Dvacátý sedmý senát Nejvyššího soudu, složený z předsedy a soudce zpravodaje JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, vyhověl dovolání jednoho z členů Fotbalové asociace České republiky ve sporu o vyslovení neplatnosti rozhodnutí Sboru rozhodců tohoto spolku.

Žalobce se žalobou doručenou Sboru rozhodců (jako člen spolku) domáhal, aby Sbor rozhodců uložil jednomu z fotbalových klubů povinnost zaplatit žalobci 290 400 Kč s příslušenstvím. Tato částka měla být podle tvrzení navrhovatele úplatou „z titulu smlouvy o spolupráci při výkonu trenérské činnosti“ za to, že „vykonával (…) funkci trenéra mužstva.“ Sbor rozhodců fotbalovému klubu uložil, aby navrhovateli zaplatil 290 400 Kč s příslušenstvím. K odvolání fotbalového klubu odvolací senát Sboru rozhodců zrušil „prvostupňový rozhodčí nález“ a „v plném rozsahu“ zamítl žalobu navrhovatele. Odvolací senát Sboru rozhodců totiž vyhodnotil jako důvodnou kompenzační námitku fotbalového klubu, který v řízení uplatnil vůči navrhovateli svůj nárok na náhradu škody ve výši 4 244 170 Kč.

Navrhovatel se návrhem na zahájení soudního řízení vedeného v projednávané věci domáhal vyslovení neplatnosti rozhodčího nálezu odvolacího senátu Sboru rozhodců, a sice proto, že odvolací senát Sboru rozhodců podle něj rozhodoval „mimo rámec (…) působnosti“ upravený ve stanovách spolku, ale i proto, že se rozhodování odvolacího senátu Sboru rozhodců účastnil rozhodce, který byl podjatý.

Městský soud v Praze návrh na zahájení řízení zamítl. Uvedl, že rozhodčí nález není rozhodčím nálezem ve smyslu zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, neboť odvolací rozhodčí senát Sboru rozhodců není podle stanov spolku rozhodčí komisí. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) konstatoval, že na projednávanou věc nelze aplikovat zákon o rozhodčím řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl.

Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že právní regulace spolků je vystavěna na respektu k ústavně zaručenému právu se svobodně sdružovat, a proto je spolkům ponechána relativně velká míra autonomie, která se projevuje i značnou variabilitou vnitřního uspořádání orgánů spolku.

Jedním z fakultativně zřizovaných orgánů, jehož existenci zákonodárce výslovně předvídal, je rozhodčí komise. Její specifické postavení je přitom dáno tím, že rozhodnutí tohoto orgánu má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, a tak je soudně vykonatelné. V tomto kontextu Nejvyšší soud konstatoval, že řízení před rozhodčí komisí spolku je jedním z „druhů“ rozhodčího řízení. Vady rozhodnutí rozhodčí komise se proto přezkoumávají podle zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.

Poté Nejvyšší soud uvedl, že jsou-li rozhodnutí rozhodčí komise (na jedné straně) přiznány účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je-li rozhodnutí rozhodčí komise soudně vykonatelné, potom tyto vlastnosti musí být (na druhé straně) doprovázeny možností soudního přezkumu rozhodnutí rozhodčí komise v režimu zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Obě tyto vlastnosti, které rozhodování rozhodčí komise má, od sebe nelze oddělit. Proto, zřídí-li stanovy spolku orgán, který má rozhodovat o majetkových sporech náležejících do spolkové samosprávy s tím, že rozhodnutí takto zřízeného orgánu je pro účastníky řízení závazné a nezměnitelné (tj. má účinky pravomocného rozhodnutí), musí přezkum rozhodnutí tohoto orgánu podléhat režimu řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí.

V projednávané věci vycházel odvolací soud z toho, že „závěry orgánu uvedeného specifického spolku působí pouze dovnitř spolku“ a že „tyto závěry nejsou vykonatelné v rámci zákony upraveného výkonu rozhodnutí a nepředstavují překážku pro soudní řízení.“ Odvolací soud však přehlédl, že Sbor rozhodců Fotbalové asociace České republiky má podle stanov asociace a procesního řádu rozhodovat o majetkových sporech náležejících do spolkové samosprávy. Sbor rozhodců Fotbalové asociace České republiky tedy po materiální stránce je (musí být) rozhodčí komisí, což nemůže nijak zvrátit ani opačná deklarace stanov Fotbalové asociace.

Nejvyšší soud dále upozornil, že členství v rozhodčí komisi spolku je neslučitelné s výkonem funkce soudce. Řízení před rozhodčí komisí spolku je totiž jedním z „druhů“ rozhodčího řízení. Soudce přitom podle výslovného znění zákona o soudech a soudcích nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, neboť je povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Text usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, je od 13. 4. 2023 po dobu 15 dnů dostupný na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu a úřední desce v budově soudu; následně bude vložen také do databáze rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na jeho webu www.nsoud.cz.

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: NS