Soudní dvůr Evropské unie zveřejnil dne 14. července 2022 rozsudek ve spojených věcech C-59/18 Itálie vs. Rada a C-182/18 Comune di Milano vs. Rada, ve spojených věcech C-106/19 Itálie vs. Rada a Parlament a C-232/19 Comune di Milano vs. Parlament a Rada a ve věci C-743/19 Parlament vs. Rada. Rozhodl tak spor mezi členskými státy a Evropským parlamentem a potvrdil, že sídlo nové pracovní agentury EU zůstane v Bratislavě. SD EU zamítl žalobu europoslanců, kterým vadilo, že členské země rozhodly o umístění Evropského orgánu pro pracovní záležitosti (ELA) bez jejich souhlasu. Podle SD EU rozhodnutí zástupců členských států o určení nového sídla ELA je aktem politické povahy bez závazných právních účinků, takže proti němu nelze podat žalobu na neplatnost. Podobně odůvodnil i zamítnutí žaloby Itálie, které se nelíbilo, že unijní vlády v roce 2017 schválily přestěhování Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) z Londýna do Amsterodamu.

 

Dne 20. listopadu 2017 rozhodli zástupci vlád členských států, že namísto Londýna bude novým sídlem Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) město Amsterodam.

V červnu 2019 také rozhodli, že nově zřizovaný Evropský orgán pro pracovní záležitosti (ELA) bude sídlit v Bratislavě.

Itálie a Comune di Milano napadly rozhodnutí zástupců vlád členských států o umístění sídla EMA do Amsterodamu (C-59/18 a C-182/18), jakož i nařízení 2018/1718¹, kterým bylo v návaznosti na toto rozhodnutí umístěno sídlo EMA do uvedeného města (C-106/19 a C-232/19). Evropský parlament zpochybňuje rozhodnutí zástupců členských států umístit sídlo ELA do Bratislavy (C-743/19).

Velký senát Soudního dvora aktuálními rozsudky žaloby ve věcech C-59/18, C-182/18 a C-743/19 odmítl a žaloby ve věcech C-106/19 a C-232/19 zamítl.

Soudní dvůr nejprve připomněl, že akty přijaté kolektivně zástupci vlád členských států nemohou podléhat přezkumu legality prováděnému unijním soudem podle článku 263 SFEU.

Je ovšem třeba ještě ověřit, že takový akt není ve skutečnosti rozhodnutím Rady coby unijního orgánu.

Za těchto okolností Soudní dvůr předně zkoumal, zda pravomoc k umístění sídla institucí a jiných subjektů Evropské unie přísluší zástupcům vlád členských států rozhodujícím vzájemnou dohodou, jak stanoví článek 341 SFEU, nebo unijnímu normotvůrci.

Soudní dvůr rozhodl, že článek 341 SFEU neupravuje umístění sídla instituce nebo jiného subjektu Unie, jako jsou EMA a ELA.

Pravomoc rozhodovat o umístění sídla EMA a ELA přísluší tedy unijnímu normotvůrci, který musí za tímto účelem jednat v souladu s postupy stanovenými věcně relevantními ustanoveními smluv.

Dále dospěl Soudní dvůr k závěru, že rozhodnutí přijatá zástupci vlád členských států v listopadu 2017 a v červnu 2019 k určení nového sídla EMA a sídla ELA nemohou být kvalifikována jako akty Rady. Tato rozhodnutí jsou naopak akty přijatými těmito zástupci vlád kolektivně a vzájemnou dohodou.

              

Dotčená rozhodnutí, která byla přijata členskými státy v oblasti, v níž smlouvy neupravují jejich jednání, tedy nemají v unijním právu žádné závazné právní účinky. Jsou to politická rozhodnutí členských států, proti kterým nelze podat žalobu na neplatnost podle článku 263 SFEU.

 

U žalob proti nařízení 2018/1718 Soudní dvůr zamítl všechny argumenty Comune di Milano a italské vlády vycházející z porušení výsad Parlamentu, jakož i jejich argumenty vycházející z protiprávnosti tohoto nařízení vyplývající z údajné procesní nesrovnalosti, v důsledku které zástupci členských států přijali dne 20. listopadu 2017 rozhodnutí, že novým sídlem EMA bude město Amsterodam.

K tomu Soudní dvůr uvedl, že toto rozhodnutí je aktem politické spolupráce bez jakékoli závaznosti, která by mohla omezit posuzovací pravomoc unijního normotvůrce. Nelze proto mít za to, že by Parlament tím, že se v daném případě považoval za vázaný dotčeným rozhodnutím, rezignoval na výkon svých legislativních pravomocí.

Soudní dvůr dodal, že kdyby Parlament nesouhlasil s politickým rozhodnutím členských států přemístit sídlo EMA do Amsterodamu, mohl se proti promítnutí tohoto rozhodnutí do unijního legislativního aktu ohradit.

Úplné znění rozsudků (C-59/18 a C-182/18, C-106/19 a C-232/19 a C-743/19) se zveřejňuje na internetové stránce curia.europa.eu v den vyhlášení.

 

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com, ela.europa.eu, ema.europa.eu

 

---

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1718 ze dne 14. listopadu 2018 o změně nařízení (ES) č. 726/2004, pokud jde o umístění sídla Evropské agentury pro léčivé přípravky (Úř. věst. 2018, L 291, str. 3).