Sekce pro rodinné právo ČAK řeší problematiku výkladu § 877 o. z.,[1] pokud jde o potřebu souhlasu obou rodičů ke změně bydliště nezletilého dítěte. Ačkoli se právní úprava jeví jako jednoznačná, tj. stanovující povinnost obou rodičů se na změně bydliště dítěte dohodnout, lze se v praxi setkat s rozdílnými přístupy soudů.

Rodinněprávní sympozium Justiční akademie na svém setkání k tomuto tématu bez pochybností vymezilo, že „rodič nesmí bez souhlasu druhého rodiče či soudu významně změnit bydliště nezletilého dítěte. Pokud by tak z ospravedlnitelných důvodů (například ochrana rodiče nebo dítěte v případě domácího násilí) učinil, je povinen v přiměřené lhůtě požádat soud o dodatečný souhlas s takovou změnou.“[2]

Rozhodovací praxe soudů však přináší i odlišné názory, které podporují právo tzv. rezidentního rodiče, respektive primárního pečovatele na změnu bydliště bez ohledu na názor druhého z rodičů, a též bez ohledu na výslednou vzdálenost bydlišť. Je možné zmínit např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě 13 Co 222/2021, podle kterého „bylo-li nezletilé dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, nelze tohoto rodiče omezovat tak, že mu bude určena povinnost stále bydlet tam, kde měl bydliště v době, kdy mu bylo dítě svěřeno do péče“, nebo též recentní usnesení Ústavního soudu III. ÚS 265/23, ve kterém soud konstatoval, že „určení místa bydliště dítěte je sice podle § 858 OZ součástí rodičovské odpovědnosti, která je sdílena oběma rodiči, předmětné ustanovení však nelze vykládat tak, že by z něj plynulo absolutní omezení svobody pohybu primárně pečujícího rodiče, a to navíc v situaci, kdy dítě je velmi útlého věku a tento rodič je i primárním živitelem dítěte.“

Rodinněprávní sekce ČAK na svém zasedání zhodnotila, že výklad právní úpravy určení bydliště dítěte je v aplikační praxi nejednotný a v důsledku též nepředvídatelný. Tento stav hodnotí sekce jako nežádoucí, zasahující do právní jistoty a též značně komplikující kvalifikované poskytování právních rad při hodnocení případné protiprávnosti změny bydliště dítěte bez souhlasu obou jeho rodičů.

Pro zhodnocení dalších postupů, zpřehlednění praxe a formulace výzvy Nejvyššímu soudu k přijetí sjednocujícího stanoviska se sekce obrací na všechny advokátky a advokáty věnující se této problematice se žádostí o poskytnutí názorů, zkušeností a anonymizovaných rozhodnutí k otázce změny bydliště dítěte bez souhlasu druhého z rodičů. Rozhodnutí prosím zasílejte na vakaracova@cak.cz.

JUDr. Renáta Šínová, Ph.D., Mgr. Veronika Bočanová, Mgr. František Korbel, Ph.D.

Foto: canva.com

[1] (1) Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.

(2) Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.

[2] Viz https://www.jacz.cz/aktuality/974-1-rodinnepravni-sympozium-justicni-akademie.