K soukromoprávním hlediskům blokace dezinformačních webů (studie)

Ruská invaze na Ukrajinu poodkryla stinná místa garance základních svobod na internetu prolomené státní cenzurou na pozadí toho, že mimořádná doba žádá mimořádná řešení. Tato cenzura je přitom soudobě terminologicky označována nikoli jako cenzura, ale společensky snesitelnějším termínem „boj proti dezinformacím“.

 

Petr Prchal

Motivem pro vypracování této studie byly převážně skutkové okolnosti, ke kterým došlo v Česku v období v první poloviny roku 2022, kdy započala blokace obsahu několika webů, kdy se zprvu nevědělo, že skutečným iniciátorem blokace byl stát. Cílem autora je zde jednak analyzovat význam používaného pojmu dezinformace v prostředí internetu, za druhé právně vyhodnotit tyto skutkové okolnosti převážně z hlediska vzniku soukromoprávních nároků dotčených osob, jakož i dosavadní známé výsledky soudních řízení, a za třetí analyzovat, jakým způsobem je možné a legitimní šíření dezinformací právně regulovat, jaké nástroje právní regulace jsou možné na základě srovnání zahraniční praxe a dosavadní činnosti Evropské unie v této oblasti.

 

Skutkové okolnosti blokace dezinformací v Česku roku 2022

Dne 25. 2. 2022 Česká tisková kancelář (ČTK) oznámila, že zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC, z. s. p. o. (dále jen CZ.NIC), které má na starosti českou doménu nejvyššího řádu .CZ, přičemž zabezpečuje její provoz a současně provozuje registr doménových jmen (tzv. centrální registr), do kterého pak domény zapisují tzv. registrátoři, po konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády zablokovalo osm dezinformačních webů.[1] Média v té době informovala o tom, že se jedná o tzv. „proruské weby“ šířící dezinformace nebezpečné z hlediska bezpečnosti státu, kdy tyto weby jsou napojené a financované ze strany nežádoucích zájmových osob, kterým se jednotlivé evropské státy snažily blokovat majetek. Současně sdružení CZ.NIC oznámilo v tiskové zprávě, že se provozovatelé mají možnost proti tomuto kroku bránit soudní cestou. Ačkoli představitelé české vlády odmítli záležitost blíže komentovat ve svém usnesení ze dne 25. 2. 2022 vyzvali všechny relevantní subjekty, aby přijaly opatření, která povedou k zamezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru, které slouží k manipulování obyvatelstva směrem k ospravedlnění a schvalování aktuální ruské vojenské agrese.[2]Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že vláda na svém mimořádném jednání dne 25. 2. 2022 jednala s rozpravou o návrhu preventivních opatření navyšujících kybernetickou bezpečnost České republiky (čj. 183/22), jejímž předkladatelem byl ředitel Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Národní centrum kybernetických operaci (dále jen NCKO), jež je součástí Vojenského zpravodajství, které je součástí Ministerstva obrany a Armády České republiky následně požádalo o blokaci dalších 22 webů poskytovatele připojení,[3] své členy o totéž žádal i peeringový uzel NIX.CZ.[4] Národní centrum kybernetických operací v dopise uvedlo, že: „Subjekty na seznamu se dlouhodobě účastní aktivní podpory hybridního působení ruských bezpečnostních entit, potažmo ruského státu proti zájmům České republiky a jeho partnerů EU a NATO a zmíněné hybridní působení je de facto povýšeno na úroveň agrese.“

Následně se k blokaci připojili o mobilní operátoři a jiní poskytovatelé internetu.[5] Technicky se tak stalo z toho důvodu, že sdružení CZ.NIC může blokovat pouze domény .CZ, zatímco operátoři mohou blokovat i jiné domény pro případ přesměrování stránek na domény zahraniční, resp. domény jiné než pouze s koncovkou .CZ. Zapojení mobilních operátorů, zdá se, bylo technicky zásadní, neboť sdružení CZ.NIC mohlo pouze rozpojit spojeni IP adresy s doménou, přičemž bylo možno předpokládat, že malí poskytovatelé internetu nebudou mít snahu blokovat přístup k dezinformačním webům vůbec. Sdružení CZ.NIC své rozhodnutí argumentačně odůvodnilo s odkazem na čl. 17 Pravidel registrace domén,[6] který upravuje zrušení delegaci jména domény z důvodu ohrožení národní či mezinárodní počítačové bezpečnosti. Dne 25. 5. 2022 sdružení CZ.NIC zastavuje blokaci osmi webů,[7] přičemž tak učinilo až v reakci na to, že Česká republika nepřijala jakoukoli legislativu upravující postupy blokace s tím, že dosud provedená blokace byla provedena na nejkratší možnou dobu a další blokace již není možná. Česká republika přitom dosud nepřijala zvláštní zákon upravující možnosti blokace obsahu ani nepřijala jiná legislativní opatření podobně jako některé státy EU, které tak ovšem učinily zejména ve vztahu k sociálním sítím, a ještě před započetím ukrajinsko-ruského konfliktu. Proto může být související otázkou, zda by vůbec takový zákon byl na shora uvedenou situaci aplikovatelný. Mobilní operátoři včetně dalších poskytovatelů internetu však blokují některé webové stránky i nadále, a to k datu publikování této studie. Nešťastným výsledkem je, že různí uživatelé tak mají blokované různé stránky.

Uvedené skutkové okolnosti vyvolaly celospolečenskou diskusi o správnosti postupu spočívajícího v blokaci webů včetně otázky, zda je správné, aby centrální registr doménových jmen v Česku spravovala soukromá právnická osoba. Diskuzi vyvolala a zřejmě stále vyvolává[8] zejména skutečnost, že se jedná dosud o bezprecedentní právně pochybný zásah státu v širším smyslu do soukromých práv, který se stal bez soudního posouzení věci a bez řádného zdůvodnění.[9] Pro úplnost dodejme, že až následně (v období dubna 2022) se podařilo serveru iROZHLAS.cz získat a ověřit informaci, že NCKO žádalo ředitele sdružení CZ.NIC o blokaci, resp. technické znemožnění přístupu k navrženým stránkám dopisem.[10] Je proto velice nešťastné, že u veřejnosti byl po celou tuto dobu udržován mylný dojem o tom, že věc se týká čistě soukromých osob, tedy sdružení CZ.NIC a zapojených operátorů a již nikoli státu. Dnes již víme, že stát sehrál v celé věci zcela zásadní roli, byť formou doporučení přípisem, které nemusí formálně právně vzato vyvolávat žádné právní následky, a tedy ani zakládat soukromoprávní nároky dotčeným osobám.

 

K pojmu dezinformace a roli webových platforem

Používaný pojem dezinformace, či jako přívlastek dezinformační (web), není dosud nijak právně definován. Pro zajímavost lze uvést, že oxfordský slovník definuje tento pojem jako nepravdivou informaci se záměrem uvést adresáta informace v omyl.[11] Otevřena encyklopedie Wikipedia definuje dezinformaci jako podmnožinou propagandy a jako nepravdivé informace, které jsou záměrně šířeny za účelem oklamání lidí.[12] Podle Ministerstva vnitra České republiky je dezinformace systematické a úmyslné klamání (…) obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají.[13]

Za pojmové znaky tak můžeme označit jednak naplnění znaku nepravdivého popisu faktu či reality, což lze shrnutě označit jako klamavost a za druhé záměr či motiv touto informací uvést adresáta v omyl. Uvedení v omyl může mít za cíl manipulovat adresáta, vyvolat v něm, strach, nenávist apod. Otázkou může být, zda je relevantním znakem rovněž hospodářské těžení z omylu adresáta. Ze shora uvedených definic se to tak, alespoň nám, nejeví. Zde se proto domníváme, že skutečně nikoli nutně, a nikoli vždy, a že tedy postačí naplnění znaku klamavosti a uvedení v omyl, a to z důvodu, že již samy tyto znaky vyčerpávají obsah pojmu. Tím však není vyloučeno, že v užším pojetí lze chápat dezinformaci pouze za současného splnění znaku hospodářského těžení, což může být vhodné zejm. pro legislativně-právní využití, např. za účelem klasifikace naplnění skutkových podstat a s tím související možnou intenzitu opatření spočívající v zákroku proti dezinformaci. Dezinformace je ale nutno dle našeho mínění pojmově odlišit od tzv. propagandy, která má snad vždy politický účel a je spjata s určitelnou ideologií. Rovněž tak je vhodné odlišovat dezinformace od dnes oblíbeného a často používaného termínu fake news, které mohou s dezinformacemi splývat v jedno, ovšem rozdíl nutno spatřovat v cíli uvedení adresáta v omyl, kdy tento zpravidla bude projevem různých forem satiry či vtipu. Fake news jsou proto „vymyšlené zprávy“ (nikoli „falešné zprávy“).  Pro účely této studie a pojmového zakotvení dezinformace jako nežádoucího negativního jevu ve společnosti je proto vhodné důsledně pracovat s termínem dezinformace, a to z hlediska toho, že jde o pojem v té souvislosti již běžně používaný v médiích, ve zprávách českých, zahraničních, evropských i celosvětově vědecky. Navíc malé excesy v online projevu jistě neospravedlní veřejný zásah. Spíše naopak, určité parodické pojetí reality vyvolávající smích jsou, jak obecně známo, považovány prospěšné. Musíme se tedy ohradit tomu, aby cenzura představována pod termínem „boje proti dezinformacím“ negativně utlumila tyto formy svobody projevu. Přece jen, již nyní si někteří umělci ztěžují, že pod rouškou korektnosti se z televizního vysílání vytratily všechny zábavní pořady.

Z podaného vyplývá, že sama definice dezinformace nemusí být zcela jednotná a jednoznačná. Nejde přitom zdaleka jen o právní problém či problematiku nalezení vhodné definice pro účely práva a na tom založené legislativě, nýbrž jedná se o problém celospolečenský; tedy filozofický, sociální až globálně vědecký.[14] Zřejmým odrazem řešení tohoto jevu je i tzv. post faktická doba vyznačující se povrchností, umožněná snadným celosvětovým šířením informací (včetně dezinformací), a to zejména, snad lze říci až výlučně, pomocí celosvětové sítě internet.

Máme zde také co do činění s celosvětovými platformami pro sdílení obsahu (sociální sítě Facebook, YouTube, Twitter a další). Vedle nich již několik let fungují platformy sdílené ekonomiky (Airbnb, Booking, Uber a další), které usnadňují sdílení různého druhu zboží a služeb a na kterých se dezinformace šíří formou nepravdivých recenzí s cílem ovlivnit chování spotřebitelů, a tedy i nekalosoutěžně ve vztahu k jiným soutěžitelům. Byť nejde o dezinformace ohrožující bezpečnost státu, výsledky voleb ani jiného veřejného (státního) zájmu, a dotýkají se jen soukromého zájmu ostatních soutěžitelů a spotřebitelů, rovněž i zde jde o dezinformace. Jedná-li se proto o řešení proti šíření dezinformací legislativní cestou, tím spíše zvláštním zákonem, je nutné současně brát v potaz také problematiku současného fungování zmiňovaných platforem. Problém existenčního hospodářského fungování platforem jako urychlovačů sdílených informací vnímáme jako mnohem zásadnější, než je sebevíce dezinformační obsah jednoho proruského webu s hrstkou návštěvníků. Je tomu tak proto, že to není jednotlivý web, ale sociální síť, která je schopna roznést dezinformace mezi masy lidí celosvětově. Žel ovšem zmiňované platformy existenčně závisí na rozmanitosti, svobodě názorů, a především zapojení uživatelů do tvorby a sílení obsahu, a proto se samy přirozeně z hospodářsko-existenčních důvodů jakékoli samoregulaci brání. Žel v daném případě snaze o získání dominantního postavení v hospodářské soutěži na internetu ustupují veškerá soudobá pravidla. Lze se proto důvodně domnívat, že někdy platformy mohou podporovat šíření dezinformací i záměrně. Svého času se v médiích o sociální síti Facebook dokonce hovořilo jako o digitálním gangsterovi,[15] kdy její zakladatel Mark Zuckerberg byl žádán o osobní vysvětlení na poli Parlamentu Spojeného království[16] a Evropského parlamentu.[17] Někteří uživatelé regulaci obsahu na internetu rovněž nepodporují a argumentují za každých okolností svobodným internetem a svobodu projevu jako přirozeného práva. Byť už je v tom kterém případě nadužíváno.

Z těchto hledisek je možno na problematiku dezinformací nahlížet nikoli pohledem jednoho problémového webu a jeho provozovatele, resp. neukázněného uživatele internetu, ale pohledem zaměřeným na soudobé fungování webových platforem. Jakýkoli budoucí pokus o regulaci, který již v některých státech probíhá, by se proto měl zaměřit na jasnou definici nejvíce zneužívaných a nežádoucích praktiky, které si dle našeho mínění zřejmě zaslouží legislativní úpravu. Za účelem regulace je však nutno provádět průběžnou analýzu, monitoring a neustále vyhodnocování, neboť jde o dynamickou oblast a regulace nemá být samoúčelná a blokovat či brzdit rozvoj. Svůj legislativní význam by pak třeba mohla mít i velikost, resp. uživatelská základna konkrétní platformy pro to, jaká regulace např. v podobě povinností se jí bude týkat. Na tomto je rámcově založená např. německá právní úprava (viz dále).

Roli platforem a internetu tedy vůbec vnímáme jako jakýsi mezník, do kterého se postupný vývoj této celosvětové sítě dostal, který vyvolává společenskou debatu a tím, jelikož jde o problém společenský, žádá aktuálně i potřebu právního zařazení a nastavení podmínek regulace. Přitom je zřejmé, že zde budeme velmi těžce hledat jakékoli analogické využití již dříve platných pravidel. V době před vznikem internetu nebylo vůbec představitelné informace šířit v současném měřítku. Pokud se o to někdo pokusil a současně tyto informace porušovaly platné právo, pak stát zakročil formou státní cenzury, která byla usnadněná tím, že se informace šířily pouze na hmotných nosičích. Tedy stačilo prakticky pouze identifikovat a zneškodnit zdroj dezinformací, zajistit hmotné nosiče tak, aby se dále nešířily a o věci se nemluvilo. Rovněž i z hlediska fungování státu nebylo žádoucí veřejnost informovat, že stát ve věci zasáhl, potažmo že i nějak o zásahu rozhodnul. V demokratických právních státech pak k cenzuře patřilo i zvážení, zda dezinformace porušuje platné právo, neboť pouze tehdy je cenzura možná při samozřejmém současném vážení práva na svobodu projevu a svobodu podnikání, jejímž dílčím projevem může být svoboda na reklamu nabývající dnes v prostředí internetu na významu a další odvozená práva.

Právě druhá ze zmíněných svobod žel není v dnešním kontextu blokace dezinformačních webů na internetu příliš zmiňována, což je pro nás překvapující, neboť každý webový obsah má svůj hospodářský účel, byť nikoli nutně vždy výdělečný. Svoboda projevu přesto tuto druhou svobodu v popisovaných skutkových okolnostech jednoznačně zastiňuje. Zřejmě je to dáno tím, že jde o nejakcentovanější evropskou svobodu a primárně šlo o blokaci slova nikoli hospodářské činnosti. V každém případě, pokud se nyní budeme pokoušet právně regulovat dezinformace šířené v prostředí internetu a nastavit legislativně-právní rámec, nutně tak balancujeme na hraně těchto svobod.

 

Historické případy a významnost dezinformací

K prvním novodobým událostem, při kterých se začalo historicky intenzivně hovořit o dopadu šíření dezinformací na společnost (západní), byly počátky ukrajinské krize, které představovaly rozsáhlý politický konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem probíhající od listopadu 2013 jako následek toho, že ukrajinský prezident Viktor Janukovyč nečekaně odmítnul podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, následkem čehož se po celé zemi rozšířily masové protesty, kdy západní a střední části Ukrajiny požadovaly proevropské směřování, zatímco jihovýchodní oblasti proruské směřování.[18] K dalším událostem patřilo možné ovlivnění výsledků prezidentských voleb v USA v roce 2016, na základě kterých byl zvolen prezidentem Donald Trump.[19] Dle médií mělo údajně docházet k cílenému zveřejňování citlivých dokumentů a využití sociálních sítí k ovlivnění voleb.[20] Ani Česku se diskuse nad dopadem dezinformací na společnost nevyhýbají a jako příklad uvádíme poslední prezidentské volby v roce 2018, kdy se dezinformační útoky týkaly obou hlavních kandidátů.[21] V poslední době pak lze vysledovat, že dezinformace se pravidelně týkají společensky problematických témat, kterými stále jsou např. Black Lives Matter, Green Deal, otázka povinného očkovaní proti onemocnění covid-19 apod. Je tak zřejmé, že problémem, kterému společnost a právo jako regulatorní nástroj čelí, je vznik tzv. sociálních bublin, které by v krajních případech mohly představovat bezpečnostní riziko.

 

Metody detekce dezinformací a význam algoritmů

Detekce dezinformací je možná pouze manuálně nebo automaticky. Jak již sám název napovídá, manuální detekce předpokládá, přímou lidskou aktivitu týkající se konkrétního obsahu spočívající v podrobení tohoto obsahu přímé lidské kontrole. V praxi se tato metoda označuje jako tzv. fact-checking. V závislosti na tom, kdo tuto metodu provádí, pak zpravidla následuje označení zprávy za nepravdivou s možným následkem označení či ohlášení této nepravdivé zprávy či přímo blokace, pokud zprávu detekuje sám poskytovatel služeb informační společnosti. Metoda automatické detekce oproti tomu spoléhá na proaktivní činnost algoritmů vyvinutých nejčastěji samotnými platformami, na kterých dochází ke zveřejňování obsahu. Tato metoda je stále ve vývoji a těžko dohlédnout nějakého dosažitelného konce, neboť tyto algoritmy je nutné neustále měnit a přizpůsobovat na nové jevy.

Z praxe se opět ukazuje, že např. tvůrci obsahu na platformě YouTube zaznamenali v souvislosti s napadením Ukrajiny Ruskem v únoru letošního roku 2022 proměnu algoritmů, který začal blokovat videa obsahující nežádoucí slova týkající se např. označení ruských speciálních jednotek apod. Je tomu tak zjevně proto, že stávající algoritmy používají jako stěžejní prvek (submetodu) metodu jazykové analýzy. Problematičnost této metody ale spočívá v tom, že není schopná odlišit nechtěnou dezinformaci od chtěné a žádoucí politické satiry (vtipu).[22] Webové platformy jakými jsou YouTube, Facebook, Google proto kombinují metodu automatické a manuální detekce, kdy však k blokaci obsahu zpravidla dojde bez dalšího na základě automatické detekce založené v současnosti převážně na metodě jazykové analýzy a až na základě zaslaného nesouhlasu[23] ukladatele či přímo tvůrce obsahu, se provede kontrola manuální, tedy s pomocí lidské činnosti. Chybovost jakékoli metody tak zpravidla znamená vždy zásah do přirozených práv, byť je pouze časově omezený. Preventivní opatření proti šíření dezinformací proto musí nepochybně cílit do úpravy těchto algoritmů a možná webové architektury internetových platforem celkově. Sdílení by např. mohlo být podmíněno přečtením celého obsahu a jeho odsouhlasením nebo přidáním nového komentáře nebo časovým omezením za jak dlouhou dobu lze obsah sdílet dále. Informačně-technologických řešení zde existuje na podobném principu nepochybně vícero, byť nejsou běžně známé a používané.

Co má jistě nezanedbatelný význam, hovoříme-li o metodách detekce dezinformačního či jinak závadného obsahu, je pak také tzv. statistický okruh potencionálních adresátů dezinformačního obsahu. Lze říci, že čím je tento okruh širší, což může být dáno např. jak osobou ukladatele obsahu, tak i načasováním, resp. obdobím či dobou, kdy dochází ke zveřejnění např. v předvolebním období apod., tím přísnější je třeba při posuzování být a s tímto kritériem již současné metody detekce rovněž pracují, jakož i legislativa některých evropských zemích (viz dále).  Opatření, která by se měla týkat regulace dezinformací, se proto musí v zásadě zaměřit směrem k nastavení algoritmů a statistickému okruhu adresátů.

 

Obrana proti dezinformacím

Na otázku, proč má smyl hledat právní řešení a obranu proti dezinformacím, existuje jednoduchá odpověď. Názory veřejnosti ovlivňují tržní chování, ale i politické rozhodování. Je proto nejen zájmem soutěžitelů a různých skupin ovlivňovat společenské mínění a chování, ale mělo by být samozřejmým zájmem státu, aby měl na šíření informací určitý vliv, resp. měl takové nástroje, které jsou schopné odfiltrovat projevy extrémního rázu a jevy nežádoucí z hlediska jeho bezpečnosti.

Za stávajícího stavu možné právní řešení spočívající v obraně proti šíření dezinformací vychází z daného právního východiska, že šíření dezinformací není samo o sobě bez dalšího protiprávní. Protiprávním se stává až za předpokladu, že dezinformační zpráva naplní kvalifikační znaky, které předpokládají zákony veřejného a soukromého práva. Příkladem může být trestný čin pomluvy dle § 184 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen tr. zák.), trestný čin šíření poplašné zprávy dle § 357 tr. zák., z oblasti soukromého práva pak zásahy do osobnosti člověka a právnické osoby. V případě ochrany před zásahy do ochrany osobnosti jde o ochranu, která se týká a musí se týkat vždy a jen konkrétní osobnosti člověka a chráněných statků konkrétní právnické osoby, kdy recentní judikatura i dogmatika vychází dlouhodobě z rozdílu mezi tzv. oprávněnou kritiku tj. odůvodněným názorem jednajícího, oproti mylnému sdělování faktu neodpovídajících skutečnosti.[24] V případě uvedených skutkových podstat trestního práva navíc zpravidla dochází k současnému naplnění předpokladů vzniku nároku dle soukromého deliktního práva spočívající ve vzniku škody (§ 2910 odst. 1 věta druhá o. z.). Pro všechny uvedené případy podle veřejného i soukromého práva platí, že o protiprávnosti jednání, resp. naplnění kvalifikačních předpokladů stanovených jednotlivými zákony, rozhoduje soud a to výlučně. Zcela jinou otázkou, která by měla své místo v souvislosti s válečným konfliktem v České republice, je otázka dovolené míry cenzury v tzv. válečném stavu dle § zák. č. 240/2000 Sb., krizový zákon. Tento stav však dosud na našem území v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině nenastal. Domníváme se, že ve válečném stavu je cenzura nezbytná až klíčová pro udržení obranyschopnosti státu a jde o stav, předpokládaný zákonem, upravující legální a legitimní postup možné cenzury informací. Ovšem znovu podotkněme, že tento stav nebyl v první polovině roku 2022 na našem území naplněn, neboť pro něj nebyl v souvislosti s konfliktem na Ukrajině důvod.

 

Evropská řešení „boje proti dezinformacím“

Vzhledem k tomu, že „boj s dezinformacemi“ je novodobou evropskou záležitostí, dosud k němu neexistuje jednotné evropsko-unijní legislativní řešení. V roce 2015 v časové návaznosti na ukrajinskou krizi vznikla skupina East StratCom Task Force jako součást Evropské služby pro vnější činnost. Skupina nemá status orgánu EU, nýbrž pouze poradní skupiny zaměřující se na propagaci aktivit EU ve východní Evropě a její činnost nemá přímý legislativní dopad s účinky pro národní legislativy členských států. Řešení konkrétních otázek, a tedy konkrétní zákonné řešení, je tak zatím ponecháno pouze na jednotlivých členských státech. Některé z nich již postupně přistoupily k legislativním řešením spočívajícím ve zvláštních zákonech umožňujících povinnou spolupráci definovaných subjektů se státními orgány, povinnost informační a zakročovací spočívající v blokaci závadného obsahu apod. Diskuse o zvláštním zákonu se tak pod tíhou popsaných skutkových okolností blokace dezinformačních webů nevyhnula ani Česku, přičemž média informovala o započaté neveřejné práci na takovém zákonu. [25]

Při EU rovněž vznikla Vysoká skupina odborníků pro fake news a online dezinformace, která v roce 2018 zveřejnila závěrečnou zprávu.[26] Podle této závěrečné zprávy následně Evropská komise zveřejnila 26. dubna 2018 tiskovou zprávu,[27] ve které označila dezinformace za vícestranný problém, který nemá jednoznačnou příčinu, a tedy ani jediné řešení a následně 26. září roku 2018 Evropská komise přijala Kodex postupu proti dezinformacím.[28] Tento Kodex měly odsouhlasit i některé sociální platformy (Facebook, Google, Twitter a další).[29] V preambuli tento Kodex podává vlastní definici dezinformace, kterou je informace a) vytvořená, prezentovaná a šířená za účelem ekonomického zisku nebo záměrného klamání veřejnosti ; a b) může způsobit veřejné škody, které představují hrozbu pro demokratickou politiku a tvorbu politických procesů stejně jako i pro veřejné statky, kterými jsou ochrana zdraví občanů EU, životního prostředí, příp. bezpečnost. Lze kvitovat, že z definice je výslovně vyňata satira a parodie, kdy Kodex výslovně uvádí, že: „Pojem „dezinformace“ nezahrnuje klamavou reklamu, hlášení chyb, satiru a parodie nebo jasně identifikované partyzánské zprávy a komentáře a není dotčena závaznost zákonné povinnosti, samoregulační reklamní kodexy a normy týkající se klamavé reklamy.“

Evropský parlament na základě zprávy Evropské komise k fungování Kodexu postupu proti dezinformacím založené na vyhodnocení výsledků zapojení webových platforem[30] přijal Doporučení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2019 Radě a místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku o přezkumu opatření navazujících na dva roky ze strany Evropské služby pro vnější činnost po zprávě Evropského parlamentu o strategickém sdělení Unie zaměřeném na boj proti propagandě namířené proti Unii ze strany třetích stran (2018/2115(INI)). Dne 16. června 2022 pak došlo k přijetí Posíleného kodexu postupu proti dezinformacím[31], jež navazuje na Kodex z roku 2018 a který podepsalo 34 signatářů, mezi kterými nechybí Meta (FaceBook), Microsoft, Seznam, Google a další.[32] Tento nový kodex podrobně upravuje především oblasti spolupráce, součinnosti a transparentnosti fungování webových platforem na síti internet.

 

Německo

Německo přijalo dne 7. 9. 2017 s účinností od 1. 1. 2018 zákon (Netzwerkdurchsetzungsgesetz BGBl. I str. 3352, dále jen NetzDG) upravující primárně dodržování pravidel pro poskytovatele sociálních sítí. Zákon se vztahuje výhradně na velké ziskové sociální sítě s minimem dva miliony registrovaných uživatelů na území Německa. Takový poskytovatel služeb je zákonem označen za povinného poskytovatele. Podle § 1 odst. 1 NetzDG se pravidla nevztahují na sítě umožňující individuální komunikaci[33] jakož i ty, které šíří žurnalistický nebo specifický obsah. Vedle toho tento zákon rovněž upravuje vyřizování stížností uživatelů, notifikace závadného obsahu, jejich čtvrtletní reporty a další povinnosti. Klíčovým z celého zákona je z našeho pohledu § 1 odst. 3 NetzDG definující tzv. nezákonný projev, který zákon definuje ve vazbě na německé trestní právo. Německý zákon nestanoví žádné nové skutkové (trestní) podstaty, ale pouze odkazuje na již stávající ustanovení trestního práva. Mezi zmiňované trestné činy patří propagace organizací nebo používání symbolů v rozporu s německou ústavou, hanobení náboženských nebo jiných skupin, jiné osobní útoky (pomluva atd.). Za předpokladu, že povinný poskytovatel obdrží více než 100 stížností od uživatelů ročně, vzniká mu dle § 2 NetzDG ohlašovací povinnost, jejíž obsah zákon upřesňuje.

V případě zjištění zjevně nezákonného obsahuje je povinný poskytovatel povinen reagovat do 24 hodin a obsah blokovat po obdržení žádosti. Postup vyřizování žádostí NetzDG rovněž podrobně upravuje. V opačném případě zákon stanoví sedmidenní lhůtu pro zablokování přístupu k obsahu, pokud posouzení nezákonnosti vychází z jiných skutkových okolností, které budou hodnoceny v rámci samoregulace v rámci dané platformy. Zákon stanoví taktéž sankce za nesplnění povinnost, a to až ve výši 50 milionů EUR, a to i v případě, že trestný čin nebyl spáchán na území Německa.

Zákon zprvu neobsahoval zvláštní úpravu opravného prostředku či postupu pro uživatele proti blokaci. Uživateli tak nezbývalo nežli postupovat podle obecné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (BGB) týkající se práv z vadného plnění ze strany poskytovatele služby, případně podle všeobecných podmínek poskytovatele služby, což se setkalo s kritikou veřejnosti.[34] Té rovněž vadila možnost tzv. overblockingu, tedy snaze poskytovatelů více blokovat i jinak nezávadný obsah s cílem vyhnout se vysokým sankcím. Německý zákon NetzDG byl proto v roce 2021 novelizován[35] s ohledem na požadavky veřejnosti. Uživatelé tak nově mají možnost požadovat přezkum rozhodnutí o blokaci obsahu a spory se dle § 3c novelizovaného NetzDG řeší v rozhodčím řízení.

 

Francie

Francie přijala po vzoru Německa rovněž vlastní Zákon proti dezinformacím z 22. prosince 2018 (Loi n° 2018-1202 du 22 décembre 2018 relative à la lutte contre la manipulation de l’information). Zákon je již podle svého názvu v doslovném překladu zaměřen na „boj proti manipulaci s informacemi v kontextu volebních kampaní“. Tímto zákonem došlo ke změně čl. 163-1 Volebního řádu (Art. L. 163-1 Code Électoral). Zákon podobně jako německý NetzDG rovněž akcentuje postup proti nenávistným a manipulativní projevům na internetu a opatření jsou shodně zaměřená na zlepšení transparentnosti velkých platforem působících na francouzském území.

Východiskem francouzského zákona je však výše zmíněný článek 163-1 Volebního řádu, podle kterého během tří měsíců před všeobecnými volbami (prezidentskými, národními, unijními nebo referendem) je možné zastavit šíření nepravdivých informací (dezinformací) prostřednictvím veřejných komunikačních služeb online, pokud by tyto informace byly způsobilé ovlivnit integritu voleb. Konkrétně během tří měsíců před volbami musí platformy zaregistrovat do veřejného online registru totožnost lidí, kteří platí za propagaci obsahu obecného zájmu, jakož i výši zaplacených částek a způsob, jakým jsou uživatelská data v této souvislosti používána.

Podobně jako německý NetzDG i francouzský zákon upravuje povinnosti spočívající v identifikaci závadného obsahu, přijetí opatření proti dezinformacím na sociálních sítích, systém upozorňování národních úřadů. Transparentnost algoritmů pro blokaci apod. Ve vztahu k poskytovatelům služeb sociálních sítí ukládá zákon zvláštní povinnost identifikovat jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu, která poskytovateli služby platí „odměnu“ výměnou za propagaci zpravodajského obsahu spojeného s diskusí obecného zájmu (tj. sponzorovaný obsah) jakož i povinnost trvalé spolupráce.

Zákon také upravuje nové pravomoci Národního regulačního úřadu pro audiovizuální oblast zřízeného již v roce 1989 (Conseil Supérieur de l’Audiovisuel, dále jen CSA), přičemž nová role tohoto úřadu, resp. v doslovném překladu Nejvyšší rady, má spočívat v přispívání k boji proti šíření nepravdivých informací. CSA má proto poskytovatelům služeb sociálních sítí dávat doporučení a sledovat, jak dodržují povinnosti uložené zákonem. Ve vztahu k audiovizuálním službám, které francouzský zákon pojímá obšírně, může CSA např. zamítnout žádost o licenci rozhlasové nebo televizní služby, pokud „šíření pořadů vážně ohrožuje lidskou důstojnost, svobodu a majetek druhých, pluralitní vyjadřování myšlenkových a názorových proudů, … [nebo ] ochranu veřejného pořádku, národní bezpečnost nebo základních zájmů národa (včetně bezproblémového fungování jeho institucí.“[36] CSA je také nadána pravomocí pozastavit distribuci licencované služby kontrolované nebo ovlivňované cizím státem, pokud záměrně šíří „nepravdivé informace, které by mohly ovlivnit integritu hlasování“.[37]

Francouzský zákon však ideově rozdílně od německého NetzDG má primárně zabránit vměšování kohokoli do volebního procesu, kdy ostatní formy sdílení dezinformací mezi uživateli na platformách jsou až sekundární oblastí.

 

Slovensko

Slovensko přijalo v roce 2022 zákon č. 55/2022 Z. z., o niektorých opatreniach v súvislosti so situáciou na Ukrajine, který novelizoval zákon č. 69/2018 Z. z., o kybernetickej bezpečnosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov (dál jen z. k. b.). Zákon o kybernetické bezpečnosti Slovensko přijalo v roce 2018. V původním znění však tento zákon neobsahoval možnost blokace na internetu. Ta byla umožněna až zmíněnou novelou (zákon č. 55/2022 Z. z.) účinnou od 26. 2. 2022. Do stávajícího z. k. b. byla vložena nová ustanovení § 27b, § 27 c, která umožnila slovenskému Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ) rozhodovat o blokování, způsobu blokování a výkonu blokování webového obsahu. Nově byla taktéž upravena i definice škodlivého obsahu (§ 27 b odst. 3 z. k. b.). Legislativní zvláštností oproti právní úpravě německé či francouzské je, že blokování mělo být časově omezené, kdy novelou z. k. b. provedenou zák. č. 55/2022 Z. z. byl termín možného blokování „škodlivého obsahu nebo škodlivé aktivy“ umožněn časově omezeně do 30. 6. 2022 (§ 27b odst. 9 z. k. b.). Slovensko již ale mezitím přijalo další novelu z. k. b. provedenou zák. č. 231/2022 Z. z., který termín blokace mění na pozdější datum 30. 9. 2022. Lze očekávat, že termín možné blokace bude i nadále posunován v závislosti na délce trvání konfliktu na Ukrajině. Naznačuje to ale i skutečnost, že Slovensko vnímá stávající legislativní řešení pouze jako dočasné, a není tak vyloučena možnost nové komplexní právní úpravy. Pro úplnost dodejme, že slovenský z. k. b. zřídil Národní centrum kybernetické bezpečnosti jako organizační složku NBÚ, strategii kybernetické bezpečnosti, jednotný informační systém, povinné hlášení incidentů a v neposlední řadě i odpovědnost za přestupky se sankcemi od 300 do 100 tisíc EUR. Podobně jako v Česku, tak i na Slovensku došlo k blokaci dezinformačního webu v první polovině roku 2022, o čemž informovala média.[38] Rozdílně od Česka však blokace byla na Slovensku provedena NBÚ na základě zákona.

 

Další opatření

Kromě legislativních možností řešení je jistě třeba uvažovat i v rovině dalších opatření, která jsou schopna přispět a doplnit zákonodárně-politicky vytčené cíle. Přehlížená je z našeho pohledu role médií, která by měla plošně dodržovat minimální etické standardy. Příkladem zde může být Kodex České televize z roku 2003,[39] který byl i schválen Poslaneckou sněmovnou. Dále lze zaměřit pozornost na relevanci nadpisů k přiloženému obsahu. Mediální nadpisy (titulky) jsou často zaměřeny na senzacechtivost, a ne vždy odpovídají skutečnému obsahu. Mohou být klamavé, což je oblast dosud – vyjma obecné nekalosoutěžní úpravy v o. z. – neřešený. V praxi bývá řešen pouze v souvislosti s klamavou reklamou. Přitom jde o rovněž dezinformační jev. Svoji roli může sehrát občanská společnost, která bude státem motivována ke kritickému myšlení formou vzdělávání, investic do vzdělávání a upozorňování na negativní jev šíření dezinformací na internetu. Podobně se v poslední době prosadila do základní výuky i dříve opomíjená finanční gramotnost. Pomoci může i IT výuka zaměření na práci s médii a sociálními sítěmi.

Jsme však přesvědčeni, že nejdůležitější klíč mezi dalšími opatřeními se nalézá v rukou poskytovatelů služeb informační společnosti, kteří by měli poskytnout data pro výzkum a výzkum vládě, která posléze může legislativně nebo i jinak mířit do černého konkrétními opatřeními. Například do oblasti transparentnosti algoritmu sociálních platforem včetně možnosti jejich optimalizace samotnými uživateli, úpravy alokace příjmů z reklamy, povinnosti poskytovat různorodý obsah uživatelům apod.

 

Rozdíl mezi blokací webu a blokací obsahu webové platformy

Nejdůležitějším aspektem v otázce blokace dezinformačních webů je, jaké vyvolává účinky na straně uživatele, o jehož blokovaný obsah se jedná. V tomto směru musíme naznačit rozdíl mezi blokací obsahu na běžné webové stránce a blokací obsahu na webové platformě, typicky sociální síti. Blokaci obsahu na webové stránce, ke které v Česku v první polovině roku 2022 došlo, lze z hlediska poměrnosti vnímat jako intenzivnější zásah do svobod projevu a podnikání jednotlivce. Je tomu tak z důvodu, že webové platformy jsou de lege uživatelské účty, které příslušná platforma spravuje. Při zakládání uživatelského účtu uživatel souhlasí s všeobecnými smluvními podmínkami, které upravují konkrétní zásady, předpoklady a postupy, kdy platforma si zpravidla vyhrazuje právo přistoupit k blokaci uživatelova obsahu. Nutno dodat, že tak to bylo od samého počátku webových platforem, kdy však původním primárním účelem byla blokace v případech porušování práv duševního vlastnictví uživatelem[40] a nikoli šíření dezinformace, kterou nutno vnímat jako jev a obranu proti němu až jako časově následnou. Pro uživatele porušujícího pravidla ovšem se stejnými následky.

Pokud poskytovatel služby vyhodnotí obsah jako závadný podle zmíněných pravidel obsažených v podmínkách dané služby, může v souladu s nimi přistoupit k blokaci. Jak bylo řečeno v předešlých kapitolách, k blokaci na webových platformách zpravidla dochází na základě předem nastavených algoritmů, a tedy bez zásahu člověka. Uživatel má následně podle konkrétních smluvních podmínek možnost uplatnit obranu proti poskytovateli služby, přičemž poskytovatel provede přezkum se závěrem, zda blokace byla či nebyla oprávněná. Článek 17 DSM směrnice ukládá povinnost poskytovatelům služeb při sdílení obsahu online zavést takový mechanismus pro vyřízení stížnosti ve věci blokace obsahu, jehož rozhodnutí musí podléhat lidské kontrole (přezkumu). V případě, že výsledek přezkumu bude ten, že blokace byla oprávněná, má uživatel možnosti následné ochrany soudní. Soudní ochrana spočívá primárně v uplatnění práv z porušení závazku, kdy je nutno pozornost věnovat samotnému obsahu závazku, který se může lišit v závislosti na uzavřeném závazku a smluvních podmínkách. Z právního vyhodnocení obsahu závazku lze následně odvíjet konkrétní prosaditelné soukromoprávní nároky. Může jít zejména o práva na plnění závazku, práva z vadného plnění, práva na smluvní pokutu, práva na náhradu škody. Procesně-soudní obranou, nikoli však vždy efektivně možnou, může být i uplatnění předběžného opatření. Obecnou podmínkou v případě předběžného opatření je, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (§ 74 o. s. ř.).[41] Předpokladem pro nařízení předběžného opatření je tedy takový stav právních vztahů mezi účastníky, který vyžaduje dočasnou a rychlou soudní úpravu, přičemž nutnost takové úpravy musí ten, kdo vydání předběžného opatření navrhuje, alespoň osvědčit.

Ve srovnání s výše uvedenými možnými postupy, se blokace webového obsahu liší v tom, že zde prakticky odpadají možné obrany v rámci platformy, neboť ve vztahu ke správci domény, podobně také k operátorovi mobilní sítě, neexistuje žádný interní mechanismus přezkumu, podobně jako v rámci zmiňovaných smluvních podmínek webových platforem. Uživateli tak nezbývá než se domáhat rovnou ochrany soudní.  Správce domény, např. sdružení CZ.NIC, odlišně od poskytovatelů služeb webových platforem, nemá konkrétní smluvní podmínky týkající se blokace obsahu. Skutečností je, že i při registraci domény uzavírá uživatel domény se správcem domény všeobecné smluvní podmínky, tyto však v současné době neobsahují žádnou úpravu týkající se možností publikování obsahu na registrované doméně s oprávněním blokace ze strany správce domény ani mechanismus přezkumu a způsob jeho vyřízení nebo podání stížnosti ze strany jiného uživatele. Článek 17 Pravidel registrace domén sdružení CZ.NIC[42] pouze upravuje možnost zrušení domény v případě ohrožení národní či mezinárodní počítačové bezpečnosti, což je za současného stavu nutno hodnotit jako vágní a nedostačující (neurčitý) pojem pro praktické řešení blokace dezinformací v dnešní době, tím spíše ve světle českých událostí z roku 2022. Případnou blokaci, budeme-li nyní hodnotit tu, ke které v Česku došlo, proto nutno jednoznačně právně vyhodnotit jako svévolný krok ze strany sdružení CZ.NIC a dalších, kteří se k blokaci připojili. Důvodem je, že blokace neměla oporu v zákoně, který v Česku rozdílně od jiných zemí včetně Slovenska chybí, ani v rozhodnutí soudu, což by hodnocení legitimity blokace měnilo.

Možná soudní ochrana uživatele proti zablokování obsahu webové stránky se od blokování obsahu na webové platformě již neliší, a tedy bude obecně vycházet z obsahu závazku a z něj vyplývajících nároků v podobě práv na plnění, práv z vad a na náhradu škody. Absenci interního přezkumu v rámci správce domény a pravidel týkajících se postupů při blokaci domény však vyvolává úvodem zvýšenou intenzitu zásahu, a to z důvodu výše popsaného, že nejsou předem známé předpoklady blokace ze strany správce domény a dalších poskytovatelů internetu, a také z důvodu, že při blokaci webu dochází k blokaci celé webové stránky, nikoli pouze závadného obsahu.  Tento závěr rovněž plyne i z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ahmet Yıldırım proti Turecku, stížnost č.  3111/10, ze dne 18. 12. 2012. Podle soudu je blokace webu extrémní opatření srovnatelné se zákazem publikační činnosti nebo televizního vysílání. Problém plošného opatření je pak v tom, že nerozlišuje mezi zákonným a nezákonným obsahem, když blokuje přístup ke všemu obsahu daného webové stránky. Konformita s EUPL je dána pouze tehdy, pokud je upraven rámec rozsahu blokace a je možný soudní přezkum.

 

Soudní spory o oprávněnosti blokace webů v Česku

V důsledku blokace dezinformačních webů v Česku sdružením CZ.NIC, mobilních operátorů a dalších poskytovatelů internetu se provozovatelé blokovaných webů včetně příjemců informací z blokovaných webů rozhodli k uplatnění soudní ochrany. K datu dokončení této studie (srpen 2022) jsou veřejně dostupná některá rozhodnutí o nich. Tato rozhodnutí je proto možno již vyhodnotit, a to včetně právně teoretických východisek pro uplatnění možných soukromoprávních nároků.

  • Hmotněprávní nároky

Vyjdeme-li z právních možností provozovatelů blokovaných webů, pak jejich nároky (oprávnění domáhat se) vyplývají předně z jejich privátního statusu, zda je o fyzické nebo právnické osoby. Pokud je provozovatelem právnická osoba, nemá nárok na náhradu nemajetkové újmy, pokud žalovaný nejednal se soutěžním záměrem. Skutečnost, že právnické osoby nemají nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 135 o. z. ve spojení s § 2910 o. z.[43], vyplývá z toho, že jako umělé vytvořené konstrukce (fikce) nemohou duševně pociťovat vzniklou újmu. Kromě ustálené právní dogmatiky k novému občanskému zákoníku, která tento závěr již dříve publikovala v odborné literatuře,[44] se k této otázce rovněž vyjádřil nedávno i Nejvyššího soud ve věci sp. zn. 23 Cdo 327/2021 ze dne 30. 11. 2021. Právem zakázaný soukromoprávní soutěžní záměr by musel vycházet z generální klauzule nekalé soutěže dle § 2976 o. z., případně taktéž i z navazujících zvláštních skutkových podstat (§ 2977 – § 2987 o. z.). Pouze za těchto předpokladů by se právnická osoba mohla domáhat nemajetkové újmy dle § 2988, což v daném případě blokování dezinformačních webů zjevně nebylo splněno. Pokud by provozovatelem blokovaných webů byla fyzická osoba, pak ta by mohla mít nárok na náhradu nemajetkové újmy, resp. zadostiučinění v penězích za vzniklou újmu.

Další relevantní právní otázkou musí být otázka příčinné souvislosti a dále kdo a jakým jednáním nemajetkovou újmu způsobil. K tomu nutno říci, že v daném skutkovém stavu může jít buď o obecnou odpovědnost sdružení CZ.NIC a mobilních operátorů, nebo o odpovědnost státu za zásah způsobený při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V druhém z uvedených případů by se pak otevírala možnost uplatnění nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu i provozovateli coby právnické osobě, neboť § 31a uvedeného zákona nevylučuje z nároku právnické osoby. Předpokladem druhého z uvedených případů by však bylo prvotně dosažení soudního rozhodnutí, že blokace dezinformačních webů byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávný úředním postupem se kterými zákon 82/1998 Sb. spojuje soukromoprávní odpovědnost za vzniklý soukromoprávní delikt.

Pokud bychom dále uvažovali o možném nároku na náhradu škody, a to z důvodu, že blokace představuje zásah do svobody podnikání, a škoda by proto v té souvislosti mohla vzniknout, je zde sice právní situace koherentní v tom směru, že je nerozhodné, zda provozovatelem je právnická či fyzická osoba, nicméně nevyhneme se ani zde otázce příčinné souvislosti, kdo je škůdcem a jakým konkrétním jednáním škodu způsobil. Co bylo výše napsáno o možnosti domáhat se nároku podle zák. 82/1998 Sb., platí stejně i pro náhradu škody. Nadto, jelikož při blokaci zřejmě nemůže vzniknout skutečná škoda, ale pouze ušlý zisk, přičemž v daném případě jde o hypoteticky dosažitelný hospodářský výsledek určitelný zpravidla jen na základě dříve dosažených prokazatelných ekonomických výsledků, je zjevné, že nejde-li o blokaci e-shopu, pak je ušlý zisk jen velmi těžko určitelný, pokud vůbec. Mohlo by se však jednat o ušlý zisk v podobě ztráty příjmů z reklamy, pak je ale otázkou, o jak vysoký ušlý zisk může jít v případě blokovaných „čtenářských“ webů a jaký fiskální význam by pak vůbec mělo podání žaloby na náhradu škody. V porovnání s tím se jeví nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v rovině důkazní za snazší cestu, ovšem při splnění výše uvedených podmínek pro ten který způsob uplatnění nároku.

Doposud jsme se věnovali hypotetickým nárokům provozovatele. Soukromoprávní nárok by však mohl vzniknout i konkrétnímu příjemci informací z blokovaného webu, kdy předpokladem nároku na přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, neboť ani skutečná škoda, ani ušlý zisk v tomto případě nevzniká, je soudem vydané rozhodnutí, že blokace webů byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Příjemce informací se však nemůže domáhat ochrany proti sdružení CZ.NIC ani mobilním operátorům, že blokovali přístup k webové stránce, neboť zde neexistuje žádný (ani deliktní) závazek. Možnost žalovat osoby soukromého práva je tak otevřená pouze pro provozovatele blokovaných webových stránek, nikoli třetí osoby, coby příjemce informací.

Je patrné, že všechny prakticky uvažované varianty uplatňovaného soukromoprávního nároku se sbíhají v jediné východisko, a sice, zda blokace webu je či není nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Jelikož stát jednající prostřednictvím NCKO formálně žádné rozhodnutí nevydal, mohlo by se jednat o nesprávný úřední postup. Klíčová pro určení je forma pokynu, resp. doporučení, které učinila vláda ve spolupráci s NCKO, které by mohlo naplňovat znaky tzv. nezákonného zásahu, pokynu nebo donucení dle § 82 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), tedy obecně vzato zásahu jiného, než je rozhodnutí.

Jak ukazuje jedno z prvních rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci žalobce Mgr. V. V. coby dotčeného příjemce blokovaného obsahu dezinformačních webů proti žalovaným vládě České republiky, Ministerstvu obrany, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Bezpečnostní informační služby, sp. zn. 14 A 39/2022 ze dne 24. 6. 2022, kterým došlo k odmítnutí žalobního návrhu, soud nepřipustil naplnění předpokladů zásahu dle § 82 s. ř. s pro poskytnutí ochrany. Žalobce se v řízení domáhal meritorního vyslovení nezákonnosti faktického pokynu ze dne 25. 2. 2022 ve formě dopisu adresovaného soukromoprávním subjektům požadujícího technické znemožnění přístupu k navrženému seznamu webových stránek, jakož i zdržení se opakovaného zásahu. Své argumenty opíral zejména o to, že dopis NCKO byl formulovaný jako žádost využívající postavení státního orgánu, a tedy nadřízené autority s možností postihu, a dále že zásah sice nebyl přímo zaměřen proti žalobci, ale je zřejmé, že v jeho důsledku proti němu zasaženo bylo. Soud danou žalobu odmítl z procesního důvodu litispendence, tedy již zahájeného jiného řízení ve věci. K samotnému zásahu dle § 82 s. ř. s. se vyjádřil tak, že neexistuje právo na čerpání informací z konkrétní webové stránky a stejně tak nelze doporučení vlády a NCKO vnímat jako zásah veřejné moci. Soud k tomu uvedl, že: „I při vědomí zaručení práva na přijímání informací, jakožto odrazu svobody projevu, nelze dovodit veřejné subjektivní právo jednotlivce na přijímání informací z konkrétní internetové stránky.“ Soud rovněž zmínil, že jakožto prostému příjemci zpráv mu nebyl způsoben žádný zásah, protože nebyl provozovatelem blokovaných domén. K formě dopisu NCKO soud uvedl, že: „Doporučení však představuje pouze určitý podnět orgánů veřejné moci, který adresát tohoto podnětu nemusí nikterak respektovat, a proto pouhé vydání doporučení nemůže být zásahem (…) bylo čistě na vůli internetových provozovatelů, zda prosbu orgánů veřejné moci vyslyší (…) Pouze (…) kdyby orgány veřejné moci zavazovaly třetí osoby k postupu či by je varovaly před možnými negativními důsledky, pokud by doporučení nevyhověly, by soud mohl seznat, že se jedná o akt veřejné správy směřující proti jednotlivci způsobilý zasáhnout sféru jeho práv.“ Shrnutě řečeno, dle soudu žádný zásah veřejné moci nenastal z důvodu, že dopis NCKO včetně vyjádření vlády je toliko doporučením, které nezavazuje a které ani nevaruje před možnými negativními důsledky nevyhovění doporučení. Svoji roli dle soudu sehrává i skutečnost, že si žalobce mohl přístup k informacím získat jinak, neboť byly blokovány pouze stránky s českou doménou .CZ a blokované stránky byly přístupné pod jinými doménami.

Vyhodnotíme-li předmětné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2022, pak máme za to, že jde o rozhodnutí formálně správné vzhledem k formulaci dopisu NCKO, které má blíže k doporučení nežli pokynu ve smyslu § 82 s. ř. s. Kromě celého kontextu dopisu je toto možno dovodit z jeho závěru, ve kterém se uvádí: „Děkujeme a vážíme si Vaší důvěry.“ Těžko si lze představit, že orgán veřejné moci, který něco žádá, nařizuje, uděluje pokyn např. při demonstraci, současně děkuje za důvěru, byť je zřejmé, že jde z hlediska posuzování o věc takřka hraniční. S čímž se však lze těžce ztotožnit, jsou argumenty týkající se cenzury, kdy soud svým rozhodnutím říká, že cenzura na internetu není prakticky možná, neboť přece vždy lze chtěné informace čerpat z jiných zdrojů. Soud se nevypořádal jednak s otázkou, zda by na jeho argumentaci něco měnilo, pokud by žalobcem byl provozovatel webu, a dále ani s otázkou hodnocení věci nikoli z hlediska formálně úzce vymezeného zásahu dle § 82 s. ř. s., ale v širších souvislostech zásahu státu podle LZPS a EÚLP. Právní posouzení je úlohou soudu a soud je vázán právem. Městský soud v Praze sice v rozhodnutí zmiňuje, že i postavení žalobce mělo vliv na výsledek rozhodnutí, ovšem již neříká, zda by postavení žalobce něco na argumentaci soudu, event. šíři hledisek, která by vzal v potaz, něco změnilo. Z medií je k datu dokončení studie známo[45], že Městský soud v Praze posuzoval věcně shodnou žalobu téhož žalobce, která byla rovněž usnesením odmítnuta. U téhož soudu je dále podána žaloba žalobců Institute H21, z. ú., a Otevřené společnosti, o.p.s., kdy i tato žaloba vychází argumentačně z toho, že stát se dopustil dopisem NCKO nezákonného zásahu veřejné moci.

V intencích výše uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze se tak při nezohlednění možného zásahu státu v širším smyslu jeví jako jediný prosaditelný hmotněprávní nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu proti sdružení CZ.NIC a dalších zapojených poskytovatelů internetu, kdy by žalobcem v postavení provozovatele musela být fyzická osoba. Spolu s tím i samostatně je proti stejnému okruhu žalovaných prosaditelný i nárok na majetkovou škodu v podobě ušlého zisku z reklam, příp. jiné výdělečné aktivity provozované na blokované webové stránce. V takovém případě žalobcem může být i osoba právnická.

  • Předběžné opatření

Společnost AC24, s. r. o., jako provozovatelka blokovaného webu ac24.cz podala dne 11. 3. 2022 proti žalovaným sdružení CZ.NIC, z. s. p. o., a sdružení NIX.CZ, z. s. p. o., návrh na vydání předběžného opatření. O věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ve věci 5 Nc 1003/2022 ze dne 28. 3. 2022. Soud návrh na vydání předběžného opatření zamítnul s odůvodněním, že žalovaní přístup k webu neblokují, když je obsah webu přístupný v závislosti na konkrétním poskytovateli internetového připojení. Lze tak říci, že návrhu nebylo vyhověno v důsledku absence pasivní legitimace na straně žalovaných. O předběžném opatření rozhodoval i Obvodní soud pro Prahu 4, kdy navrhovatelka byla totožná a žalovanou byla T-Mobile Czech Republic, a. s. Ani v této věci nebylo návrhu vyhověno, avšak s odlišným odůvodněním, že nebylo osvědčeno porušení smluvních podmínek.[46]

Výše uvedené dokládá neefektivnost a neúčelnost předběžných opatření jako možné obrany v daných věcech, kdy navrhovatelé mohou mít potíž osvědčit u soudu porušení smluvních podmínek (závazku) a z toho plynoucích nároků. Nemusí se totiž jednat perspektivou českých soudů o jednoznačnou otázku vhodnou pro osvědčení, nýbrž spíše pro dokazování, které je však možné až ve fázi řízení o věci samé. Celkový meritorní (zřejmě i předběžný) závěr by totiž správně měl být ten, že k porušení smluvních podmínek došlo, neboť blokování přístupu poskytovatelem internetu je zpravidla možno opět jen z bezpečnostních důvodů národních či mezinárodních, které zpravidla ovšem nejsou konkrétně definovány podobně jako článek 17 Pravidel registrace domén sdružení CZ.NIC. Pak by se měl uplatnit argument contra proferentem, podle něhož se určitý výraz, který připouští různý výklad, vykládá k tíži toho, kdo jej při jednání použil jako první (proferent), a tedy k tíži poskytovatele internetového připojení (v daném případě T-mobile). Význam na výsledek rozhodnutí o předběžném opatření má i opatrnost obecných soudů rozhodovat autoritativně v podobných věcech bez jejich meritorního projednání.

Nakonec, předběžné opatření by se mohlo uplatnit i obráceně, tedy v „boji proti dezinformacím“, ovšem výše uvedené – neefektivnost, neúčelnost–, odpovídá na otázku, proč se tak v událostech roku 2022 v Česku nestalo a byla raději zvolena cesta státního doporučení jako aktu bez veřejnoprávních následků adresovaná soukromoprávním korporacím, které podle doporučení jednaly. Ze strany státu proto šlo o rozhodnutí alibistické se záměrem nevydat jednoznačný pokyn, který by mohl následně vyvolat odpovědnostní následky. Skutečnost, že NCKO a vláda mlčela v době, kdy se již v mediích otevřeně diskutovalo o blokaci dezinformačních webů a veřejnost měla až do okamžiku zveřejnění dopisu NCKO mylně za to, že blokace vychází z rozhodnutí sdružení CZ.NIC, nasvědčuje tomu, že forma dopisu byla předem zvolena záměrně. Přitom, pokud by blokaci umožnil k návrhu (podnětu) státu soud svým rozhodnutím, nešlo by o blokaci nepřípustnou ve smyslu čl. 17 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nýbrž o blokaci legitimní srov. § 88b a § 88c zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)]. Ke správnosti postupu stačilo málo. Dodejme, že Evropský soud pro lidská práva již před dvaceti lety vyjádřil i v této době aktuální myšlenku v rozsudku ESLP ve věci Sunday proti Spojenému království č. 2, stížnost č. 13166/87 ze dne 26. listopadu 1991, že „možná nebezpečí spojená s předběžným opatřením vyžadují velmi obezřetný přístup… neboť zprávy jsou ‚zkazitelné‘ zboží a prodlení s jejich publikací, byť na krátkou dobu, je může připravit o hodnotu a zajímavost.“

 

Závěrem

Tato studie si kladla za cíl analyzovat soukromoprávní hlediska blokace dezinformačních webů, a to na základě událostí, ke kterým došlo v první polovině roku 2022 v Česku. Vyplývá z ní, že popsané události roku 2022 postrádaly jakýkoli zákonný rámec a jejich důsledkem je proto vznik soukromoprávního nároku na náhradu především nemajetkové újmy. Pokud jde o postavení zapojených osob v podobě státu a soukromoprávních korporací, které blokaci webů fakticky provedly, je lhostejno, zda jednaly v dobrém úmyslu či chtěly nastavit diktát správného myšlení ve veřejném prostoru po válečném dění na Ukrajině. Celkově totiž vyznívá situace pro všechny zúčastněné aktéry velice nešťastně, a to na obou stranách. Stát jednal formou dopisu NCKO, aniž by vydal závazný pokyn jako akt veřejné správy se záměrem se vyhnout odpovědnostním následkům. Dlouhou dobu otevřeně nepřiznal existenci dopisu a svoji vlastní roli v blokaci, což je zcela v rozporu se zásadou transparentnosti veřejné správy. Český stát pochybil i tím, že není legislativně připraven řešit otázku šíření dezinformací rozdílně od zahraničních států na srovnatelné úrovni. Studie popsala, že v Německu je již čtyři roky v účinnosti zvláštní zákon. Stát proto ve své roli selhal, svým alibistickým postupem spočívajícím v nevydání jednoznačného aktu založil nebezpečný precedent. Nebezpečnost popsaného precedentu spočívá v tom, že by se mohl opakovat v jiné situaci stejný postup. Státní orgány, pokud neměly zákonný podklad k jednání, neměly ve věci jednat.

Soukromoprávní korporace, které blokaci fakticky zajistily a provedly a žel nadále k datu dokončení této studie provádějí, jednají bez zákonného podkladu. Porušují smluvní podmínky služby (závazek), z čehož vznikají poškozeným osobám soukromoprávní nároky. Bude záležet na tom, jak se české soudy postaví k výkladu neurčitých pojmů národní a mezinárodní počítačové bezpečnosti a ohrožení za daných skutkových okolností. Ve studii se kloníme k závěru, že k porušení závazku a vzniku nároku na náhradu vzniklé újmy došlo. Sdružení CZ.NIC tím, že jednalo až do zveřejnění dopisu NCKO tak, jako by za celým procesem blokace stálo samo, si velmi nešťastně oslabilo postavení v očích veřejnosti, podobně jako svého času učinili též kolektivní správci svými netransparentními ceníky a prohranými soudními spory. Vzniklá pochybnost o efektivním a správném rozlišování ze strany sdružení CZ.NIC. Následná veřejná diskuse si proto klade otázku, zda je vhodné, aby správcem domény .CZ byla nadále soukromá právnická osoba.

Poškození provozovatelé webu, příp. i dotčení příjemci zpráv těchto webů, nedosáhnou v soudních řízeních žádných zázračných výsledků, neboť tím, že není možno kvalifikovat dopis NCKO jako zásah státu podle § 82 s. ř. s., limitují se zásadně veškeré možné nároky. Přehlédneme-li patrně marginálně vzniklou majetkovou škodu, odpovědné soukromoprávní korporace může o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalovat pouze fyzická osoba v postavení provozovatele blokovaného webu. Lze však předpokládat, že provozovateli byly převážně právnické osoby.

Jelikož by se demokracie neměla chránit omezováním přirozených práv, byť tendencí i té nejdemokratičtější vlády je tíhnout k jedinému správnému názoru, nýbrž jejich pečlivým vyvažováním a poměřováním, bylo by žádoucí, aby Česko zapracovalo na zvláštním zákonu po vzoru států sousedních. Veliký prostor a vliv pro utváření budoucího judikatorního prostřední mají v této oblasti i soudy, a to přinejmenším v již zahájených sporech týkajících se již provedené blokace. Co se legislativy týče, doporučujeme v nejbližší době věnovat pozornost německému zákonu (NetzDG). Máme za to, že svým významem přesahuje v oblasti „boje proti dezinformacím“ hranice Spolkové republiky Německo, neboť jde v EU o první vnitrostátní zákon v této oblasti a po více než čtyřech letech účinnosti a provedené novelizaci je možné kvalifikovat efektivitu tohoto zákona a použitelnost jednotlivých opatření pro účely České republiky. Vedle toho je možno vyplnit veliké mezery v nepřímých řešeních (dalších opatřeních), která míří na roli a fungování webových platforem, podporu vzdělanosti, informovanosti o obsahu internetu a bezpečném chování na sociálních sítích. Tato další opatření jsme se zde rovněž snažili alespoň okrajově popsat.

 

JUDr. Petr Prchal, Ph.D., autor působí jako advokát a odborný asistent na Katedře soukromého práva a civilního procesu PF Univerzity Palackého v Olomouci
Foto: canva.com

 

 


  

[1] Aeronet.cz, Protiproud.cz, Ceskobezcenzury.cz, Prvnizpravy.cz, Czechfreepress.cz, Voxpopuliblog.cz, Exanpro.cz a Skrytapravda.cz

[2] Vláda projednala pomoc Ukrajině i další sankce proti Ruské federaci, zaměří se i na boj s dezinformacemi v kyberprostoru | Vláda ČR. Úvodní stránka | Vláda ČR [online]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/vlada-projednala-pomoc-ukrajine-i-dalsi-sankce-proti-ruske-federaci–zameri-se-i-na-boj-s-dezinformacemi-v-kyberprostoru-194573/

[3] Ac24.cz, aeronet.cz, Ceskobezcenzury.cz, cz.sputniknews.com, Cz24.news, Czechfreepress.cz, Eurabia.cz, Exanpro.cz, Infokuryr.cz, narodninoviny.cz, Novarepublika.cz, Nwoo.org, Pravyprostor.cz, Protiproud.cz, Prvnizpravy.cz, rukojmi.cz, Skrytapravda.cz, Slovanskenebe.com, Svobodnenoviny.eu, Svobodny-vysilac.cz, Voxpopuliblog.cz a Zvedavec.org

[4] Národní centrum kybernetických operací vyzývá poskytovatele k blokaci dalších webů – Root.cz. Root.cz – informace nejen ze světa Linuxu [online]. 1997 [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.root.cz/zpravicky/narodni-centrum-kybernetickych-operaci-vyzyva-poskytovatele-k-blokaci-dalsich-webu/

[5] Další rána pro dezinformační weby. Blokují je už i mobilní operátoři – Novinky.cz. Novinky.cz – nejčtenější zprávy na českém internetu [online]. 2003 [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/internet-a-pc/clanek/dalsi-rana-pro-dezinformacni-weby-blokuji-je-uz-i-mobilni-operatori-40388878

[6] Pravidla registrace. CZ.NIC [online]. [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/documents/20180525_Pravidla_registrace_CZ_final.pdf

[7] Dezinformační weby v Česku opět fungují. Až na Aeronet – Novinky.cz. Novinky.cz – nejčtenější zprávy na českém internetu [online]. 2003 [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/internet-a-pc/clanek/dezinformacni-weby-v-cesku-opet-funguji-az-na-aeronet-40398111

[8] K datu dokončení této studie není věc skutkově, právně ani diskusně uzavřena. Objevují se nová fakta jakož i průběžné výsledky soudních řízení.

[9] Vypnutí tzv. dezinformačních webů ukázalo alibismus soudů a zradu zásad ODS | Reflex.cz. Reflex.cz – Komentáře, zprávy, výrazné autorské fotografie [online]. 2001 [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/komentare/113936/vypnuti-tzv-dezinformacnich-webu-ukazalo-alibismus-soudu-a-zradu-zasad-ods.html

[10] ‚Hybridně působí ve prospěch Ruska.‘ Vojenští rozvědčíci zveřejnili dopis, proč žádali blokaci webů | iROZHLAS – spolehlivé zprávy. iROZHLAS – spolehlivé a rychlé zprávy [online]. 1997 [cit. 07.08.2022]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vz-rozvedka-armada-blokace-webu-cenzura-svoboda-projevu_2204050644_cib

[11] Oxford Dictionaries in English. In: Oxford Dictionaries [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné z: https://en.oxforddictionaries.com

[12] Více k tomu včetně etymologie slova viz: Disinformation – Wikipedia. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Disinformation

[13] Definice dezinformací a propagandy – Centrum proti hybridním hrozbám. Úvodní strana – Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2022 Ministerstvo vnitra České republiky. Všechna práva vyhrazena. [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/chh/clanek/definice-dezinformaci-a-propagandy.aspx?fbclid=IwAR0qGJ1Qx3i_A63zrTDAJQnJALu1wIscbcE4tSxEj4q_EzSr1eIXG1WM_rQ

[14] Blíže k tomu viz TELEC, Ivo. Dezinformace jako právní problém | epravo.cz. EPRAVO.CZ [online]. EPRAVO.CZ [cit. 15. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/dezinformace-jako-pravni-problem-114968.htmlPo%C5%A1lete

[15] A digital gangster destroying democracy: the damning verdict on Facebook | Facebook | The Guardian. [online]. [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/technology/2019/feb/18/a-digital-gangster-destroying-democracy-the-damning-verdict-on-facebook

[16] Britští poslanci předvolali zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga kvůli Cambridge Analytica – Seznam Zprávy. Seznam Zprávy [online]. Seznam Zprávy, a. s., [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/britsti-poslanci-predvolali-zakladatele-facebooku-marka-zuckerberga-kvuli-cambridge-analytica-44016

[17] Zuckerberg se kál v Europarlamentu. „Nedostali jsme odpovědi,“ zlobí se poslanci – Aktuálně.cz. Zprávy – Aktuálně.cz [online]. [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/evropsky-parlament/byla-to-chyba-omlouvam-se-rekl-zuckerberg-v-europarlamentu-k/r~dcdd4bf85de111e88ac10cc47ab5f122/

[18] Lina Kushch. Donetsk view: Ukraine ‘other half’ resents Kiev protests – BBC News. BBC – Homepage [online]. 2022 BBC. The BBC is not responsible for the content of external sites. [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-europe-25198943

[19] Allcott, H. – Gentzkow, M. Social Media and Fake News in the 2016 Election. Journal of Economic Perspectives. 2017, Vol. 31, No. 2, str. 211–236.

[20] 2016. Rok, kdy falešné zprávy překonaly ty skutečné [online]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/media/1988026-2016-rok-kdy-falesne-zpravy-prekonaly-ty-skutecne

[21] Ministerstvo varuje před dezinformací. ‘Zeman postupuje automaticky, k prvnímu kolu nemusíte,’ navádí leták | iROZHLAS – spolehlivé zprávy. iROZHLAS – spolehlivé a rychlé zprávy [online]. 1997 [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/volby/prezidentske-volby-2018-milos-zeman-hoax-dezinformace-novinka-k-prvnimu-kolu_1801121250_haf, Prezidentské volby provázejí dezinformace o Drahošovi i Zemanovi. Týkají se uprchlíků, StB či zdraví [online]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/media/2364862-prezidentske-volby-provazeji-dezinformace-o-drahosovi-i-zemanovi-tykaji-se-uprchliku

[22] Uživatelé internetu se ve snaze o zisk samozřejmě snaží algoritmy platforem obcházet, např. vkládáním závadného obsahu do jinak obsahu nezávadného. Častým příkladem může být záměrně vložená sexualita, např. v podobě cvičitelky v prosvítajícím oblečení při cvičení Yogy na sociální síti Youtube apod., videa z pořadu Naked Attraction rovněž na síti YouTube, nebo klamavé označován obsahu videa spolu s vložením závadného obsahu formou jednoho okna (střihu) do jinak obsahu nezávadného a kontextem zcela odlišného.

[23] Formu a způsob nesouhlasu zpravidla upravují všeobecné podmínky užívání konkrétní služby

[24] Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 608/2007 ze dne 29. 11. 2007

[25] Jen bezpečnostní složky. Zákon proti dezinformacím vzniká bez veřejnosti, poradce váže mlčenlivost | iROZHLAS – spolehlivé zprávy. iROZHLAS – spolehlivé a rychlé zprávy [online]. 1997 [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/dezinformace-vnitro-zakon-legislativa_2207160500_cib

[26] Final report of the High Level Expert Group on Fake News and Online Disinformation | Shaping Europe’s digital future. Archive-It Wayback Machine [online]. Dostupné z: https://wayback.archive-it.org/12090/20210303153856/https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/final-report-high-level-expert-group-fake-news-and-online-disinformation#xd_co_f=YmNkYWYxNDgtODM1Yy00ZDYwLTliNzktZDYzYjEyZGQxZjk2~

[27] Tackling disinformation online: Expert Group advocates for more transparency among online platforms. European Commission [online]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-18-1746_en.htm.

[28] EU Code of Practice on Disinformation, 26 septembre 2018 [online]. Dostupné z: https://www.hadopi.fr/sites/default/files/sites/default/files/ckeditor_files/1CodeofPracticeonDisinformation.pdf

[29] JUST – Item. European Commission | Choose your language | Choisir une langue | Wählen Sie eine Sprache [online]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/newsroom/just/items/54300

[30] Statement on the Code of Practice against disinformation: Commission asks online platforms to provide more details on progress made | Shaping Europe’s digital future. Redirecting to https://digital-strategy.ec.europa.eu/en [online]. Dostupné z: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/news/statement-code-practice-against-disinformation-commission-asks-online-platforms-provide-more

[31] 2022 Strengthened Code of Practice on Disinformation | Shaping Europe’s digital future. Redirecting to https://digital-strategy.ec.europa.eu/en [online].  European Commission [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/library/2022-strengthened-code-practice-disinformation

[32] Signatories of the 2022 Strengthened Code of Practice on Disinformation | Shaping Europe’s digital future. Redirecting to https://digital-strategy.ec.europa.eu/en [online]. Dostupné z: https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/library/signatories-2022-strengthened-code-practice-disinformation

[33] Např. WhatsApp, Skype apod.

[34] Viz např. Netzwerkdurchsetzungsgesetz: Studie zeigt Schwächen bei Gesetz gegen Hassrede auf. netzpolitik.org [online]. Dostupné z: https://netzpolitik.org/2021/netzwerkdurchsetzungsgesetz-studie-zeigt-schwaechen-bei-gesetz-gegen-hassrede-auf/

[35] Gesetz zur Änderung des Netzwerkdurchsetzungsgesetzes (Bundesgesetzblatt Teil I Nr. 29)

[36] Čl. 33-1 zákona (loi n° 86-1067, du 30 septembre 1986), o svobodě komunikací

[37] Čl. 33-1-1 zákona (loi n° 86-1067, du 30 septembre 1986), o svobodě komunikací

[38] Slovenský úřad zablokoval webovou stránku, která šířila neověřené informace – Novinky.cz. Novinky.cz – nejčtenější zprávy na českém internetu [online]. 2003 [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/internet-a-pc/clanek/slovensky-urad-zablokoval-webovou-stranku-ktera-sirila-neoverene-informace-40389015

[39] Kodex České televize – zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Česká televize. [online].  [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://img.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/kodex-ct/pdf/kodex-ct.pdf

[40] Ochrana práv duševního vlastnictví zároveň nadále zůstává důvodem blokace obsahu. V této oblasti srov. význam nedávné Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu (dále jen DSM směrnice). Článek 17 DSM směrnice zavádí nové pravidlo pro užití autorských děl poskytovateli služeb při kterém dochází ke sdílení obsahu online. Jde tak o zvláštní právní úpravu odpovědnosti poskytovatelů služeb informační společnosti za neoprávněné sdílení chráněných děl jakožto výluky z bezpečného přístavu (tzv. safe harbour) podle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu), která byla do českého právního řádů transponována v podobě zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Tato směrnice se nově na poskytovatele služeb informační společnosti při sdílení online obsahu nepoužije. Liberace takového poskytovatele je nově možná pouze za podmínek, že prokáže, že a) vynaložil veškeré úsilí k získání svolení od nositelů práv, (b) v souladu s vysokými odvětvovými standardy odborné péče vynaložil veškeré úsilí k zajištění nedostupnosti konkrétních děl, o nichž mu nositelé práv poskytli relevantní a nezbytné informace, a (c) po obdržení odůvodněného oznámení od nositelů práv znemožní přístup k oznámeným dílům (noticetakedown)

[41] Ke konkrétním postupům včetně procesních souvislostí viz blíže TELEC. Ivo. Internetový arbitr | epravo.cz. EPRAVO.CZ [online]. EPRAVO.CZ [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/internetovy-arbitr-114326.html

[42] Pravidla registrace. CZ.NIC [online]. [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/documents/20180525_Pravidla_registrace_CZ_final.pdf

[43] Ust. § 2894 odst. 2 ve spojení s § 2956 se týká jen fyzických osob

[44] Opačně viz JANOŠEK. V. In: Občanský zákoník, 2. vydání (1. aktualizace, 2022): V. Janošek Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. § 135. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019

[45] Soud odmítl další žalobu na blokaci dezinfo-webů. ‚Nezabývali jsme se podstatou věci,‘ vysvětluje soudce | iROZHLAS – spolehlivé zprávy. iROZHLAS – spolehlivé a rychlé zprávy [online]. [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/dezinformace-zaloba-soud-blokace_2207221412_cib

[46] Blokování ‚dezinfa‘ soudy zatím nezastavily. Klíma chce pokračovat, CZ.NIC vycouval, operátoři váhají | iROZHLAS – spolehlivé zprávy. iROZHLAS – spolehlivé a rychlé zprávy [online]. Copyright © 1997 [cit. 7. 8. 2022]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/dezinformace-weby-blokovani-niccz-operatori_2206031134_cib

Go to TOP