Ústavní soud zveřejnil dne 23. srpna 2022 svůj nález sp. zn. II. ÚS 395/22, podle kterého platí, že obecné soudy by při rozhodování o styku dětí s prarodiči, respektive dalšími osobami měly postupovat ve smyslu § 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Toto ustanovení, resp. podmínky zde uvedené, je podle ÚS třeba vyložit široce, s ohledem na konkrétní okolnosti případu tak, aby byl vždy hájen nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Při posuzování splnění podmínky existence citového vztahu, který není jen přechodný, je nutno přihlédnout k věku dítěte, a s tím související reálné možnosti dítěte takový citový vztah k prarodičům mít.

Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy domáhali úpravy styku se svou vnučkou, jejíž matka – jejich dcera, zemřela v červnu roku 2020, tedy tři měsíce po jejím narození. Otec vnučky se stykem nesouhlasil.

Okresní soud v Karviné nejprve v červenci 2021 rozhodl tak, že stěžovatelé jsou oprávněni se s nezletilou stýkat v každém kalendářním týdnu v úterý od 16 do 17 hodin v Centru pro rodinu za přítomnosti otce či jím zmocněné osoby a za účasti pracovníka centra. Soud dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilé, aby byl její styk s prarodiči upraven, a to i přes vzájemně narušené vztahy mezi otcem a stěžovateli. Ačkoliv kvůli těmto narušeným vztahům a odmítavému postoji otce nemohlo dojít k utváření citového vztahu mezi vnučkou a prarodiči, jak to vyžaduje § 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je třeba podle soudu ustanovení vykládat s ohledem na nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.

Proti tomuto rozhodnutí se však otec nezletilé odvolal a Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek okresního soudu tak, že návrh stěžovatelů na úpravu styku s vnučkou zamítl. Odvolací soud považoval za klíčové, že občanský zákoník stanovuje kumulativně dvě podmínky, za kterých je možné styk s jinými osobami, než jsou rodiče, umožnit, a to existenci citového vztahu, který není jen přechodný, a skutečnost, že nedostatek styku s těmito osobami by pro dítě znamenal újmu. Krajský soud shledal, že tyto podmínky v projednávaném případě splněny nebyly. Otec nezletilé je podle soudu jediným nositelem rodičovské odpovědnosti a pouze jemu svědčí právo na určení rozsahu styku nezletilé s dalším příbuzenstvem.

Stěžovatelé se poté obrátili na Ústavní soud, neboť výklad ustanovení § 927 občanského zákoníku, provedený krajským soudem, považují za absurdní. Ve svém důsledku by totiž vedl k zakotvení pravidla, podle kterého u dětí, kterým v útlém věku zemře jeden rodič, záleželo vždy výhradně na vůli druhého rodiče, zda se bude moci dítě stýkat s rodinou zemřelého rodiče, neboť dítě v tomto věku nikdy nebude mít dostatečně vyvinutý citový vztah se širší rodinou.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud se k otázce styku nezletilého dítěte s prarodiči, tedy k ústřední otázce nyní projednávané ústavní stížnosti, vyjádřil již v nálezu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 1081/20 (text nálezu a tisková zpráva jsou dostupné ZDE). V tomto nálezu vyslovil základní ústavněprávní východiska, podle kterých by měly obecné soudy postupovat při rozhodování o styku dětí s prarodiči, respektive dalšími osobami ve smyslu § 927 občanského zákoníku. Toto ustanovení, respektive podmínky zde uvedené, je podle něj třeba vyložit široce, s ohledem na konkrétní okolnosti případu tak, aby byl vždy hájen nejlepší zájem dítěte. Při posuzování splnění podmínky existence citového vztahu, který není jen přechodný, je nutno přihlédnout k věku dítěte, a s tím související reálné možnosti dítěte takový citový vztah k prarodičům mít. Při pouhém jazykovém výkladu dotčeného ustanovení v případě rozhodování o styku dítěte velmi nízkého věku totiž hrozí, že bude účel ustanovení zcela vyprázdněn, jelikož podmínka citového vztahu nebude moci být v žádném případě dostatečně splněna. Krajský soud v Ostravě tedy v projednávané věci podle Ústavního soudu nesprávně vyložil § 927 občanského zákoníku a rovněž špatně vyhodnotil nejlepší zájem dítěte.

Pro rozhodování Ústavního soudu bylo v tomto případě zásadní, že podstatou sporu mezi stěžovateli a otcem nezletilé byla otázka samotného styku s nezletilou, nikoliv určení rozsahu takového styku. Jinými slovy, jednalo se o určení, zda bude stěžovatelům vůbec přiznáno právo se s nezletilou vídat. Je tak důležité vyzdvihnout, že Ústavní soud v tomto případě nezasahuje do rozhodnutí, v jakém rozsahu má styk mezi nezletilou a stěžovateli probíhat, neboť taková role primárně náleží obecným soudům a Ústavní soud je v těchto otázkách zdrženlivý. Ústavní soud však v nyní projednávané věci shledal nezbytný kasační zásah do napadeného rozhodnutí, neboť stěžovatelům nebylo právo styku s vnučkou přiznáno vůbec.

Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj JUDr. David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, neboť jím bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelů na soudní ochranu a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Ostravě, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu, vysloveným v tomto nálezu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 395/22 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com