Právní věty rozhodnutí, schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 10. května 2023:

 

Přípustnost dovolání, Žaloba pro zmatečnost, Poplatky soudní, Osvobození od soudních poplatků, § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., § 4 odst. 1 písm. c) předpisu č. 549/1991 Sb., § 4 odst. 1 písm. i) předpisu č. 549/1991 Sb., § 11a předpisu č. 549/1991 Sb.

Soudnímu poplatku podléhá i dovolání, které není přípustné, je opožděné nebo je podáno neoprávněnou osobou.

Vzhledem k ustanovení § 11a zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. 9. 2017) není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. okolnost, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021)

 

Náhrada škody, § 2938 odst. 1 o. z.

Pro posouzení objektivní odpovědnosti za škodu stanovenou zvlášť zákonem je ve smyslu ustanovení § 3079 odst. 1 o. z. rozhodná právní úprava účinná v okamžiku škodní události.

Vlastník odpovídá za to, že údržba jeho stavby je prováděna tak, aby nedocházelo ke škodám na straně třetích osob v důsledku zřícení stavby, a také za nesprávnou či nevhodnou činnost třetích osob, které zmocnil k údržbě stavby, i kdyby vycházely z pokynů odborníků nebo byly odborníky.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1080/2022)

 

Společenství vlastníků jednotek, Zastoupení, § 1196 odst. 1, 2 o. z., § 1189 odst. 1 o. z., § 1194 odst. 1 o. z.

Při uplatňování práv, která vznikla vlastníkům jednotek vadou jednotky, jedná společenství vlastníků jednotek podle § 1196 odst. 2 o. z. jako nepřímý zákonný zástupce vlastníků jednotek, tedy vlastním jménem na jejich účet.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sen. zn. 26 ICdo 28/2022)

 

Vyloučení člena družstva, § 619 předpisu č. 90/2012 Sb., § 620 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb., § 620 odst. 2 předpisu č. 90/2012 Sb., § 622 odst. 4 předpisu č. 90/2012 Sb.

Smyslem a účelem § 620 odst. 2 z. o. k. je ochrana vylučovaného člena před důsledky jeho vyloučení z družstva do doby pravomocného skončení řízení o prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné.

Byť členství vylučované osoby zaniká (již) okamžikem, kdy byl proces vyloučení z družstva završen (§ 619 z. o. k.), nelze s ohledem na možnost zneplatnění vyloučení soudním rozhodnutím s účinky ex tunc připustit, aby až do okamžiku právní moci rozhodnutí soudu o platnosti vyloučení (tj. do doby, kdy bude s konečnou platností postaveno na jisto, že vyloučení člena z družstva již nemůže být zvráceno) byly vůči vylučovanému členovi uplatňovány (jakékoli) důsledky zániku jeho členství.

Dojde-li proto v průběhu řízení o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu bytové jednotky k vyloučení žalobce z družstva a podal-li žalobce včas návrh na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, může soud žalobu zamítnout z důvodu ztráty aktivní věcné legitimace žalobce až poté, kdy bude pravomocně zamítnut návrh na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, resp. kdy bude řízení o tomto návrhu pravomocně skončeno jinak než vyhověním návrhu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1674/2021)

 

Odpovědnost státu za škodu [Odpovědnost státu za újmu], Insolvenční řízení, Insolvenční správce (odměna, náklady), Ušlý zisk, Daň z přidané hodnoty, Koncentrace řízení, § 2 předpisu č. 82/1998 Sb., § 13 předpisu č. 82/1998 Sb., § 2952 o. z., § 2 předpisu č. 235/2004 Sb., § 25 odst. 5 insol. zák., § 38 insol. zák., § 136 odst. 4 insol. zák., § 309 odst. 4 insol. zák., § 413 insol. zák., § 7 odst. 4 předpisu č. 313/2007 Sb., §, § 95 o. s. ř., § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 154 odst. 1 o. s. ř., § 205a písm. f) o. s. ř., § 211 o. s. ř., § 213 odst. 1 o. s. ř., § 213 odst. 4 o. s. ř., § 213 odst. 5 o. s. ř., § 216 o. s. ř., § 219a odst. 2 o. s. ř.

Důvod požadovat, aby k částce, jež se mu přiznává jako náhrada ušlého zisku, byla připočtena částka odpovídající dani z přidané hodnoty, by poškozený, který je plátcem daně z přidané hodnoty, měl jen tehdy, kdyby soudem přiznané plnění této dani podléhalo. Náhrada škody však není předmětem daně podle § 2 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a tedy ani zdanitelným plněním ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 tohoto zákona.

Pro posouzení nároku nesprávně opomenutého insolvenčního správce na ušlý zisk za odměnu ze zpeněžení je rozhodující, zda podle pravidelného běhu věcí bylo možné (při řádném průběhu daného insolvenčního řízení) takové zpeněžení (a odměnu z něj) očekávat.

Nejde-li o změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.), pak okolnost, že odvolatel uplatnil v průběhu odvolacího řízení nové skutečnosti nebo důkazy, které nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 205a písm. f/ o. s. ř.), může být za podmínek uvedených v 213 odst. 4 části věty za středníkem o. s. ř. důvodem pro zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí nebo jeho části (§ 219a odst. 2 o. s. ř.); je však vyloučeno, aby k těmto skutečnostem nebo důkazům odvolací soud při projednání odvolání nepřihlédl jen pro jejich rozsah.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3321/2020)

 

Zástavní právo, Osvobození od placení zbytku dluhů, Oddlužení, § 166 insol. zák. ve znění do 30. 6. 2017, § 176 insol. zák. ve znění do 30. 6. 2017, § 178 odst. 1 insol. zák. ve znění do 30. 6. 2017

179 odst. 1 insol. zák. ve znění do 30. 6. 2017, § 185 insol. zák. ve znění do 30. 6. 2017, § 201 odst. 4 insol. zák. ve znění do 30. 6. 2017, § 409 odst. 3 insol. zák. ve znění do 30. 6. 2017, § 414 insol. zák. ve znění do 30. 6. 2017, § 356 předpisu č. 292/2013 Sb., § 358 předpisu č. 292/2013 Sb.

Nemá-li pro rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. význam promlčení zajištěné pohledávky nebo promlčení zástavního práva, pak pro takové rozhodnutí není významné ani to, že zajištěné pohledávky i zástavní pohledávky (zástavního práva) se týkají účinky osvobození od placení pohledávek přiznané zástavnímu dlužníku (jenž je vůči zástavnímu věřiteli i dlužníkem osobním) insolvenčním soudem podle § 414 insolvenčního zákona.

Je-li skutečnost, že zajištěná pohledávka zanikla splněním, započtením, nebo z jiného důvodu, skutečnost, že je neplatná zástavní smlouva, nebo skutečnost, že zajištěná pohledávka i zástavní pohledávka (zástavní právo) jsou promlčeny, anebo že ohledně obou těchto pohledávek nastaly vůči zástavnímu dlužníku (jenž je i osobním dlužníkem zástavního věřitele) účinky osvobození od placení pohledávek podle § 414 insolvenčního zákona, zřejmá (evidentní, nevzbuzující pochybnosti) již z obsahu spisu tak, že ji nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež nevyžaduje další dokazování, pak k ní může soud přihlédnout již při rozhodování o návrhu na nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. (může návrh na jejím základě zamítnout).

Právo domáhat se ve smyslu ustanovení § 414 odst. 4 insolvenčního zákona uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, který nebyl zpeněžen v insolvenčním řízení po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, po osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek zůstává zachováno pouze tomu věřiteli, který se jako zajištěný věřitel se zjištěnou zajištěnou pohledávkou účastnil insolvenčního řízení ke dni jeho skončení.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021)

 

Incidenční spory (žaloba odpůrčí), Započtení pohledávky, Neúčinnost právního jednání, Insolvenční řízení, § 240 insol. zák., § 241 insol. zák., § 242 insol. zák., § 111 insol. zák., § 324 odst. 3 insol. zák., § 1982 o. z., § 122 odst. 3 insol. zák., § 140 odst. 2-4 insol. zák.

Dohoda, kterou si dlužník s věřitelem před zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka započetli své vzájemné pohledávky, sama o sobě není právním jednáním bez přiměřeného protiplnění ve smyslu ustanovení § 240 insolvenčního zákona a zpravidla nepůjde ani o právní jednání neúčinné podle § 241 insolvenčního zákona nebo podle § 242 insolvenčního zákona. Dospěje-li insolvenční soud v řízení o odpůrčí žalobě podané insolvenčním správcem přesto k závěru, že jsou splněny předpoklady, za nichž lze dohodu o započtení vzájemných pohledávek dlužníka a jeho věřitele samu o sobě pokládat za právní jednání neúčinné podle § 241 insolvenčního zákona nebo podle § 242 insolvenčního zákona, může odpůrčí žalobě vyhovět jen tehdy, jestliže současně dovodí, že dlužník by nemohl takové právní jednání platně a účinně zopakovat (dohodu s věřitelem uzavřít) v průběhu insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek (poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek).

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sen. zn. 29 ICdo 127/2020)

 

Incidenční spory (žaloba odpůrčí), Osoba blízká, Společné jmění manželů, § 116 obč. zák., § 3 odst. 1 insol. zák., § 3 odst. 2 insol. zák., § 237 odst. 1 insol. zák., § 237 odst. 2 insol. zák., § 239 odst. 1 insol. zák., § 239 odst. 4 insol. zák., § 241 insol. zák., § 118a odst. 3 o. s. ř., § 120 odst. 1 o. s. ř., § 157 odst. 2 o. s. ř.

Jen proto, že plnění z odporovatelného právního úkonu dlužníka – společnosti s ručením omezeným, ze kterého měl prospěch (pouze nebo též) manžel osoby takovému dlužníku blízké (manžel jediného společníka a jediného jednatele dlužníka), se stalo součástí společného jmění těchto manželů, není takový manžel osobou blízkou dlužníku.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sen. zn. 29 ICdo 2/2021)

 

Reorganizační plán, Reorganizace, Insolvenční řízení, Insolvenční řízení (zásady), Dovolací důvody, § 316 insol. zák. ve znění do 31. 5. 2019, § 319 odst. 2 insol. zák. ve znění do 31. 5. 2019, § 326 odst. 1 insol. zák. ve znění do 31. 5. 2019, § 328 insol. zák. ve znění do 31. 5. 2019, § 348 insol. zák. ve znění do 31. 5. 2019, § 243a odst. 1 o. s. ř., § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.

I. Jen z toho, že dlužník k návrhu na povolení reorganizace předložil neúplný seznam závazků, nelze usuzovat na to, že je důvod pro neschválení reorganizačního plánu podle § 348 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona.

II. Námitky, že reorganizační plán nesplňuje podmínky podle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona, může v rámci opravných prostředků uplatňovat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí reorganizačního plánu (§ 350 odst. 1 insolvenčního zákona) a (zároveň) jehož skupina reorganizační plán nepřijala.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sen. zn. 29 NSČR 44/2020)

 

Zastoupení, Statutární orgán, Konflikt zájmů, Neplatnost právního jednání (o. z.), Jednání za právnickou osobu (o. z.), Obchodní korporace, Rozhodčí doložka, § 54 předpisu č. 90/2012 Sb. ve znění do 31.12.2020, § 55 předpisu č. 90/2012 Sb. ve znění do 31.12.2020, § 56 předpisu č. 90/2012 Sb. ve znění do 31.12.2020, § 437 o. z., § 440 o. z.

1. Jedná-li zástupce, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy zastoupeného, je tímto jednáním zastoupený vázán vždy, byla-li třetí osoba (s níž zástupce jednal) v dobré víře, že zástupci svědčí zástupčí oprávnění (že mezi zájmy zástupce a zájmy zastoupeného není rozpor, popř. že existující rozpor neomezuje zástupčí oprávnění zástupce).

2. Není-li třetí osoba v dobré víře, není zastoupený jednáním zástupce vázán; může je však v souladu s § 440 o. z. dodatečně schválit (ratihabovat).

3. Nedostatku zástupčího oprávnění zástupce (způsobeného nedovoleným střetem zájmů) se zastoupený dovolá ve smyslu § 437 odst. 2 věty první o. z. tím, že právní jednání bez zbytečného odkladu dodatečně neschválí.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022)

 

Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, Finanční arbitr, § 244 o. s. ř., § 246 o. s. ř., § 250f o. s. ř., § 250g o. s. ř., § 250h o. s. ř., § 17a předpisu č. 229/2002 Sb.

Rozsah, v jakém soud věc projedná a rozhodne, je v řízení podle části páté o. s. ř. určován jednak tím, o čem správní orgán pravomocně rozhodl, jednak požadavkem žalobce vyjádřeným v žalobě o tom, v jakém rozsahu má být věc soudem znovu projednána a rozhodnuta, nejde-li o výjimky podle § 250f o. s. ř.

Vymezením rozsahu, v němž má být věc znovu projednána a rozhodnuta, v žalobě se současně určuje, v jaké části zůstává rozhodnutí správního orgánu podáním žaloby nedotčeno, nejde-li o výjimky podle § 250f o. s. ř.

Nebyla-li určitá část věci otevřena k novému projednání soudem, nemůže účastník, na jehož návrh bylo zahájeno správní řízení, vzít svůj návrh na zahájení řízení před správním orgánem v této části účinně zpět.

Pro rozsah, v jakém soud vysloví pozbytí účinnosti rozhodnutí správního orgánu dle § 250h odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy účastník vezme zcela zpět návrh na zahájení řízení před správním orgánem, je určující předmět řízení dle části páté o. s. ř., tedy to, v jakém rozsahu je věc otevřena k novému projednání soudem.

Soud vysloví pozbytí účinnosti rovněž ve vztahu k výroku nálezu finančního arbitra o uložení sankce dle § 17a zákona o finančním arbitrovi, jestliže takový výrok v důsledku pozbytí účinnosti ostatních výroků nálezu ztratí své opodstatnění.

Zůstal-li však nadále účinný výrok nálezu, kterým bylo v řízení před finančním arbitrem návrhu částečně vyhověno, výrok o uložení sankce, jako výrok závislý na tomto výroku, své opodstatnění neztratil.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1885/2021)

 

 

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: canva.com