Po 75 letech zrušil letos Vrchní soud v Praze rozsudek, kterým byl generál Jan Syrový v roce 1947 odsouzen k 20 letům vězení a odnětí hodnosti. Na základě tohoto rozhodnutí ministryně obrany Jana Černochová potvrdila, že této významné osobnosti čs. legií v Rusku, bývalému ministru obrany a předsedovi vlády, náleží hodnost armádní generál a čs. vojenská vyznamenání.

O obnovu řízení a zrušení verdiktu nad generálem Syrovým požádal advokát JUDr. Lubomír Müller (na snímku vlevo), na kterého se kvůli tomu obrátil praprasynovec Jan Syrový. Česká justice se kauzou zabývala od roku 2021, Vrchní soud v Praze zrušil původní rozsudek pražského Národního soudu letos 12. dubna.

Podle ministryně obrany Jany Černochové, která předala generálovu praprasynovci Janu Syrovému nejml. (na snímku) Osvědčení Ministerstva obrany ČR o vojenské hodnosti a udělených vyznamenáních, byl generál Syrový národním hrdinou, kterému jako všem čs. legionářům vděčíme za samostatný stát a má nezpochybnitelný přínos na budování prvorepublikové armády.

Generál Jan Syrový podle měl ministryně obrany odvahu i v nelehké době řídit stát až do jeho trpkého konce. „I proto jsem uvítala vaši iniciativu, aby byl pan generál posmrtně rehabilitován. A jsem ráda, že soud dal vašim argumentům za pravdu a nespravedlivý rozsudek zrušil. Můžeme tak společně napravit jednu velkou křivdu a vrátit tvář naší historii,“ prohlásila.

Generál Syrový byl nositelem několika československých vyznamenání – Československého válečného kříže 1914-1918, Československé revoluční medaile, Československé medaile Vítězství a Řádu sokola s meči, ale i mnoha vyznamenáních zahraničních, o nichž se osvědčení nijak nezmiňuje.

Generál Syrový byl odsouzen podle § 15“ Dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb., což konkrétně znamenalo i „trvalou ztrátu vyznamenání, řádů a čestných odznaků, veřejných služeb, hodností a funkcí, akademických hodností“.

„Dekret ale neříká, zda jsou míněna „vyznamenání, řády a čestné odznaky“ pouze československé, anebo i zahraniční. V archivech nebyly dohledány žádné doklady o tom, že by po vynesení rozsudku někdo podnikal jakékoli další právní kroky ohledně vojenské hodnosti či vyznamenání Jana Syrového. A tak na poradě zástupců Ministerstva obrany a pozůstalé rodiny byl 14. října 2022 přijat níže uvedený souhlasný právní závěr,“ uvedl advokát rodiny JUDr. Lubomír Müller.

Československý soud neměl pravomoc odnímat československým občanům zahraniční vyznamenání. Není známo, že by některý jiný stát své vyznamenání udělené Janu Syrovému odňal. Na věc tedy pohlížíme tak, že zahraniční vyznamenání Jan Syrový nikdy nepozbyl a není třeba vydávat žádný právní akt o jejich znovunabytí.

„Problém je jen v tom, že nikdo z ministerstva ani z pozůstalé rodiny neví, kde se ta vyznamenání fyzicky nacházejí. A nebylo jich málo. Kromě zmíněných 4 československých ještě 32 zahraničních.  Možná se podaří nějakému detektivovi, badateli či sběrateli alespoň některá objevit,“ doufá doktor Müller.

Osobnost armádního generála Jana Syrového (1888–1970) je spjata nejen s dějinami čs. legií v Rusku, ale také s pohnutými událostmi pomnichovské republiky a protektorátu. Za první světové války se Syrový zařadil mezi první dobrovolníky České družiny. V legiích zastával množství velitelských funkci. V roce 1918 byl jmenován generálem a stal se velitelem Čs. armádního sboru v Rusku. Ve dvacátých a třicátých letech působil v nejvyšších armádních funkcích. Nakrátko, v roce 1926, zastával i post ministra národní obrany. Těsně před Mnichovským diktátem byl jmenován předsedou vlády a současně ministrem obrany.

Ve vládě setrval i po vzniku protektorátu ve funkci ministra obrany. Po druhé světové válce byl nespravedlivě odsouzen za kolaboraci. Té se však objektivně nedopustil. Jako kontroverzní důkazy byly proti Syrovému použity propagandistické snímky z nechtěného setkání s A. Hitlerem a jeho přítomnost na přehlídce nacistické armády, jíž se zúčastnil ve stejnokroji čs. branné moci.

Za vinu mu byl kladen podíl na rozhodnutí o prodeji dělostřeleckého materiálu čs. armády, jenž se uskutečnil na počátku roku 1939, a to, že nevydal 15. března 1939 rozkaz ke zničení vojenského materiálu. Rozsudek Národního soudu v Praze z roku 1947 zněl na 20 let odnětí svobody a zároveň mu byla odňata hodnost. Z výkonu trestu se vrátil teprve v roce 1960. Duševně zlomený muž se na konci života již nedokázal bránit nepravdám a křivým obviněním.

Redakce AD; Ministerstvo obrany ČR
Foto: mocr.army.cz