Ústavní soud zveřejnil svůj nález sp. zn. I. ÚS 3522/22, podle kterého platí, že soudy jsou při posuzování vhodnosti (asymetrické) střídavé péče povinny v souladu s právy dítěte zvažovat konkrétní dopady případného cestování a způsobu vzdělávání na dítě, a to ať už je vzdálenost mezi bydlišti rodičů jakákoliv. Podle ÚS je posouzení negativních dopadů střídavé péče s ohledem na větší vzdálenost obou rodičů úkolem soudu, nikoliv znalce. Soud se pouhým poukázáním na závěry znalce nemůže zbavit odpovědnosti za rozhodnutí o nejlepším zájmu dítěte. Ústavní požadavek, že právo rodičů pečovat o dítě (dle 32 odst. 4 Listiny) může být omezeno pouze rozhodnutím soudu na základě zákona, musí být reálně naplněn – zjednodušeně řečeno, svoji odpovědnost rozhodnout o nejlepším zájmu dítěte nemohou obecné soudy přenést na soudní znalce.

Stěžovatel a vedlejší účastnice (matka) svoji nyní osmiletou dceru nejprve vychovávali společně v Liberci, od roku 2017 spolu již ale nežijí. Zpočátku o dceru pečovala převážně matka. Na začátku roku 2020 se rodiče dohodli na střídavé péči s intervalem střídání po jednom týdnu. V roce 2021 se matka přestěhovala za svým novým partnerem do Šumperka, kde spolu založili novou rodinu.

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 20. 8. 2021 svěřil nezletilou do péče stěžovatele, matce uložil platit výživné a zamítl její návrhy na nahrazení souhlasu otce ke změně bydliště a změně základní školy v Šumperku. Nezletilá podle něj dosud žila v Liberci, kde má rodinné a sociální vazby, chodí zde do školy a účastní se zde i mimoškolních aktivit. I když mají oba rodiče vhodné výchovné předpoklady a zázemí, je podle okresního soudu třeba nezletilou ponechat v místě dosavadního bydliště v Liberci. Vzhledem ke vzdálenosti bydlišť obou rodičů (cesta 220 km trvá autem přes tři hodiny) nepřipadala podle okresního soudu střídavá péče v úvahu.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci napadeným rozsudkem ze dne 19. 10. 2022 po čtrnácti měsících rozhodnutí okresního soudu změnil. Dceru svěřil do péče matky, stěžovateli uložil povinnost platit výživné, upravil styk otce s dcerou v rozsahu každý lichý týden v roce od čtvrtku do neděle, a určil místo bydliště nezletilé v Šumperku a místo plnění její školní docházky v místní základní škole.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že krajský soud bezdůvodně upřednostnil právo matky na péči před zájmem nezletilé na péči otce. V nejlepším zájmu nezletilé je podle něj zůstat v Liberci, kde se narodila, započala povinnou školní docházku a vybudovala si zde pevnou síť sociálních kontaktů.

Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a rozsudek krajského soudu zrušil.

Obecné soudy se podle něj dostatečně nezabývaly možností svěření nezletilé do střídavé či tzv. asymetricky střídavé péče, když tyto modely vyloučily zejména odkazem na velkou vzdálenost bydlišť rodičů. Podle Ústavního soudu jsou však soudy při posuzování vhodnosti (asymetricky) střídavé péče povinny v souladu s právy dítěte zvažovat konkrétní dopady případného cestování a způsobu vzdělávání na dítě, a to ať už je vzdálenost mezi bydlišti rodičů jakákoliv.

Krajský soud alternativu tzv. asymetrické střídavé péče, která soudům umožňuje zohlednit případné negativní dopady pravidelného dlouhého cestování a střídání různých školních kolektivů, nezvážil vůbec. Ta by přitom nezletilou nenutila střídat školy a zároveň umožnila zachování co největší rovnoměrnosti péče obou rodičů. Krajský soud podle Ústavního soudu zároveň dostatečně neodůvodnil, proč je výlučná péče matky spojená se zásadní změnou dosavadního výchovného prostředí v nejlepším zájmu nezletilé.

Krajský soud v napadeném rozsudku zavrhl střídavou péči jako nevhodnou rovněž s odkazem na závěry znalce, kterého ustanovil. Podle Ústavního soudu je však posouzení negativních dopadů střídavé péče s ohledem na větší vzdálenost obou rodičů úkolem soudu, nikoliv znalce. Soud se pouhým poukázáním na závěry znalce nemůže zbavit odpovědnosti za rozhodnutí o nejlepším zájmu dítěte. Ústavní požadavek, že právo rodičů pečovat o dítě (dle 32 odst. 4 Listiny) může být omezeno pouze rozhodnutím soudu na základě zákona, musí být reálně naplněn. Zjednodušeně řečeno, svoji odpovědnost rozhodnout o nejlepším zájmu dítěte nemohou obecné soudy přenést na soudní znalce.

První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj JUDr. Jaromír Jirsa) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 36 Co 321/2021-493 ze dne 19. 10. 2022. Byla jím porušena práva stěžovatele zaručená v čl. 32 odst. 4 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právy jeho nezletilé dcery podle článku 3 odst. 1 a 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

Po zrušujícím nálezu Ústavního soudu krajský soud znovu rozhodne a zváží i možnost svěření nezletilé do (asymetrické) střídavé péče obou rodičů. Případně musí skutečně pečlivě odůvodnit, proč je nutné dítě svěřit do výlučné péče jednoho z rodičů, a zohlednit všechny nové okolnosti, které se v důsledku plynutí času objevily. Závěrem Ústavní soud zdůraznil, že neinstruuje krajský soud k tomu, aby nezletilou nutně svěřil do poměrné střídavé péče, což by pro ni znamenalo navštěvování dvou základních škol.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3522/22 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com