Co je whistleblowing a proč se tak často hovoří o zákoně o ochraně oznamovatelů? Co je účelem tohoto předpisu? Jaká je definice oznamovatele, případně dalších osob, které jsou s ním spojeny? Jak je možno podat oznámení o „nekalé“ činnosti? Odpovědím na tyto, ale i řadu dalších dotazů týkajících se návrhu na zmíněný zákon, se věnoval online seminář „Zákon o ochraně oznamovatelů aneb Whistleblowing v Čechách“, který pořádala v úterý 25. října 2022 Česká advokátní komora.

Jak hned v úvodu své přednášky zmínil lektor Mgr. Luděk Vrána, advokát se specializací na poradenství v oblasti compliance, právního auditu, hospodářské a nekalé soutěže, korporátního práva a soudních sporů, na rozdíl od anglického výrazu „whistleblowing“ má český ekvivalent „oznámení něčeho nekalého, tzv. bonzování“ spíše negativní konotaci.  „Nicméně je to velmi efektivní nástroj na detekci protiprávního jednání ve společnostech. Je to něco, co by minimálně větší korporace mít měly, protože lidé, kteří jsou s nimi ve smluvním vztahu, jsou nejblíže tomu, co se tam děje, a mohou poskytnutím informací zabránit většímu problému, který z protiprávního jednání může nastat. Ve srovnání s jinými metodami je to v praxi nejúčinnější a nejefektivnější nástroj detekce neetického a protiprávního jednání. Je to klíčový prvek firemní kultury,“ přiblížil Luděk Vrána svůj pohled na zákon o oznamovatelích. „Je vždycky lepší, když se problémy detekují a vyšetří interně, než když jsou řešeny veřejně, přes média,“ dodal.

V průběhu dvouhodinového semináře pak vysvětlil, že – přestože je whistleblowing již v současné době poměrně hojně využíván – nebyl v České republice dosud upraven jako zákonná povinnost. Návrh zákona aktuálně projednaný Legislativní radou vlády připravený pro schválení vládou je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/1937 z 23. října 2019, o ochraně osob, které porušují práva Unie. Transpoziční doba však uplynula v prosinci loňského roku, v lednu 2022 proto bylo zahájeno řízení o porušení SFEU.

Jak magistr Vrána přiznal, „bavíme se o předpisu, jehož konkrétní obsah zatím přesně neznáme a nevíme ani, kdy bude schválen a odkdy bude účinný. V návrhu je uvedena účinnost od 1. července příštího roku, přičemž povinnost zavést vnitřní oznamovací systém u povinných subjektů by měla platit od 15. prosince 2023“.  

Poté již „step by step“ seznámil sledující advokátky a advokáty se základními pojmy – účelem zákona a povinnostmi, které jsou s ním spojeny, podobou oznámení, jeho variantami a údaji, které musí obsahovat. Zde se zmínil o přípustnosti anonymního oznámení, za které se považuje takové oznámení, u něhož vyjde najevo totožnost oznamovatele dodatečně. I v tomto případě by – podle návrhu zákona – oznamovateli měla náležet ochrana před odvetnými opatřeními.

Dále hovořil o relevantních oblastech, jakými jsou například finanční služby, ochrana spotřebitele, veřejné zakázky, dražby a hospodářská soutěž, legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ochrana finančních zájmů EU, fungování vnitřního trhu atd. Zdůraznil, že „whistleblowing v žádném případě není určen pro stížnosti zaměstnanců na zaměstnavatele, řešení sporů mezi zaměstnanci či oznamování jiných protiprávních jednání“.

Lektor přiblížil i další pojmy, jako je „práce“, kam spadá nejen klasický pracovní poměr (včetně DPP a DPČ), ale i samostatně výdělečná činnost pro korporaci či smluvní dodavatelská činnost, a také dobrovolnická činnost nebo stáže atd. Podrobně se věnoval jednotlivým typům odvetných opatření a kategorii „jiná osoba“. Poukázal na skutečnost, že osoba, pro kterou oznamovatel vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost, nesmí umožnit, aby oznamovatel nebo jiná osoba, tedy taková, která oznamovateli poskytla pomoc, je osobou blízkou, kolegou, ale také právnickou osobou, v níž má oznamovatel účast aj., byli vystaveni odvetnému opatření. „Ochrany před odvetným opatřením se ale nemůže dovolávat osoba, která vědomě podala nepravdivé oznámení!“, řekl Luděk Vrána.

Podrobně se věnoval také oznamovací povinnosti a výjimkám ze smluvní a zákonné povinnosti mlčenlivosti – při té příležitosti zmínil mlčenlivost notáře, státního zástupce, advokáta, soudního exekutora, soudce (jejich čekatelů, koncipientů, asistentů a zaměstnanců), která spadá pod důležité výjimky. Hovořil o vnitřním oznamovacím systému (VOS), kategoriích povinných subjektů a jejich povinnostech, o osobě „příslušné“ a její činnosti, či přestupcích. Podle jeho názoru je v zájmu každého povinného subjektu mít zavedený vnitřní oznamovací systém. „Je lepší „prát špinavé prádlo doma“, než na veřejnosti, proto bych se povinnosti mít VOS nevyhýbal…,“ podotkl magistr Vrána.

V závěru své přednášky Luděk Vrána seznámil sledující i se souvisejícími změnami dalších zákonů – hovořil především o změně v občanském soudním řádu, konkrétně u předběžných opatření ve věci ochrany oznamovatele či přenesení důkazního břemene (odvetné opatření), dále o změně zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a komoře daňových poradců ČR, či AML zákona, ale zmínil i další zákony – o auditorech, vojácích z povolání, inspekci práce atd.

Lektor také odpověděl na četné dotazy, které mu v průběhu semináře zasílali sledující advokáti a advokátky, mimo jiné jestli příslušná osoba musí či nemusí sdělovat povinnému subjektu totožnost oznamovatele, jaké jsou skartovací lhůty oznámení podle zákona o whistleblowingu, co spadá pod utajované informace nebo zda advokátní kanceláře mají povinnost zavést vnitřní oznamovací systém.

Redakce AD
Foto: canva.com