Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2022, 3. vydání, 1 251 Kč.

Podle jedné, nikoliv ale jediné definice, je kybernetika naukou zabývající se studiem složitých informačních systémů. Příznivci přesných definic, jichž je mezi právníky hodně, ovšem okamžitě namítnou, co že je „složitý systém“. A poukážou na nejnižší patro složitosti, obývané lidmi, jimž činí potíže ovládnout základní funkce mobilního telefonu nebo stolního počítače. A kdesi vysoko nad nimi, v entém levelu jsou ti, kteří ovládají sítě, těží bitcoiny, hackují cizí počítačové systémy, prostě se v té džungli více či méně orientují. Anebo si to myslí.

Podobné to je s pojmem kybernetická kriminalita, kde rozlišujeme kyberkriminalitu v širším nebo užším pojetí. Tohle všechno pojímá publikace Kybernetická kriminalita. Kniha se zabývá problematikou informačních systémů, je nutné dodat, že elektronických, od těch nejjednodušších až po systémy velmi složité, jako jsou např. systémy kryptoměn nebo to, co souvisí s pojmem umělá inteligence. Pochopitelně v interakci s člověkem, protože bez něj si prozatím kriminalitu představit nelze. I když autonomní systémy to možná už brzo zvládnou úplně samy.

Přesně vzato, publikace Kybernetická kriminalita není jen popisem deliktů, které lze páchat v kyberprostoru nebo za použití kybernetických zařízení, případně řadou dalších jednání, v nichž nějakou roli hraje to, čemu trestní právo říká počítačový systém. Kybernetická kriminalita, která vyšla poprvé v roce 2015, ale i její nynější třetí vydání, je rozsáhlým, podrobným a velice informovaným exkurzem do problematiky všeho, co s tímto oborem nějak souvisí. A po tomto obecném exkurzu následuje to, co knize dává název, totiž rozbor všeho, co lze v daném kontextu spáchat protiprávně, ať už s využitím, nebo zneužitím kybernetiky. Někdy je to až údiv budící kreativita, s níž jsou počítačové systémy, samy o sobě striktně legální elektronická zařízení či elektronické aparatury, využívány k protiprávním jednáním. Ale také, díky stále sílící samostatnosti počítačových systémů, se stávají původcem protiprávních následků takříkajíc bez cizího přičinění. Vynecháme-li fakt, že je někdo musel vyrobit. Což je problém již zmíněných autonomních systémů. Za sebe bych zkrátka řekl, že v knize Kybernetická kriminalita je úplně vše, co si pod tímto pojmem dokážeme představit. A pokud ne zcela všechno, tak toho chybí jen hodně málo.

Bylo již zmíněno, že Kybernetická kriminalita vyšla poprvé v roce 2015. Nynější třetí vydání je ale velmi podstatně doplněné a pozměněné. Kdyby šlo o publikaci zabývající se jinými oblastmi kriminality a tím, co s nimi souvisí, nebylo by po těch šesti letech příliš co měnit. Násilná, hospodářská či jiná „tradiční“ kriminalita zůstává co do své podstaty stejná, občas se objeví něco nového, jako např. karuselové podvody v daňové trestné činnosti, ale celkový obraz se nemění. Něco jiného to je v případě kriminality kybernetické. Souvisí to nepochybně s dynamikou celé této oblasti lidských aktivit, která se vyvíjí dramatickou rychlostí, a kromě jiného je stálým zdrojem inspirace ke zcela novým formám kriminality. Nejde ovšem jen o úmyslné, takříkajíc chladné zne­užití techniky. Kybernetizace či elektronizace přináší otázky, se kterými si právo ani příliš neví rady. Typicky to je v případě sporů o využití či zneužití sociálních sítí. Sporů o to, kde končí svoboda slova a kde případně začíná zneužití této svobody k protispolečenským účelům. Podobné je to v případě tzv. autonomních systémů. Mnohde už je nebo záhy bude např. legální provoz autonomních automobilů s jen minimální asistencí řidiče, ale ještě pořád není zcela jasné, jak by měla být konstruována odpovědnost za následek toho, co se stane, když se systém „zblázní“. A to nechám stranou roboty válečné, u nichž namnoze ani nevíme, jaký je rozdíl mezi řádnou a „neřádnou“ funkcí. Když podstatou je prostě zabíjení lidí.

Zřejmě především díky této dynamice je třetí vydání publikace Kybernetická kriminalita dost jiné oproti zmíněnému vydání prvnímu a i druhému. Právě pokud jde o autonomní systémy, zabývá se jimi autor velmi rozsáhle. Naprosto zákonitě se zaměřuje i na nové poznatky v oblasti kybernetické bezpečnosti, v níž v rámci České republiky významnou roli hraje i zákon o kybernetické bezpečnosti, který nabyl účinnosti 1. ledna 2015, takže je již zmiňován v předchozích vydáních knihy. Jen už teď máme přece jen víc zkušeností s tím, co to jsou kybernetická rizika. Stačí jen vzpomenout třeba na kybernetické útoky, které nedávno paralyzovaly chod nemocnic.

Zvláštní pozornost autor věnuje také zřejmě momentálně největšímu problému spojenému s užíváním počítačů a počítačových sítí – vyděračským programům neboli anglicky ransomware.

Zajímavá je i pasáž zabývající se snad nejnovějším vynálezem v oblasti kybernetické kriminality, jímž je cryptojacking neboli neoprávněné užívání cizího počítače pro tzv. těžbu kryptoměn. Tohle „řemeslo“ dost úzce souvisí s kryptoměnami, které čím dál častěji generují více problémů, jimiž se autor také zabývá. A nejen ekonomickými výhodami či nevýhodami kryptoměn, ale i možnou trestnou činností s kryptoměnami související, problémy s možným dědictvím, exekucemi, jejich zajišťováním apod. Za sebe bych řekl, že prostor, který kryptoměny skýtají nejrůznějším druhům trestné činnosti, včetně spolehlivé ochrany výnosů z trestné činnosti, nakonec kryptoměny zahubí. Ale zatím existují, a jak bylo zmíněno, autor se jimi dostatečně zabývá.

Nad rámec kybernetické kriminality je exkurz do ryze kriminalistické problematiky, tedy problematiky dokazování, včetně prezentace trestněprávních norem a jejich výkladu. S tím souvisí takříkajíc próza dnešních dní. Odposlechy, operativně pátrací úkony či obecněji jakékoliv získávání dat jako pramene důkazů. Je nutné ovšem podotknout, že občas se ze získávání dat jako obecně legálního opatřování důkazů stává cosi, co nemá daleko ke kybernetické kriminalitě. Je dobře, že i tuto oblast autor zmiňuje.

Výčtem témat bych ještě mohl pokračovat, ale nevidím v tom smysl. Co v knize je, si může každý přečíst i bez téhle verbální ochutnávky. Na závěr ale musím podotknout, že ať už bude čtenář s autorem souhlasit, případně, a věřím, že jen ojediněle, nesouhlasit, jedno autorovi upřít nemůže. Publikace Kybernetická kriminalita je zcela solitérní dílo, které svým záběrem a celkovým rozsahem u nás nemá obdobu.

JUDr. TOMÁŠ SOKOL, advokát, člen představenstva ČAK, prezident Unie obhájců ČR