Vnitrostátní orgán odpovědný za prosazování nařízení o právech cestujících v letecké dopravě může v návaznosti na individuální stížnosti uložit dopravci, aby zaplatil cestujícím náhradu. Je tomu tak za podmínky, že dotčený členský stát mu k tomuto účelu svěřil pravomoc, tak zní rozsudek Soudního dvora ve věci C-597/20 ze dne 29. září 2022.

V důsledku zpoždění letu z New Yorku do Budapešti o více než tři hodiny se cestující obrátili na maďarský orgán odpovědný za prosazování nařízení o právech cestujících v letecké dopravě, aby uložil LOT, dotčenému leteckému dopravci, povinnost zaplatit náhradu škody stanovenou v tomto nařízení.

Tento orgán skutečně zjistil porušení nařízení a uložil společnosti LOT povinnost zaplatit každému dotčenému cestujícímu náhradu škody ve výši 600 eur.

Vzhledem k tomu, že LOT měla za to, že dotčený orgán neměl pravomoc k uložení povinnosti zaplatit takovou náhradu škody z důvodu, že k tomu účelu jsou oprávněny jen vnitrostátní soudy, zpochybnila rozhodnutí tohoto orgánu před soudem hlavního města Budapešti. Tento soud se táže Soudního dvora, zda vnitrostátní subjekt odpovědný za prosazování nařízení, kterému byla podána individuální stížnost cestujícího, může uložit leteckému dopravci povinnost zaplatit náhradu škody za porušení tohoto nařízení.

Soudní dvůr rozsudkem ze dne 29. září připomíná, že i když nařízení neukládá vnitrostátnímu subjektu odpovědnému za jeho prosazování, aby přijal donucovací opatření v návaznosti na individuální stížnosti podané cestujícími v letecké dopravě, nezakazuje členským státům, aby tomuto subjektu přiznaly takovou pravomoc.

V tomto kontextu Soudní dvůr uvádí, že paušální částky stanovené nařízením představují standardizovanou a okamžitou náhradu škody, která má za cíl nahradit pouze újmy, jež jsou pro všechny dotčené cestující takřka totožné. Z toho vyplývá, že jak cestující a dopravci, tak výše uvedené subjekty mohou snadno určit výši dlužné náhrady škody. Navíc cílem poskytnutí takové náhrady škody je právě zabránit nevýhodám spojeným s podáním žalob na náhradu škody u příslušných soudů.

Členské státy mohou proto oprávnit vnitrostátní subjekt odpovědný za prosazování nařízení k tomu, aby leteckému dopravci uložil povinnost zaplatit cestujícím náhradu škody poté, co tito cestující podali individuální stížnosti. Soudní dvůr však v tomto ohledu zdůrazňuje, že cestující a letečtí dopravci musí mít možnost podat žalobu proti rozhodnutí výše uvedeného orgánu.

Úplné znění rozsudku je zveřejněno na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com