22,  jímž vyhověl návrhu Ministerstva vnitra na zrušení ustanovení čl. 3 odst. 2 bodu prvního obecně závazné vyhlášky města Příbram č. 1/2022, o nočním klidu. Právě k tomuto nálezu se ve své letní glose vrací JUDr. Petr Kolman, Ph.D. právní pedagog a publicista. Ve svém druhém příspěvku se věnuje českému vězeňství, a v posledním, třetím se zamýšlí nad programovou skladbou České televize, v níž postrádá aktuální právní osvětu.

 

Glosa první: Posuny času a noční klid

V Brně máme pověst, že za časů dobývání našeho krásného města Švédy (Švédek tam tehdy ještě mnoho nebylo)  se zvonilo poledne již v jedenáct, aby se zmátl skandinávský nepřítel, jehož generálové se údajně prořekli, že „pokud nedobydou metropoli pod Špilberkem do dvanácti hodin, odtáhnou definitivně pryč“. Od těch časů se v Brně zvoní poledne již v jedenáct hodin.

Nápady s posuny času se nechala patrně inspirovat i dnešní samospráva ve středočeské Příbrami. Příbramští zastupitelé formou obecně závazné vyhlášky poměrně vykutáleně stanovili, že v červenci a srpnu roku 2022 se každý pátek a sobotu posouvá počátek doby nočního klidu na 23. hodinu namísto zákonem stanovené 22. hodiny. Prostě v celém Česku je noční klid v deset, ale v Příbrami bude až v jedenáct. Příbramští konšelé svůj nápad hájili tím, že po posunu je prý „rozsáhlá společenská poptávka“ občanů jejich města. Patrně, co Příbraman, to flamendr a noční pták.

Pochopení pro příbramské neměli však úředníci z Ministerstva vnitra, kteří sami vyhlášku zrušit nemohou, a tak v souladu s českým právním řádem podali návrh na její zrušení do Brna – tedy k Ústavnímu soudu.    

A světe (ne)div se, ústavní soudci, ministerskému návrhu vyhověli a příbramskou obecně závaznou vyhlášku bez pardonu zrušili. Soud mj. shledal, že středočeské městečko zneužilo svou zákonem svěřenou působnost tím, že zkrátilo dobu nočního klidu, aniž tak učinilo v návaznosti na konkrétní nebo konkretizovanou výjimečnou situaci. Prostě noční klid zkrátit můžete, ale pro konkrétní významnou akci, ale nikoliv plošně na dlouhé dva měsíce.

Z pozitivně-právní úpravy připomeňme – k vydávání obecně závazných vyhlášek jsou obce, konkrétně jejich zastupitelstva, zmocněny čl. 104 odst. 3 Ústavy, a to v mezích působnosti zastupitelstva obce (města). Stanovení odchylek z doby nočního klidu je zastupitelstvu obce uloženo ustanovením § 5 odst. 7 zákona o některých přestupcích, podle něhož se dobou nočního klidu rozumí doba od dvacáté druhé do šesté hodiny. Obec „může obecně závaznou vyhláškou stanovit výjimečné (!) případy, zejména slavnosti nebo obdobné společenské nebo rodinné akce, při nichž je doba nočního klidu vymezena dobou kratší nebo při nichž nemusí být doba nočního klidu dodržována“.

Na věc je možné se dívat ze dvou úhlů pohledu – liberál řekne: Co je státu do toho, kdy bude v Příbrami anebo jiném městě noční klid, lidé si svobodně volí své zastupitele, a ti ať rozhodnou, kdy se bude moci v obci hlučet do noci a slavit „ každé další ráno“.

Nicméně je zde i opačný pohled. Jestliže by se připustilo, aby si samosprávy ořezávaly noční klid nebo i jiná opatření, jak je „nezávisle“ a nepředvídatelně napadne, tak zde brzy zavládne anarchie a chaos. Humorista satirický by asi dodal: „Chaos ještě větší než v české kotlině vládne dnes“. 

Ad absurdum, kdyby někde radnici ovládli třeba nezávislí „anarcho-punkáči“ nebo jiní volnomyšlenkáři, tak by mohli noční klid za pomoci lokální vyhlášky protáhnout například do tří nebo čtyř hodin do rána. A chudáci spořádaní občané, kteří například pak druhý den vstávají do práce.

Autora této glosy zde též zaujala argumentace města Příbrami, která odůvodňovala svůj lokální předpis mj. tím, že v letních měsících údajně panuje jiný biorytmus než ve zbylé části roku a že napadené ustanovení má kompenzovat omezení spojená s tzv. covidovými opatřeními. To je sice lidsky snad i částečně pochopitelné, avšak nabízí se protiotázka – čím byly a jsou příbramské okolnosti tak výjimečné oproti jiným českým, moravským a slezským obcím? Ani příslušné statistiky neukazují, že město Příbram bylo covidem silněji zasaženo než zbytek České republiky.

Navíc v ČR máme rekordních obcí, které mohou vydávat své vyhlášky. Opravdu chceme, aby zde bylo nepředvídatelných šest tisíc dvě stě padesát dva právních režimů? Tedy i přes šest tisíc dvě stě různých úprav nočního klidu? Kde by pak zůstala předvídatelnost práva, která – i dle ustálené judikatury ústavního soudu i nejvyššího správního soudu – tvoří jeden z pilířů demokratického právního státu (Rule of Law)?

Autor tohoto komentáře nikoliv, proto zmíněné rozhodnutí ústavního soudu vítá a schvaluje.

 

Glosa druhá: Do kriminálu s nimi! Více vězňů, více spravedlnosti?

Počet vězňů ve věznicích v Česku stále stoupá. Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství, taktéž je mu ex lege podřízena Vězeňská služba České republiky. Podle údajů zmíněného Ministerstva spravedlnosti, které naše věznice spravuje, je dnešní naplněnost českých věznic přes devadesát pět procent jejich kapacit. Jedna z největších v Evropě, možná i na světě.

Hospodští mudrlanti nebo populističtí politici možná rychlopalně navrhnou:
Tak postavíme více věznic nebo alespoň rozšíříme kapacitu těch stávajících…

Nicméně to je prostě líbivá, avšak neuvěřitelně falešná cesta. Systémovým dlouhodobým problémem je, že u nás prostě „sedí“ i ti, kteří by jinde v civilizované Evropě měli peněžitý nebo jiný alternativní trest, avšak nezabírali by místo ve věznicích.

Do mozaiky též zapadá, že někteří sociálně slabší výtečníci se nechávají údajně záměrně „zavírat“, jelikož v českých věznicích mají lepší přístup k lékařské péči, zejména té stomatologické, než na svobodě. Inu, ve státě, kde více než půl milionu lidí nemá svého zubaře, se vlastně není čemu divit…

Náklady na jednoho vězně jsou aktuálně přes dva tisíce korun denně. Inflace
se nevyhýbá ani českým, slezským a moravským „basám“. Samozřejmě nákladová čísla se někdy liší, záleží, co vše se do částky spravedlivě propíše, tedy i třeba investiční náklady na opravy věznic nebo nemalé náklady na personální aspekt. Jen příslušníků Vězeňské služby, kteří jsou ve služebním poměru, je nyní okolo devíti tisíc, a občanských zaměstnanců je dalších skoro pět tisíc. Dodejme pro informační komplexnost, že některá tabulková místa nejsou reálně zaplněna. I zde platí – nejsou lidi. Pro pořádek – autor glosy rozhodně nepléduje za snížení platů ani u příslušníků „vězeňské“, ale ani civilních zaměstnanců. Jde o vysoce náročnou práci, jak fyzicky tak i psychicky, a musí být dobře zaplacena.

Kterak bylo naznačeno výše, pes je zakopán v systému trestního řízení v ČR. Nutná, leč odkládaná je novela trestně-právních předpisů a s tím spojená transformace v sazbách trestů, ale především rozsáhlejší využívání tzv. alternativních trestů. Domácím vězením počínaje, přes propadnutí majetku až po tzv. obecně prospěšné práce.

Musíme je zavřít! Jinde by dávno seděli!

Často čteme – (především) na stále mocnějších sociálních sítích – názory některých aktivistů a aktivistek, kteří by zavřeli pomalu každého druhého muže za sexuální obtěžování. A k tomu jsou zde prý také desetitisíce rodičů týrající (bijící) své děti, kterým by vězení též prospělo. A pak zde máme entity, které by chtěly zavírat dlužníky – těch je přes půl milionu. V neposlední řadě by veřejnost chtěla zavírat i četné politiky „kteří všechno rozkradli“. A nesmíme zapomínat na údajné desetitisíce zdejších domnělých dezinformátorů, kteří také patří za mříže, kam jinam. Tudíž – společenská poptávka po další naplněnosti českých věznic paradoxně jen roste.  Obrovský rozpor mezi nabídkovou a poptávkovou stranou.

Závěrečný povzdech k druhé glose

Sečteno a podtrženo – mít v jednadvacátém století v desetimilionové rekordně zadlužené zemičce přes dvacet tisíc vězňů je prostě ekonomicky a organizačně hraniční, další větší nárůst prostě již není možný. A ani by nebyl smysluplný.

Pamatujme na to, až zase budeme úpěnlivě volat po přísnějších nealternativních trestech – rozuměj odnětí svobody pro kohokoliv.

 

Třetí glosa: Česká televize a právo aneb Když máš ve veřejnoprávní chalupě orchestrion, tak občanský zákoník nepotřebuješ ?!

Dnešní občanský zákoník nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2014. Pravda někteří lidé mu dodnes říkají „nový“,  skoro deset let. U bot či trička stejného stáří by se takové označení stalo asi směšným, u právního předpisu patrně nikoliv, no budiž.

V neděli 18. 6. 2023 jsem sledoval na ČT24 pořad Newsroom, věnovaný médiím a jejich kritice, tu a tam i pochvale. Zmíněný pořad veřejnoprávní televize se věnoval mimo jiné právně-terminologickým přešlapům českých redaktorů a upozorňoval na různé „právní chyby“ mediálních kolegů. Což je samozřejmě v pořádku, a asi to patří mezi základní úkoly veřejnoprávního media, jistě více než pořady typu European Poker Festival – přímý přenos z kasina v Rozvadově, kterými též Česká televize zásobuje své, patrně hazardu oddané, publikum.

Holínky nejsou hodinky, i když se také natahují

Jenže to by v rámci téhož pořadu, dokonce pár minut před zmíněným právně-osvětovým vstupem, v příspěvku o Berlusconizaci (nejen) naší politiky a Lex Babiš, nesměl od redaktorky ČT zaznít chybný právní termín „svěřenecký“ fond. (sic!) [1]

Což je právní nesmysl, správně již devět let se říká a píše „svěřenský“ fond. Jeden by řekl, že za ty roky již tento pojmový nonsens vymizel a ejhle, pod svícnem je neustále tma. A paradoxně přímo v pořadu hodnotícím kvalitu médií.

Dodejme, že svěřenský fond je forma správy majetku vyčleněného z vlastnictví zakladatele, účelově osamostatněný majetek se stává vlastně majetkem bez klasické právní subjektivity, tedy je jakoby „bez vlastníka“, je majetkem anonymním, samostatným. Zakladatel svěřenského fondu si vybere svěřenského správce, jenž je povinen o majetek řádně pečovat.

Pakliže nesprávné právní „termity“ pardon termíny používají média bulvární, je to nedobré, avšak u média veřejnoprávního jde o závažnější pochybení. Ostatně ustanovení § 2 odst.2 písm. b) zákona o České televizi mluví jasně o přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky.

Významnějším problémem ovšem je, že ve skladbě pořadů naší veřejnoprávní televize chybí specializovaný periodický pořad o právu, zákonech, spravedlnosti a justici. Svůj pořad mají příslušníci sexuálních menšin, motoristé, zdravotně postižení, je zde pořad pro příslušníky národnostních menšin, pro zahrádkáře, navíc v létě každý rok i „seriálový speciál“ pro nostalgické (Ch)chalupáře. Na naší (i Vaší) ČT máme sice i magazín o menšinových sportech, ale o právním světě a justici pořad chybí. Což je podle mého soudu i na hranici plnohodnotného naplnění zákona o ČT.

Socialistické detektivky ano, aktuální právní osvěta nikoliv?

Ale možná se za jeho naplnění pokládají časté reprízy detektivních filmů a seriálů z dob socialismu, alespoň na socialistické trestní právo (hmotné i procesní) je již řada diváků skoro experty. Koneckonců je zde léto a na veřejnoprávní obrazovky opět mocně buší Malý pitaval z velkého města (1982)!

Malým světélkem na konci právního tunelu možná je, že novým ředitelem České televize bude od října absolvent brněnské právnické fakulty Jan Souček. Ostatně i na populární Wikipedii je uváděn jako „… český právník, novinář, od roku 2014 ředitel Televizního studia Brno. Od října roku 2023 se stane generálním ředitelem České televize“ . Takže právník na prvním místě. Doufejme, že na své odborné kořeny nezapomene. Navíc je z Brna.

 

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., autor působí jako právní pedagog a publicista
Foto: canva.com

 

---

[1] Bylo to přesně v 22:27 hod., ČT 24, Newsroom. Poslední předprázdninové vydání, další bude až v září 2023.