Soudní dvůr EU vydal dne 12. ledna 2023 významné rozhodnutí, které se týká odměny za poskytování právních služeb, je-li ujednána ve smlouvě  uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, a to na základě hodinové sazby.

Podle zmíněného rozsudku ve věci C-395/21, platí, že:

Článek 4 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011,

musí být vykládán v tom smyslu, že

pod toto ustanovení spadá ujednání smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, které stanoví cenu poskytovaných služeb na základě hodinové sazby.

Článek 4 odst. 2 směrnice 93/13, ve znění směrnice 2011/83,

musí být vykládán v tom smyslu, že

ujednání smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, které stanoví cenu těchto služeb na základě hodinové sazby, aniž jsou spotřebiteli před uzavřením smlouvy sděleny informace, jež by mu umožnily přijmout rozhodnutí obezřetně a s veškerou znalostí finančních důsledků, které má uzavření této smlouvy, nesplňuje požadavek jasného a srozumitelného jazyka ve smyslu tohoto ustanovení.

Článek 3 odst. 1 směrnice 93/13, ve znění směrnice 2011/83,

musí být vykládán v tom smyslu, že

ujednání smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi advokátem a spotřebitelem, které na základě hodinové sazby stanoví cenu těchto služeb, a tedy tvoří hlavní předmět této smlouvy, nesmí být považováno za zneužívající pouze proto, že nesplňuje požadavek transparentnosti stanovený v čl. 4 odst. 2 této směrnice ve znění pozdějších změn, ledaže členský stát, jehož vnitrostátní právo se na danou smlouvu vztahuje, v souladu s článkem 8 uvedené směrnice výslovně stanoví, že ujednání musí být kvalifikováno jako zneužívající z tohoto samotného důvodu.

Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13, ve znění směrnice 2011/83,

musí být vykládány v tom smyslu, že

pokud smlouva o poskytování právních služeb uzavřená mezi advokátem a spotřebitelem nemůže nadále existovat po zrušení ujednání prohlášeného za zneužívající, které stanoví cenu služeb na základě hodinové sazby, a pokud byly tyto služby poskytnuty, nebrání tomu, aby vnitrostátní soud rozhodl o obnovení situace, v níž by se spotřebitel nacházel v případě neexistence tohoto ujednání, i když to povede k tomu, že podnikatel neobdrží za své služby žádnou odměnu. V případě, že by neplatnost smlouvy jako celku vystavila spotřebitele zvláště nepříznivým důsledkům, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu, nebrání tato ustanovení tomu, aby vnitrostátní soud zhojil neplatnost uvedeného ujednání tím, že jej nahradí dispozitivním ustanovením vnitrostátního práva nebo ustanovením použitelným v případě dohody stran uvedené smlouvy. Tato ustanovení naproti tomu brání tomu, aby vnitrostátní soud nahradil zrušené zneužívající ujednání soudním posouzením výše odměny za uvedené služby.

Podrobnosti připravujeme!

Rozhodnutí v českém překladu naleznete ZDE.

Redakce AD

Ilustrační foto canva.com