Ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., nesouhlasí s názorem členů Komise pro nový trestní řád MSp, kteří chtějí z nového trestního řádu vyjmout takzvanou stížnost pro porušení zákona (SPZ). Jak uvedl při představení výroční zprávy o stavu justice za rok 2021, praxe ukázala, že tento ministerský mimořádný opravný prostředek může v mnoha případech napravit rozhodování soudů.

 

Stížnost pro porušení zákona smí podle stávajícího trestního řádu podat výhradně ministr spravedlnosti, a to k Nejvyššímu soudu. Může tak napadnout pravomocné rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl podle něj porušen zákon nebo které vzniklo vadným postupem. S podnětem k podání SPZ se smí na Ministerstvo spravedlnosti obrátit kdokoliv. Nejvyšší soud může napadené rozhodnutí zrušit, doplnit nebo nechat věc znovu projednat.

„Bude určitý spor o to, zda má stížnost pro porušení zákona zůstat v novém trestním řádu. Komise, která zákon připravuje, s tím nepočítá. Já to beru jako chybu. SPZ má jednu obrovskou výhodu: je to jakýsi deus ex machina, který může vstoupit do některých rozhodnutí,“ uvedl Pavel Blažek.

SPZ podle něj chrání například lidi „odsouzené třeba i protiprávně“, kteří se neumějí sami hájit, nemají peníze na advokáta nebo se s rozsudkem smířili. Ministr označil stížnost za příklad možné kontroly soudní moci ze strany moci výkonné. „Výkonná moc nemůže tu věc rozhodnout, ale může iniciovat u moci soudní, aby se nějakým případem znovu zabývala,“ přiblížil Pavel Blažek.

Dodal, že na zachování SPZ bude trvat. „Kdyby tento instrument nebyl, dá se odhadnout, že do práv našich spoluobčanů by zasahovaly stovky nenápadných rozhodnutí,“ uzavřel.

Advokát Pavel Blažek, který na Ministerstvo spravedlnosti nastoupil v prosinci 2021, je v podávání SPZ velmi aktivní. Podle ředitelky Odboru dohledu a kárné agendy MSp Mgr. Kateřiny Skalkové jich už letos podal zhruba 90. Pro srovnání, v roce 2020 poslalo ministerstvo Nejvyššímu soudu celkem 49 stížností.

„Drtivá většina stížností podaných panem ministrem směřuje ve prospěch obviněných. Jde o rozličné trestní kauzy, mimo jiné o rozhodování soudů v nouzovém stavu,“ sdělila magistra Skalková s tím, že ministr Blažek je u Nejvyššího soudu úspěšný téměř ve sto procentech případů. Doplnila, že podnětů k podání SPZ obdrží Ministerstvo spravedlnosti od veřejnosti přibližně tisícovku ročně.

Stížnosti pro porušení zákona se jen výjimečně týkají závažné trestné činnosti.

 

To, zda by tento mimořádný ministerský opravný prostředek měl mít v novém trestním řádu své místo, zajímalo i redakci Advokátního deníku. Proto oslovila s dotazy několik advokátů-expertů na trestní právo.

 

Domníváte se, že by v novém trestním řádu měla či neměla být ponechána stížnost pro porušení zákona? A proč?

Snažili jste se Vy, resp. některý z Vašich klientů, využít tohoto mimořádného opravného prostředku?

 

JUDr. Tomáš Sokol, advokát, člen představenstva ČAK:

Na jedné straně jde zjevně o institut nesystémový, obecně kritizovaný jako reziduum totalitního státu, naproti tomu ale existují výjimečné případy, kdy odsouzení, kteří nevěnovali dostatečnou pozornost obhajobě, například proto, že si nezajistili obhájce, jsou odsuzováni, ač se takové rozhodnutí jeví z různých důvodů jako vysoce problematické. Je známo, že tímto způsobem, tedy stížností pro porušení zákona, Ministerstvo spravedlnosti tyto případy řešilo a problematická rozhodnutí byla napravována v řízení o stížnosti pro porušení zákona.

Za sebe bych si dokázal představit možnosti podat stížnost pro porušení zákona pouze v době, kdy trestní řízení již je pravomocně skončeno a následně buď stížnost pro porušení zákona výhradně ve prospěch obviněného, anebo snad i v jeho neprospěch, ovšem s výsledkem, kterým by bylo v takovém případě tzv. akademické rozhodnutí.

 

JUDr. Marek Nespala, advokát, předseda Výboru ČAK pro odbornou pomoc a ochranu zájmu advokátů:

S názorem ministra spravedlnosti se naprosto ztotožňuji, a to už jen ze zásadního stavovského pohledu advokáta, kdy veškeré právní prostředky, které mohou sloužit k uplatnění a hájení práv klienta, jsou vítány. Aniž disponuji aktuálními agregovanými daty, považuji stížnost pro porušení zákon v trestních věcech za legitimní a efektivní pojistku při – ať již z jakéhokoli důvodu – selhání při rozhodovací praxi soudu nalézacího a odvolacího. Jedná se samozřejmě o ingerenci moci výkonné do moci soudní, avšak správnou a žádoucí pro eliminaci možné nezákonnosti trestního procesu. Dříve narození kolegové si zajisté vzpomenou i na stížnost pro porušení zákona v civilních věcech upravenou v ust. § 236 a násl. původního znění zákona č. 99/1963 Sb., účinného do počátku 90. let, kde oprávněním k podání stížnosti disponoval generální prokurátor a ministr spravedlnosti, ať již republiky či federace. Pokud si z počátku své praxe vzpomínám, i tento nástroj – pokud nebyl zneužíván – přispíval k ochraně civilně právních vztahů, a i když jsme zaznamenávali zejména v restitučních věcech jistý sentiment po této exekutivní ochraně základních práv a svobod, již se ani po určitých legislativních snahách do našeho právního řádu nevrátila.

Jako advokátní kancelář, jejímž jedním z pilířů poskytované právní služby je obhajoba v trestních věcech, samozřejmě možnosti podávání podnětů ke stížnosti pro porušení zákona využíváme, i když ne tak často jako dovolání, nicméně tak s určitým procentem pozitivního výsledku činíme.

 

JUDr. Václav Vlk, advokát, člen Odvolací kárné komise ČAK:

V novém trestním řádu by stížnost pro porušení zákona měla být zachována. Jedná se o mimořádný prostředek, který je, jak je správná námitka, nesystémový a velmi široký, a to je podle mého názoru jeho výhoda.
K rychlosti každého řízení přispívá, že mimořádné opravné prostředky jsou definovány úzce, což ovšem přináší logický závěr, že nemohou dopadnout na všechny případy právních pochybení nalézacích soudů. Samotné určování významnosti těchto pochybení – třeba v otázce nákladů poškozeného, částečně nejednotné judikatury, tápání právních institutů z jiného oboru práva, které mají dopad, kupříkladu na kvalifikaci trestného činu apod. je přesně ten prvek, pro který by stížnost pro porušení zákona měla být zachována. 

Ano, snažil jsem se využít tohoto mimořádného opravného prostředku, i když relativně málo. Byl jsem úspěšný. Vzpomínám třeba na otázku výkladu pozbytí řidičského oprávnění a časového běhu této skutečnosti ve vztahu k řízení motorového vozidla „bez/s řidičským oprávněním“.

 

Mgr. Lukáš Smutný, advokát, člen Sekce ČAK pro právo trestní:

Domnívám se, že by měl být předmětný institut i nadále zakotven v trestním řádu, neboť v mnoha případech jej bylo využito i v mediálně známých kauzách s pozitivním výsledkem.

Ano, snažili.

 

Redakce AD, ČTK
Foto: canva.com