Wolters Kluwer, Praha 2021, 456 stran, 1 085 Kč.

Publikace vydaná nakladatelstvím Wolters Kluwer v roce 2021 se věnuje problematice vězeňství v různých jeho aspektech. Přesněji řečeno, je na něj zaměřena zejména z aspektů právního, kriminologického a penologického, psychologického a poněkud nezvykle (a vítaně) i z pohledu architektury vězeňských budov.

Na knize spolupracovala řada autorů, a to jak z oblasti teorie, tak i praxe, což je jedním z jejích největších pozitiv, neboť oblast českého vězeňství nebyla dosud publikačně v takto komplexním pojetí uchopena. Na nutnost průniku praxe a akademických poznatků ostatně autoři (editoři) upozorňují i v předmluvě publikace a je nutné poznamenat, že výsledek jejich snažení v tomto směru je velmi zdařilý.

Text je členěn do deseti kapitol logickým způsobem, kdy v rámci první kapitoly je pojednáno o trestu odnětí svobody obecně z hlediska jeho účelu a postavení v kontextu dalších trestních sankcí. Není opomenuta ani jeho historie, resp. vývoj jeho úpravy v zahraničí i u nás. Pro čtenáře je tak vytvořen příjemný a srozumitelný úvod, byť osobně bych uvítal poněkud důkladnější rozbor účelu trestu, resp. trestních sankcí. Předmětem této recenze nebude popis obsahu kaž­dé jednotlivé kapitoly. Vyzdvižení povedeného úvodu publikace, který umožní pozvolné proniknutí do řešené problematiky třeba i čtenáři s tématem méně obeznámenému, považuji za důležité.

Předmětná publikace obsahuje „okénka“, v nichž jsou blíže řešeny vybrané praktické otázky, která v pozitivním slova smyslu ozvláštňují text. Velmi přínosné pro recenzovanou monografii jsou hojně využívané grafy, tabulky a jiná grafická znázornění prezentovaných myšlenek. Jedná se o prvky, které běžně bývají ve striktněji právně orientovaných publikacích opomíjeny, a to i když se zabývají srovnatelnou tematikou.

Uvedené obdobně platí i ohledně širokého aparátu českých i cizojazyčných zdrojů, mezi nimiž je obsažena i řada empirických studií. Autoři tak odbornou diskusi neformují pouze na základě vlastních subjektivních či hypotetických představ, což je opět jev v právní literatuře poměrně častý, ale prezentují především empiricky ověřená data. Podnětné je, že na konci kapitol lze nalézt výčet zdrojů pro další studium.

Zajímavé jsou i v monografii obsažené kazuistiky, resp. poznatky spíše kvalitativního charakteru. Konkrétněji pak mohu odkázat na pohledy samotných vězňů na jejich život ve vězení (viz podkapitola 3.12), případně i již zmíněná okénka obsahující spíše praktické informace. Osobně bych uvítal větší množství informací tohoto typu, nicméně je pochopitelné, že v publikaci zabývající se takto širokou problematikou nelze obsáhnout vše, co se pojí k jejím tématům. Vcelku široký záběr pramenů je zřejmý i z hlediska právního. Autoři na mnoha místech pracují s vnitrostátními předpisy na zákonné i podzákonné úrovni, popř. judikaturou českých soudů a Evropského soudu pro lidská práva.

Přes široký tematický záběr recenzované publikace je možné ocenit její poměrně koncizní zpracování. Myšlenky v ní prezentované jsou vyjádřeny výstižně, bez přílišného nafukování vět a návazného zamlžení jejich významu. Uvedené však neznamená, že by stylistická úroveň daného textu byla nízká, případně že by docházelo k užívání chudé slovní zásoby.

Vzhledem k již zmíněnému většímu množství autorů z různých oborů, kteří se na vytvoření knihy podíleli, je pozoruhodné, že text v ní je formulován poměrně konstantním stylem. Považuji za vhodné podotknout (bez konkrétního jmenování), že některé publikace vytvořené více autory trpí neduhem kolísající kvality obsahu sdělovaných informací či formy, jakou je tak činěno.

O výjimečné úrovni této publikace svědčí i to, že nalézt výhrady k jejímu obsahu a zpracování je velmi obtížné. Pokud bych měl uvést drobnou výtku, byla by zcela konkrétního rázu. Výše zmíněná podkapitola o vlivu architektury na život ve vězení je z mého pohledu velmi neotřelá a přínosná. Nicméně mi v ní chyběly vi­zuální prvky, tedy obrázky, které by napomohly představit si některé v textu obsažené informace. Považoval bych to za vhodné, vzhledem k tomu, že publikaci budou podle mého odhadu číst spíše osoby v této problematice neškolené. Rozumím však, že se jedná o spíše marginální část publikace, přičemž nelze hovořit o tom, že by ji absence vizuálních prvků výrazně znehodnocovala.

Knihu České vězeňství mohu vřele doporučit jako zdroj kvalitních a zajímavých informací zpracovaných ve čtivé formě. Využitelná bude nejen pro studenty relevantních oborů, ale i pro akademické pracovníky či osoby pracující v praxi v oblasti justice nebo třeba pro vězeňský personál.

Mgr. TOMÁŠ PLISKA, asistent soudce Nejvyššího soudu, doktorand na Katedře trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně