Europoslanci finálně podpořili přistoupení Evropské unie k takzvané Istanbulské úmluvě o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácímu násilí. Celý proces trval šest let, šest členských států, včetně České republiky, dosud k úmluvě nepřistoupilo. Ani čeští europoslanci při hlasování nebyli jednotní.

Poslanci hlasovali 10. května o dvou oddělených otázkách, o povinnosti orgánů EU a veřejné správy a o justiční spolupráci v trestních věcech, azylu a zásadě nenavracení. Pro první text hlasovalo 472 pro, 62 proti a 73 se zdrželo hlasování. Ve druhém případě bylo pro 464 poslanců, 81 bylo proti a 45 se zdrželo.

Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí podepsalo Česko v roce 2016. Aby začala platit, musí ji ratifikovat sněmovna a Senát a podepsat prezident. Ratifikaci minulé vlády několikrát odložily.

Kromě ČR úmluvu dosud neratifikovaly také Bulharsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Slovensko.

Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby.

 „U nás linky pomoci provozují jen neziskovky. V zemích, kde platí Istanbulská úmluva, jsou zavedeny i státní linky pomoci,“ říká JUDr. Lucie Hrdá, advokátka se specializací na trestní právo, domácí násilí, stalking a rodinné právo. „Istanbulská úmluva podporuje to, co už je uvedeno v zákonu o obětech,“ dodává. Problém zákona o obětech je podle ní v tom, jak soudy vnímají poškození oběti. Pachatelé znásilnění často odcházejí od soudu jen s podmínkou. Bagatelizace je podle Lucie Hrdé v těchto případech u našich soudů stále častá.

Istanbulskou úmluvu provází řada mýtů a dezinformací

Od počátku tzv. Istanbulskou úmluvu (IÚ) doprovází řada dezinformací a mýtů. V minulosti vládní kabinety v ČR její projednání a ratifikaci odsouvaly a zdůvodňovaly to nejčastěji potřebou dalších politických debat. Podle dřívějšího prohlášení náměstka ministra spravedlnosti Mgr. Karla Dvořáka by měla vláda nejpozději do 30. června tohoto roku dostat Úmluvu k projednání.

IÚ se stala terčem dezinformační kampaně, která vyvolává strach, úzkost a nejistotu u části veřejnosti, a tím jen posiluje rozdělení společnosti. „Je smutné, že se přitom zapomíná na hlavní cíl smlouvy, kterým je ochrana před násilím,“ vyjádřila své znepokojení nad vytrháváním věcí z kontextu a zneužívání k populistickým účelům právnička Zuzana Fellegi, Ph.D., LL.M.

„Neřešení problematiky násilí stojí víc než její řešení. Rostou rizika spojená s rozvojem psychických problémů, což má vliv na celou společnost,“ vysvětluje v souvislosti s IÚ náměstkyně ministra pro evropské záležitosti, zmocněnkyně pro lidská práva Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková.

Úmluva má především zlepšit pomoc všem obětem násilí a podle jejích zastánců představuje i důležitý symbol, že je násilí v ČR nepřijatelné. IÚ nijak nepopírá biologické rozdíly, jejím cílem je zamezit násilí jako takovému a velmi rozšířenému domácímu násilí, ať se týká kohokoliv (jak je zmíněno i v Článku 2 a 4 IÚ). Řadu dezinformací kolem úmluvy je třeba vyvracet a vysvětlovat její skutečnou podstatu, k její přijetí je třeba také dostatečná politická odvaha. Charakteristické je, že předmětem dezinformací a mylných interpretací se IÚ stala v zemích východní a střední Evropy, v západní Evropě podobné reakce nevyvolávala. Česko patří mezi posledních šest zemí EU, které úmluvu neratifikovaly.

Více o Istanbulské úmluvě jsme v AD psali ZDE.

Zdroj: ČTK, redakce AD
Foto: canva.com