Zákonu o obětech trestných činů a specifikům přístupu ke zvlášť zranitelným obětem byl věnován seminář JUDr. Lucie Hrdé na půdě České advokátní komory 23. března 2023. „Je třeba změnit vnímání obětí a přístup k nim, stále chybí dostatečná následná péče,“ říká expertka na tuto problematiku.

Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, se stal důležitým milníkem v oblasti trestní justice. Předtím byla práva obětí trestných činů omezena. Při procesu se pozornost soustředila na pachatele i v oblasti jeho práv, ovšem práva obětí se opomíjela. Zákon o obětech trestných činů (ZOTČ) zlepšil jejich postavení, posílil pomoc obětem. Pomáhá překonat primární viktimizaci a snaží se předcházet sekundární viktimizaci, která může být způsobena necitlivým přístupem k oběti. Podle Lucie Hrdé tomu ale bohužel způsob výkladu normy českými soudy vždy neodpovídá.

„Nenavazujeme na důvody, které vedly v Evropě k přijetí zákona, což u nás pak odráží přístup k soudnímu řízení,“ říká. Zdánlivě zde proti sobě stojí „presumce neviny“ a „presumce oběti“. „Ale to se nevylučuje,“ říká Lucie Hrdá, advokátka se specializací na trestní právo, domácí násilí, stalking a rodinné právo. Podle ní lze obě hlediska zachovat lineárně vedle sebe. „Neovlivňují způsob rozhodování, ale způsob chování,“ vysvětluje. „To je rozdíl.“

Oběť má právo nebýt opakovaně vyslýchána kvůli traumatizaci. Stát se zavazuje k následné péči o oběti, je však potřeba navýšit prostředky na psychologickou pomoc. „U nás linky pomoci provozují jen neziskovky. V zemích, kde platí Istanbulská úmluva, jsou zavedeny i státní linky pomoci,“ říká advokátka. „Istanbulská úmluva podporuje to, co už je uvedeno v zákonu o obětech,“ dodává.

Problém zákona o obětech podle ní je v tom, jak soudy vnímají poškození oběti. „Důležité je, jak je třeba se chovat k obětem,“ vysvětluje. Stále zde přetrvává vnímání oběti jako tomu bylo dříve. „To je třeba změnit,“ dodává.

ZOTČ uvažuje o každé oběti jako o zranitelné, proto s ní má být zacházeno citlivě, s respektem k jejím individuálním potřebám, s přihlédnutím k povaze činu. Existují však také zvlášť zranitelné oběti, u nichž je vyšší nebezpečí způsobení druhotné újmy (např. při výslechu či v trestním řízení) nebo zastrašování ze strany pachatele. Zákon zde stanovuje speciální opatření pro zabránění prohlubování stresu a snížení druhotné újmy.

Zvlášť zranitelnou obětí (ZZO) se zabývá ustanovení § 2 odst. 4 zákona o obětech trestných činů. ZZO je dítě, dále osoba vysokého věku nebo postižená fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem či smyslovým poškozením, pokud skutečnosti brání jejímu plnému a účelnému uplatnění ve společnosti. Je jí oběť trestného činu obchodování s lidmi, teroristického útoku, oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestného činu, který zahrnoval nátlak, násilí či pohrůžku násilím a další…

Nárok na bezplatnou odbornou pomoc

Zvlášť zranitelné oběti mají nárok na bezplatnou odbornou pomoc (psychologické a sociální poradenství, právní pomoc), pokud požádají o pomoc poskytovatele uvedeného v registru a pomoc skutečně potřebují. Mají právo na zabránění kontaktu s pachatelem, na ochranu při výslechu či podání vysvětlení a na zvlášť citlivý a ohleduplný přístup. Výslech by měl být úplný, aby nemusel být opakován a zabránilo se sekundární viktimizaci.

„Akutní trauma oběti mění kognitivní schopnosti vnímání. Poučení, které jí dává advokát, musí být jednoduché a srozumitelné,“ vysvětluje Lucie Hrdá. Jednotlivé kroky je třeba klientovi vysvětlovat, konečné rozhodnutí by ale oběť měla přijmout sama. „Vy víte, co je pro ni dobré, ale ona si k tomu musí dojít sama,“ říká. „Soud nemůže oběti traumatizovat, proto nenuťte oběti dávat trestní oznámení, pokud to není jejich rozhodnutí,“ radí advokátům.

„Domácí násilí mění člověka fyzicky i psychicky, dochází ke změnám v mozku,“ říká advokátka. Znalec u soudu může někdy označit oběť jako hysterickou, ale ve skutečnosti jde o postraumatický projev, extrémní strach. Podle Lucie Hrdé je třeba vysvětlit soudu, jak vznikají tyto projevy obětí, které jsou zaměňovány za hysterii. Znalec by podle ní měl být klinický psycholog, který dokáže trauma odhalit.

„Okamžitě po znásilnění může mít oběť pocit, že to zvládne, nepotřebuje pomoc, ale po 6 měsících jí dojde energie a bez psychoterapie už není kde brát. Nastává psychotraumatická porucha,“ říká ze své zkušenosti advokátka. „Neptejte se oběti: Máte posttramatickou poruchu? Ale: spíte, jíte, můžete pracovat, máte koníčky, můžete si dovolit vzít neschopenku, nebo musíte pracovat kvůli zajištění dítěte, rodiny…,“ vysvětluje advokátka, jak nejlépe odhalit, zda oběť utrpěla trauma.

Sekundární viktimizaci způsobují často i média. „Vytvářejí jazyk, kterým se o věcech mluví, vytvářejí pohled na věc,“ říká Lucie Hrdá. Dále může vzniknout právě během trestního řízení, nejčastější příčinou druhotné újmy jsou ale rodina, příbuzní, přátelé, známí, společnost… „Musíš to vydržet kvůli dětem, majetku, můžeš si za to sama…, “ podobné poznámky slyší oběti od svých blízkých velmi často. Oběť se pak zablokuje. Je třeba jí nabídnout psychologickou pomoc.

Bagatelizace a ztráta důvěry ve spravedlivý svět

Trestné činy často nejsou chápány tak, jak je prožívají samy oběti. Pachatelé znásilnění tak například odcházejí od soudu i s podmínkou. Bagatelizace je podle Lucie Hrdé v těchto případech u soudu stále častá. „Vyrůstáme s pohádkami, kde dobro vítězí, svět je spravedlivý. Pokud se obětem nedostane spravedlivého zadostiučinění, přijdou o svou představu světa jako spravedlivého místa. Oběť má pak tendenci se sama obviňovat, protože špatné věci se přeci stávají špatným lidem,“ vysvětluje Lucie Hrdá. „Udělala jsem chybu, neměla jsem tam chodit, měla jsem krátkou sukni, měla jsem mlčet…“ V podobných úvahách pak oběť hledá důvod vlastního selhání.

Ztráta důvěry ve spravedlivý svět, řád a systém způsobuje podle psychologů sekundární viktimizaci obětí trestných činů. Oběti je ublíženo podruhé samotným procesem trestního řízení a jeho výsledkem. K potřebám obětí trestných činů je třeba přistupovat citlivěji, nabízet jim větší ochranu i pomoc než doposud.

Účastníci semináře se závěrem v diskusi shodli na jeho přínosnosti a projevili zájem i o další související témata, která doktorka Hrdá nabízí.

Redakce AD
Foto: AD