Současná ekonomická situace vyžaduje řadu opatření ke zlepšení a zefektivnění podnikatelské činnosti a k zajištění energetických úspor. Jedním z nich je i legislativní oblast. Proto vláda schválila změny v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., k ochraně zdraví při práci. Zejména jde o novou právní úpravu teplotních podmínek na pracovištích. Nové nařízení vlády č. 303/2022 Sb. (dále NV) nabylo účinnosti 12. října 2022.

 

Ochranné prostředky

Nařízení vlády ukládá zaměstnavateli povinnost, aby vytvořil potřebné podmínky k ochraně před zátěží chladem. Jestliže operativní teplota nebo korigovaná teplota vzduchu na pracovišti poklesne pod 4 °C, musí být zaměstnanec vybaven pracovními rukavicemi chránícími před chladem.
Pro práci v zátěži chladem se poskytuje pracovní oděv, který musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organismu vyjádřených teplotou tělesného jádra (36 °C až 37 °C), a pracovní obuv chránící před chladem. Jestliže tepelně izolační vlastnosti pracovního oděvu nepostačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek organizmu při trvalé práci vykonávané při operativních teplotách od 10 °C do 4 °C nebo na pracovišti, na němž je operativní teplota 4 °C a nižší, má zaměstnanec právo na bezpečnostní přestávku v ohřívárně. Při trvalé práci, vykonávané při operativní teplotě 4 °C a nižší, musí být v ohřívárně zajištěno vybavení pro prohřívání rukou. Ohřívárna se nezřizuje pro trvalou práci při operativní teplotě vyšší než 10 °C, spojenou s manipulací s materiálem vyžadujícím přímý kontakt tepelně nechráněné kůže ruky, jehož teplota je 10 °C a nižší. I v těchto případech musí zaměstnavatel umožnit zaměstnanci v průběhu směny prohřívání rukou.

Přestávky v práci

Při teplotě vzduchu od 10 °C do 4 °C musí být práce zaměstnance upravena tak, aby doba jejího nepřetržitého trvání nepřesáhla 3 hodiny, při teplotě vzduchu od 4 °C do -10 °C 2 hodiny a při teplotě vzduchu od -10 °C 75 minut. Bezpečnostní přestávky mezi jednotlivými úseky nepřetržité práce v chladové zátěži musí trvat nejméně 10 minut.

Práce musí být upravena tak, aby zaměstnanec nekonal práci na pracovišti, na kterém je korigovaná teplota vzduchu nižší než -30 °C, nejde-li o naléhavé provádění oprav, odvracení nebezpečí pro život nebo zdraví, při živelních a jiných mimořádných událostech; ochrana zdraví zaměstnanců se pro tyto účely zajišťuje střídáním zaměstnanců nebo jinou organizací práce podle konkrétních podmínek práce. Vstupy do hal, které se využívají pro trvalou práci a během pracovní doby se otevírají přímo do venkovního prostoru, musí být zabezpečeny proti vnikání chladného vzduchu v zimním kalendářním období.

Nižší teplota

Nové NV nic nemění v uvedených organizačních opatřeních zaměstnavatele před zátěží chladem. Došlo však ke snížení údajů o minimální teplotě na pracovištích. Pro tyto účely NV nadále rozděluje pracovní činnosti do I. až V. třídy. Do první třídy jsou například zařazeny kancelářské práce, do třídy IIa činnost vestoje nebo při chůzi spojená s přenášením břemen, třída IIb znamená činnost spojenou s přenášením středně těžkých břemen a třídy IVb a V uvádějí práce spojené s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin apod. Zajištění určité výše teploty na těchto pracovištích je dále závislé na skutečnosti, zda zaměstnanec má jednovrstvý, dvouvrstvý či třívrstvý oblek. V nejčastějších případech má být teplota na pracovišti 22 ⁰ C (jde například o kanceláře) a se zvyšováním fyzické náročnosti na druh práce se požadavek na teplo snižuje (méně než 20 ⁰ C stupňů u kategorií IIa, IIb, IIIa, IIIb.)  U třídy IV a V se teplota nestanoví. Tyto teploty nemusí zaměstnavatel zajistit, jestliže je mimořádně chladný den (venkovní teplota dosáhla méně než –15 ⁰ C).

V místnostech, kde se nepracuje, má být teplota nižší. V šatnách 20 ⁰ C, v umývárnách 22 ⁰ C, ve sprchách 25 ⁰ C a na záchodech 18 ⁰ C.

Klimatizace a větrání

Klimatizace a větrání bezprostředně souvisí s teplotou na pracovišti. Zaměstnavatel má povinnost zajistit vhodnou klimatizaci nebo větrání, a to i v zimě.

Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být podle druhu práce od 50 m³ do 90 m³ za hodinu. Při venkovních teplotách vyšších než 26 ºC a nižších než 0 ºC může být množství venkovního vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu.

Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na fyzickou náročnost práce. Vyhovující mikroklimatické podmínky musí být zajištěny již od počátku směny.

Na pracovišti, na kterém může v důsledku mimořádné události dojít k úniku těkavé chemické látky v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Pokud je to technicky možné, havarijní větrání musí mít zajištěno automatické spouštění v závislosti na koncentraci uniklé těkavé chemické látky. Spouštění musí být umístěno před vstupem na pracoviště a musí být zajištěna jeho snadná dostupnost. Havarijní větrání musí být podtlakové, tak, aby při jeho chodu nemohla těkavá chemická látka pronikat do prostor jiných pracovišť. Výduch odpadního vzduchu musí být umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob na ostatních pracovištích a ve venkovním prostoru. Významný je právní požadavek, aby nuceným větráním nebyl zaměstnanec vystaven průvanu.

Teplý ochranný nápoj

Podle § 104 odstavec 3 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout ochranné nápoje na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami. NV v § 9 vymezuje rozsah a podmínky pro jejich poskytování, a označuje za nevyhovující mikroklimatické podmínky zátěž zaměstnance teplem nebo chladem.

K ochraně zdraví před účinky zátěže chladem musí zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci ochranný nápoj, který je zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. Může však obsahovat látky zvyšující odolnost organismu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol. Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem (například v horkovzdušných provozech) se poskytuje v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu.

 

Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje teplý, v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu. Zaměstnavatel nápoj musí poskytovat při práci na:

– na venkovním pracovišti, na němž musí být udržována operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nižší než 4 ºC,

– venkovním pracovišti, na němž je korigovaná teplota vzduchu nižší než 4 ºC.

Nemoc zaměstnance v důsledku nachlazení

Může se stát, že zaměstnavatel v „přemíře“ šetrnosti nedodrží teplotní limity stanovené v NV. Tento postup se může posoudit jako porušení právní povinnosti, pokud nastaly negativní důsledky pro zaměstnance. Podobné zkušenosti jsou již z předchozí právní úpravy. Jedná se např. o onemocnění zaměstnance v důsledku nachlazení. V případě pracovní neschopnosti může zaměstnanec uplatňovat nárok na náhradu škody v podobě rozdílu mezi průměrným výdělkem a nemocenskými dávkami.

Řešení právní situace by nebylo jednoduché. Bylo by nutné ve spolupráci s orgány bezpečnosti práce, lékařem, znalcem apod. hodnotit, zda došlo:

– k zaviněnému porušení právní povinnosti uvedené v NV zaměstnavatelem,

– zda nemoc zaměstnance byla v příčinné souvislosti s tímto porušením.

Pokud zaměstnavatel učinil všechna možná opatření k zajištění potřebné teploty, škodu by nebyl povinen hradit. Například smluvně zajistil dodávku energie, vytvořil technická a organizační opatření, ale poruchu zásobování teplem nezajistil dodavatel  nebo porušil smluvní ujednání apod.

Z hlediska dokazování by pro zaměstnance byla jednodušší situace, kdyby zaměstnavatel zajišťoval vytápění sám ze svých zdrojů (např. vlastní kotelna)  a tuto povinnost nesplnil, ač mu v tom nebránily žádné objektivní okolnosti.

JUDr. Ladislav Jouza, advokát, odborník na pracovní právo
Foto: canva.com