JUDr. Tomáš Sokol: O sítích trochu jinak

Po přečtení článku „Seminář pořádaný ČAK řešil, proč a jak by měl být advokát na sociálních sítích“ (Advokátní deník, 6. 10. 2022) jsem měl velmi intenzivní pocit, že mne cosi významného míjí v důsledku mé liknavosti a snad i sociální indolence.

 

V článku totiž byly citace paní, která zmíněný seminář vedla a která má být odbornice na sociální sítě a digitální marketing. Z této pozice dle článku mimo jiné uvedla na margo sociálních sítí, že v posledních pěti letech se z nich stalo primární médium, kde se konzumují informace. A na sítích jsou podle paní lektorky klienti, ať již bývalí, přítomní nebo – hlavně – ti budoucí. Dále pak paní lektorka „…shrnula zaměření, výhody a profily uživatelů jednotlivých sociálních sítí, nejpodrobněji Facebook, dále Instagram, TikTok, Twitter, upozornila i na Pinterest a okrajově i na YouTube. Za základní síť, na které by měli být podle jejího názoru všichni advokáti a advokátky i každá advokátní kancelář, ale označila LinkedIn, s tím, že k tomu ještě každému doporučuje vybrat si podle svého zaměření další sociální síť na budování své značky. „LinkedIn je první místo, kam si vás lidé přijdou ověřit, je to skvělý nástroj na oslovení klientů i spolupracovníků…

Nevím, co paní lektorka na sociální sítě ví o akvizicích klientů, mám ale zato, že stále platí jednoduché pravidlo, podle kterého klienti dělají klienty. Pověst dobrého advokáta si tedy nikdo nemůže vybudovat tím, co bude předvádět na sociálních sítích, ale tím, co předvádí před soudem anebo v rámci jiných forem poskytování právní služby. Na sítích snad na sebe může upozornit, otázka ovšem je koho a čím.

Shodou okolností ve stejné době vyšel v Reflexu 39 článek, jehož název už naznačoval, že to zrovna nebude adorace sociálních sítí. Pod titulem „Jsme první generace zfetovaná lajkama“ se ze svého vztahu k sítím vyznává pan Maxim Velčovský. Do té doby jsem o něm nevěděl, teď vím, že je umělec a jeho věk vylučuje odmítnout to, co říká, s tím, že to jsou plky geronta z minulého století. Když už jsem citoval paní lektorku, tak připojím také pár jeho názorů. Na otázku, v čem vidí toxicitu kolem nás, Velčovský zmiňuje platformy jako Facebook nebo Instagram, které přinutily lidi k závislosti na nesmyslech, jež se jejich prostřednictvím šíří. A tomu pak dodává: „Teď jsem si všiml jednoho výzkumu, který konstatoval, že TikTok vytváří závislost podobnou té na heroinu nebo cracku…“  O pár řádek níže píše: „Tím, jak dlouhou dobu trávíme na sítích, okrádáme o čas svého zaměstnavatele, svoje děti i sami sebe. Karel Marx se musí smát v hrobě, protože jsme se dobrovolně a zdarma rozhodli stát komparzem třídního boje na sociálních sítích, který generuje miliardové zisky nejbohatším mužům planety.“ Na otázku, jak se tomu bránit, stručně odpovídá, že byl půl roku offline a zjistil, že to jde – najednou měl více času, nemusel přemýšlet o blbostech, které přeposílá každý.

Fundovaněji, ovšem se shodným závěrem, se k sociálním sítím vyjadřuje lékař Jan Stránský, neurolog, který tvrdí že tvorba na sociálních sítích jde jen přes neumarketing (viz ZDE). V této souvislosti byla měřena hladina dopaminu, což je látka v mozku, která stoupá a klesá podle míry slasti, uspokojování a očekávání. K čemuž dodává, že zvlášť programy z Facebooku byly přímo vytvořeny s tímto konceptem. Na otázku redaktorky, s níž na toto téma vedl rozhovor, co to dělá s našimi dětmi, odpověděl stručně „stupidifikuje“ je to. To znamená, že blbnou, IQ přestává růst, přestávají mít slovní zásobu, přestávají umět řešit problémy, předvídat věci, nedospějí, jednoduše řečeno – zůstanou ve velice umělém plochém světě, který je nelidský.

Podle Wikipedie se pan doktor narodil roce 1956 v New Yorku a byl mimo jiné pedagogem na Yaleské univerzitě. Asi už není nejmladší, ale Jurský park to zaručeně také není.

Nechci tvrdit, že by všichni měli naráz vypnout svá síťová připojení a být off-line. Pokud jde o LinkedIn, asi není od věci tam občasně zabrousit. A když někoho baví jiná síť, je to jeho věc. Jen mi připadá poněkud nezdravé nebo nekritické podávat aktivity na sociálních sítích jako bezmála prvořadou potřebu advokáta. Co když ho to také mohlo „stupidifikovat“?

 

JUDr. Tomáš Sokol, advokát, člen představenstva ČAK
Foto: canva.com a Jan Kolman  

Go to TOP