Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze s tím, že jím došlo k porušení jeho práva zaručeného v čl. 8 odst. 2 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Klíčovou právní otázkou byl zápočet doby, po níž se stěžovatel na základě rozhodnutí soudu zdržoval ve stanoveném časovém období v určeném obydlí, do doby výkonu trestu odnětí svobody.

Ústavní soud vydal 12. července nález nález sp. zn. II. ÚS 2879/22, jímž zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 2022 č. j. 15 To 44/2022-3018, kterým bylo porušeno právo stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 8, právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 a zásada nulla poena sine lege podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

Vrchní soud v Praze napadeným usnesením v trestní věci zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a znovu rozhodl tak, že se stěžovateli započítává do výkonu trestu odnětí svobody toliko poměrná část doby (v délce 322 dnů) z celkové doby, po kterou byla vazba nahrazena dohledem probačního úředníka se stanovením omezujících povinností a nasazením elektronického náramku sloužícího k detekci pohybu stěžovatele v době od 20. 11. 2019 do 23. 8. 2021.

Klíčovou právní otázkou, kterou se soudy zabývaly, byl tedy zápočet doby, po níž se stěžovatel na základě rozhodnutí soudu zdržoval ve stanoveném časovém období v určeném obydlí, do doby výkonu trestu odnětí svobody.

Právní věta:

Redukované započítání soudem uložené povinnosti zdržovat se pod dohledem probačního úředníka ve stanoveném období v určeném obydlí nebo jeho části do výkonu uloženého trestu, nepřipouští-li tak výslovně zákon, je v nesouladu se základním právem zaručeným v čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2879/22 je dostupný  ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com