Jednou ze speciálních kategorií soutěže Právník roku je kategorie Talent roku, v níž jsou oceňováni tři mladí právníci/mladé právničky do 33 let – autoři/autorky autentických písemných odborných či literárních prací. V letošním roce odbornou porotu svou prací „Dezinformace jako výzva pro demokratický právní stát v České republice“ nejvíce zaujal a pomyslné zlato si z Brna odvezl Mgr. Tomáš Munzar, advokát trvale spolupracující s AK Bříza & Trubač. Ten převzal na slavnostním večeru, pořádaném 12. května v brněnském Hotelu International, z rukou předsedy ČAK JUDr. Roberta Němce, LL.M., nejen skleněnou plastiku svatého Yva, ale také šek na 100 000 korun, a navíc poukaz na roční licenci aplikace ASPI nebo Praetor v hodnotě 50 000 od Wolters Kluwer.

 

Práce Tomáše Munzara (čtěte ji níže) se věnuje současné situaci kolem problematiky dezinformací a blokace „dezinformačních“ webů v České republice a jejímu dalšímu možnému vývoji, a také související evropské judikatuře k této otázce. A protože se jedná o atraktivní téma (bylo oceněno i mimo soutěž, když článek „Znepřístupňování webů“, uveřejněný v Bulletinu advokacie č. 7–8/2022, spoluautorů JUDr. Tomáše Sokola, advokáta, člena představenstva ČAK a prezidenta Unie obhájců ČR, a prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., LL.M., DrSc., soudního znalce v oboru kybernetika a profesora na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, získal Cenu Václava Mandáka), požádal Advokátní deník Mgr. Tomáše Munzara o pár slov k oceněnému příspěvku, ale také k udělením ceny sv. Yva:

 

Chtěl jste být vždy právníkem? Co Vás nasměrovalo k advokacii?

Od základní školy mi všichni říkali, že ze mě bude právník. Samozřejmě jsem se tomu vzepřel a šel jsem studovat politologii, po prvním roce studia jsem si ale práva přibral, protože jsem si nebyl úplně jist pracovním uplatněním politologů. Zpočátku jsem nebyl moc dobrý student, postupně mě ale právo začalo bavit. Po škole jsem nejdříve působil ve státní správě, byla to však na můj vkus příliš specializovaná agenda a touha poznávat nové věci mě dovedla k advokacii, která mi svou pestrostí v tomto ohledu vyhovuje.

 

Jako téma jste si zvolil vysoce aktuální problematiku boje proti dezinformacím. Myslíte, že svou prací kolegyním a kolegům toto téma více přiblížíte a zvýšíte jejich zájem o něj?

Dle mého názoru jde o atraktivní téma, které není třeba nijak zvlášť popularizovat. Přesto je ve veřejné diskusi relativně upozaděné, možná proto, že vláda své záměry týkající se dezinformací směrem na veřejnost nekomunikuje zcela jasně, což neumožňuje konkrétní a věcnou debatu. Věřím ale, že tato situace se postupně zlepší a že i díky tlaku veřejnosti a různých organizací se dočkáme konkrétních návrhů, o kterých bude možné diskutovat. Až k tomu dojde, budu rád, pokud bude můj text komukoli užitečný a pomůže mu udělat si základní přehled o právních aspektech těchto aktuálních otázek.

 

 

Jaký význam má pro Vás ocenění Talent roku?

Je to pro mě v prvé řadě povzbuzení pro další publikační činnost. V pracovním ani v rodinném životě se zrovna nenudím a na psaní článků mi nezbývá moc času – ostatně i o účasti v této soutěži jsem přemýšlel několik let, než jsem se rozhoupal k napsání soutěžní práce. Samozřejmě mám také radost z toho, že jsem zřejmě nenapsal úplný nesmysl a že čas věnovaný psaní nebyl zbytečný.

Děkujeme za rozhovor!

 

 

 

 

 

 

Článek Mgr. Tomáše Munzara, který získal 1. místo v kategorii Talent roku soutěže Právník roku 2022 publikujeme v Advokátním deníku (a samozřejmě též v Bulletinu advokacie) v souladu se statutem soutěže. 

 

„Dezinformace jako výzva pro demokratický právní stát v České republice“

Nejen v České republice, ale i ve světě se v poslední době dostalo do popředí téma boje proti dezinformacím. Nejedná se o téma nové, vlivem určitých událostí nicméně začalo být zřejmé, že dezinformace budou hrát v současné společnosti čím dál větší roli. Diskutuje se proto o tématech, jako jsou regulace sociálních sítí, státní strategie boje proti dezinformacím, kriminalizace jejich šíření nebo blokování dezinformačních webů. Dezinformace nepochybně představují výzvu, které je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Srovnatelnou, ne-li větší výzvou je však to, abychom opatřeními proti dezinformacím příliš nezasáhli do svobody projevu a respektu k názorové pluralitě, na kterých naše společnost stojí. Tento příspěvek se věnuje současné situaci v České republice a dalšímu možnému vývoji.

 

Pojem dezinformace

Ačkoli neexistuje ustálená a obecně přijímaná definice dezinformací, pro účely tohoto příspěvku je můžeme chápat jako objektivně nepravdivé nebo alespoň zavádějící informace, které jsou záměrně šířeny s cílem klamat jejich příjemce. Dezinformace se mohou týkat prakticky všech oblastí, často se jejich zaměření řídí dle momentální společenské situace – např. minulý rok byla v České republice jejich většina zaměřena na téma války na Ukrajině a přede dvěma lety na covid-19, dříve pak bylo atraktivní téma migrace.

Dezinformace jsou dnes nerozlučně spojeny také s volebními kampaněmi, jako příklady v české politice stačí připomenout zprávy o smrti Petra Pavla den před druhým kolem prezidentské volby, doprovázené dokonce umístěním této zprávy na falešné webové stránky prezidentského kandidáta.[1] Kromě dezinformací týkajících se osob politiků, jejich názorů či osobní minulosti se lze setkávat také s dezinformacemi ohledně fungování voleb, v předchozích prezidentských volbách byl např. Miloš Zeman cílem dezinformace spočívající v tvrzení, že stávající prezident postupuje do druhého kola volby automaticky, a jeho voliči tak mohou zůstat doma.[2]

Při posledních prezidentských volbách se také objevily dezinformace zpochybňující legitimitu voleb, např. anonymní doporučení člena volební komise, aby lidé šli volit v sobotu z důvodu možné manipulace s hlasy v noci z prvního na druhý volební den,[3] nebo povolební příspěvky na sociálních sítích spojující podobné výsledky v několika evropských zemích s údajně stejným softwarem, který tyto země k vyhodnocení voleb používají.[4] Tyto dezinformace u nás zřejmě velký negativní efekt neměly, mohou však být velmi nebezpečné, pokud některý z politiků výsledek voleb neuzná a začne takové dezinformace sám šířit a budovat na nich své další politické působení – z poslední doby lze odkázat na Jaira Bolsonara a Donalda Trumpa, kteří oba svou volební porážku neuznali a následně jejich příznivci vyvolali nepokoje, a dokonce pronikli do sídel vrcholných státních institucí.[5]

Dezinformace zdaleka nejsou novým jevem a provázejí lidstvo po staletí, v poslední době se však jejich množství a spolu s tím i význam zásadním způsobem zvětšuje. Velký podíl na tomto vývoji mají sociální sítě, které jsou dnes neodmyslitelnou součástí našeho života a umožňují snadno a rychle sdílet a šířit všechny možné druhy digitálního obsahu, dezinformace nevyjímaje. Podle zajímavé studie z roku 2018 se nepravdivé informace na síti Twitter šíří výrazně rychleji než ty pravdivé a pravděpodobnost jejich sdílení (retweet) je o 70 % vyšší – je tomu tak možná proto, že nepravdivé informace vzbuzují pocity novosti a překvapení, které vedou k větší psychologické potřebě jejich sdílení.[6] Jelikož je problematika sociálních sítí s růstem významu dezinformací pevně spojena, je vhodné se v rámci analýzy dezinformací tématem sociálních sítí zabývat podrobněji.

 

Sociální sítě a dezinformace

Pro uvedení do kontextu vztahu dezinformací a sociálních sítí je mimořádně zajímavý případ Donalda Trumpa a jeho jednání po amerických prezidentských volbách v roce 2020. Donald Trump po oznámení výsledků neuznal svou prohru a začal tvrdit, že je skutečným vítězem voleb, jejichž oficiální výsledky byly údajně ovlivněny rozsáhlými podvody. Jeho advokáti se pokusili průběh voleb napadnout, u soudů však nebyli úspěšní.[7] Ani fact-checking ze strany některých médií žádná závažná pochybení s materiální hodnotou pro výsledek voleb neodhalil (byť samozřejmě v takto velkých volbách k určitým pochybením došlo),[8] a tvrzení Donalda Trumpa o volebním podvodu tak lze považovat za nepodložená a dezinformační. Trump se nicméně tohoto narativu po skončení voleb několik měsíců držel (volby proběhly počátkem listopadu 2020 a k inauguraci nového prezidenta došlo 20. ledna 2021) a vedl kampaň o „ukradených volbách“, ve které ho podporovali někteří jeho spojenci z republikánské strany.

V reakci na Trumpovu dezinformační kampaň začala sociální síť Twitter jeho tweety označovat varovnými notifikacemi, signalizujícími to, že se jedná o sporná tvrzení, a odkazujícími na fact-checkingová shrnutí relevantních skutečností. Za první měsíc od skončení voleb bylo takto označeno více než 200 tweetů.[9] Jelikož šlo o účet vrcholného politického představitele, Twitter z důvodu veřejného zájmu uplatňoval k tomuto účtu volnější přístup než k účtům běžných uživatelů a umožňoval zobrazování jeho tweetů i v případě, že byly považovány za odporující pravidlům této platformy.[10]

Kampaň o „ukradených volbách“ nepochybně přispěla k tomu, že 6. ledna 2021 příznivci Donalda Trumpa vtrhli do Kapitolu a přerušili sčítání hlasů volitelů ze strany Kongresu, což představovalo bezprecedentní událost a značný šok pro americkou veřejnost. Donald Trump tyto nepokoje odsoudil, přesto Twitter další Trumpovy tweety vyhodnotil jako podněcování k násilí a jeho twitterový účet byl zablokován.[11] Zablokování účtu amerického prezidenta bylo výrazným momentem, který plně odhalil zásadní roli sociálních sítí ve veřejné debatě – jedná se o jeden z hlavních informačních kanálů současné společnosti a velká společenská fóra, jejichž role již daleko přesáhla jejich počáteční využití za účelem sdílení informací s přáteli. Zároveň blokace Trumpova účtu upoutala pozornost na skutečnost, že tato role sociálních sítí není zcela reflektována v rozsahu jejich regulace, neboť sítě jednají na základě vlastních pravidel (formálně akceptovaných jejich uživateli, kteří je však pro jejich adhezní charakter nemohou jakkoli ovlivnit) a s relativně malým stupněm transparentnosti.

Z důvodu pociťovaného deficitu v regulaci sociálních sítí se v poslední době objevovaly legislativní iniciativy, které si dávaly za cíl tuto situaci změnit – v českém kontextu můžeme připomenout návrh Václava Klause ml. na zavedení trestného činu omezování svobody projevu na veřejných sociálních sítích,[12] který však minulá Poslanecká sněmovna neprojednala do konce svého období a nyní již návrh není na pořadu jednání. Tento nebo obdobné návrhy nicméně nejsou koncepčními řešeními a nemohou dle mého názoru vést k tomu, že sociální sítě budou fungovat optimálně. Přílišná represe vůči provozovatelům sociálních sítí by vedla k tomu, že by své pravomoci vykonávali buď příliš úzkostlivě, nebo příliš ležérně, v obou extrémech však nebude zaručena adekvátní ochrana zákonem chráněným zájmům.

Komplexní úpravu regulace sociálních sítí naopak představuje nové nařízení EU o digitálních službách,[13] které bylo přijato v listopadu minulého roku. Většina nařízení prozatím není v účinnosti, některé jeho části však již účinné jsou a provozovatelé sociálních sítí tak např. v únoru 2023 měli zveřejnit zprávu o tom, jaký počet uživatelů na území EU mají. Dle těchto dat bude Evropská komise vydávat rozhodnutí o tom, zda příslušná sociální síť spadá do kategorie „velmi velkých online platforem“, kterým bude uložen širší okruh povinností. Nařízení bude jako celek účinné od 17. února 2024, vůči velmi velkým platformám však může být účinné i dříve – stane se tak po čtyřech měsících od oznámení rozhodnutí o jejich zařazení do této kategorie, tedy potenciálně již v tomto roce.

Nařízení v rovině moderace obsahu zejména cílí na větší transparentnost a přezkoumatelnost jednání provozovatelů sociálních sítí. Pokud provozovatel sítě např. rozhodne o odstranění obsahu z důvodu jeho nezákonnosti nebo rozporu s jeho smluvními podmínkami, musí takové rozhodnutí odůvodnit. Uživatelé mají právo podat proti takovému rozhodnutí stížnost, stejně tak mohou stížností napadnout i způsob, jakým bylo naloženo s jejich podnětem vůči konkrétnímu obsahu, který se na sociální síti nachází. Rozhodnutí o stížnosti musí provozovatel rovněž náležitě odůvodnit, přičemž zatímco „prvostupňové“ rozhodnutí může být přijato na základě automatizovaných postupů, o stížnosti již musí rozhodovat kvalifikovaný personál. Uživatel je v případě nespokojenosti s vyhodnocením stížnosti oprávněn využít proceduru mimosoudního řešení sporů u nezávislého orgánu certifikovaného příslušným členským státem, a pokud uspěje, bude mu přiznána náhrada nákladů řízení, zatímco v případě neúspěchu mu naopak žádná uhrazovací povinnost nehrozí. Nařízení rovněž zavádí institut důvěryhodných oznamovatelů (trusted flaggers) – jedná se o status udělený členským státem subjektům se zvláštní odborností pro účely identifikace nezákonného obsahu. Podněty učiněné důvěryhodnými oznamovateli mají provozovatelé sítí povinnost vyřizovat přednostně. Pokud bude důvěryhodný oznamovatel podávat významný počet neodůvodněných či neobjektivních podnětů, může mu být jeho status odejmut.

Pokud jde o samotný boj s dezinformacemi, nařízení explicitní hmotněprávní úpravu věnovanou této problematice neobsahuje. Ukládá nicméně provozovatelům velmi velkých platforem, aby vyhodnocovali rizika spojená s provozem jejich sítí, včetně rizik spojených s šířením dezinformací, a přijímali odpovídající opatření. Nařízení dále stanoví, že tuto povinnost může provozovatel splnit tím, že plní závazky vyplývající z nezávazných kodexů (code of conduct), vydávaných Komisí. V souvislosti s dezinformacemi přitom Komise na podzim minulého roku představila novou verzi soft-law dokumentu zvaného Kodex zásad boje proti dezinformacím, který obsahuje robustní úpravu závazků provozovatelů sociálních sítí v oblastech, jako jsou např. boj s falešnými účty, spolupráce s fact-checkery, rozšíření nástrojů usnadňujících uživatelům identifikaci dezinformací, regulace politické reklamy apod.[14] Jelikož za neplnění povinností dle nařízení může Komise uložit pokutu až do výše šesti procent globálního ročního obratu, mají provozovatelé sítí značnou motivaci k tomu, aby ke Kodexu přes jeho zdánlivě dobrovolnou povahu přistoupili. Některé společnosti včetně provozovatele Facebooku se již ke Kodexu přihlásily a také zveřejnily první zprávy o jeho plnění.[15]

Podrobná analýza nového Kodexu přesahuje možnosti tohoto příspěvku, bude nicméně zajímavé sledovat, jakým způsobem se sociální sítě pro evropské uživatele vlivem nového nařízení a Kodexu změní a zda se alespoň některé problémy sociálních sítí skutečně vyřeší. Větší transparentnost a důraz na odůvodnění jednání provozovatelů sociálních sítí však lze nepochybně považovat za pozitivní změny, které by měly sociálním sítím pomoci, aby se v moderaci obsahu více přiblížily tomu, jak jsou regulovány projevy v offline, fyzickém světě.

 

Vládní plán boje proti dezinformacím

Ačkoli nové nařízení o digitálních službách má celounijní působnost, není komplexním řešením problematiky dezinformací, a členské státy tak mají prostor pro přijímání vlastních strategií a opatření. Pokud jde o opatření zvažovaná Českou republikou, dle veřejně dostupných informací vypracoval vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací ke konci minulého roku návrh dokumentu zvaného Akční plán pro čelení dezinformacím, který měl po jeho schválení vládou definovat strategii ČR do konce roku 2025. Poté, co byla pracovní verze Akčního plánu zveřejněna v médiích,[16] se nicméně jeho obsah stal předmětem kritiky, která mohla přispět k tomu, že vláda nedávno funkci zmocněnce zrušila a jeho agendu převedla pod pozici národního bezpečnostního poradce.[17] Akční plán každopádně představuje relativně komplexní dokument, který se boji s dezinformacemi věnuje v rovině posilování personálních kapacit úřadů, podpory mediální gramotnosti, financování neziskového sektoru nebo zavedení vybraných legislativních opatření, konkrétně kriminalizace úmyslného šíření dezinformací a zavedení možnosti blokovat online obsah, který představuje zásadní ohrožení národní bezpečnosti.

Přestože Akční plán nebyl vládou schválen a není zřejmé, zda se vláda bude jeho doporučeními v plném rozsahu řídit, dle vyjádření premiéra Fialy je minimálně část Akčního plánu týkající se blokace webových stránek nadále aktuální.[18] V tomto příspěvku se s ohledem na nejasnou budoucnost Akčního plánu budu věnovat pouze navrženým legislativním opatřením, neboť jde o témata právnické obci nejbližší a zároveň lze předpokládat, že se o nich ještě povede veřejná diskuse.

 

Kriminalizace šíření dezinformací

Pokud jde o záměr uzákonit nový trestný čin šíření dezinformací, nejedná se o téma diskutované jen v České republice – obdobný trestný čin např. v poslední době zavedlo Řecko[19] a uvažují o tom i jiné evropské státy, v jiných zemích, jako je Slovensko, byly takové návrhy naopak odmítnuty.[20]

V kontextu České republiky je vhodné nejprve připomenout stávající zákonnou úpravu. Dle trestního zákoníku lze nyní šíření dezinformací teoreticky postihovat v rámci skutkových podstat více trestných činů, zejména lze jmenovat šíření poplašné zprávy, pomluvu, křivé obvinění či podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Na první pohled se tedy jeví, že trestněprávně je šíření dezinformací pokryto relativně široce, to nicméně nevylučuje, že by tato úprava mohla mít mezery, které by bylo žádoucí zaplnit a dosah norem trestního práva v tomto ohledu rozšířit. Pro účely podrobnějšího zamyšlení nad touto otázkou se podívejme detailněji na skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy dle § 357 odst. 1 tr. zákoníku, pod kterou bude dle mého názoru šíření dezinformací subsumováno nejčastěji. Jeho skutková podstata je totiž na první pohled relativně obecná, zatímco jiné trestné činy potenciálně dopadají jen na užší okruh dezinformací – např. trestný čin pomluvy lze spáchat jen vůči fyzickým osobám, nikoli vůči právnickým osobám nebo státním orgánům, podněcování k nenávisti zase dopadá pouze na dezinformace týkající se konkrétní skupiny obyvatel.

Objektivní stránka trestného činu šíření poplašné zprávy je vymezena tak, že je šířena nepravdivá či skutečnost hrubě zkreslující informace poplašného charakteru (způsobilá vyvolat obavy z nepříznivých důsledků, např. obavy o život, majetek či jiná práva příjemců dezinformace), a jejím šířením je způsobeno nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva (ke znepokojení nemusí nutně dojít, postačuje, když je dána jeho hrozba). Komentářová literatura vykládá vážné znepokojení jako psychický stav způsobilý vyvolat akutní reakci, která vybočuje z běžného chování dotčeného člověka (např. snaha opustit město z obav před teroristickým útokem). Jeden z komentářů rovněž dodává, že pociťované nebezpečí musí být bezprostřední nebo musí hrozit v krátkodobém horizontu – „podstatou poplašné zprávy totiž je do značné míry omezený časový prostor k jejímu ověření ve spojení s pocitem potřeby okamžitě na potenciální nebezpečí reagovat. Právě tyto aspekty činí poplašné zprávy tak nebezpečnými. Pokud by tak pachatel např. rozšiřoval nepravdivou informaci, že určitá oblast bude do deseti let neobyvatelná kvůli zamoření zplodinami z místní továrny, mají všichni, u nichž by to mohlo vyvolat nežádoucí reakci, dost času na to si pravdivost informace ověřit a nové situaci se přizpůsobit s dostatečným předstihem bez zmatků a možných zkratkovitých jednání (např. neutečou zbrkle z místa, jako kdyby pachatel tvrdil, že ohrožení je zcela bezprostřední, ale s odstupem času se rozhodnou odstěhovat).“[21] Přijmeme-li tento výklad, je zřejmé, že tato skutková podstata nedopadá na typ dezinformací, u kterých nepravdivá informace nesměřuje k vyvolání bezprostřední poplašné reakce. Pokud by tak např. probíhala dlouhodobá dezinformační kampaň s cílem diskreditovat určitou politickou stranu nebo politický názor, pak se nebude jednat o trestný čin šíření poplašné zprávy a trestní právo zřejmě takovou kampaň nebude postihovat.

Jestliže tedy současné trestní právo dezinformace v podstatném rozsahu nepostihuje, můžeme diskutovat o tom, zda by tomu mělo být jinak a šíření dezinformací by mělo být bráněno trestněprávní cestou. Objektivní stránka takového trestného činu by zřejmě spočívala v šíření vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslující informace, obdobně jako u poplašné zprávy, avšak bez požadavku na poplašný charakter této informace a také bez potenciálu způsobit značné znepokojení – trestný čin by se spíše týkal dezinformací, které mohou výrazně ohrozit hodnoty, na jejichž trestněprávní ochraně bude mít společnost zájem. Může jít např. o národní bezpečnost, za problematičtější již lze považovat návrh na ochranu demokratického právního státu, neboť taková norma může být vnímána jako zneužitelná v politickém boji. Rozsah chráněných hodnot bude jedním z klíčových bodů diskuse k případnému legislativnímu návrhu.

Osobně nejsem přesvědčen o tom, že trestněprávní postih šíření dezinformací je nutné do právního řádu zavádět. Hrozba trestněprávní sankce může působit preventivně, spíše však povede k tomu, že dezinformace budou více šířeny ze zahraničí mimo reálný dosah orgánů činných v trestním řízení nebo budou sofistikovanější, tedy např. nebudou založeny na zcela nepravdivých skutečnostech, ale spíše na dezinterpretaci skutečnosti a zavádějícím podání – ostatně např. v posledních francouzských prezidentských volbách bylo 84 % identifikovaných dezinformací zavádějícího, nikoli nepravdivého charakteru.[22] V kontextu zavádějících informací může přitom být relativně složité rozlišit, kdy se jedná o úmysl vytvořit dezinformaci a kdy o bona fide interpretaci příslušné skutečnosti dle vlastních politických či jiných názorů, což vyvolává důvodné obavy z nepřiměřených zásahů do svobody projevu.

Postih poplašných zpráv, u kterých nemusí být na jejich vyvrácení dostatek času, tedy již trestní zákoník umožňuje. S dezinformacemi, které nemají poplašný charakter vyvolávající hrozbu bezprostřední reakce, bychom se pak dle mého názoru měli být schopni vypořádat jinými způsoby než stíháním jejich šiřitelů, např. podporou mediální gramotnosti a kritického myšlení, budováním důvěryhodných institucí a silné občanské společnosti. Za zajímavý způsob boje proti dezinformacím, který by u nás také mohl najít uplatnění, považuji tchajwanskou metodu spočívající v tvorbě grafik (memes), které s dezinformacemi vtipnou formou polemizují a díky svému formátu se snadno šíří právě prostřednictvím sociálních sítí.[23] Nelze rovněž přehlížet, že šiřitelé dezinformací z každého silnějšího legislativního opaření proti nim získávají potenciální legitimitu, neboť je posilován jejich obraz jako jakýchsi disidentů, které se současný režim snaží umlčet. Z výše uvedených důvodů bychom se tedy podle mého měli spíše držet méně represivních metod boje s dezinformacemi – pokud tyto metody selžou, pak nám zřejmě ani kriminalizace šíření dezinformací nedokáže zaručit větší bezpečnost a „lepší demokracii“.

 

Blokace dezinformačního webového obsahu

Dalším legislativním záměrem uvedeným v Akčním plánu je záměr zavést právo státu blokovat online obsah ohrožující národní bezpečnost. V tomto kontextu je úvodem vhodné připomenout události, ke kterým v České republice došlo po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Již den po zahájení invaze zablokovalo sdružení CZ.NIC, které spravuje doménu .cz, na základě doporučení vlády (resp. Národního centra kybernetických operací) přístup k osmi webům, které byly výkonnou mocí označeny za proruské dezinformační weby, prosazující ruské zájmy proti zájmům České republiky a NATO. Cílem blokace mělo být omezení šíření nepravdivých a zavádějících informací, ospravedlňujících napadení Ukrajiny.[24] Blokace byla později s využitím součinnosti mobilních operátorů rozšířena i na další weby mimo doménu .cz.[25] Dle dosavadních výsledků soudního přezkumu byla tato blokace ve své podstatě soukromoprávním jednáním sdružení CZ.NIC, zatímco doporučení vlády představuje pouhý nezávazný podnět, proti kterému není přípustná žaloba na ochranu před nezákonným zásahem.[26] Sdružení CZ.NIC rozhodnutí o blokaci učinilo s odkazem na čl. 17 pravidel registrace doménových jmen, který upravuje zrušení delegace domény z důvodu ohrožení národní či mezinárodní počítačové bezpečnosti – právní základ pro blokaci dezinformačních webů v souvislosti s invazí na Ukrajinu však toto ustanovení zřejmě neposkytovalo, resp. není dle mého názoru zřejmé, že by uvedené dezinformační weby počítačovou bezpečnost ohrožovaly. Nedostatečného právního základu si pravděpodobně bylo vědomo i sdružení CZ.NIC, které svůj krok označilo za bezprecedentní a po třech měsících blokaci ukončilo s tím, že stát vyzvalo k přijetí koncepčního řešení.[27]

Obecně nejsem zastáncem zákazů a blokací a za vhodnější formu boje s dezinformacemi považuji jemnější metody, jako jejich vyvracení, podporu fact-checkingových projektů nebo zvyšování mediální gramotnosti. V některých situacích však nemusí být na vysvětlování a publikaci fact-checkingových článků dostatek času, a pokud by byly dezinformace využívány jako nástroj hybridní války a představovaly skutečnou a bezprostřední hrozbu pro národní bezpečnost, považoval bych možnost blokace dezinformačního obsahu za legitimní. Z průběhu blokace webů v roce 2022 je však zřejmé, že současný právní stav v České republice je pro takový postup nedostatečný, a rovněž jsou díky této zkušenosti patrné základní otázky, které budou muset být v jakémkoli koncepčním řešení této problematiky reflektovány. Kromě samotného vymezení důvodů pro blokaci je třeba vypořádat se s otázkami, kdo bude blokaci oprávněn nařídit, jak detailně musí své rozhodnutí odůvodnit či zda by měl soudní přezkum rozhodnutí probíhat cestou obecného správního soudnictví, když je v současné době na rozhodnutí v první instanci většinou třeba počkat déle než rok (pokud je rozhodováno o meritu věci a věc není příliš složitá).

Pro úplnost je vhodné upozornit na fakt, že určitý právní základ pro blokaci webů na území České republiky již v určité podobě existuje v rovině českého i evropského práva. Pokud jde o české právo, je v trestních řízeních možné, pokud vyšetřovaná trestná činnost souvisí s webovými stránkami, takové stránky na základě usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty v průběhu řízení zablokovat – srov. např. kauzy blokace webů nabízejících sortiment pro pěstování marihuany.[28] Zde je patrná propojenost otázky blokace s otázkou kriminalizace šíření dezinformací – pokud by se šíření dezinformací stalo trestným činem, mohly by orgány činné v trestním řízení blokovat dezinformační weby či jejich části i bez speciálního zákona (samozřejmě v závislosti na konkrétní skutkové podstatě nového trestného činu).

V rovině evropského práva je třeba připomenout, že na základě nařízení Rady EU 2022/350 ze dne 1. března 2022, kterým se mění nařízení (EU) č. 833/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině, je v celé EU zakázáno vysílání obsahu stanic Russia Today a Sputnik, které mají přímé vazby na Rusko a jsou obecně považovány za nástroje jeho propagandy. Tento nelegislativní akt přijatý v působnosti Rady EU se Russia Today pokusila napadnout žalobou k Tribunálu, ten však její návrh v srpnu minulého roku zamítl.[29] Závěry Tribunálu v této věci jsou relevantní pro debatu o české vnitrostátní úpravě, neboť Tribunál věc hodnotil z hlediska přípustnosti omezení svobody projevu dle Listiny základních práv EU, jejíž ustanovení bude Česká republika při přípravě i implementaci zákona o blokacích povinna respektovat.

V rovině spravedlivého procesu Tribunál konstatoval, že s ohledem na urgentní potřebu reagovat na invazi na Ukrajinu není porušením práv Russia Today, když nebyla před rozhodnutím o blokaci slyšena. V případě, že by nebyla okolnostmi případu dána taková míra neodkladnosti, by však zřejmě nebyly splněny podmínky pro omezení svobody projevu bez předchozího slyšení dotčeného subjektu. Z hlediska odůvodnění blokace Tribunál považoval za postačující, že nařízení vymezilo obecné důvody, ze kterých bylo Russia Today zjevné, proč jsou sankce zamířeny proti ní – to jí dává možnost rozporovat blokaci u soudu a argumentovat, že pro její zařazení na seznam blokovaných stanic nebyly splněny definované podmínky.

Pokud jde o samotnou zákonnost blokace, Tribunál dospěl v rámci testu dle čl. 52 Listiny základních práv a svobod EU k závěru, že pro takové rozhodnutí existuje dostatečný a předvídatelný právní základ a že blokace s ohledem na svou dočasnost a omezený rozsah (nedopadá na jiné aktivity Russia Today, než je vysílání, reportérům je tak nadále umožněno např. dělat rozhovory) nezasahuje do podstaty svobody projevu. Podmínku obecného zájmu Tribunál s ohledem na kontext přijetí opatření také považoval za splněnou, přičemž tento zájem spočíval jak v ochraně demokratické společnosti před dezinformacemi, tak ve vyvinutí tlaku na stažení ruských jednotek z území Ukrajiny a ukončení porušování mezinárodního práva. V poslední částí své úvahy Tribunál přistoupil k hodnocení otázky přiměřenosti přijatých opatření, přičemž i v tomto bodě shledal blokaci jako oprávněnou. Považuji nicméně za podstatné zdůraznit, že napadené nařízení bylo přijato v kontextu extrémně napjaté bezpečnostní situace ve dnech ruského vpádu na Ukrajinu a nelze dovozovat, že by Tribunál ke stejnému závěru dospěl i za běžnějších okolností – zejména v rovině přiměřenosti přijatých opatření by v takové situaci nepochybně existoval větší prostor pro úvahu o tom, zda cíle nebylo možné dosáhnout méně závažnými opatřeními a zda je zásah do svobody projevu v takovémto rozsahu adekvátní významu chráněného zájmu. Přesto je toto rozhodnutí Tribunálu pro další analýzu otázky blokace webových stránek cenným zdrojem.

Z hlediska mezinárodněprávních závazků České republiky jsou pro blokaci webového obsahu rovněž podstatné rozsudky ESLP v případech týkajících se stížností na aplikaci obdobného zákona účinného v Rusku – pro účely tohoto příspěvku shrnu závěry ESLP v případu OOO Flavus a další v. Rusko, ve kterém byli stěžovateli provozovatelé webových stránek nezávislých na ruské vládě. Tyto weby byly na základě žádosti ruského generálního prokurátora vůči agentuře Roskomnadzor zcela zablokovány, ačkoli ruský zákon počítá jen s možností blokace jednotlivých URL adres. ESLP se v rozsudku kriticky vyjádřil k ruské zákonné úpravě, které vytkl příliš široké vymezení důvodů pro blokaci obsahu – možnost blokovat výzvy k účasti na shromážděních pořádaných v rozporu se zavedenými pravidly považoval ESLP za excesivní a nezohledňující závažnost příslušného rozporu. Příliš velká diskrece exekutivy při omezování práv chráněných Úmluvou je přitom v rozporu s požadavkem, aby byla omezení činěna na základě zákona, neboť činí jeho aplikaci nepředvídatelnou. Hlavní výhrady ESLP nicméně v rovině právního základu pro omezení přístupu k webům spočívaly v tom, že úřad ruského generálního prokurátora usiloval o blokaci celých webů, což znemožnilo stěžovatelům údajně závadný obsah odstranit, a blokaci svévolně odůvodňoval skutečnostmi, které ani nespadaly do důvodů uvedených v zákoně.

ESLP v rozsudku dále konstatoval, že blokace celé webové stránky je extrémním opatřením, které nemůže být přijato jen za účelem znemožnění přístupu k některým článkům, které se na webu nacházejí. Blokace celé stránky sice není vyloučena, musí ale být provedena na základě náležitého odůvodnění, které v posuzovaném případě absentovalo.

Zásadně ESLP kritizoval také procesní nástroje dostupné stěžovatelům k obraně před excesivními omezeními. ESLP v této rovině zdůraznil, že pokud dochází k předběžnému zásahu (tedy k cenzuře obsahu ještě před tím, než jej soud označí za nezákonný), mělo by tomu tak být jen ve výjimečných případech, za jasně stanovených pravidel a při zajištění efektivní soudní ochrany. ESLP přitom považoval ruskou úpravu za nedostatečnou, neboť nebyla vyžadována účast stěžovatelů v řízení o blokaci a zároveň ruské úřady neměly povinnost vyhodnotit před přijetím rozhodnutí dopady blokace (včetně otázky její přiměřenosti) ani odůvodnit případnou urgentnost situace, která znemožnila stěžovatele v rámci řízení vyslechnout. Stěžovatelům navíc vůbec nebyly sděleny důvody blokace a dozvěděli se je až poté, co zahájili její soudní přezkum.

 

Závěry výše uvedené judikatury lze pro účely české právní úpravy shrnout následovně:

1. V zákoně bude nutné přesně vymezit důvody, pro které může k blokaci dojít. Tato otázka bude pravděpodobně vyvolávat největší diskusi, neboť bude třeba přijít s přijatelnou definicí dezinformace, která v českém právním řádu prozatím chybí, a rovněž kvalifikovat, jaké dezinformace bude možné blokovat a případně za jakých okolností.
2. Orgán, který bude blokaci nařizovat, musí mít uloženu povinnost postupovat přiměřeně situaci a šetřit v maximálním možném rozsahu práva dotčených subjektů; rovněž musí být povinen své rozhodnutí odůvodnit přiměřeně času, který na jeho přijetí má, vždy však alespoň v rozsahu, který bude přezkoumatelný a umožní dotčeným subjektům rozporovat důvody pro vydání rozhodnutí.
3. Právní úprava by měla jako základní umožňovat blokaci jednotlivých URL adres, v odůvodněných výjimečných případech pak také blokaci celého webu.
4. Rozhodnutí o blokaci lze vydávat bez předchozího slyšení dotčených subjektů, takový postup však musí být odůvodněn např. urgentností situace. Pro případy, kdy takové důvody nebudou dány, by měl zákon obsahovat úpravu řízení, ve kterém se dotčeným subjektům umožní se k záměru blokace vyjádřit (včetně možnosti dosáhnout zastavení řízení tím, že daný obsah z webových stránek dobrovolně odstraní).
5. Rozhodnutí o blokaci by měla být přezkoumatelná ve zrychleném soudním řízení, protože existuje veřejný zájem na rychlém posouzení oprávněnosti blokace, nemluvě o zájmu provozovatele dotčeného webu. Pokud by rozhodnutí bylo vydáváno ve lhůtách běžných pro správní soudnictví, nebyla by takto opožděná ochrana v dynamickém prostředí internetového zpravodajství dostatečně efektivní.

Ministerstvo vnitra doposud připravilo první návrh zákona o blokaci,[30] vláda mu jej však vrátila k přepracování, a není tak účelné jej podrobně analyzovat. Bylo by však vhodné, aby nový návrh zákona reflektoval výše uvedené body a prošel i rozsáhlejší veřejnou i odbornou diskusí, než tomu bylo v případě prvního návrhu, jelikož toto téma dle mého názoru vnímá veřejnost jako důležité. Osobně bych preferoval, aby možnost blokace byla vyhrazena pro případy bezprostředních hrozeb pro národní bezpečnost nebo jiné, úzce vymezené zájmy. Pokud by návrh zákona možnosti blokace vymezoval extenzivněji, lze zvážit úpravu i méně razantních postupů než jen blokace, např. možnost uložit provozovateli webu povinnost umístit do článku infobox, který bude obsahovat fact-checkingové shrnutí polemizující s danou dezinformací (obdobně jako činil Twitter u tweetů Donalda Trumpa).

 

Závěr

Boj s dezinformacemi je velmi aktuálním tématem, které je díky své ústavněprávní a legislativní dimenzi blízké celé právnické obci. Očekávám, že v průběhu tohoto roku přijde vláda s upraveným návrhem zákona o blokaci webového obsahu, není však vyloučena ani zákonodárná iniciativa v jiných oblastech. Domnívám se přitom, že již v pandemii covid-19 dokázaly soudy, Česká advokátní komora, akademici i odborné platformy, jako např. Rozumné právo, korigovat excesy výkonné moci a poskytovat praktické a racionální rady a výklady právních norem, založené na respektu k základním zásadám demokratického právního státu. Nyní nás sice nečeká boj s virovou pandemií, téma dezinformací však také může svádět k řešením, která nejsou z hlediska právního státu optimální a která mohou přinést více škody než užitku. Věřím, že česká právnická obec se do řešení otázek týkajících se dezinformací opět aktivně zapojí jako v době pandemie, a budu rád, pokud tento příspěvek bude pro budoucí diskusi alespoň malým přínosem.

 

Mgr. Tomáš Munzar, advokát trvale spolupracující s AK Bříza & Trubač

Redakce AD
Foto: Igor Zehl a archiv Tomáše Munzara

---

[1] Kopie Pavlova webu pochází z anonymního serveru, e-mailové adresy z ruského Yandexu [online], https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/petr-pavel-volebni-web-anonymni-server-falesna-zprava_2301261442_pik.

[2] Ministerstvo varuje před dezinformací. ,Zeman postupuje automaticky, k prvnímu kolu nemusíte‘, navádí leták [online], https://www.irozhlas.cz/volby/prezidentske-volby-2018-milos-zeman-hoax-dezinformace-novinka-k-prvnimu-kolu_1801121250_haf.

[3] OVĚŘOVNA: Řetězovými e-maily se šíří ‚doporučení člena volební komise‘. ‚Je nesmyslné,‘ reaguje vnitro [online], https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/overovna-volby-manipulace-hlasy-volebni-listky_2301131020_pik.

[4] „Jasný podvod.“ Šíří se dezinformace o zfalšovaných volbách, sdílí je i radní z ANO [online], https://zpravy.aktualne.cz/domaci/jasny-podvod-v-dezinformacni-sfere-a-na-sitich-pribyva-zvest/r~53e9b198a3b811edba63ac1f6b220ee8/.

[5] ‘A cowardly and vile attack’: Over 400 arrested after Bolsonaro supporters storm Brazil’s Congress [online], https://www.cnbc.com/2023/01/09/over-400-arrested-after-bolsonaro-supporters-storm-brazils-congress.html; America shaken after pro-Trump mob storms US Capitol building [online], https://www.theguardian.com/us-news/2021/jan/06/trump-mob-capitol-clash-police-washington.

[6] Study: On Twitter, false news travels faster than true stories [online], https://news.mit.edu/2018/study-twitter-false-news-travels-faster-true-stories-0308.

[7] ‘The last wall’: How dozens of judges across the political spectrum rejected Trump’s efforts to overturn the election [online], https://www.washingtonpost.com/politics/judges-trump-election-lawsuits/2020/12/12/e3a57224-3a72-11eb-98c4-25dc9f4987e8_story.html.

[8] Fact check: Courts have dismissed multiple lawsuits of alleged electoral fraud presented by Trump campaign [online], https://www.reuters.com/article/uk-factcheck-courts-election-idUSKBN2AF1G1; US election 2020: Fact-checking Trump team’s main fraud claims [online], https://www.bbc.com/news/election-us-2020-55016029; Far too little vote fraud to tip election to Trump, AP finds [online], https://apnews.com/article/voter-fraud-election-2020-joe-biden-donald-trump-7fcb6f134e528fee8237c7601db3328f.

[9] Twitter Has Flagged 200 of Trump’s Posts as ‘Disputed’ or Misleading Since Election Day. Does It Make a Difference? [online], https://variety.com/2020/digital/news/twitter-trump-200-disputed-misleading-claims-election-1234841137/.

[10] Twitter Will Start Flagging Tweets From Political Figures Like Donald Trump That Violate Its Rules [online], https://variety.com/2019/digital/news/twitter-flag-tweets-violate-policies-donald-trump-1203254637/.

[11] Permanent suspension of @realDonaldTrump [online], https://blog.twitter.com/en_us/topics/company/2020/suspension.

[12] Poslanci podpořili trestání omezování svobody projevu na sociálních sítích [online], https://advokatnidenik.cz/2021/04/30/poslanci-podporili-trestani-omezovani-svobody-projevu-na-socialnich-sitich/.

[13] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) [online], https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32022R2065.

[14] Dostupný ze stránek Komise: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/code-practice-disinformation.

[15] Zprávy jsou dostupné na: https://disinfocode.eu/reports-archive/?years=2023.

[16] Vláda tají plán proti dezinformacím. ‚Podíleli se na něm odborníci,‘ tvrdí, jejich jména ale nezná [online], https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/dezinformace-plan-vlada-klima-vnitro-chh-cthh_2301191230_cib.

[17] Klíma končí jako zmocněnec pro oblast médií a dezinformací. U vlády ztratil důvěru [online], https://zpravy.aktualne.cz/domaci/michal-klima-konci-ve-funkci-zmocnence-pro-oblast-medii-a-de/r~29719f02ad2711eda25a0cc47ab5f122/.

[18] Fiala: Stát by mohl mít nástroj pro zákonný boj s dezinformacemi, umožnil by vypnutí webů [online], https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cesko-petr-fiala-dezinformace-zakon_2302131716_bko.

[19] Greece Approves Bill for Tougher Penalties on Crime, Fake News [online], https://greekreporter.com/2021/11/12/greece-tougher-penalties-crime-fake-news/.

[20] Kolíková vypustila z novely trestný čin šírenia nepravdivej informácie. Nenašli zhodu [online], https://spravy.pravda.sk/domace/clanok/640056-kolikova-vypustila-z-novely-trestny-cin-sirenia-nepravdivej-informacie-nenasli-zhodu/.

[21] J. Provazník: § 357 [Šíření poplašné zprávy], in F. Ščerba a kol.: Trestní zákoník, 1. vydání (2. aktualizace), C. H. Beck, Praha 2022, marg. č. 27.

[22] What did disinformation look like during the 2022 French presidential election? An overview based on fact-checking articles [online], https://www.disinfo.eu/publications/what-did-disinformation-look-like-during-the-2022-french-presidential-election-an-overview-based-on-fact-checking-articles/.

[23] Taiwan Turns to Facebook and Viral Memes to Counter China’s Disinformation [online], https://www.wsj.com/articles/taiwan-turns-to-facebook-and-viral-memes-to-counter-chinas-disinformation-11578047403.

[24] Blokovat další dezinformační weby či rádia není jednoduché, míní odborník [online], https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dezinformace-cesko-zablokovane-zverejneni-weby-vlada-odbornik.A220422_094708_domaci_vank.

[25] Další rána pro dezinformační weby. Blokují je už i mobilní operátoři [online], https://www.novinky.cz/clanek/internet-a-pc-dalsi-rana-pro-dezinformacni-weby-blokuji-je-uz-i-mobilni-operatori-40388878.

[26] Tento závěr byl potvrzen Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 20. 1. 2023, č. j. 4 As 206/2022-108.

[27] Sdružení CZ.NIC vyzvalo vládu ke koncepčnímu řešení problému dezinformačních domén [online], https://www.nic.cz/page/4317/sdruzeni-cznic-vyzvalo-vladu-ke-koncepcnimu-reseni-problemu-dezinformacnich-domen/.

[28] Policie vám může vypnout doménu. Co říká zákon? [online], https://www.root.cz/clanky/policie-vam-muze-vypnout-domenu-co-rika-zakon/.

[29] Rozsudek Tribunálu ze dne 27. 7. 2022, T‑125/22.

[30] Návrh znění zákona je dostupný na webových stránkách Ministerstva vnitra v sekci obsahující dokumenty zveřejňované dle zákona o svobodném přístupu k informacím: https://www.mvcr.cz/soubor/mv-127463-7-obp-2022.aspx.