Asi se mi dá věřit, že jsem už při obhajobě zažil hodně. Včetně vyhrožování i ze strany orgánů činných v trestním řízení. Přesněji příslušníků StB, a tedy za bolševika. Ovšem ani oni si netroufli vyhrůžky nebo neskrývaný nátlak vyjádřit písemně. To až státní zástupkyně VSZ Olomouc.

V návrhu na vzetí do vazby mimo jiné uvedla, že se obviněný snaží ovlivňovat trestní řízení a mařit řádné objasňování, a to „…i prostřednictvím svého obhájce, kdy minimálně svědek XY vypověděl, že jej telefonicky kontaktoval obhájce obviněného a chtěl po něm, aby se dostavil do jeho kanceláře v Praze, kde mu následně byla předestřena jeho výpověď“. Ten obhájce jsem byl já, návrh je ze dne 9. 12. 2022 a má spisovou značku Vrchního státního zastupitelství v Olomouci 3 VSZ 2/2022. To, aby to bylo „ozdrojováno“.

Státní zástupkyně otevřeně tvrdí, že zcela legitimní a zákonná činnost obhájce je maření řádného objasňování, tedy zjevně nezákonná činnost. Pro ty, kteří se až tak nevyznají v peripetiích trestního řízení, připomenu ustanovení § 89 odst. 2 tr. řádu, podle něhož „Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu“.

A k tomu ještě mohu odcitovat „Stanovisko ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k postupu státních zástupců ohledně výkonu práva obhájce (advokáta) postupem podle § 89 odst. 2 věty druhé trestního řádu vyhledávat a předkládat důkazy nebo navrhovat provedení důkazů“, vydané Nejvyšším státním zastupitelstvím dne 14. 10. 2004 pod číslem SL 766/2004. V něm je, mimo jiné, uvedeno: „…obhájce je zejména oprávněn pátrat po pramenech důkazů a identifikovat nositele příslušného důkazu, stejně tak jako ověřovat využitelnost takového důkazu z hlediska obhajoby v dalším řízení. Za tím účelem je přípustné, aby obhájce a) požádal konkrétní osobu o sdělení potřebných informací a o obsahu sdělené informace sepsal písemný záznam, popř. se souhlasem dotčené osoby pořídil zvukový nebo obrazový záznam…“ Pro korektnost kontextu citace dodávám, že „…vždy však musí být splněna podmínka, že tato činnost obhájce je vedena pouze úsilím o zjištění informací potřebných pro účely řádného výkonu právní služby…“.

V podstatě to samé obsahuje i usnesení představenstva ČAK č. 13/2004 Věstníku. Jinak řečeno – obhájce si může svědka předvolat třeba desetkrát, desetkrát mu předložit jeho výpověď a žádat ho o informace, které potřebuje pro účely obhajoby.

Například, zda k výpovědi nebyl donucen a podobně. Postavení obhájce je v tomto směru zcela totožné s postavením orgánu činného v trestním řízení, pouze s tím rozdílem, že není povinností svědka se k návštěvě advokáta dostavit a jeho případně nepravdivá výpověď nemůže být kvalifikována jako trestný čin křivé výpovědi dle § 346 odst. 2 trestního zákoníku.

Toto vše muselo být zmíněné státní zástupkyni zřejmé, a přesto neváhala ve veřejné listině, kterou návrh na vzetí do vazby nepochybně je, označit zcela legální jednání obhajoby za maření vyšetřování.

Zhruba před třemi týdny jsme na konferenci na téma procesu se Slánským diskutovali i o tom, že doba je jiná, politické procesy nehrozí, což ale neznamená, že se neobjevují občasné pokusy o nezákonný nátlak na obhájce. A slibovali si, že jim budeme bránit. Věru si nemohla paní státní zástupkyně vybrat lepší dobu k demonstraci toho, že tu pořád jsou lidé, kteří by rádi viděli obhajobu jako součást obžaloby.

Nepochybuji o tom, že práva a povinnosti obhájce jsou státní zástupkyni zřejmá. Přesto napsala, co napsala, nepochybně v přímém úmyslu zastrašit nejen mne, ale i klienta a případné svědky. A také i všechny další obhájce, kteří by chtěli postupovat tak, jak jim zákon umožňuje a současně i ukládá.

Je to vcelku jednoduchá konstrukce. Maření řádného objasňování vyšetřování je nepochybně minimálně v rozporu s povinnostmi advokáta a jak patrno, dokonce je vnímáno jako zákonný důvod pro požadavek na koluzní vazbu klienta. Z čehož vyplývá, že po obvinění advokáta z maření řádného objasňování může klient dospět k závěru, podle něhož nejen jeho obhájce porušuje zákona, ale důsledky musí nést on. Tedy může být významně narušena důvěra v odbornost advokáta a kvalitu poskytované právní služby. Důvodem takového obvinění nepochybně je, aby advokát pod jeho vlivem přestal důsledně hájit zájmy klienta v případě, kdy by se rozhovor se svědkem či potenciální svědkem jevil jako potřebný pro zjištění informací potřebných pro účely řádného výkonu právní služby. Odborně se důsledek takového nátlaku nazývá rdousící efekt.

A pak jsou tu i obvinění, kteří se začnou bát, aby v důsledku aktivity svého obhájce nebyli vzati do koluzní vazby. A nebudou s takovým postupem obhajoby, jakkoliv potřebným, souhlasit. Takže jde o prostředek zcela nezákonného nátlaku na obviněné. A jistě, pokud by se takové případy insinuace měly stát rozšířenou praxí, jen málokterý svědek či potencionální svědek bude ochoten s obhájcem komunikovat. Zaklínání zákonem a stanoviskem NSZ bude k ničemu, protože „přeci se nenechám zavřít pro maření vyšetřování“. Protože takové zprávy se rychle šíří, asi bylo kalkulováno i s tím, že také další obhájci, kteří se o tomto obvinění dozví, se budou bát obdobného nařčení se všemi uvedenými důsledky, a tedy přestanou plnit své zákonné povinnosti.

Nemám důkazy pro tvrzení, že by se dotyčná paní zástupkyně chtěla vrátit do poměrů v padesátých letech, ovšem cosi z té doby v ní je. Proto ta zmínka o DNA.

Přehlédnout nelze ještě jeden aspekt věci. O mém jednání se svědkem se státní zástupkyně nemohla dozvědět jinak než od policie. Z čehož lze dovodit, že i mezi stávajícími policisty jsou jedinci, kteří špehují obhájce a zabývají se tím, s kým se obhájci scházejí a o čem s ním hovoří, do čehož jim vůbec nic není. I když jde o svědky nebo potenciální svědky. Také forma zastrašování.

To, že se zastrašit nenechám a budu se bránit všemi dostupnými prostředky, je věc jedna. I ve čtvrté Výroční zprávě o právním státu by se popsané zastrašování docela pěkně vyjímalo jako příklad jednání, podrývajícího nezávislost advokátů. I nadále si budu zvát svědky, pokud to budu z uvedeného důvodu považovat za potřebné. Ale je třeba říct nahlas, že nezákonné praktiky nelze trpět ani státní zástupkyni. Proto jsem napsal tento článek.

JUDr. Tomáš Sokol, advokát a obhájce, člen představenstva České advokátní komory, prezident Unie obhájců ČR