Wolters Kluwer ČR, Praha 2023, 912 stran, 1 995 Kč.

Autoři publikace, PhDr. Mgr. Daniel Novopacký, MBA, JUDr. Bc. Pavel Vetešník, Ph.D., a Mgr. Karel Bezděkovský, využili při zpracování komentáře beze zbytku svých rozsáhlých zkušeností a poznatků z oblasti provozu na pozemních komunikacích a silničního provozu. Výsledkem je naprosto výjimečné dílo; to ostatně vyplývá již ze skutečnosti, že komentář má 895 stran. Nejde však jen o samotný rozsah, důležité je i to, že komentář je koncipován tak, že obsahuje vždy naprosto vyčerpávající výklad k danému ustanovení zákona o silničním provozu.

Nadto se jedná o komentář zvládnutý na zcela mimořádné úrovni vzhledem k tomu, že nejprve je vždy zmíněn výklad konkrétního ustanovení zákona o silničním provozu, který zahrnuje pojednání o všech podstatných pojmech, a to i ve vzájemných souvislostech a vazbách, následuje soudní judikatura a literatura. Zejména soudní judikatura je v závěru výkladu určitého ustanovení zmíněna velice podrobně, stejně tak navazující literatura včetně webových odkazů.

Příkladmo lze uvést např. komentář k § 41 o jízdě vozidel s právem přednostní jízdy, kde po nezbytných citacích z důvodové zprávy k návrhu zákona je uveden výklad k vozidlům s právem přednostní jízdy, zvláštním oprávněním řidiče vozidla s právem přednostní jízdy (zdůrazňují se všechny návaznosti na dotčená ustanovení zákona o silničním provozu), výklad k oprávněným subjektům a ke všem prováděcím předpisům. Obdobně by bylo dále možné poukázat na text komentáře k § 77 o místní a přechodné úpravě provozu na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích (uvádí se citace z důvodové zprávy, mj. i k návrhu novely provedené zákonem č. 268/2015 Sb., ale zdůrazňují se též zejména možnosti stanovení místní a přechodné úpravy formou opatření obecné povahy, vysvětluje se tento pojem v bezprostřední souvislosti s problematikou řešenou právě vykládaným ustanovením zákona o silničním provozu).

Jak se zdůrazňuje již v rámci předmluvy, autoři se chtěli vyhnout tradičnímu problému většiny publikací, jež komentují nejrůznější zákony, totiž tomu, že kde se vyskytne nějaká zásadnější sporná otázka, tam komentář končí.

To se projevilo v tom, že autoři se rozhodně nevyhýbají ani problémům, na něž se jen velmi obtížně hledají odpovědi.

Např. v rámci výkladu k § 2 to, že zákon mnohdy užívá také pojmy, jež nijak nedefinuje (pojem „vozovka“ nebo pojem „řízení vozidla“). Tento přístup však prostupuje komentářem k celému zákonu o silničním provozu. Obdobně, jak se zdůrazňuje již v předmluvě, srov. komentář k § 27 ohledně otázek vztahujících se k soukromoprávní možnosti odstranění vozidla nebo použití technického prostředku k zabránění jeho odjezdu.

Autoři naznačují i možná řešení četných aplikačních problémů de lege ferenda. Jako příklad je možné uvést komentované ust. § 39, pokud jde o zákonné zmocnění obcí k vydání právního předpisu, jímž lze vymezit místní komunikace nebo jejich úseky v obytné zóně v § 39 odst. 6.

Při výkladu jednotlivých pojmů je také nezřídka využíváno i poznatků zahraniční literatury, popř. zahraniční jurisprudence (srov. k otázce právního postavení učitele autoškoly u § 2 a 8a).

Jako zcela mimořádné lze vyzdvihnout i to, že v rámci komentáře autoři věnují pozornost účelu příslušné právní úpravy, stejně tak jako základním principům týkajícím se aplikace daného ustanovení. Jako velice výstižný příklad je možné uvést – ohledně výkladu k úvodnímu ust. § 1 – např. základní principy, jimiž je konkretizován minimální standard (povinné) opatrnosti, kterou je každý účastník silničního provozu povinen zachovávat, tedy princip omezené důvěry v dopravě, princip sekundární odpovědnosti, princip kvalitativně vyššího stupně povinnosti (tento princip úzce koresponduje s pojmem známým z trestního práva hmotného – důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona).

Je namístě plně odůvodněný závěr, že recenzovaná publikace vyniká svým interdisciplinárním přístupem vzhledem k tomu, že se zabývá i tématy, jež velmi výrazně přesahují materii zákona o silničním provozu, pokud je splněn zásadní předpoklad, že příslušný okruh otázek úzce souvisí s problematikou zákona o silničním provozu.

Např. při výkladu pojmu „trvalý pobyt na území České republiky“ v § 2 písm. hh) je využíván i eurokonformní výklad, je tomu tak v komentáři k celé řadě dalších ustanovení [např. k § 47, pokud jde o pojem „dopravní nehoda“, kde se naopak zdůrazňuje také mezinárodní smluvní úprava, jedná-li se o dopravní nehody s cizím (mezinárodním) prvkem]. Vychází se nezřídka i z výkladu určitých pojmů v předpisech trestního práva [srov. pojem „obecně prospěšné zařízení“ v komentáři k § 47 odst. 3 písm. e) zák. o silničním provozu, kde se objevuje odkaz na totožný termín v § 132 tr. zákoníku].

Lze shrnout, že recenzovaný komentář vzhledem ke svému pojetí, koncepci výkladu i zaměření na četné, mnohdy velmi obtížně řešitelné aplikační problémy, představuje skvělou pomůcku pro všechny odborníky, kteří se zabývají problematikou silničního provozu, pro soudce, státní zástupce, advokáty, policisty, akademické pracovníky, praktiky z nejrůznějších oborů, ale i pro všechny ty, kteří se chtějí s tematikou vztahující se k zákonu o silničním provozu blíže seznámit.

JUDr. MIROSLAV RŮŽIČKA, Ph.D., ředitel analytického a legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství