Exekuční srážky ze mzdy jsou součástí občanského soudního řádu již od roku 1963. Podle odborné literatury srážky ze mzdy představují jeden z nejméně invazivních zásahů do majetkových poměrů povinného. Jejich předmětem je právo povinného na výplatu mzdy nebo jiného obdobného příjmu vůči jeho plátci.[1]

 

Ochranu povinného zajišťuje jednak tzv. třetinové pravidlo, kdy se sráží pouze třetina čisté mzdy a především tzv.  nezabavitelná částka, kterou stanovuje nařízení vlády a která je vázána na životní minimum a na normativ bydlení.

Od roku 2019 dochází vlivem covidové krize a návazné ekonomické krize k razantnímu navyšování životního minima a normativu na bydlení, čímž se současně navyšuje i nezabavitelná částka. Lze dospět k závěru, že nezabavitelná částka roste mnohem rychleji než mzdy a další postižitelné příjmy.  Mezi lednem 2022 až 2023 rostla nezabavitelná částka takto:

 

 

Základní nezabavitelná částka                     Nezabavitelná částka na manžela a děti

Od 1. 1. 2021    7 872,50 Kč                                      2 624,25 Kč

Od 1. 1. 2022    8 846,25 Kč                                      2 948,75 Kč

Od 1. 4. 2022    9 138,75 Kč                                      3 046,25 Kč

Od 1. 7. 2022    9 416,25 Kč                                      3 138,75 Kč

Od 1. 10. 2022  11 103,75 Kč                                    3 701,25 Kč

Od 1. 1. 2023    13 638,00 Kč                                    3 409,50 Kč

 

Nezabavitelná částka se navíc odečítá i u manžela s vlastním exekučně nepostiženým příjmem a na každé nezaopatřené dítě.

Díky tomu došlo i přes růst mezd mezi lety 2019 až 2023 k propadu srážek ze mzdy až o 60 %. Např. u ženatého povinného se dvěma dětmi a čistou mzdou 25 000 Kč činí meziroční propad srážky mezi lednem 2022 a lednem 2023 dokonce 84,5 % (z 2435 Kč na 377 Kč).

 

1. Negativní dopady snižujících se srážek ze mzdy

 

Prodlužování délky exekuce a růst počtu exekucí na jednoho povinného  

S klesajícími srážkami klesá i míra uspokojování oprávněného a exekuce se prodlužuje, stejně tak se snižuje i vytěžitelnost v insolvenčních řízeních. Zatímco v roce 2019 činila průměrná délka exekuce srážkami z průměrné mzdy pro částku 10 000 Kč zhruba 2 měsíce, dnes je to 27 měsíců. Tím dochází mimo jiné i k významnému nárůstu příslušenství, když jistina exekučně vymáhané pohledávky se rovněž umořuje delší dobu.

 

Dopad na daňové exekuce

Srážky ze mzdy jsou běžným způsobem správních či daňových exekucí. Menší srážky vedou k nižšímu výběru dlužných daní, poplatků a pojistného v tzv. daňových či správních exekucích prováděných Celní správou, finančními úřady, ale i obcemi, správou sociálního zabezpečení či zdravotními pojišťovnami.

 

Dopad na vymáhání výživných

Aktuální srážky ze mzdy převážně nepokrývají ani měsíční výši stanoveného výživného, nota bene, pokud je exekucí vymáháno jak dlužné, tak běžné výživné. S tím souvisí i to, že se zároveň nedaří vymáhat pohledávky náhradního výživného, popř. že roste množství požadavků o jejich výplatu.

 

Využívání invazivnějších způsobů vedení exekuce

Pokud exekutor nevymůže pohledávku srážkami ze mzdy, musí provést exekuci jinými dostupnými způsoby. To znamená i častější provádění soupisu movitých věcí či dražby zajištěných nemovitých věcí.

 

Růst počtu bezvýsledných exekucí

Důsledkem nižších srážek (uspokojují se postupně podle pořadí jejich doručení plátci mzdy) je prodlužování průměrné délky srážení. To implikuje zcela zbytečný nárůst příslušenství pohledávek nebo počtu bezvýsledných exekucí.

 

Dopady na insolvence  

Jestliže u ženatého povinného se dvěma dětmi a čistým příjmem 25 000 Kč činí měsíční srážka v nepřednostní exekuci 377 Kč, tak v oddlužení vychází dlužníkovi „srážka“ 754 Kč. Aby ale dlužník dosáhl na oddlužení, tak musí hradit minimální splátku 2541 Kč. Dlužníkům, kteří chtějí dosáhnout oddlužení, nezbývá, než uzavírat smlouvy o důchodu. Povinným se navíc nevyplatí řešit své pohledávky oddlužením, protože je pro ně výhodnější setrvat v exekucích po dobu 6 let s tím, že na první exekuci v pořadí zaplatí 72 x 377 Kč = 27 144 Kč a všechny ostatní exekuce se zastaví za 0 Kč.  Naproti tomu v oddlužení by za 5 let zaplatil nejméně 60 x 2541 Kč = 152 460 Kč. To je jeden z důvodů klesajícího počtu insolvenčních návrhů.

 

2. Základní teze změny srážek ze mzdy

Současný systém srážek ze mzdy s třetinovým pravidlem a nezabavitelnou částkou je tradiční a dlouhá léta byl poměrně vyvážený. Byla mu nicméně ze strany zaměstnavatelů, povinných i exekučních orgánů vytýkána složitost, nepřehlednost a malá flexibilita.

Současná úprava srážek ze mzdy je velmi nevyvážená. Proto, zejména z důvodu opětovného navrácení vysoké efektivity a upřednostňování tohoto způsobu, je nutná její reforma. Všechny níže navrhované změny mají vést k celkové stabilizaci systému a výše srážek. Sledovaným záměrem je také snížení motivace povinného k obcházení systému dohodami o pracích mimo pracovní poměr či švarcsystému. Naopak je motivován k vyššímu příjmu z pracovní činnosti i s možností optimalizace rychlejšího řešení exekuce formou vyšších srážek.

 

Minimální a maximální srážka

Nestabilitu do systému vnáší intenzivní zvyšování nezabavitelné částky, které vede k eliminaci srážení ze mzdy. Novým základním atributem institutu srážek ze mzdy by proto měla být minimální a maximální srážka ze mzdy.

 

Minimální srážka by se měla odvíjet od minimální mzdy. V případě, že vypočtená srážka bude nižší než 1/10 minimální mzdy, tak srážka bude dle jednoduchého pravidla činit 1/10 minimální mzdy, což nyní představuje cca 1730 Kč. Minimální splátka v povinném splátkovém kalendáři po soupisu movitých věcí činí 1500 Kč[2] a minimální splátka v oddlužení činí 2541 Kč.

Naopak maximální srážka by měla být do výše dvojnásobku průměrné mzdy. Důvodem je zavedení motivačního prvku ke zvyšování příjmu povinného tak, aby věděl, že od určité částky se mu již nic dalšího nesrazí. Uvedený motivační prvek v dnešní úpravě zcela chybí.

 

Zavedení fakultativní srážky na principu dobrovolnosti

Za další významný instrument považuji, aby s písemným souhlasem povinného, který lze kdykoliv odvolat, bylo možné srážet vyšší částku, než dle úpravy obsažené v občanském soudním řádu. Dojde tak spolu s instituty minimální a maximální srážky ke značnému zjednodušení srážení. Povinný získá procesní možnost k ovlivnění (zvýšení) výše svých srážek, čímž může výrazně optimalizovat (urychlit) umoření svého dluhu, který je vymáhán soudním exekutorem. Navíc – prostřednictvím písemného souhlasu k vyšší srážce lze rovněž jednoduše dosáhnout na srážky ve výši minimální insolvenční splátky.

 

Započtení náhrad jednou polovinou

Vedle výše uvedeného by mělo dojít k započítávání cestovních a dalších náhrad vyplácených se mzdou do základu pro výpočet exekuční srážky jednou polovinou. V současnosti hrají náhrady často roli mzdy a jejich náhradová funkce je jen předstírána.

Nezbytnou součástí úpravy musí být povinnost výplaty mzdy na bankovní účet povinného, aby nedocházelo k odklonu na jiné bankovní účty, a odpovědnost plátce mzdy, že nebude obcházet zákonná pravidla, tedy zákaz výplaty jakékoliv části v hotovosti, nepeněžitě či na jiné účty.

 

3. Odstranění tzv. dvojkolejnosti

Tzv. dvojkolejnost v oblasti exekučního práva znamená, že mimo soudních exekutorů je v ČR množství dalších subjektů, které také exekučně vymáhají pohledávky[3], s větší či menší úspěšností. Především se jedná o Českou správu sociální zabezpečení, Celní správu, soudy, města, obce, finanční úřady, zdravotní pojišťovny. Shodně pro ně platí, že jejich vymáhací agenda je hrazena plně z veřejných zdrojů. Proto lze přijmout tvrzení, že stát vynakládá miliardy korun a zaměstnává tisíce lidí na vymáhání dluhů, které soudní exekutoři vymáhají bez jakékoliv státní podpory. Navíc soudní exekutoři za výkon své činnosti odvádějí nemalé DPH, daně z příjmu včetně poplatků a daní za jejich zaměstnance.

Soudní exekutoři se za více než 20 let své existence osvědčili jako efektivní instrument při vymáhání práva. Pokud by soudní exekutoři převzali vymáhání veškerých pohledávek (odstranění tzv. dvojkolejnosti vymáhání), došlo by k okamžitému odbřemenění státu od mnohamiliardových ročních nákladů a současně by se zvýšila efektivita vymáhání.

Navíc – v souvislosti s připravovanými nezbytnými úspornými opatřeními ve státní správě, zejména pak v kontextu aktuálně probíhající reorganizace celní správy – by odstranění dvojkolejnosti představovalo velmi významnou úsporu finančních prostředků státního rozpočtu. Soudní exekutoři totiž uvedenou činnost provádějí dlouhodobě a efektivně, nadto bez jakékoli podpory ze státního rozpočtu.

 

JUDr. Ing. Martin Štika, autor působí jako soudní exekutor a doktorand na Katedře občanského práva Fakulty právnické ZČU v Plzni
Foto: canva.com

 

---

[1] ŠTIKA, Martin. Exekuce v praxi. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2021. Pro praxi. ISBN 978-80-7380-835-8, str. 274.

[2] § 54 odst. 7 ex. řádu.

[3] Podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.