Podnik silniční dopravy se nemůže zprostit své odpovědnosti za dodržování doby řízení a doby odpočinku řidičů tím, že ji přenese na třetí osobu.

Rozsudek Soudního dvora ve věci C-155/22 | Bezirkshauptmannschaft Lilienfeld

Unijní právo brání vnitrostátní právní úpravě, která tím, že takové přenesení odpovědnosti umožňuje, brání tomu, aby byla zpochybněna dobrá pověst podniku a byly vůči němu přijaty sankce.

Unijní právo stanoví, že dopravní podniky musí splňovat požadavek dobré pověsti. Zejména nesmí být podnik, jeho odpovědný zástupce pro dopravu ani jiná „dotčená osoba“ stanovená dotyčným členským státem odsouzeni za závažnou trestnou činnost ani jim nesmí být uloženy sankce za vážné porušení unijního práva, pokud jde o dobu řízení a dobu odpočinku řidičů, pracovní dobu nebo instalaci a používání záznamového zařízení. Taková odsouzení nebo sankce mohou vést ke ztrátě dobré pověsti podniku nebo k odnětí povolení k výkonu povolání podnikatele v silniční dopravě.

Rakouský dopravní podnik určil v souladu s rakouskými vnitrostátními právními předpisy „odpovědného zástupce“, který nesl odpovědnost za dodržování pracovní doby v tomto podniku. Tato osoba nebyla odpovědným zástupcem pro dopravu ani zmocněncem oprávněným zastupovat podnik vůči třetím osobám. Neměla ani rozhodující vliv na řízení podniku. Uvedená osoba napadá u rakouského soudu několik pokut, které jí uložil správní orgán za porušení pravidel týkajících se denní doby řízení a používání tachografu.

Uvedený soud byl toho názoru, že určení osoby jako odpovědného zástupce zahrnuje přenesení trestní odpovědnosti za dotčená porušení na tuto osobu. Mimoto podle rakouského práva nemůže být chování takto určené osoby zohledněno za účelem posouzení, zda dotčený podnik splňuje požadavek dobré pověsti stanovený unijním právem. Rakouský soud se táže, zda je takové určení za takových okolností slučitelné s unijním právem.

V rozsudku z 11. května Soudní dvůr nejprve poznamenal, že takový zástupce, o jakého se jedná v projednávané věci, musí být považován za „dotčenou osobu“ stanovenou členským státem, takže jeho chování musí být zohledněno za účelem posouzení dobré pověsti dotčeného podniku.

Soudní dvůr dále konstatoval, že taková vnitrostátní právní úprava, o jakou se jedná v projednávané věci, v rozporu s unijním právem brání tomu, aby byla zpochybněna dobrá pověst podniků silniční dopravy a byly vůči nim přijaty sankce, ačkoli se osoby, které musí být ve vztahu k těmto podnikům považovány za „dotčené osoby“, dopustily vážných porušení pravidel unijního práva.

Odsouzení těchto osob za závažnou trestnou činnost a uložené sankce totiž nikdy nepovedou k řízení o kontrole dobré pověsti dotyčného podniku, ani nebudou zohledněny při kontrolách prováděných příslušnými orgány za účelem ověření, že podniky oprávněné k výkonu povolání podnikatele v silniční dopravě stále plní požadavky stanovené unijním právem.

Spáchání daných porušení tak bez ohledu na jejich počet a závažnost nemůže nikdy vést ke ztrátě takové dobré pověsti, a proto ani k odnětí nebo pozastavení oprávnění k výkonu povolání podnikatele v silniční dopravě.

Soudní dvůr dospěl k závěru, že unijní právo brání tomu, aby podnik mohl určit jinou osobu jako zástupce odpovědného za dodržování ustanovení unijního práva, pokud jde o dobu řízení a dobu odpočinku řidičů, a přenést tak na tuto posledně uvedenou osobu trestní odpovědnost za porušení těchto ustanovení, pokud vnitrostátní právo neumožňuje zohlednit porušení takto přičítaná uvedenému zástupci za účelem posouzení, zda dopravní podnik splňuje požadavek dobré pověsti.

Úplné znění rozsudku se zveřejňuje na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com