Dokument V síti umožnil nahlédnout do konverzace mezi dětmi a internetovými sexuálními predátory. Aby mohli dokumentaristé proniknout do této problematiky, vytvořili důvěryhodnou iluzi. Ve filmovém ateliéru postavili tři dětské pokoje a vybrali tři dospělé herečky s velmi mladistvým vzhledem. Na falešných profilech, kde protagonistky vystupovaly jako dvanáctileté dívky, je během deseti dnů oslovilo celkem 2 458 predátorů.

Trestněprávní kvalifikací jednání predátorů se zabývala první část tohoto příspěvku. V dokumentu V síti ovšem vystupovali i další aktéři – filmový štáb a (fiktivní) děti. Pro úplnost je tak třeba teoreticky zvážit, zda se protiprávního jednání nemohli dopustit také oni. V souvislosti s jednáním autorů je možné uvažovat o trestných činech proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství. Ohledně odpovědnosti dětí je namístě se zamyslet, zda se i ony nedopouštějí činů týkajících se vytváření a sdílení dětské pornografie.

Úvahy nad trestní odpovědností autorů dokumentu

Hlavní problém, který byl rozebírán v souvislosti s jednáním dokumentaristů, byl zásah do soukromí predátorů. Tvůrci dokumentu opakovaně zdůrazňovali, že jejich cílem není vyvolat lynč na jednotlivé predátory, ale upozornit na reálný problém.[1] Aby skryli identitu predátorů, využili tvůrci v postprodukci digitální masku na zakrytí tváře. Ve filmu jsou viditelné oči a ústa predátorů, zbytek obličeje je ale rozmazaný. Kromě částečně upraveného obličeje predátorů je pak vše, co muži ukazují dívkám na webkameru, zřetelně viditelné. Ve verzi dokumentu V síti +18 jsou explicitně zobrazena i obnažená těla a intimní partie mužů. Mimoto je ve všech verzích filmu vidět také prostředí, ze kterého predátoři prostřednictvím videohovorů s dívkami komunikují. Tvůrci zvažovali určité zakrytí pokojů predátorů, ale nakonec od tohoto ustoupili s ohledem na fakt, že prostředí, ze kterého muži komunikují, vytváří pro diváky lepší představu o predátorech a o sociálních vrstvách, ze kterých pocházejí. V dokumentu je možné také slyšet neupravený hlas predátorů. I jeho úpravu autoři zvažovali, taktéž od ní však upustili. Upravený hlas by zapříčinil zánik představy o věku predátorů a také o jejich emocích, a to by bylo na škodu zejména v situacích, kdy predátoři škemrali, naléhali nebo vyhrožovali dívkám.[2] Identita predátorů je tedy částečně skryta, téměř absolutní většina diváků by predátory z dokumentu nepoznala. I sami autoři dokumentu ovšem připouštějí, že diváci, kteří znají predátory z dokumentu osobně, je mohou na základě hlasu, prostředí nebo i přes digitální masku poznat.[3]

Z hlediska trestního práva na tomto místě teoreticky připadají v úvahu trestné činy poškození cizích práv (ust. § 181 tr. zákoníku), porušení tajemství dopravovaných zpráv (ust. § 182 tr. zákoníku) a porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (ust. § 183 tr. zákoníku).

Jednání pachatele trestného činu poškození cizích práv je vystavěno tak, že pachatel někoho uvede v omyl nebo využije něčího omylu a způsobí tím vážnou újmu na právech. „Uvedení někoho v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Při využití omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného a v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby jinému způsobil vážnou újmu na právech.“[4]

Aby mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, je nutné, aby uvedením někoho v omyl nebo využitím něčího omylu byla způsobena vážná újma na právech. Onu vážnost je třeba posuzovat z hlediska intenzity zásahu a významu zasaženého práva, přihlédnout je nutné taktéž ke způsobeným následkům a všem relevantním okolnostem, při nichž mělo dojít ke způsobení újmy. Pokud nebude újma vyhodnocena jako vážná, nemůže dojít k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu.[5] Újmou na právech se rozumí újma nemajetkového charakteru (pokud by došlo k újmě na majetku, jednalo by se o trestný čin podvodu podle ust. § 209 tr. zákoníku). Jako příklad nemajetkové újmy je možné uvést výrazný zásah do rodinného, pracovního nebo společenského života.[6]

Predátoři z dokumentu V síti ve své obhajobě před soudem zdůrazňovali, že zveřejněním ve filmu bylo zasaženo do jejich osobního života. Roman B. uváděl, že po uveřejnění dokumentu musel skončit v zaměstnání, neboť mu bylo řečeno, že se jeho chování neslučuje s jejich etickým kodexem. V této souvislosti u soudu taktéž zmiňoval, že se mu po odchodu z práce nedaří získat nové zaměstnání, a to právě z důvodu nedobrovolného účinkování ve filmu.[7] Predátor označovaný jako Ústečan ve své obhajobě mimo jiné taktéž zdůrazňoval, že přišel o práci, rodinu a přátele.[8]

V souvislosti s dokumentem je nutné zaměřit se kromě jiného (konkrétně především subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu, kdy o zavinění ve formě alespoň nepřímého úmyslu lze velmi pochybovat) primárně na objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu a na reálné chování dokumentaristů. Objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu je tvořena obligatorními a fakultativními znaky. Obligatorními znaky je jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem.[9] „Jednání chápeme jako projev vůle pachatele ve vnějším světě jako vědomé činnosti člověka zaměřené na dosažení určitého cíle, záměru.“[10] Předpokládejme tedy, že dokumentaristé naplnili obligatorní znak jednání. „Následkem se rozumí ohrožení nebo porušení zájmů chráněných trestním zákoníkem.“[11] Na tomto místě by bylo nezbytné zvažovat, zda skutečně došlo k poškození nemajetkových práv a zda toto poškození dosahovalo takového rozsahu, resp. intenzity, aby mohlo být označováno za vážné. Nejdůležitějším obligatorním znakem s ohledem na jednání autorů dokumentu je pak příčinný vztah mezi jednáním a následkem. I pokud bychom přistoupili na to, že byl způsoben následek, tzn. vážná újma na právech, je nutné zvažovat, zda je mezi jednáním autorů a způsobeným následkem příčinná souvislost. „Pachatel může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek.“[12]

Nyní je vhodné připomenout si okolnosti, které předcházely údajnému zásahu do nemajetkových práv predátorů. Dokumentaristé vytvořili věrohodné profily fiktivních dvanáctiletých dívek, čímž uvedli predátory v omyl, nicméně jim tímto nezpůsobili vážnou újmu. Následně predátoři započali konverzaci s domnělými dvanáctiletými dívkami, během které spáchali několik trestných činů (ať již ve stadiu pokusu, anebo ve stadiu dokonaného trestného činu). Posléze dokumentaristé využili pořízené materiály ve filmu a pouze částečně zabránili možnosti predátory ve filmu ztotožnit. Pokud ve věci aplikujeme zejména teorie zásady umělé izolace jevů, domníváme se, že nelze dojít k jinému závěru než tomu, že mezi jednáním autorů dokumentu a způsobeným následkem není příčinná souvislost. Tím, že dokumentaristé přesvědčili predátory, že se jedná o skutečné dvanáctileté dívky (fakticky je uvedli v omyl), nezpůsobili mužům vážnou újmu na právech. K této vážné újmě (pokud bychom tedy samozřejmě přistoupili na ten fakt, že byla skutečně způsobena) došlo až v následku několika dalších událostí, a to konkrétně vlastního protiprávního jednání predátorů a následně zveřejněním jejich jednání v dokumentu.

Skutková podstata trestného činu porušení tajemství dopravovaných zpráv podle ust. § 182 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel zde úmyslně neoprávněně zjistí obsah zprávy zasílané prostřednictvím elektronické komunikace. K naplnění skutkové podstaty není nutné, aby zjištěné informace dále šířil. Postačí, pokud si je sám pro sebe neoprávněně zjistí.

Skutková podstata trestného činu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle ust. § 183 tr. zákoníku je naplněna v případě, že pachatel neoprávněně získá informace, které má někdo jiný ve svém soukromí, a pak je následně sdílí nebo jinak využije. Je nutné zdůraznit, že se jedná o informace uchované v soukromí někoho jiného. Tím se typicky rozumí takový prostor, který osobě náleží, tedy může jít o dům, trezor, peněženku, ale také paměť mobilního telefonu či počítače.[13]

Rozdíl mezi výše uvedenými trestnými činy je v tom, že v prvně zmíněném dochází k porušení soukromí tím, že pachatel zjišťuje obsah informací, které jsou aktuálně přepravovány k adresátovi. U druhého trestného činu dochází k ne­oprávněnému zjišťování informací, které jsou již uchovávané v soukromí napadené osoby. Dalším rozdílem je skutečnost, že podle ust. § 182 odst. 1 tr. zákoníku postačí, pokud pachatel informaci neoprávněně získá, ale již ji dále nešíří. V případě ust. § 183 tr. zákoníku je znakem následné zveřejnění, zpřístupnění třetí osobě nebo jiné použití.[14]

V dokumentu V síti vidíme, že autoři získávají informace z právě probíhajících hovorů mezi predátory a herečkami. Tím by mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle ust. § 182 tr. zákoníku, protože dokumentaristé úmyslně porušují tajemství sdílené komunikace. Nicméně je nutné upozornit na to, že jedním ze dvou profilů, mezi kterými probíhá sledovaná komunikace, jsou právě oni sami. Tím nedochází k neoprávněnému porušování tajemství zpráv, neboť dokumentaristé (resp. herečky) jsou uživateli, kteří oprávněně zprávu přijímají.

Jak je z dokumentu patrné, autoři sdíleli (zveřejnili) konverzace písemného, zvukového i obrazového charakteru s širokou veřejností. To vede k úvaze, že mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle ust. § 183 tr. zákoníku. Domníváme se však, že ani tato skutková podstata nemohla být ze strany dokumentaristů naplněna. Gargulák ve svém příspěvku týkajícím se nekonsensuální pornografie uvádí příklad. Partner zveřejní pornografické fotografie své partnerky, které měl ve svém držení. „Z dikce § 183 odst. 1 TrZ přímo plyne, že fotografie, film nebo jiný záznam musí být uchován v soukromí jiné osoby. Partner se tak nemůže dopustit tohoto trestného činu, neboť předmětný záznam uchovává u sebe. Tato skutková podstata by přicházela do úvahy tehdy, pokud by si partner např. tajně poslal záznam se sexuál­ním obsahem z telefonu partnerky a pak ho zpřístupnil.“[15] Domníváme se, že tento příklad je možné analogicky uplatnit právě i na dokument V síti. Autoři dokumentu zveřejnili konverzace/fotografie/videa, které jim predátoři sami poslali, a tudíž je měli dokumentaristé ve svém soukromí. Jejich zveřejněním se tedy nezasáhlo do materiálů uchovávaných v soukromí někoho jiného, a tudíž nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle ust. § 183 tr. zákoníku.

Vít Klusák v rozhovorech uváděl, že ačkoli jim přišlo několik vzkazů od „ulovených predátorů“, ve kterých jim sdělovali, že podniknou právní kroky, žádnou žalobu zatím neobdrželi.[16] Je možné, že by po autorech mohla být požadována odpovědnost v občanskoprávní rovině, avšak máme za to, že z trestněprávního hlediska nejsou v souvislosti s dokumentem odpovědni za žádný trestný čin.

Úvahy nad odpovědností dětí

V souvislosti s rozborem trestní odpovědnosti predátorů za trestné činy páchané na internetu je nutné se zamyslet na druhé straně také nad odpovědností dětí za tyto činy. Herečky v dokumentu V síti představovaly dvanáctileté dívky, tzn. děti mladší 15 let, které nejsou trestně odpovědné. Nicméně dokument upozornil na problematiku zneužívání dětí na internetu, která se týká nejen dětí mladších patnácti let, ale také mladistvých,[17] kteří již za své jednání nesou trestní odpovědnost jako takovou.

V dokumentu V síti herečky vystupující jako nezletilé dívky zasílaly predátorům na jejich opakované žádosti své intimní fotografie. Tento jev je označován jako sexting. Jeho definice se různí, ale jako jednu z nejaktuálnějších je možné uvést definici Szotkowského, který se sextingem zabývá. Ve své publikaci Sexting u českých dětí jej vymezuje jako „elektronické rozesílání, šíření vlastních sexuálně sugestivních či explicitních materiálů, tj. textových zpráv, fotografií či videí, ke kterému dochází prostřednictvím internetu a mobilních telefonů. A dále pak přijímání materiálů této povahy.“[18] Ve zmíněné publikaci uvádí, že své intimní fotografie rozesílá 15 % dětí. V rámci výzkumu také zjišťoval, zda mají děti povědomí o právní rovině sextingu. Pouze 31,52 % dětí uvedlo, že si jsou vědomy toho, že zasílání intimních fotografií je zakázáno až do 18 let. 31,97 % dětí uvedlo, že si myslí, že je to zakázáno pouze osobám mladším 15 let. Více než 30 % dětí se domnívalo, že zasílání vlastních intimních fotografií osobami mladšími 18 let není trestné.[19] Tato neznalost může být pochopitelná s ohledem na jakýsi paradox, který česká právní úprava obsahuje. Je obecně známé, že v České republice je pohlavní styk legální od 15 let, resp. právní úprava zakazuje mít pohlavní styk dříve než v 15 letech.[20] Na tomto základě děti chybně dovozují, že mohou vykonávat i další sexuální aktivity, jako je sdílení intimních fotografií, již po patnáctém roce svého života. Ačkoli se zmíněný paradox může zdát jako nedostatek v právní úpravě, Kopecký jeho smysl objasňuje. „Dítě ve věku 15 let je sice fyzicky zralé na to provozovat sex, otázkou je, je-li však schopné nést následky spojené např. s rozšířením jejich vlastních intimních materiálů v online prostředí. Paradox tedy dítě chrání především před psychickou újmou spojenou s dospíváním v adolescenci.“[21]

V souvislosti s trestní odpovědností mladistvých je relevantní trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle ust. § 192 tr. zákoníku. Základní skutková podstata uvedená v odst. 3 tohoto ustanovení se vztahuje na osobu, která vyrobí (…) dětskou pornografii. Tímto tvůrcem se tedy stává dítě, které svou obnaženou fotografii pořídí (případně dále sdílí). Pokud tedy šestnáctiletá dívka (tzn. mladistvá) zašle svému příteli intimní fotografii, stává se pachatelem tohoto trestného činu.

Zde je nutné zmínit obecný princip, že za své jednání nemůže být trestně odpovědný ten, na jehož ochranu je ustanovení určeno. V tomto případě ale není možné tento princip aplikovat, a to z toho důvodu, že toto ustanovení není primárně určeno k ochraně dětí, nýbrž k ochraně morálních hodnot spočívajících v odsuzování dětské pornografie.[22] Potřeba je ovšem zmínit v této souvislosti dále i zásadu subsidiarity trestní represe.[23] Pořizování intimních fotografií dětí v sexuálním kontextu vždy naplní zmiňovanou skutkovou podstatu, ale v některých případech bude nutné zvážit míru společenské škodlivosti. V případech, ve kterých jsou pachateli predátoři na síti, obdobně jako v dokumentu, je posuzování společenské škodlivosti nadbytečné; je zřejmé, že společenská škodlivost dětské pornografie je vysoká. Existují ovšem případy, kdy je zvažování míry společenské škodlivosti namístě. Typickým příkladem může být situace, při které si mladý pár v rámci společného sexuálního života vytvoří intimní fotografie. Pokud je alespoň jeden z nich mladší 18 let, budou tímto svým jednáním naplňovat skutkovou podstatu trestného činu výroby dětské pornografie. Jestliže uvedeme konkrétní příklad – mladistvá dívka pořídí své obnažené fotografie a zašle je svému (mladistvému či dospělému) příteli. Ona naplní skutkovou podstatu rozebíraného trestného činu podle ust. § 192 odst. 3 tr. zákoníku, on naplní skutkovou podstatu rozebíraného trestného činu podle ust. § 192 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud přítel mladistvé dívky pořídí s jejím souhlasem její fotografii, dojde k naplnění skutkové podstaty podle ust. § 192 odst. 3 tr. zákoníku (…). Ani jeden z partnerů neměl v úmyslu intimní fotografie mladistvé dále šířit či jinak zneužívat, šlo pouze o jejich uchování pro vlastní potřebu. I přesto, že skutková podstata byla naplněna, je potřeba zamyslet se nad tím, zda došlo k tak závažnému poškození společenských zájmů či hodnot, aby bylo namístě, resp. skutečně nutné, vyvozovat trestní odpovědnost.[24]

V souvislosti s trestní odpovědností dětí za sexuální trestné činy je vhodné zmínit také přímo ust. § 203 tr. zákoníku o beztrestnosti dítěte. „Dítě, které žádá nebo přijme za pohlavní styk s ním, své pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování úplatu nebo jinou výhodu či prospěch, není pro takový čin trestné, a to ani podle ustanovení o návodci nebo pomocníkovi.“[25] Toto ustanovení výslovně uvádí tu obecnou zásadu, že nemůže být trestně odpovědný ten, k jehož ochraně je příslušné trestněprávní ustanovení určeno. Toto ustanovení navazuje na trestný čin svádění k pohlavnímu styku podle ust. § 202 tr. zákoníku. Pokud se dítě dopustí některé z forem jednání uvedených v ust. § 203 tr. zákoníku, nevzniká mu za něj trestní odpovědnost.[26] Stěžejní je v tomto ustanovení žádost nebo přijetí úplaty, prospěchu či výhody. Z toho je zřejmé, že toto se vztahuje pouze k trestnému činu, jenž takovou formu protiplnění zahrnuje, tedy svádění k pohlavnímu styku. Beztrestnost dítěte není možné vztáhnout např. na trestný čin šíření a výroby dětské pornografie podle ust. § 192 tr. zákoníku. Za tento trestný čin, jak již bylo dříve uvedeno, může být dítě (resp. mladistvý) trestně odpovědné.

Z uvedeného vyplývá, že i mladistvý je trestně odpovědný za vytváření a sdílení dětské pornografie. Uváděné je podle našeho názoru významné zejména z hlediska preventivního působení na děti, a to i s přihlédnutím k výsledkům dříve uvedeného výzkumu. Výslovný zákaz tohoto jednání by měl děti odradit od vytváření a sdílení intimních materiálů, neboť to pro ně může mít nepředstavitelné následky. V případech sdílení intimních fotografií v rámci partnerského života bude formálně dána trestní odpovědnost vždy, avšak jak bylo již zmíněno, v úvahu na tomto místě přichází aplikace zásady subsidiarity trestní represe (a to jak na straně dítěte, jež je na fotografii zobrazeno, tak na straně mladistvého či dospělého partnera). Nicméně v případech konverzací dětí s internetovými predátory je zřejmé, že děti, které naplní skutkovou podstatu trestného činu, nebudou skutečnými pachateli. Trestněprávní následky musí nést primárně predátor. Vyvozování trestní odpovědnosti dítěte nebude ve většině těchto případů jistě namístě.

Závěr

Predátorům z dokumentu V síti byl věnován značný prostor a v médiích je možné dohledat konkrétní informace týkající se spáchaných trestných činů. Autorům dokumentu a možným důsledkům jejich jednání byla pozornost věnována již pomálu. Režisér dokumentu Vít Klusák v rozhovorech zmiňuje, že několik mužů vyhrožovalo prostřednictvím svých advokátů, že podá na autory snímku žalobu. Predátoři ve svých výzvách nejčastěji zmiňovali, že došlo k poškození jejich dobrého jména. V těchto případech by byla odpovědnost autorů směrována do roviny občanskoprávní. Jak bylo dříve rozebráno, z hlediska trestního práva je nutné odpovědnost autorů dokumentu vyloučit.

Dokument V síti se trestněprávní odpovědnosti dětí vyplývající ze sdílení intimních fotografií nevěnoval, ale upozornil na poměrnou běžnost tohoto jevu. Dívky, které by se ocitly ve stejné situaci jako herečky v dokumentu, by za sdílení svých intimních fotografií trestně odpovědné nebyly, a to z důvodu nedosažení věku patnácti let. Pokud by se jednalo o dívky starší patnácti let, byla by jejich trestní odpovědnost za výrobu resp. sdílení svých intimních fotografií predátorům pravděpodobně vyloučena, neboť ve vztahu k sexuálním predátorům byly právě ony obětí trestného činu (trestných činů), a to i přesto, že intimní fotografie sdílely s predátorem zdánlivě dobrovolně. V jiných případech je ovšem vhodné upozornit, že jak bylo dříve v tomto příspěvku podrobně analyzováno, vytvářením a sdílením intimních fotografií se mladistvý trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle ust. § 192 tr. zákoníku dopustit může.[27]

 

JUDr. Alena Tibitanzlová, Ph.D., působí jako advokátka a současně jako akademická pracovnice na Katedře trestního práva Policejní akademie České republiky v Praze.

Mgr. Lucie Bízová je absolventkou Policejní akademie České republiky v Praze a studentkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

V první části tohoto článku, který byl publikován v BA č. 10/2022, se autorky zabývaly právní kvalifikací jednání predátorů z dokumentu V síti a popsaly jednotlivé trestné činy, pod jejichž skutkové podstaty je možné subsumovat jednání, resp. skutky predátorů. Tato druhá část příspěvku se bude věnovat právnímu rozboru jednání autorů a dětí v rámci tohoto dokumentu, resp. úvahám o jejich možné trestní odpovědnosti.

---

[1] Sexuální predátoři na lovu [online], Česká televize [cit. 20. 2. 2022], dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/12360773574-v-siti/21856227079/12648-sexualni-predatori-na-lovu/.

[2] U Kulatého stolu. Vít Klusák: V síti: Predátoři si zaslouží skončit ve vězení. Ten nejhorší vyhrožoval znásilněním [podcast], Podcast U Kulatého stolu [cit. 20. 2. 2020], dostupné z: https://open.spotify.com/show/4nsIBLmOVpFFuAy6ZkKE10.

[3] Výzva. „Jsou to otcové od rodin, jejich blízcí je poznají.“ Dokumentaristka o sexuálních predátorech na českém internetu [interview], Seznam zprávy [cit. 20. 2. 2022], dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sexualni-predatori-na-internetu-lici-pasti-i-na-vase-deti-mlada-zena-jim-vyhlasila-valku-71912.

[4] P. Šámal a kol.: Trestní zákoník: komentář, 2. vyd., C. H. Beck, Praha 2012.

[5] A. Draštík a kol.: Trestní zákoník: komentář, Wolters Kluwer, Praha 2015.

[6] F. Ščerba a kol.: Trestní zákoník, Komentář, 1. vyd., C. H. Beck, Praha 2020.

[7] „Stáhl bych ti kalhotky“. U soudu s predátorem V síti četli záznam komunikace [online], iROZHLAS [cit. 2. 2. 2022], dostupné z:  https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/v-siti-sexualni-predator-tereza-tezka-film-snimek-dokument_2008110700_dok.

[8] První nepodmíněný trest pro predátora z filmu V síti [online], iROZHLAS [cit. 30. 1. 2022], dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/v-siti-ustecan-martin-ustecak-usti-nad-labem-soud-rozsudek_2104011325_ako.

[9] P. Šámal a kol.: Trestní právo hmotné, 9. přepracované vyd., Wolters Kluwer, Praha 2022.

[10] Tamtéž.

[11] F. Novotný a kol.: Trestní právo hmotné, 4. vyd., Aleš Čeněk, Plzeň 2017.

[12] Op. cit. sub 9.

[13] Op. cit. sub 6.

[14] Tamtéž.

[15] M. Gargulák: Kriminalizace nekonsensuální pornografie v České republice, Trestněprávní revue č. 2/2018, str. 30.

[16] Predátoři se nás pokusili vydírat jen jednou, říká režisér filmu V síti Vít Klusák [online], Flowee [cit. 25. 2. 2022], dostupné z: https://www.flowee.cz/floweecity/styl/8604-predatori-se-nas-pokusili-vydirat-jen-jednou-rika-reziser-filmu-v-siti-vit-klusak.

[17] Mladistvým je ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku [zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, § 2 odst. 1 písm. c)].

[18] R. Szotkowski a kol.: Sexting u českých dětí, 1. vyd., Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2020.

[19] Tamtéž.

[20] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

[21] K. Kopecký, R. Szotkowski: Sexting a právo, E-bezpečí č. 2/2019, str. 70-73. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/rizikove-jevy-spojene-s-online-komunikaci/sexting/1681-sexting-a-pravo.

[22] Op. cit. sub 6.

[23] Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku). Více k zásadě subsidiarity trestní represe srov. např. J. Mulák, A. Tibitanzlová: Ještě k zásadě subsidiarity trestní represe, Trestněprávní revue č. 5/2018, str. 115 a násl. Srov. také např. J. Mulák: Trestní právo jako ultima ratio – poznámky k zásadě subsidiarity trestní represe, in T. Gřivna, H. Šimánová (eds.) a kol.: Trestní právo s lidskou tváří: V upomínku na Marii Vanduchovou, Wolters Kluwer, Praha 2021, str. 197-217. Dále srov. např. J. Mulák: Zahraniční přístupy k zásadě subsidiarity trestní represe, in Naděje právní vědy 2020 – Právní věda v praxi, Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň 2021, str. 513-535. Konečně srov. např. J. Mulák: Zásada subsidiarity trestní represe v rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR, in Naděje právní vědy 2020 – Právní věda v praxi, Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň 2021, str. 536-546.

[24] Op. cit. sub 6.

[25] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

[26] Op. cit. sub 4.

[27] Tento příspěvek je výstupem vědeckovýzkumného úkolu Možnosti využití nových technologií s důrazem na zefektivnění a urychlení činnosti orgánů činných v trestním řízení a dalších subjektů, subúkolu Základy trestní odpovědnosti s akcentem na zavádění nových postupů a technologií do trestního řízení, řešeného na Policejní akademii České republiky v Praze. Svým obsahem vychází z diplomové práce Mgr. Lucie Bízové (Červenkové) obhájené v květnu 2022 na Policejní akademii České republiky v Praze (vedoucí práce JUDr. Alena Tibitanzlová, Ph.D.).