SD EU: Pořadatele nelze zprostit povinnosti vrácení platby kvůli covidu-19

Soudní dvůr EU zveřejnil svůj rozsudek ve věcech C-407/21 | UFC – Que choisir a CLCV a C-540/21 | Komise v. Slovensko (Právo na bezplatné ukončení smlouvy), týkající se zájezdů a pandemie covidu-19. Podle rozsudku platí, že vnitrostátní právní úprava, která dočasně osvobozovala pořadatele od jejich povinnosti vrátit veškeré platby v případě ukončení smlouvy o zájezdu, není v souladu s unijním právem. Členský stát nemůže obavou z vnitřních obtíží odůvodnit skutečnost, že nedodržel povinnosti, jež vyplývají z unijního práva, nesplňuje-li takové nedodržení podmínky pro uplatnění vyšší moci.

 

UFC-Que Choisir a CLCV, dvě sdružení na ochranu zájmů spotřebitelů, podala k francouzské Conseil d’Etat (Státní rada, Francie) návrh na zrušení nařízení o finančních podmínkách ukončení některých smluv o turistických zájezdech a pobytech v případě nevyhnutelných a mimořádných okolností nebo vyšší moci (věc C-407/21). Toto nařízení bylo přijato v rámci pandemie covidu-19 s cílem umožnit pořadatelům zájezdů, aby v případě ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty z důvodu nevyhnutelných a mimořádných okolností zájezdu vystavili poukaz s platností na dobu 18 měsíců s tím, že k vrácení plateb zaplacených cestujícími dochází až tehdy, nebyl-li tento v uvedené lhůtě využit. To představovalo odchylku od požadavků směrnice o souborných cestovních službách, v níž je stanovena povinnost vrátit veškeré tyto platby do čtrnácti dnů od ukončení smlouvy1. Podle francouzské vlády mělo toto opatření za cíl zachovat životaschopnost odvětví cestovního ruchu, neboť má zabránit tomu, aby byla kvůli velkému počtu očekávaných žádostí o vrácení plateb v souvislosti s pandemií covidu-19 platební schopnost těchto pořadatelů ovlivněna natolik, že bude ohrožena jejich existence.

Soudní dvůr ve svém rozsudku rozhodl, že členské státy se nemohou dovolávat vyšší moci k tomu, aby, byť jen dočasně, zprostily pořadatele jejich povinnosti vrácení plateb stanovené ve směrnici.

Soudní dvůr upřesňuje, že „vrácením“ je třeba rozumět vrácení ve formě peněžní částky. Unijní normotvůrce nestanovil možnost nahradit tuto povinnost zaplacení v jiné formě, jako je například nabídka poukazu. Cílem sledovaným dotčenou směrnicí je přispět k dosažení co možná nejjednotnější vysoké úrovně ochrany spotřebitele. Vrácení plateb ve formě peněžní částky navíc může lépe přispět k ochraně zájmů cestujícího, což samozřejmě nevylučuje, aby cestující dobrovolně souhlasil s tím, že přijme vrácení ve formě poukazu.

Co se důvodů ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty týče, Soudní dvůr má za to, že takovou celosvětovou zdravotní krizi, jako je pandemie covidu-19, je třeba považovat za situaci, která může spadat pod pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, v jejichž případě stanoví uvedená směrnice povinnost vrácení veškerých plateb, neboť je událostí, kterou zjevně nikdo nemůže ovlivnit a jejím důsledkům nelze zabránit ani přijetím veškerých přiměřených opatření.

Soudní dvůr dále vyvrací argument uplatněný francouzskou vládou, podle kterého je pandemie covidu-19, která spadá pod „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, rovněž případem vyšší moci, jež se vztahuje na situace, s nimiž se při přijímání směrnice nepočítalo, a umožňuje přijmout vnitrostátní právní úpravu, která se odchyluje od povinnosti vrácení veškerých plateb. Soudní dvůr v této souvislosti uvádí, že pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ představuje úplné uplatnění vyšší moci pro účely uvedené směrnice. V uvedené směrnici přitom není stanovena možnost odchýlit se z důvodu vyšší moci od povinnosti vrátit veškeré platby.

Soudní dvůr dále konstatuje, že členské státy se nemohou dovolávat vyšší moci, aby odůvodnily přijetí vnitrostátní právní úpravy, jež je v rozporu s ustanoveními směrnice. Podmínky pro uplatnění vyšší moci totiž nejsou každopádně naplněny, neboť: i) sporná právní úprava vede k obecnému dočasnému pozastavení uplatňování povinnosti vrácení plateb, aniž je zohledněna konkrétní a individuální finanční situace dotčených pořadatelů; ii) finančním důsledkům, jichž se dovolává francouzská vláda, mohlo být zabráněno, například přijetím určitých státních podpor ve prospěch dotčených pořadatelů; iii) uvedená právní úprava (jež osvobozuje pořadatele od jejich povinnosti vrátit platby po období, jehož délka může činit až 21 měsíců) není zjevně navržena tak, aby omezila své účinky na dobu nezbytnou k nápravě obtíží způsobených událostí, která by mohla spadat pod vyšší moc.

Soudní dvůr mimoto připomíná, že vnitrostátnímu soudu, jemuž je podána žaloba směřující na zrušení vnitrostátní právní úpravy, o které má uvedený soud za to, že je v rozporu s unijním právem, přísluší, aby uvedenou právní úpravu zrušil. Soudní dvůr k tomu podotýká, že možnost za výjimečných okolností upravit účinky rozhodnutí o zrušení právní úpravy (například s ohledem na existenci naléhavých důvodů souvisejících s ochranou životního prostředí nebo se zajištěním dodávek elektřiny v členském státě) se v projednávané věci nepoužije: zrušení sporného nařízení totiž zjevně nemá nepříznivé důsledky pro odvětví souborných služeb pro cesty v takovém rozsahu, že by zachování jeho účinků bylo nezbytné k ochraně finančních zájmů hospodářských subjektů v tomto odvětví.

Soudní dvůr se v podstatě řídil výše shrnutými úvahami ve věci C-540/21, Komise v. Slovensko, a konstatoval, že Slovenská republika tím, že přijala změnu právních předpisů, která dočasně zbavovala cestující jejich práva na bezplatné ukončení smlouvy o zájezdu a na vrácení veškerých jimi uhrazených plateb, nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá ze směrnice o souborných cestovních službách.

Úplné znění rozsudku (C-407/21C-540/21) se zveřejňuje na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Obrazový záznam z vyhlášení rozsudku je dostupný na Europe by Satellite.

 

Zdroj: SD EU
Foto: canva.com

 


1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. 2015, L 326, str. 1).

Go to TOP