Pohřebiště, kde se nacházejí zpopelněné ostatky zřejmě více než 80 politických vězňů, kteří zemřeli mezi lety 1948 a 1965, odhalili vědci v areálu Vazební věznice Praha-Pankrác. Mezi zemřelými byli jak popravení odpůrci režimu z různých věznic v Česku, tak lidé, kteří zemřeli v pankrácké vězeňské nemocnici. Byli mezi nimi také vojáci, kteří se účastnili protikomunistického odboje. Výsledky archeologického průzkumu představili v pondělí 12. června 2023 vedoucí Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR PhDr. Aleš Kýr, PhDr. Alena Šimánková z Oddělení fondů státní správy z let 1945–1992 Národního archivu a ředitel Archeologického ústavu AV ČR Mgr. Jan Mařík, Ph.D.

Pozůstatky spálených kostí vědci nalezli podle Aleše Kýra v zemi v místě bývalého popraviště, kde byl mezi lety 1947 a 1954 vykonáván trest smrti. „Prostor byl potom vyklizen, šibenice z obou popravišť byly odstraněny. Potom bylo místo ponecháno ladem až do roku 1992, kdy tam vzniklo pietní místo,“ řekl historik novinářům. Průzkum půdy se uskutečnil v říjnu 2022, archeologové v ní našli zlomky organického materiálu. Lidský protein v nich sice neprokázali, mikroskopickou analýzou ale při porovnání s jinými vzorky určili, že jde právě o fragmenty spálených kostí. „Můžeme se domnívat, že jde o ostatky lidí, jejichž urny zde byly vysypány,“ řekl Mařík.

Přesný seznam obětí, které jsou na místě uloženy, vědci nemají, při určování zemřelých, jejichž ostatky by mohly na pohřebišti na Pankráci být, vycházejí z historických záznamů. Doktorka Šimánková zmínila například odbojáře Václava Švédu či Zbyňka Janatu. Připomněla také, že dosud nebyly nalezeny ostatky novináře Záviše Kalandry odsouzeného k trestu smrti spolu s Miladou Horákovou. „Jeho urna byla nepochybně dovezena na Pankrác. Ale my můžeme říct jen možná. A z ostatků, co se našly, konkrétní lidi nezjistíte,“ dodala.

Cílem projektu bylo zjistit, co se stalo s ostatky politických vězňů, které nebyly uloženy na Ďáblickém hřbitově nebo na pohřebišti v Motole. Nejprve museli vědci vyhledat kremační čísla, která prokazují, že byl zemřelý zpopelněn. „Dále jsme museli zjistit, zda ta urna byla vydána nebo nevydána příbuzným nebo rodině,“ popsal doktor Kýr. Podle něj se ale ostatky pozůstalým předávaly jen výjimečně. Většina uren byla svážena právě do věznice na Pankráci, kde byly uloženy.

Část uložených uren byla v roce 1965 převezena do Motola, zbylé se ale nenašly. Vědci u některých z nich našli v záznamech protokol o zničení urny. Z archivních dokumentů zjistili, že v roce 1961 tehdejší ministr vnitra vydal rozkaz, že mají být ostatky z uren smíšeny se zemí. „Proč byly zrovna některé urny zničeny a některé zůstávají až do roku 1965, kdy jsou dovezeny do Motola, nevíme,“ řekla Alena Šimánková.

Doktor Kýr doplnil, že v prostoru, kteří archeologové zkoumali, nejsou jen ostatky politických vězňů. „Samozřejmě se v tom prostoru vysypával popel všech popravených, to znamená i kriminálních pachatelů nebo těch, kteří byli po válce popraveni za nacistické zločiny nebo kolaboraci. My jsme se ale soustředili na ty, kteří tedy byli popraveni za odpor proti komunistickému režimu, nebo kteří zemřeli jako političtí vězni ve vězeňské pankrácké nemocnici,“ vysvětlil historik.

Na místě by se podle něj mohla v budoucnu konat pietní shromáždění. Upozornil také na to, že vzhledem k tomu, že zde jsou ostatky vojáků, má prostor charakter vojenského pohřebiště. Alena Šimánková dodala, že by na podzim tohoto roku měla být uspořádána připomínka všech lidí, jejichž ostatky byly zasypány do země.

„V 50. letech tady probíhalo něco, co si dnešní člověk vůbec neumí představit, bez ohledu na to, jakou ideologii vyznává. A my jsme velmi stáli o to, aby vyšlo najevo a aby bylo prokázáno, jak lidé dokážou být krutí a hrubí vůči sobě navzájem. Já jsem si donedávna myslel, že to je záležitost historická, ale bohužel dnes se můžeme přesvědčovat o tom, že se takové věci stále v jiných zemích dějí,“ uvedl ředitel Vězeňské služby genmjr. Mgr. Simon Michailidis, MBA.

Zdroj: ČTK
Foto: archiv VS ČR