Kupují advokáti ještě knihy? Na to, ale i na zkušenosti a poznatky související s publikační činností či na budoucnost tištěných knih jsme se zeptali – takřka 16 let od našeho posledního rozhovoru – majitele „advokátního knihkupectví“ JUDr. Aleše Čeňka. Jeho odpovědi nás někdy velmi překvapily a jindy zase naopak potvrdily naše domněnky, že to s knihami není zase až tak zlé.

 

Pane doktore, jak to nyní vypadá se zájmem o právnické knihy z řad advokátů?

Jsem rád, že mám opět možnost se po 16 letech podělit s vašimi čtenáři o své názory týkající se spolupráce s ČAK na projektu „advokátního knihkupectví“ i o svůj pohled na knihy obecně. V posledních několika letech (tedy již v době před covidem) výrazně poklesly prodeje tištěných publikací a klesající zájem o knihy, časopisy a další tiskoviny pozorujeme i u velkých advokátních kanceláří a nezávislých advokátů.

Tím samozřejmě došlo k výraznému nárůstu prodejních cen jednotlivých knih. Nakladatelé jsou nuceni vydávat v malých počtech výtisků a tím samozřejmě dochází k zvýšení výrobní ceny v přepočtu na jeden výtisk.

Někteří autoři rovněž postupně rezignují na možnost knihy psát, neboť čas, který nad rukopisem stráví, a honorář, který za publikaci (vzhledem k malému kusovému nákladu a nízké prodejnosti) obdrží, je pro ně spíše symbolický. Bohužel se jim opravdu nelze divit.

 

Je tato situace stejná u i ostatních právnických profesí?

Ano. Nevidím nějaký zásadní rozdíl u notářů, státních zástupců, soudců a dalších. Snad jen v tom, že soudci a státní zástupci jsou zvyklí si nakupovat za peníze dané instituce, zatímco advokáti a notáři si zpravidla sami rozhodují o tom, zda a popřípadě kolik jsou ochotni do nákupu knih investovat. Bohužel představa, že by soudci a státní zástupci, nebo třeba policisté dostávali účelově vázané finanční prostředky na nákup odborné literatury, aby se dále vzdělávali, skončila v propadlišti dějin.

Nicméně zajímavou skupinou zákazníků (čtenářů) se v posledních letech stávají studenti VŠ, kteří zejména ovlivněni covidovým obdobím, ztrácejí základní návyky spočívající ve způsobu přípravy na zkoušky. Postupně dochází k tomu (mnohdy za vydatné podpory některých VŠ), že studenti si vynucují nahrávání přednášek, jejich streamování a pak případné zhlédnutí (protože mnohdy je sleduje maximálně jedna třetina všech studentů) považují za maximum jejich přípravy ke zkouškám. Připočítáme-li k tomu tendenci vycházet studentům vstříc a dělat většinu zkoušek nebo dokonce státnicových zkoušek písemně, tak kvalita přípravy studentů VŠ směřujícím ke zkouškám (bez čtení knih) je více než tristní. Tuto situaci kritizuje velké množství vyučujících na VŠ (mnohdy z řad advokátů a soudců – tedy prakticky zaměřených profesí), nicméně vedení některých VŠ to považuje za moderní trend výuky, bez ohledu na to, že většina těchto studentů poté nezvládá ústní projev, který je považován za jednu z nejdůležitějších dovedností budoucích právníků.

 

A není to tak, že se právníci postupně přeorientovali na elektronické verze knih?

Částečně ano. Ale je potřeba si uvědomit, že ne všechny vydané knihy jsou legálně k dispozici v elektronické verzi. Navíc pořád existuje velká skupina právníků, která upřednostňuje papírové knihy nebo alespoň čtení z papíru. V praxi to znamená to, že advokátní kancelář koupí jeden výtisk knihy a dá jí do knihovny v rámci kanceláře. Odsud si ji chodí individuální advokáti půjčovat, případně kopírovat potřebnou pasáž.

Druhá část právníků pak raději pracuje s různými balíčky elektronických informačních systémů, v rámci nichž poskytovatelé nabízejí i různé komentáře, praktické příručky i časopisy.

Nicméně žádný z těchto poskytovatelů nenabízí ucelenou nabídku právnických knih, ale zpravidla pouze knihy z vlastní produkce, což vede k tomu, že čtenáři musí „kličkovat“ mezi jednotlivými nabídkami a vybírat, co je pro ně nejvhodnější. Stojí ho to v mnoha případech značné úsilí i finanční prostředky.

 

Existuje nějaké vhodné jednoduché řešení?

Bohužel se obávám, že nikoliv. Těžko lze předpokládat, že by se všichni relevantní nakladatelé dohodli na tom, že dají vlastní elektronické verze knih do konkurenčního systému. Navíc mnoho zajímavých knih není obsaženo v žádném takovémto systému a nelze je v elektronické verzi pořídit legálně vůbec.

 

 Jak to řešíte vy?

My provozujeme vlastní systém „Levná knihovna“ (levna-knihovna.cz) pro nájem (nikoliv prodej) elektronických verzí knih, který nyní obsahuje okolo 900 titulů (samozřejmě převážně naší vlastní produkce), jež si mohou čtenáři najmout od 30 dnů až na jeden rok. Mohou si do knih psát vlastní poznámky, mohou tyto poznámky sdílet s ostatními nájemci v rámci tohoto systému atd. Pro čtení nepotřebují žádnou speciální aplikaci ani žádné speciální zařízení. Knihy lze číst v jakémkoliv zařízení, kde je internet (PC, notebook, mobil atd.), a text je možné zpřístupnit pomocí standardních prohlížečů (Explorer, Google Chrome a další). Kromě přístupů k jednotlivým knihám lze používat i institucionální licence (typicky pro advokátní kanceláře, knihovny, instituce a jiné), které nabízejí možnost zpřístupnit veškeré knihy a platit až dle skutečného využití daného souboru knih. Levná knihovna se výrazně rozběhla v období covidu, kdy lidé trávili většinu času doma (home-office, studium z domova) a neměli možnost navštěvovat knihovny.

 

Jak tedy vidíte budoucnost knih?

Je potřeba to rozdělit na knihy odborné a beletrii. Vzhledem ke způsobu fungování stávající generace pod třicet let si myslím, že se beletrie bude stále více posouvat k elektronickým verzím pro čtení na tabletech a v mobilech, případně k audioknihám. Nicméně určitá část čtenářů bude i nadále upřednostňovat papírové knihy a doufejme, že k tomu bude vést i své děti.

U odborné literatury bych věřil tomu, že dojde k rozdělení na texty, které budou někteří autoři či školy umisťovat volně k dispozici, a tudíž ztratí smysl je vydávat v papírové podobě. Nicméně doufám (a jsem přesvědčen), že zůstane skupina autorů a čtenářů, kteří budou upřednostňovat papírové knihy a práci s nimi budou případně kombinovat s vhodnými a zejména legálními elektronickými zdroji.

Samostatnou kategorii pak budou tvořit určitým způsobem reprezentativní díla – jak beletristická, tak odborná, u nichž si jiné než klasické vydání nedovedu představit. Kniha je, nebo dle mého názoru by měla být, i jistým nositelem psané kultury a jako taková by měla i vypadat. Při vydání klasických děl nebo jinak umělecky hodnotných knih je to pak ještě důležitější. Takové knihy ve své fyzické podobě nejdou ničím nahradit.

Bude se tedy měnit a vyvíjet maximálně forma knih. Myslím si však, že literatura jako taková bude mít ve společnosti své podstatné místo i nadále.

 

 

Děkujeme za rozhovor!

 

Redakce AD
Foto: archiv JUDr. Aleše Čeňka a archiv AD