C. H. Beck, Praha 2022, 336 stran, 690 Kč.

Koncept recenzované monografie vystoupí do popředí, bude-li význam kasační stížnosti posuzován při její analýze zasazené do širšího rámce systému správního soudnictví, resp. právního řádu vůbec, vzhledem k tomu, že rozhodnutí na jejím základě přijímaná mohou mít zásadní význam nejen pro aplikační praxi, ale ovlivnit i směřování právní úpravy. Tento institut je přitom obsažen v pouhých devíti paragrafech soudního řádu správního, k nimž je ovšem třeba připočítat i další ustanovení tohoto zákona, která se mají použít obdobně či přiměřeně, a kromě toho i úpravu obsaženou ve zvláštních zákonech.

V úvodních pasážích sleduje autor genezi právní úpravy kasační stížnosti, aby na tomto základě mohl objasnit, jak se tvořila její aktuální podoba.

Pozornost pak věnuje formulování základních principů, na nichž kasační stížnost stojí, kterými jsou zásada dispoziční a kasační, koncentrace řízení, posteriorita a subsidiarita a jednoinstančnost správního soudnictví. Z nich plyne, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, který tak není v rozporu s jednoinstan­ční konstrukcí správního soudnictví. K těmto principům se pak v dalších kapitolách, věnovaných jednotlivým institutům, z nichž se kasační stížnost skládá, autor vícekrát vrací.

S odkazem na závěr, k němuž dospěl Josef Macur ve svého času první komplexní monografii týkající se správního soudnictví z roku 1992 (Správní soudnictví a jeho uplatnění v současné době), autor dovozuje, že řízení před správními soudy nemá povahu opravného řízení, v jeho rámci nejsou poskytována práva, ale jsou chráněna na základě kasace subjektivní veřejná práva, což platí tím spíše pro kasační stížnost.

Pokud se týká přípustnosti kasační stížnosti, je zdůrazněno, že základní podmínkou k tomu, aby kasační stížnost vůbec mohla být Nejvyšším správním soudem projednána, je to, že musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, které je vydáno v rámci správního soudnictví. Jakkoli se může zdát její splnění jednoduché, ukazuje praxe, že tomu tak vždy není, což demonstruje případ, kdy stěžovatel postupoval při jejím podání na základě vadného poučení krajského soudu.

Kasační stížnost, její přípustnost, má svoji stránku objektivní a subjektivní. Relativně jednodušší je nalézt odpověď na řešení otázek souvisejících s první z nich, protože ta je určena právní úpravou. Složitější je to u přípustnosti subjektivní, protože ta není odvozována od pouhého přesvědčení stěžovatele, nýbrž z toho, že mu byla (objektivně vzato) napadeným rozhodnutím krajského soudu způsobena újma. Pojednáno je pak o nepřípustnosti kasační stížnosti, která může být dána s ohledem na předmět přezkoumávaného rozhodnutí nebo obsah kasační stížnosti.

Na tomto základě autor uzavírá obecná pojednání o kasační stížnosti konstatováním, že výhledy směřují spíše k restrikci možnosti jejího využití.

Obsahem další kapitoly je komplikovaná problematika nepřijatelnosti kasační stížnosti, která je pojímána jako určitý „filtr“ nebo „síto“, jehož cílem je omezení přístupu k Nejvyššímu správnímu soudu, v těch případech, které „nejsou podstatné“. Jde o institut odlišný od nepřípustnosti, protože jeho důsledkem je, že soud se takovou stížností vůbec nemůže zabývat. Akcentován je fakt, že podstata nepřijatelnosti je budována na neurčitém pojmu (věc „významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“), jehož výklad bude na soudu, který tak určuje, zda se stížností bude, resp. vůbec může, zabývat. Celkově pak autor zaujímá k funkci, resp. dopadu tohoto institutu spíše skeptické stanovisko tam, kde se jím sleduje odbřemenit Nejvyšší správní soud, což dovozuje i ze statistických údajů, větší význam mu přiznává jako prostředku ke sjednocování rozhodnutí.

Samotná kasační stížnost je sledována v jejích jednotlivých fázích od jejího podání po vyřízení procesním nebo meritorním rozhodnutím.

Pojednáno je nejprve o účastnících řízení a formálních a zejména obsahových náležitostech kasační stížnosti, jejichž dodržení je s ohledem na dispoziční zásadu nezbytné k tomu, aby mohla být vůbec projednána.

Vzhledem k tomu, že důvody kasační stížnosti patří k esenciálním náležitostem, je jim věnována samostatná kapitola. Autor se zde soustřeďuje především na aktuální otázky těchto důvodů tak, jak plynou z § 103 soudního řádu správního, a tuto problematiku uzavírá doporučením de lege ferenda nabádajícím k jejich redukci.

Pominuty nejsou ani devolutivní a zejména suspenzivní účinky kasační stížnosti, s nimiž souvisí problematika tzv. obživlých rozhodnutí. S ohledem na komplikace, které přináší koncepce „oživení mrtvoly“, je formulován námět, aby tato záležitost byla řešena jako všeobecně platná zásada přímo v zákonné úpravě nejlépe ve formě ex officio přerušení řízení (jak se stalo v úpravě § 85 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky).

Pokud se týká vlastního řízení o kasační stížnosti, je rozebrán postup v případě, kdy jde o stížnost zjevně neoprávněnou a při nápravě odstranitelných vad, poukázáno je na význam, resp. důsledky, zásady vázanosti rozsahem a důvody kasační stížnosti a obsáhle je pojednáno o projednávání kasační stížnosti rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu.

Vyvrcholením řízení je samozřejmě vydání rozhodnutí, a to povahy procesní (odmítnutí kasační stížnosti a zastavení řízení) a meritorní.

V závěru se autor zamýšlí nad budoucností kasační stížnosti, kterou spatřuje v posilování jejího charakteru jakožto mimořádného opravného prostředku.

Kvalitní publikaci věnovanou problematice procesní může napsat jen ten, kdo se s ní seznámil v praxi. Nemá-li přitom jít o pouhý popis úpravy, je k tomu třeba i hlubší teoretický základ. Obě tyto podmínky splňuje monografie dr. Potěšila beze zbytku. Zvláště je na ní třeba ocenit to, že ač se jedná o práci zaměřenou teoreticky, je bezprostředně využitelná aplikační praxí a je přímo návodná i pro advokacii. Obsahuje i podněty pro legislativní orgány, jimž jsou adresována několikrát zmíněná doporučení de lege ferenda, která se mnohde opírají o konkrétní statistické údaje.

doc. JUDr. PAVEL MATES, CSc., vysokoškolský pedagog na Vysoké škole finanční a správní Praha a Fakultě sociálně ekonomické UJEP v Ústí nad Labem