Stejně jako v minulosti i nyní platí, že technologie je napřed před právem. A nejinak je tomu s umělou inteligencí, která zatím není ve světě ani u nás dostatečně právně regulovaná. Potřeba takové regulace se ukazuje stále více, a to zejména ve vztahu k aplikacím jakými jsou nástroje pro vytváření umění typu DALL-E, Midjourney, či Stable Diffusion.

 

Uvedené nástroje vytvářejí svým způsobem originální autorská díla na základě analýzy jim dostupné databáze jiných děl, zpravidla vytvořených člověkem. Jedná se o proces tzv. strojového učení. Tyto aplikace tak jsou schopné samy generovat originální textový, obrazový, ale i zvukový obsah, a to ve stejné kvalitě, kterou tvoří člověk. Například ilustrační obrázky z fotobank či od fotografů, za něž bylo běžně nutné platit držitelům autorských práv, v současné době nahrazují produkty aplikací umělé inteligence, které jsou schopné zadarmo vytvořit obrázek dle požadovaných instrukcí na základě inspirace z již dříve pořízených fotografií.

To samozřejmě vyvolává praktické problémy v oblasti autorského práva a práva duševního vlastnictví, neboť autoři děl, která byla využita jako inspirace pro umělou inteligenci v rámci databáze, se oprávněně mohou cítit dotčeni.

Zde však narážíme na základní princip autorského práva (nejen českého), které chápe autorské dílo, tedy předmět autorskoprávní ochrany, jako dílo vycházející z duševní činnosti člověka. V pojetí autorského práva tedy vzniká zatím historicky unikátní situace, kdy umělá inteligence není vlastníkem, autorem ani odpovědným subjektem ve vztahu k výtvorům, které sama vytvoří.

Základní právní otázkou tedy je, kdo, resp. zda vůbec někdo, může být odpovědný za případné porušení autorských práv v rámci tvorby AI generátorů.

Že se jedná o aktuální problém, který bude nutné řešit i právně, je zřejmé na případech z USA, kde již tři umělci v lednu tohoto roku podali žalobu na platformu pro sdílení umění DeviantArt a na výše zmíněné nástroje pro vytváření umění DALL-E, Midjourney a Stable Diffusion. Podle žalob se jim nelíbí právě to, že umělá inteligence zpracovává miliardy textů a obrázků v rámci svého „učení“.

Anglosaské právo však funguje na zcela jiných principech než právo kontinentální, a co platí v USA, nemusí platit u nás. Je proto potřeba mít na vědomí, že výsledek této kauzy, ať již bude jakýkoliv, neposkytne jednoznačné vodítko k tomu, jak by se na podobný problém mělo nahlížet u nás. To se pokusíme přiblížit na následujících řádcích.

 

1. Současná právní úprava v ČR

Jakékoliv zakotvení umělé inteligence v českém právu dlouhou dobu zcela chybělo.

Právní otázky spojené s činností umělé inteligence bylo tedy nutno posuzovat dle právních norem, které byly přijaty v dobách, kdy činnost umělé inteligence neměla žádný odraz v reálném světě.

Jak tedy nyní přistupovat k problému, že umělá inteligence se z děl umělců dostupných na internetu sama učí, aniž by k tomu v mnoha případech měla svolení autorů?

Český autorský zákon stanovuje obecný zákaz užít autorské dílo bez svolení autora, resp. bez příslušného oprávnění.

Pokud autor neudělí souhlas k užití díla, může jeho užití dovolovat tzv. zákonná licence, tedy právní důvod oprávněného užití díla i bez souhlasu autora. Bez zákonné licence či souhlasu autora by užitím cizího díla docházelo k porušení autorského práva.

Jak je již uvedeno výše, základním problémem zde je, že umělá inteligence nemůže nabývat práva, zavazovat se k povinnostem ani odpovídat za své jednání. Je tedy jasné, že pokud umělá inteligence zasáhne do autorského práva, nemůže za to být odpovědná, a navíc dle českého práva nebude ani autorem ve smyslu právním (pouze faktickém).

Využívat texty a data umělé inteligence umožnila již dříve evropská směrnice z roku 2019, která povoluje takzvané vytěžování dat (data mining), pokud jsou veřejně přístupná, a to i z obsahu chráněného autorským právem. Směrnice však na rozdíl od nařízení není přímo aplikovatelná v členských státech, a bylo tak potřeba ji implementovat do českého právní řádu. Stalo se tak teprve nedávno, kdy v rámci poslední novely autorského zákona účinné od 5. 1. 2023 došlo k zavedení nové zákonné licence k užití díla pro účely automatizované analýzy textů nebo dat, což je obdoba pojmu vytěžování použitého ve směrnici. Novelou tedy byla provedena fakticky úplná implementace směrnice bez větších úprav, a dává tak umělé inteligenci možnost prostřednictvím této nové zákonné licence využívat v rámci svého „učení“ i texty a data chráněná jinak autorským právem, ledaže si autoři těchto textů a dat výslovně zákonem předvídaným způsobem vymíní, že si takové zpracování nepřejí. Tuto možnost však nemají v případě data miningu použitého k vědeckému výzkumu.

Důvodová zpráva k novele výslovně uvádí, že tato zákonná licence k užití díla je pro jakékoli účely, včetně účelů komerčních. Pokud tedy zveřejním své autorské dílo a toto bude následně užito umělou inteligencí pro vytvoření jiného díla, bude se jednat o dovolené užití, a to i tehdy, budou-li takto vytvořená díla prodávána za úplatu. Je proto nyní na autorech, pokud tomu chtějí zabránit, aby učinili výhradu dle § 39 odst. 3 autorského zákona. Je vhodné zdůraznit, že výhrady práv podle tohoto ustanovení platí pouze do budoucna.

Vzhledem k nedávné transpozici výše uvedené směrnice do českého právního řádu tak v tuto chvíli není pravděpodobné, že bychom u nás narazili na podobnou žalobu, jako je tomu např. nyní v USA.

 

2. Rodící se legislativa EU

Aktuální situace se však může změnit s nástupem nové legislativy EU, která bude právě umělou inteligenci regulovat.

Evropská unie v současné době připravuje dva právní předpisy, které mohou posílit postavení dotčených autorů, a otevřít tak cestu případným žalobám za zásahy způsobené umělou inteligencí.

První z těchto úprav je tzv. Akt o umělé inteligenci, druhou je Směrnice o odpovědnosti za umělou inteligenci. U obou předpisů se předpokládá, že by měly vejít v platnost současně. Předpokládá se však také, že potrvá ještě nějakou dobu, než budou známa konečná znění, a ke konečné podobě regulace tak nyní mnoho známo není.

Akt o umělé inteligenci V obecné rovině lze říci, že Akt o umělé inteligenci by měl zajistit zejména regulaci tzv. „vysoce rizikových“ způsobů využití umělé inteligence, kde hrozí potenciálně nejzásadnější újma do práv. Jedná se například o systémy zasahující do občanských svobod či zákaznických práv, včetně programů pro policejní práci, pro přijímání nových zaměstnanců či pro spravování sociálních sítí. Nástroje pro vytváření umění tedy pravděpodobně do této kategorie spadat nebudou.

Akt o umělé inteligenci by se nicméně mohl stát vůbec prvním zákonem na světě, který bude komplexně řešit nároky z možné škody způsobené umělou inteligencí, a mohl by tak stanovit nový standard pro dohled nad umělou inteligencí na celém světě.

Směrnice o odpovědnosti za umělou inteligenci Tato norma má umožnit těm, kteří mají pocit, že jim umělá inteligence způsobila škodu, aby žalovali její tvůrce o odškodnění.

Cílem tedy je, aby zde vznikl pasivně legitimovaný subjekt pro tyto žaloby, a tím bude právě tvůrce umělé inteligence. Tento předpis má zakládat právo žalovat tvůrce o náhradu škody, jestliže jím zhotovený systém umělé inteligence škodu způsobí.

V rámci okruhu odpovědných osob za škody způsobené umělou inteligencí připadají v úvahu nejen vývojáři a výrobci, ale také uživatelé. V takovém případě by uživatel odpovídal za užití výtvoru zhotoveného umělou inteligencí, a pokud by tím zasáhl do autorského práva jiného, byl by za tento zásah odpovědný, přestože faktickým autorem byla umělá inteligence.

Tyto nové právní předpisy tedy v budoucnu mohou otevřít cestu k velkému množství žalob na náhradu škody. Jedná se však zatím skutečně jen o hudbu budoucnosti. Nicméně sledovat vývoj těchto předpisů bude jistě zajímavé.

 

3. Elektronická osoba

Jak je uvedeno výše, předmětem autorskoprávní ochrany jsou pouze díla vycházející z duševní činnosti člověka, nikoliv stroje. V souvislosti s rapidním vývojem umělé inteligence se nabízí otázka, zda nebude na místě ve velmi blízké budoucnosti takové pojetí změnit.

A další – zda by z pohledu práva mohlo dojít ke vzniku tzv. elektronické osoby, tedy umělé inteligenci nadané určitými právy.

Tato myšlenka se poprvé objevila v návrhu na vypracování občanskoprávních pravidel pro robotiku z roku 2017, kde bylo uvedeno:

„V dlouhodobém výhledu bude vytvořen zvláštní právní status robota, aby alespoň ti nejsložitější autonomní roboti měli status elektronické osoby odpovědné za náhradu způsobené škody, přičemž elektronická osoba by mohla být používána i v případech, kdy roboti činí autonomní rozhodnutí nebo jiným způsobem samostatně interagují s třetími stranami.“

Pokud by mimo jiné v návaznosti na rozvoj umělé inteligence došlo k zavedení tzv. „třetího osobnostního statusu“, mohlo by tím dojít ke vzniku zcela nových právních vztahů, např. i mezi živým člověkem a neživým strojem.

Byť se to dnes může stát nepředstavitelné, je teoreticky možné, že v budoucnu bude žalovaná třeba i přímo sama umělá inteligence. Ostatně myšlenka elektronické osoby není až tolik vzdálená myšlence právnické osoby, která je rovněž pouze umělým konstruktem nadaným právní osobností.

 

Autor Mgr. Karel Machačka působí jako advokát v AK Kučera & Associates v Praze
Foto: canva.com