Autem do zaměstnání a na pracovní cesty: Jak s úrazy?

Cesty do zaměstnání autem mohou být v současné době znepokojující nejen s ohledem na růst cen pohonných hmot, ale i z důvodů naznačených v titulku tohoto článku. Souvislosti s úrazy a škodou platily nejen v minulosti, ale budeme se s nimi stále setkávat – například když cestou nabouráte nebo vám auto zaparkované před firmou vykradou. A co když se vám něco stane s firemním autem na pracovní cestě? V celé řadě případů se totiž jedná o pracovní úrazy a potom platí výhodnější právní úprava.

 

Poškozené auto na hlídaném nebo nehlídaném parkovišti

Velmi časté problémy nastávají, když zaměstnanec zaparkoval vozidlo na nehlídaném parkovišti v areálu firmy. Odpovídá zaměstnavatel za případnou škodu na zaparkovaném vozidle?

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do zaměstnání a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém (§ 267 zákoníku práce, dále „zák. práce“). I když je automobil nejrozšířenějším dopravním prostředkem a lidé s ním dojíždějí do zaměstnání, není z legislativního pohledu považován za věc, která se „obvykle nosí do zaměstnání“. Za osobní automobil, který zaměstnanec umístil v objektu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti, tak zaměstnavatel odpovídá pouze do částky 10 000 Kč, ledaže škodu na tomto automobilu způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele (§ 268 odst. 2 zák. práce). Tento závěr se týká nejen osobních automobilů, ale i kol, mopedů apod. Tak určil Nejvyšší soud ČR  v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2345/2015, ze dne 23. 1. 2017.

Zaměstnavatel by měl povinnost hradit celou škodu na vozidle, pokud by ho převzal do zvláštní úschovy. Tím se myslí hlídané parkoviště zřízené zaměstnavatelem pro tento účel. Zvláštní úschovou není parkoviště v areálu zaměstnavatele v dohledu vrátného nebo hlídače. Pokud by však nadřízený zaměstnanec uložil vrátnému hlídat přesně určená auta, případně všechna zaparkovaná vozidla, jednalo by se o převzetí do zvláštní úschovy. Plnou výši škody by hradil zaměstnavatel i v případě, že by ji způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele.

 

Bez souhlasu zaměstnavatele

V advokátní praxi se často řeší případy, kdy zaměstnanec použil k pracovní cestě vlastní auto, ale zaměstnavatel mu k tomu nedal souhlas. Došlo k dopravní nehodě a ke škodě na vozidle. Nehodu zavinil zaměstnanec.

Zák. práce v ustanovení § 265 odst. 3 (obecná povinnost zaměstnavatele za náhradu škody) výslovně uvádí, že zaměstnavatel nehradí škodu na dopravním prostředku, který použil zaměstnanec při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu.

Vždy tedy jde o pracovní cesty. Určil-li zaměstnavatel k této cestě např. hromadný dopravní prostředek a zaměstnanec použil – byť z vážných důvodů – své vozidlo a došlo k nehodě, zaměstnavatel žádnou odpovědnost nemá. Uplatní se uvedené ustanovení zák. práce. Pokud by nehodu zavinil někdo jiný, např. protijedoucí řidič, může poškozený svůj nárok uplatňovat na něm. Nevyslovil-li zaměstnavatel souhlas s použitím vozidla k pracovní cestě, nemůže zaměstnanec uplatňovat nárok na náhradu věcné škody (škody na vozidle), neboť toto uplatnění zaměstnavatel předem vyloučil. Může však uplatňovat nárok na náhradu škody na zdraví, ke které došlo v důsledku pracovního úrazu. Zaměstnavatel musí mít pro tyto případy pojištění podle vyhlášky č.125/1993 Sb. (tzv. zákonné pojištění zaměstnavatele).

 

Odmítnutí použití vozidla

Svůj souhlas či nesouhlas s použitím vozidla k pracovní cestě může např. zaměstnavatel spojovat s existencí havarijní pojistky vozidla, s nezkušeností řidiče, bezpečností provozu, povětrnostními podmínkami, technickým stavem vozidla apod. Důvod nesouhlasu s použitím vozidla nemusí však zaměstnanci sdělovat, jednoduše mu odmítne podepsat „cesťák na auto“.

 

Infarkt za volantem

Při služební cestě z Prahy do Brna řidič osobního auta prodělal infarkt myokardu. Jedná se o pracovní úraz?

To je jeden z mnoha případů vážného onemocnění (v právní mluvě úrazu) řidiče. I když se nejedná o řidiče z povolání, je nutno takový úraz při splnění zákonných podmínek posuzovat jako pracovní.

Podle soudní judikatury musí infarkt myokardu být důsledkem náhlého vypětí sil, velké námahy a nezvyklého úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenní vykonávané práce (např. práce v přesčasech).

Bezprostřední příčinou vyvolávající infarkt myokardu je psychické trauma (jednorázové zatížení při plnění zvlášť obtížných úkolů) nebo fyzické trauma (neobvyklé běžnému zatížení neodpovídající jednorázové vypětí sil). Konečné slovo při posuzování příčin úrazu má vždy lékař-znalec, který musí určit souvislost mezi nadměrným zatížením a infarktem.

Je-li infarkt lékařem potvrzen jako pracovní úraz, má zaměstnanec nárok na náhradu škody od zaměstnavatele. Jedná se např. o bolestné, náhradu mzdy spočívající v rozdílu mezi průměrným výdělkem a nemocenskými dávkami, případně náhradu ztížení společenského uplatnění (vyčíslení újmy v životě rodinném, sportovním, kulturním apod.) a úhradu rozdílu mezi výdělkem na dřívějším a novém pracovišti, pokud byl zaměstnanec převeden na jinou práci.

 

Úraz v garáži

Jede-li zaměstnanec na pracovní cestu vlastním vozidlem, začíná mu pracovní cesta okamžikem, kdy nasedl do tohoto dopravního prostředku. Má –li vlastní auto v garáži, cesta do ní není pracovní cestou, ale cestou do zaměstnání. Před vyjetím musí však řidič – v našem případě zaměstnanec, jedoucí na pracovní cestu – vykonat některé nezbytné a nutné úkony. Jde např. o zkontrolování stavu oleje, brzdové kapaliny, světel, ostřikovače, pneumatik apod.) Utrpěl-li b úraz při této činnosti, jde o úraz pracovní.

Tato skutečnost vychází z § 274 ZP, podle něhož v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení.

 

Pracovní námaha řidiče

Někdy je nutné při posuzování úrazu řidiče hodnotit i řadu dalších okolností.

Příklad

Řidič nákladního vozidla nakládal břemeno větší váhy a přitom si způsobil kýlu. Zaměstnavatel nechtěl uznat úraz jako pracovní, neboť zaměstnanec měl k tomu určitou predispozici.

Za pracovní úraz může být uznána kýla vzniklá v důsledku neobratného pohybu, při zdvihání nebo zachycení padajících předmětů o větší váze nebo při skoku či vzepření. Došlo-li při zvedání těžkého břemene nebo při namáhavé práci ke kýle, jedná se o pracovní úraz. Stejně se posuzuje i uskřípnuta již existující kýla, neboť predispozice zaměstnance podle soudní judikatury nerozhoduje.

Ke kýle může dojít i v důsledku přímého a značného úderu na břišní stěnu, např. tupým předmětem, kopnutím, nárazem břicha na volant (např. dopravní nehodou.) Lékař v součinnosti s jinými důkazními prostředky musí prokázat a potvrdit mechanismus úrazu a souvislosti dané kýly s úrazem.

V uvedeném případě se jednalo o pracovní úraz. Nejvyšší soud rozhodl, že predispozice zaměstnance není rozhodující.

 

Jízda v autě není přesčas

Dobu, po kterou zaměstnanec na pracovní cestě neplní pracovní úkoly (nekoná práci) a nejde tedy o pracovní výkon, ale která spadá do jeho stanovené pracovní doby, je překážkou v práci na straně zaměstnavatele (např. jízda dopravním prostředkem v průběhu pracovní doby, čekání mezi spoji, zajišťování ubytování, obstarávání jízdenek apod.). Za takto zameškanou dobu náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Za úkony a čas strávený na pracovní cestě mimo stanovenou pracovní dobu, např. překonáváním vzdálenosti v dopravním prostředku (kupř. řízení vlastního vozu), čekáním na spoj apod., mzda ani její náhrada nenáleží. Jestliže by však šlo o výkon práce na pracovní cestě mimo stanovenou pracovní dobu nebo v jejím průběhu, náleží zaměstnanci mzda. Jestliže má tedy zaměstnanec např. pracovní dobu od 7 do 16 hodin a vyjede z místa výkonu práce nazpět ve 14 hodin, náleží mu za dobu od 14 do 16 hodin náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Za dobu po 16 hodině do místa příjezdu v bydlišti, mzda ani její náhrada nenáleží, neboť nešlo o výkon práce.

 

Autor JUDr. Ladislav Jouza, advokát, odborník na pracovní právo
Foto: canva.com

Go to TOP