Ve dnech 15. až 17. června proběhl již XXX. ročník konference Karlovarské právnické dny, který jako již tradičně přinesl pestrou mozaiku témat napříč právními obory, ať to bylo právo trestní, bankovní, aktuální otázky insolvenčního nebo energetického práva, či úvahy nad smyslem a fungováním Ústavního soudu či základními právními zásadami či právnické profesi a  právem jako takovým.

Mimořádné pozornosti se těšil panel, který se zaměřil na advokátní problematiku. Moderátor člen představenstva ČAK JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M., v jeho rámci uvedl tři vynikající řečníky s jejich příspěvky, které se shodně věnovaly mj. problematice advokátní mlčenlivosti, ať už v podání rakouského kolegy místopředsedy RAK Wien Dr. Erica Heinkeho, místopředsedy SAK doc. JUDr. Ondreje Laciaka, PhD., a v neposlední řadě místopředsedkyně ČAK JUDr. Moniky Novotné, jejíž příspěvek  Vám Advokátní deník exkluzivně přináší:

Mlčeti (a) zlato – aneb proč je pro advokáty důležitá důvěrnost komunikace s klientem a spravedlivá odměna

 

Okruh první – Attorney – client privilege

V poslední době se odborná veřejnost poměrně rozsáhle věnovala problematice profesní mlčenlivosti v právních profesích, především mlčenlivosti advokátů. Intenzivní zájem byl vyvolán zejména, bezpochyby dobře míněnými, snahami veřejné moci prolomit stávající právní úpravu a přimět advokáty poskytovat informace, které získali od klientů, státní moci, především za deklarovaným účelem správného výběru daní. To, že jde o úvahy nepřípustné, potvrzuje opakovaně Ústavní soud.

Velmi dobře to shrnul např. v nálezu ze dne 11. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 3533/18: Povinnost advokátní mlčenlivosti je předpoklad pro řádný výkon advokacie i nezbytná podmínka fungování demokratické společnosti, má nepochybný ústavněprávní rozměr. Obecné soudy totiž mají povinnost poskytnout ochranu osobám, jež skrze advokátní mlčenlivost čerpají základní právo na právní pomoc. Ústavní soud současně dovodil, že v případech nepřípustného prolomení advokátní mlčenlivosti, coby základu advokátní profese, však dochází rovněž k zásahu do práv advokátů, neboť je jím dotčena důvěra, na níž je vybudován vzájemný vztah advokáta a jeho klientů. Uplatňováním vlastního základního práva na výkon advokacie, podle čl. 26 odst. 1 Listiny, tedy advokát zástupně uplatňuje i základní právo svých (dotčených) klientů na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, protože obé je v takovém případě dotčeno současně (srov. citovaný nález sp. zn. II. ÚS 889/10). Jestliže tedy obecné soudy advokátnímu tajemství neposkytnou náležitou ochranu, což nastalo právě v nyní projednávaném případě, má Ústavní soud povinnost zasáhnout. Ve stejném smyslu hovoří i judikatura Evropského soudu pro lidská práva, který ve věci Michaud proti Francii ze dne 6. 12. 2012, č. stížnosti 12323, uvedl: Advokáti totiž v demokratické společnosti vykonávají zásadní úlohu, obhajobu stran sporu v soudním řízení, kterou by nebyli schopni zajistit, pokud by nemohli zaručit důvěrnost výměny informací.

Prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta bylo diskutováno i v souvislosti se směrnicí 2018/822, známé pod označením DAC 6, která zavedla oznamovací povinnost tzv. přeshraničních uspořádání, kterou zavázala poradce – označované směrnicí za „zprostředkovatele.“

Zásluhou CCBE se do směrnice zavedla možnost výjimky pro poradce, kteří mají zákonem založenou povinnost mlčenlivosti, což se České advokátní komoře při implementaci DAC 6 do českého práva podařilo uchránit. O tom, že tento postup byl správný, svědčí aktuální rozhodnutí Evropského soudu ve věci C-694/20, Orde van Vlaamse Balies, Belgian Association of Tax Lawyers, CD, JU proti Vlaamse Regering. Již generální advokát Athanasius Rathos ve svém stanovisku z 5. 4. 2022, který uvedl: Článek 7 Listiny přiznává každému právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace. V tomto ohledu z judikatury ESLP plyne, že profesní mlčenlivost advokátů je článkem 8 EÚLP konkrétně chráněna. Pro účely použití článku 7 Listiny je tedy třeba uvést, že se ochrana profesní mlčenlivosti podle článku 8 EÚLP neomezuje na činnosti týkající se právní obhajoby klienta, nýbrž má širší rozměr (a širší působnost) v tom smyslu, že chrání i vztah advokáta s jeho klientem mimo soudní kontext (bez ohledu na skutečnost, že tato ochrana je imperativnější u činností, které s tímto posláním souvisejí). Článek 8 EÚLP tak směřuje k ochraně důvěrnosti veškeré korespondence mezi jednotlivci v rozsahu, v němž poskytuje posílenou ochranu výměně mezi advokáty a jejich klienty. Je mimoto třeba upřesnit, že se tato ochrana vztahuje také na právní poradenství tím, že chrání důvěrnost takového právního poradenství, a to nejen s ohledem na jeho obsah (ať má jakoukoli formu), ale i na jeho existenci. Následně skutečně Soudní dvůr (velký senát) v rozsudku ze dne 8. 12. 2022 potvrdil: Článek 8ab odst. 5 směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, ve znění směrnice Rady (EU) 2018/822 ze dne 25. května 2018, je v rozsahu, v němž v důsledku jeho uplatňování členskými státy má advokát jednající jako zprostředkovatel ve smyslu čl. 3 bodu 21 této směrnice v pozměněném znění v situaci, kdy je z důvodu profesní mlčenlivosti, kterou je vázán, zproštěn oznamovací povinnosti stanovené v čl. 8ab odst. 1 téže směrnice v pozměněném znění, povinnost neprodleně informovat jakéhokoli jiného zprostředkovatele, který není jeho klientem, o jeho oznamovací povinnosti podle odstavce 6 téhož článku 8ab, neplatný vzhledem k článku 7 Listiny základních práv Evropské unie.

Ochrana v českém právním řádu je, alespoň dosud, postavena na uznání povinnosti mlčenlivosti advokáta, který je podle § 21 odst. 1 zákona o advokacii povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Této povinnosti může advokáta zprostit jen klient, resp. jeho právní nástupce. Ustanovení osobně vykládám tak, že klient může advokáta zavázat, aby určité skutečnosti, které se dozvěděl při poskytování právních služeb, nesděloval ani dědicům klienta, a advokát je potom povinen takový příkaz klienta respektovat. Důvěrnost komunikace mezi advokátem a klientem však dosud nijak chráněna není. Pouze ustanovení § 88 odst. 1 trestního řádu chrání komunikaci mezi obhájcem a obviněným tím, že konstatuje, že provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Na to navazuje výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství ve Sbírce výkladových stanoviskem NSZ poř. č. 1/2018, ve kterém uvádí: Odposlech a záznam telekomunikačního provozu mezi advokátem a jeho klientem, kteří nejsou v postavení obhájce a obviněného, je přípustný, i když současně doplňuje, že narušení práva na ochranu soukromí komunikace mezi advokátem a klientem je však nutno mi pečlivě a podrobně zdůvodnit z hlediska závažnosti činu, jeho škodlivosti, jakož i důvodnému předpokladu, že požadované skutečnosti nebude možné zjistit jiným způsobem, o že by jejich získání bylo podstatně ztíženo; to musí vyplývat již z návrhu státního zástupce a vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Své stanovisko NSZ opírá např. o nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 889/10 ze dne 25. listopadu 2010, ve kterém Ústavní soud sice souhlasil s argumentačním východiskem orgánů veřejné žaloby, že institut advokátní mlčenlivosti, potažmo poskytování právních služeb, nesmí být zneužit k páchání trestné činnosti, s tím, že slouží především k ochraně práv těch klientů advokáta, kteří s předmětnou trestní věcí nemají vůbec nic společného. Současně však doplnil, že s ohledem na význam hodnoty poskytování pomoci v řízení před orgány veřejné moci je nutné jí věnovat patřičnou pozornost a případný zásah do ní zdůvodnit způsobem reflektujícím hodnoty ústavního pořádku. V této souvislosti uvedl Ústavní soud: Budiž zejména policejnímu orgánu zdůrazněno, že účelem trestního řízení není jen náležitě zjištění trestných činů a potrestání pachatelů, nýbrž i projednání věci s náležitým šetřením práv a svobod zaručených Listinou a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.

Uvedená interpretace povinnosti mlčenlivosti dle zákona o advokacii a důvěrnosti komunikace mezi obhájcem a obviněným naznačuje, že komunikace mezi advokátem a klientem, kteří nejsou v postavení obhájce a obviněného, není nijak chráněna. Zcela nechráněná je tak komunikace advokáta a podezřelého před usnesením o zahájení trestního stíhání, advokáta a poškozeného po celou dobu trestního řízení.

V rámci prohlídky prostor, ve kterých advokát vykonává advokacii, musí být v souladu s § 85b trestního řádu přítomen zástupce České advokátní komory, který posoudí, zda listiny, s nimiž by se měl policejní orgán v rámci prohlídky seznámit, neobsahují skutečnosti, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. To však nijak nebrání policejnímu orgánu, aby tytéž listiny zajistil přímo u klienta advokáta nebo u třetí osoby. Totožná situace je v daňovém řízení – finanční správa se opakovaně obrací na advokáty, aby jí poskytli listiny dokumentující poradenství, které poskytli svým klientům, a to především za účelem prověření daňové uznatelnosti nákladů vynaložených na toto právní poradenství – a advokáti ji zdvořile odmítají. To však nijak nebrání finanční správě, aby si tytéž listiny vyžádala u klienta – a přitom zde mohou být vysoce citlivé důvěrné informace, představující obchodní tajemství klienta, které se mohou týkat např. přípravy vysoce utajované transakce.

Problematikou ochrany důvěrnosti komunikace mezi klientem a advokátem se zabýval i 8. sněm České advokátní komory v r. 2021. Tento sněm přijal následující usnesení:

Sněm České advokátní komory vychází ze skutečnosti, že v celé řadě zemí existuje právní úprava advokátního tajemství (institut „legal professional privilege“, resp. „attorney-client privilege“). Tento institut chrání klienta tím, že znemožňuje bez jeho souhlasu zveřejnit obsah komunikace mezi ním a advokátem. Díky tomu je klient chráněn nejen ze strany advokáta, jenž je vázán povinností mlčenlivosti, ale rovněž ze strany třetích osob včetně orgánů veřejné moci, které bez souhlasu klienta nemohou použít informace tvořící součást komunikace mezi klientem a jeho advokátem. Podstatou je právo klienta na zachování důvěrného vztahu mezi ním a jeho advokátem, nikoli pouhá povinnost advokáta jako v případě zákonem zakotvené povinnosti mlčenlivosti. Jde tak o institut, který má výrazné hmotněprávní i procesní důsledky a dalece překračuje rámec povinnosti mlčenlivosti, jak je upravena v § 21 zákona o advokacii. Jeho fragmentárním projevem v českém právním řádu je zákaz provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným dle § 88 tr. řádu a zvláštní režim při provádění prohlídek nebo kontroly v prostorách, v nichž advokát vykonává advokacii, a to dle trestního řádu a zvláštních zákonů (např. daňový řád, zákon o ochraně osobních údajů). Jakákoli další úprava chybí, ať již ve vztahu k odposlechům mezi advokátem a klientem před sdělením obvinění, ale i ve vztahu k celé řadě dalších řízení, přičemž nejde zdaleka pouze o problematiku odposlechů, ale všech informací sdělovaných klientem advokátovi či naopak. Ze všech těchto důvodů ukládá sněm představenstvu České advokátní komory, aby připravilo a prosazovalo právní úpravu advokátního tajemství za účelem prohloubení ochrany komunikace mezi klientem a advokátem.

Tato východiska vedla představenstvo České advokátní komory, aby podpořilo novelu zákona o advokacii, která za důvěrnou označí veškerou komunikaci advokáta a klienta. V rámci této novelizace představenstvo navrhlo, aby byl zákon o advokacii doplněn o nové ustanovení § 3a, které by deklarovalo, že informace tvořící obsah komunikace advokáta v souvislosti s výkonem advokacie a informace, které byly vytvořeny nebo získány v souvislosti s výkonem advokacie, jsou důvěrné a nesmí být zveřejněny bez souhlasu klienta. Současně bylo navrženo, aby každý, kdo takové důvěrné informace získá, je povinen zajistit, aby nebyly zneužity a nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu.

V rámci diskuse o praktické realizaci navrhovaného ustanovení bylo diskutováno i to, jak by tyto důvěrné informace měly být označeny tak, aby bylo zřejmé, že jde o právě ty informace, které podléhají ochraně podle § 3a. Je doporučováno, aby tyto informace takto byly označeny přímo v záhlaví listiny, která je zachycuje, aby se v telefonické komunikaci v úvodu konstatovalo, že jde o komunikaci mezi advokátem a klientem. Nepředpokládá se však, že by např. u domovních prohlídek u podezřelých, byť zastoupených advokátem, musel asistovat zástupce České advokátní komory a postupovalo se shodně jako u prohlídky prostor, v nichž je vykonávána advokacie.

Ochrana komunikace mezi advokátem a klientem nemíří primárně na řízení trestní, tam je dostatečně chráněna komunikace mezi obhájcem a obviněným, a novela zákona o advokacii by tak měla posílit jen ochranu komunikace mezi advokátem a poškozeným nebo advokátem a podezřelým. V žádném případě však není cílem chránit advokáty, kteří se podílejí na páchání trestné činnosti. Trestná činnost advokáta není výkon advokacie ani s výkonem advokacie nesouvisí, jde o exces, který samozřejmě nepožívá právní ochrany. Proto by v novele mělo být výslovně zakotveno, že ochrana důvěrnosti informací se nevztahuje na případy, kdy obsahem komunikace není poskytování právních služeb ani s nám související otázky.

V souvislosti s navrhovanou ochranou důvěrnosti vztahu advokáta a klienta se navrhuje i úprava advokátní mlčenlivosti dle § 21 odst. 1 zákona o advokacii tak, že advokát bude povinen zachovávat mlčenlivost o všech informacích, které byly vytvořeny nebo získány v sou- vislosti s výkonem advokacie. Výjimka z povinnosti mlčenli- vosti by se měla vztahovat na informace, které jsou obecně známé a zachování jejich důvěrnosti není v zájmu klienta.

 

Okruh druhý – Advokátní sněm online

Sněm v roce 2021 přijal usnesení, kterým uložil představenstvu České advokátní komory, aby usilovalo o přijetí právní úpravy, která by umožnila advokátům podílet se na rozhodování sněmu i jiným než prezenčním způsobem. V rámci projednávané novely zákona o advokacii je proto navrhováno, aby se sněm konal v hybridní formě – tedy advokáti by se jej účastnili jak prezenčně, tak s využitím technických prostředků pro dálkové připojení. Je plánováno, aby se první hybridní sněm konal již v roce 2025. K tomu bude nutné přijmout dopředu i nový jednací řád sněmu a stálý volební řád sněmu, které jsou oba schvalovány usnesením sněmu. V novele zákona o advokacii je proto navrhováno, aby sněm mohl přijímat svá usnesení i mimo zasedání sněmu způsobem per rollam.

V současné době je připraveno zadání pro dodání IT řešení, které by umožnilo účast a hlasování na sněmu prostřednictvím technických prostředků, a to včetně volby členů volených orgánů ČAK. Není to jednoduché, neboť aplikace musí umožnit, aby hlasovat mohli jen a pouze advokáti, jen jednou, a současně, aby u voleb do orgánů Komory bylo respektováno rovné, přímé a tajné hlasovací právo. Rádi bychom, aby zvolené IT řešení fungovalo jak na PC, tak v mobilních zařízeních. Přitom předpokládáme, že příští volby členů volených orgánů Komory by byly realizovány jen prostřednictvím zvolených technických prostředků, tedy i ti, kdo by se sněmu účastnili prezenčně, by volili stejně jako ti, kteří by se sněmu účastnili s dálkovým připojením. Odpadnou tak problémy se sčítáním hlasů a vše by mělo být i podstatně rychlejší.

 

Okruh třetí – Zkrácené pracovní úvazky 

Další navrhovaná změna se týká možnosti zkrácených pracovních úvazků pro koncipienty. Podle navrhovaného znění § 37 odst. 1 písm. e) může Komora z důvodů zvláštního zřetele hodných prominout podmínku stanovené týdenní pracovní doby, pokud sjednaný rozsah pracovní doby zajišťuje řádnou přípravu advokátního koncipienta na výkon advokacie.

S tím souvisí i novelizované znění § 5 odst. 2, podle něhož se celková tříletá povinná praxe advokátního koncipienta jako podmínka pro advokátní zkoušky v případě zkráceného úvazku odpovídajícím způsobem prodlužuje. Důvodem zvláštního zřetele hodným, na základě kterého bude Komora povolovat koncipientkám a koncipientům zkrácený pracovní úvazek, bude především péče o děti a vědecká nebo pedagogická činnost, typicky interní doktorandské studium.

 

Okruh čtvrtý – Určení advokáta klientovi Komorou

Další novinka v zákoně o advokacii je vynucena nálezem pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 ze dne 24. 1. 2023. Ten zrušil ustanovení § 18c odst. 1 zákona o advokacii ve slovech „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, a“ s následujícím odůvodněním: Absentuje-li nejenom legitimní cíl právní úpravy spočívající ve změně způsobu určení advokátů v případech, které nejsou odůvodněny příjmovými či majetkovými poměry, ale i jakákoli zmínka o tom, že by takový cíl byl vůbec zamýšlen, není možné posoudit způsobilost a vhodnost napadené právní úpravy v rámci prvního kroku testu proporcionality. Rozšíření bezplatné právní pomoci na určité typy řízení jako subsidiární formy právní pomoci je bezpochyby legitimním, žádoucím cílem, směřujícím k posílení ústavní záruky práva na právní pomoc. Omezil-li zákonodárce právo žadatele obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby pouze na případy odůvodněné příjmovými či majetkovými poměry, porušil právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na právní pomoc zaručené v čl. 37 odst. 2 Listiny.

Jinými slovy, Ústavní soud vytkl zákonodárci, že by Česká advokátní komora měla žadateli určovat advokáta jen pro bezplatnou právní pomoc a jen v případě, že to jeho příjmové a majetkové poměry odůvodňují. Nově je tedy navrhováno, aby ČAK určovala advokáta k poskytnutí každému, kdo o to požádá, není-li zastoupen jiným advokátem, přičemž k poskytnutí právní služby v téže věci by mohl být advokát určen jen jednou. Žadateli, jehož majetkové poměry to odůvodňují, bude právní služba poskytnuta i nadále bezplatně, v ostatních případech bude žadatel určenému advokátovi povinen uhradit odměnu ve výši mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu, pokud se s ním nedohodne na odměně smluvní.

 

Okruh pátý– Výjimky z kolize

Ustanovení § 19 ukládá advokátovi odmítnout poskytnout právní služby v případě, že v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, dále osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby žádá, poskytl již v téže věci advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení (tj. společnosti podle občanského zákoníku), obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společností, nebo – jde-li o zaměstnaného advokáta – advokát, který je jeho zaměstnavatelem nebo zaměstnancem stejného zaměstnavatele, a konečně v případě, že by informace, kterou má o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit.

Zejména poslední případ [§ 19 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii] činil někdy v praxi výkladové problémy – např. může advokát, který poskytoval právní služby v nemovitostní transakci prodávajícímu následně zastupovat kupujícího ve věci výpovědi nájemních vztahů v dotčené nemo- vitosti, tedy nájemních smluv, které jako pronajímatel uzavřel prodávající? Může advokát, který poskytoval poradenství bance při financování zmíněné nemovitostní transakce, následně poskytovat právní služby kupujícímu? Mám za to, že rozhodující nemá být vůle advokáta, ale především vůle klienta, v tomto případě bývalého a stávajícího klienta. Navrhuje se proto, aby advokát mohl v těchto případech na základě souhlasu obou dotčených klientů takové právní služby poskytnout. Tento souhlas musí být písemný.

 

Okruh šestý – Limitace náhrady škody

Ustanovení zákona o tom, že advokát nemůže omezit svou povinnost k náhradě škody, kterou klientovi způsobil, vychází z původní představy advokáta, který zastupuje klienta, nejčastěji fyzickou osobu (spotřebitele) v trestním nebo civilním řízení. Advokáti však v současné společnosti poskytují právní služby ve složitých M&A transakcích, prověřují právní stav cílové společnosti, kterou má jejich klient zájem koupit nebo prodat apod. Pojištění škody, kterou by v takových transakcích mohl advokát teoreticky způsobit, může mnohonásobně přesahovat honorář, který advokát za právní službu obdrží. Proto je navrhováno, aby se smluvně mohl advokát s klientem dohodnout na limitaci náhrady újmy, případně se klient může práva na náhradu újmy i vzdát. Dochází tím k určitému narovnání odpovědnostního vztahu – advokát bude mít možnost se buď s klientem dohodnout na bezlimitní odpovědnosti proti navýšení honoráře o náklady na pojištění takové odpovědnosti nebo o odpovědnosti limitované na standardní pojistku advokáta. Ustanovení § 2898 občanského zákoníku tím není dotčeno, znamená to, že se nepřihlíží k ujednání, které by vylučovalo odpovědnost advokáta za škodu způsobenou úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nebo škodu, kterou by způsobil klientovi, jenž by byl v postavení slabší strany.

Není jasné, zda se podaří tento bod do finální podoby zákona o advokacii prosadit. Kritici namítají především to, že by došlo k oslabení ochrany klientů i to, že by navrhovaná změna mohla motivovat ke vstupu do profese advokáta osoby, které nepovažují zájem klienta za svou prioritu.

Mám za to, že v námitkách není dostatečně zohledněno, že klientem advokáta nejsou jen běžní spotřebitelé, ale též velké korporace, a že navrhovaná limitace odpovědnosti za škodu směřuje právě k případům, které jsem popsala v úvodu. Spotřebitelé, kteří advokáta žádají o právní pomoc, budou velmi často ve vztahu k advokátovi slabší stranou, a proto by se v jejich případě dohoda o omezení odpovědnosti advokáta v praxi ani uplatnit nemohla.

 

Okruh sedmý – Digitalizace

Dalším okruhem, který je navrhován, je možnost elektronické identifikace klienta. Tam, kde zákon (zejména zákon o advokacii a zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) vyžaduje, aby advokát ověřil totožnost klienta nebo jiné osoby, je navrhováno, aby tak advokát mohl učinit i bez jejich fyzické přítomnosti, a to prostřednictvím videokonference se současným využitím prostředků pro elektronickou identifikaci. Tato elektronická identifikace musí splňovat podmínky stanovené zákonem o elektronické identifikaci nebo podle zákona o bankách (tzv. bankovní identita).

 

Okruh osmý – Významné drobnosti

Česká advokátní komora tlumočila Ministerstvu spravedlnosti upozornění advokátů na praxi některých soudců, kteří odmítají vyslyšet žádost advokáta o odročení jednání z důvodu kolize nebo dovolené advokáta, s poukazem na to, že se advokát může nechat zastoupit jiným advokátem (zejména, vykonává-li advokacii s jinými advokáty ve sdružení nebo společnosti) nebo dokonce svým advokátním koncipientem. Přitom takový požadavek soudu může být v příkrém rozporu s přáním klienta. Je proto navrhováno, aby se advokát mohl nechat zastoupit v jednotlivých úkonech jiným advokátem jen tehdy, pokud není s klientem ujednáno jinak.

V návaznosti na rozšiřování administrativních povinností advokátů, zejména v souvislosti s AML předpisy, je diskutabilní, zda kontroly plnění těchto povinností zvládne kontrolní rada ČAK ve stávajícím složení. Jde o orgán Komory, a jeví se jako nepraktické, aby počet jeho členů stanovil zákon. Znamená to totiž, že při nedostatku členů kontrolní rady by musela být iniciována změna zákona o advokacii, a s ohledem na délku legislativního procesu by se jednalo o záležitost trvající nejméně 1-2 roky. Proto je navrhováno, aby si advokáti mohli určit počet členů kontrolní rady sami, a to formou organizačního řádu. To samé by mělo platit o počtu členů kárné komise a odvolací kárné komise.

K advokátním zkouškám – již v letošním roce se konají od května písemné advokátní zkoušky tak, že je uchazeči píší na noteboocích, které jim Komora zajišťuje, a to s využitím systému právních informací. K tomu jsme naštěstí novelu zákona nepotřebovali. Přesto se návrh dotýká i zkušebních komisařů – je navrhováno, aby členem zkušební komise mohl být jen advokát nebo soudce, jiný odborník právní teorie a praxe pouze se souhlasem předsedy zkušební komise. Dále je navrhováno, aby ministr spravedlnosti – vedle toho, že zkušební komisaře jmenuje – měl v budoucnu i odvolat na návrh Komory člena zkušební komise, pokud přestal splňovat podmínky stanovené pro způsobilost být členem zkušební komise, nebo z jiných vážných důvodů. Možnost odvolat člena zkušební komise dosud v zákoně upravena nebyla.

 

Novela advokátního tarifu

Základní motivací pro návrh na změny advokátního tarifu je neudržitelnost stávající mimosmluvní odměny advokátů za poskytování právních služeb, která je základem pro odměňování ustanovených advokátů v civilních věcech, obhájců ex offo, ustanovených zástupců poškozených, a která je i základem pro určení náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkovi. Výše mimosmluvní odměny byla naposledy upravena v r. 2006. S účinností k 1. 1. 2023 jsme se dočkali i zrušení tzv. povodňové daně, která snižovala mimosmluvní odměnu hrazenou ustanoveným advokátům a obhájcům ex offo již od r. 1997 o 10 %, od r. 2011 dokonce o 30 % a naposledy od r. 2013 o 20 %. Přitom za dobu od r. 2006 do r. 2022 vzrostla platová základna státních zástupců o téměř 90 %. Celková míra inflace za toto období činí 51, 6 %.

Stávající advokátní tarif je nevyhovující ve dvou směrech: jednak je to nepřiměřeně nízká odměna obhájců a zástupců poškozených v trestních věcech, jednak nepřiměřeně nízká paušální tarifní hodnota v případech, kde předmět řízení nelze ocenit nebo jej lze ocenit jen s velkými obtížemi – což se však rozšířilo i na ty případy, kdy předmět řízení je vyjádřen penězi, ať jde o daňový nedoplatek nebo o peněžitou náhradu nemajetkové újmy. Od r. 2013, kdy Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 25/12 zrušil tzv. přísudkovou vyhlášku, tedy vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., chybí vyhláška, k níž bylo Ministerstvo spravedlnosti zmocněno § 374e písm. c) občanského soudního řádu a v praxi se pro rozhodování o nákladech řízení využívá právě úprava mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu. Pokud však má být náhrada nákladů spravedlivá, musí se alespoň blížit standardním nákladům, které účastník sporu zpravidla na zastoupení advokátem vynaloží. To má význam především tam, kde advokát zastupuje např. spotřebitele a dohodne se s ním, že právě přiznaná náhrada nákladů řízení bude jeho odměnou za zastoupení. Čím více pak bude mimosmluvní odměna vzdálena od reálné odměny advokáta, tím méně advokátů bude ochotno spotřebiteli nabízet takto stanovenou odměnu a výsledkem pak bude faktické odepření spravedlnosti méně majetným právě proto, že by vedle přiznané náhrady nákladů řízení museli svého advokáta „doplácet.“ Hrubý nepoměr mezi přiznanými náklady řízení a hodnotou sporu ostatně v cit. nálezu kritizoval i Ústavní soud, byť se v nálezu zabýval tím, že přiznané náklady převyšují ty, které byly skutečně vynaloženy. V dalších nálezech pak Ústavní soud zdůraznil nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem a dovodil, že pokud by obecný soud nepřihlédl ke specifickým okolnostem případu, které by mohly mít vliv na výši účelně vynaložených nákladů procesně úspěšného účastníka, porušil by svým postupem právo na spravedlivý proces (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 4012/18).

Tato východiska byla motivem pro návrh novelizace advokátního tarifu. Především se v § 1 navrhuje, aby advokátní tarif výslovně nahradil přísudkovou vyhlášku.

Zásadní změny se dotýkají sazeb mimosmluvní odměny. Je navrhováno, aby nejnižší částka odměny, ve věcech s tarifní hodnotou do 10 000 Kč činila 1 500 Kč. Nižší pásma (tj. dnešních do 500 Kč, 500 – 1 000 Kč, 1 000 až 5 000 Kč a 5 000 až 10 000 Kč) nejsou navrhována. Konkrétně by mělo dojít k následnému navýšení:

1. do 10 000 Kč – 1 500 Kč,
2. přes 10 000 Kč do 200 000 Kč – 1 500 Kč a 60 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč,
3. přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč – 12 900 Kč a 60 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč,
4. přes 10 000 000 Kč – 71 700 Kč a 60 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč.

Tarifní hodnota by měla vždy odpovídat předmětu sporu, a to i v případě, že se vede spor o peněžitou náhradu nemajetkové újmy. Mění se i paušálně stanovené tarifní hodnoty, a to:

• základní hodnota se z 10 000 Kč zvyšuje na 50 000 Kč,
• v opatrovnických věcech se tarifní hodnota zvyšuje z 5 000 na 10 000 Kč,
• ve věcech vztahujících se k nemovité věci, právu průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, ve věcech svěřeneckých fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, se tarifní hodnota stanoví ve výši 1 000 000 Kč.

Při obhajobách v trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje:

• částka 20 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,
• částka 50 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let,¨
• částka 100 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující deset let anebo za který lze uložit výjimečný trest.

Při zastupování poškozeného v trestním řízení se považuje za tarifní hodnotu stejná částka, jako u obhajoby. U úkonů nezbytných k účelnému uplatnění nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení se za tarifní hodnotu považuje přiznaná peněžitá částka, je-li vyšší, než částka stanovená podle principů odměny za obhajobu. Stejně jako obhajoba se stanoví odměna za zastupování mladistvého (tedy nepřihlíží se ke snížení trestní sazby) a při zastupování dítěte mladšího 15 let v řízení podle hlavy III zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

Při zastupování v řízení o přestupku se považuje za tarifní hodnotu

• částka 20 000 Kč, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví pokutu, jejíž horní hranice nepřevyšuje 1 000 000 Kč,
• částka 50 000 Kč, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví pokutu, jejíž horní hranice převyšuje 1 000 000 Kč a nepřevyšuje 10 000 000 Kč,
• částka 100 000 Kč, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví pokutu, jejíž horní hranice převyšuje 10 000 000 Kč.

Při zastupování ve správním řízení, včetně řízení daňového, a ve správním soudnictví je tarifní hodnota určena předmětem řízení, lze-li jej vyjádřit penězi. Nelze-li předmět řízení vyjádřit penězi, nebo lze-li jeho hodnotu zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, považuje se za tarifní hodnotu částka 50 000 Kč; je-li předmětem řízení právo k nemovité věci nebo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, považuje se za tarifní hodnotu částka 1 000 000 Kč.

U úkonů právní služby, které trvají déle než 1 hodinu, se navrhuje, aby byla mimosmluvní odměna účtována ve výši ¼ za každých započatých 15 min., namísto současné úpravy, kdy odměna ve výši 1 úkonu náleží za každé započaté 2 hodiny.

Paušální náhrada hotových výdajů, tedy vnitrostátní poštovní služby a služby elektronických komunikací, se navrhuje zvýšit z 300 na 450 Kč s tím, že u déletrvajících úkonů se paušální náhrada výdajů přiznává za každé započaté 2 hodiny. Náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč je počítána za každou započatou čtvrthodinu.

Odchylná odměna se stanoví za zastupování v tzv. formulářových žalobách, a to u tarifní hodnoty do 10 000 Kč činí sazba za jeden úkon 300 Kč, od 10 000 Kč do 30 000 Kč je sazba za jeden úkon 400 Kč a v řízeních přes 30 000 Kč do 50 000 Kč činí sazba za jeden úkon 700 Kč. V těchto případech se paušální náhrada hotových výdajů snižuje na 150 Kč za jeden úkon. Na návrh zástupců neziskového sektoru by se nově měly za formulářové žaloby považovat nejen ty, které jsou podávány na ustáleném vzoru, ale obecně všechny, které jsou podávány jedním žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.

Paušální náhrada nákladů zastoupení tak, jak ji předpokládá občanský soudní řád, by se měla týkat tzv. bagatelních věcí dle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, tedy s hodnotou předmětu sporu do 10 000 Kč. V těchto věcech se bude náhrada nákladů řízení určovat jako trojnásobek sazby odměny za 1 úkon, avšak jen v případě, že řízení skončí vydáním platebního rozkazu nebo bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu.

 

 

Zvýšení odměny ustanoveným zástupcům a obhájcům ex offo má samozřejmě dopad na státní rozpočet, ale není možné, aby advokáti dlouhodobě dotovali činnost, jež jim má hradit stát. Pokud by se navýšení advokátního tarifu dále odkládalo, hrozí, že se zejména v regionech zhorší dostupnost právní pomoci, a že v bagatelních věcech bude prakticky vyloučeno získat advokáta, který bude ochoten zastoupit občany s nižšími příjmy v soudním řízení, protože přiznaná náhrada nákladů řízení nebude jako odměna advokáta postačující. Úprava advokátního tarifu tak není jen narovnáním ekonomických podmínek v advokacii, ale i zárukou dostupnosti právních služeb.

 

Redakce AD a JUDr. Monika Novotná
Foto: redakce AD