Ústavní soud zveřejnil dne 4. července svůj nález sp. zn. I. ÚS 1785/21, podle kterého platí, že  neobsahuje-li zdravotnická dokumentace zákonem stanovené náležitosti (přičemž jde o otázku právní), v důsledku čehož žalobci hrozí neúspěch pro neunesení důkazního břemene k tvrzení vzniku újmy na zdraví, je důvodné, aby soud sáhl k ultima ratio prostředku a takzvaně obrátil důkazní břemeno (přenesl je bez formálního rozhodnutí na účastníka, na němž by za běžných okolností neleželo). Spravedlivým výsledkem řízení nemůže být zamítnutí žaloby za situace, kdy se žalobce v důkazní nouzi ocitl v důsledku porušení (byť sekundární) povinnosti poskytovatelem zdravotní péče, který ze svého pochybení nesmí fakticky těžit.

Stěžovatel navštívil v srpnu roku 2016 kožního lékaře s podezřelým kožním útvarem na čele a byl mu diagnostikován nezhoubný keratom. Jak se později ukázalo, šlo ve skutečnosti o nádorové onemocnění maligním melanomem, které si vyžádalo léčbu o to rozsáhlejší a invazivnější, oč nebylo diagnostikováno dříve. Podstatným žalobním bodem stěžovatele proto byla absence histopatologického vyšetření původně odstraněného útvaru, které mohlo vést k časnějšímu odhalení nemoci s následnou méně invazivní a pravděpodobně úspěšnější léčbou. Stěžovatel, který v řízení před obecnými soudy po kožním lékaři požadoval zaplacení částky 563 105,32 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy na zdraví, však se svou žalobou neuspěl.

Soudy dospěly k závěru, že stěžovatelem tvrzený postup vedlejšího účastníka non lege artis s ohledem na strohost lékařské zprávy nebude možné objasnit a současně že soudní znalkyně v postupu vedlejšího účastníka (z podkladů, které měla k dispozici) nedostatky neshledala, následkem čehož byla žaloba stěžovatele zamítnuta pro neunesení důkazního břemene. Důvod zamítnutí žaloby byl zohledněn pouze v rozhodování o nákladech řízení, když stěžovateli jako neúspěšnému účastníku řízení soud neuložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení, a to z toho důvodu, že k důkazní nouzi nemuselo dojít, pokud by lékař kožní útvar řádně popsal a lépe vedl zdravotnickou dokumentaci.

Stěžovatel se po neúspěšném vyčerpání všech opravných prostředků obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že obecné soudy pochybily v závěru, že důkazní nouze ohledně tvrzeného pochybení při poskytování zdravotní péče způsobená vedlejším účastníkem má tížit stěžovatele, který ji nemohl nijak ovlivnit, a rovněž zpochybnil znalecký posudek i jeho hodnocení.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Závěr soudů o tom, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno, je podle ÚS předčasný. Povinností obecných soudů bylo zvážit v zájmu zachování principu rovnosti účastníků možnost obrácení důkazního břemene (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018, viz https://bit.ly/3OMG7t0). Dosavadní neúspěch stěžovatele je totiž zapříčiněn důkazní nouzí způsobenou tím, že předmětná lékařská zpráva neobsahuje téměř žádné informace, ačkoliv mezi zákonem stanovené povinnosti lékaře při poskytování zdravotní péče patří i řádné vedení zdravotnické dokumentace. Soudní znalkyně shledala postup lékaře lege artis pouze v důsledku nedostatku informací, z nichž by mohla učinit závěr jiný.

První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj JUDr. Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudky Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod

Věc se nyní vrací k Okresnímu soudu v Nymburce. Na obecných soudech bude, aby doplnily dokazování ohledně specifikovaných nejasností znaleckého posudku, zvážily takzvané obrácení důkazního břemene a případně poskytly účastníkům potřebná procesní poučení. V řízení podle Ústavního soudu zůstaly nezodpovězeny otázky, jak by v předestřeném případě postupovala sama znalkyně, zda by stěžovatele za jím popsaných okolností vnímala jako rizikového pacienta či nikoli, zda a oč by případně průběh vyšetření stěžovatele a k němu zhotovovanou lékařskou zprávu doplnila. Podle výsledků doplněného dokazování následně – zůstane-li skutkový stav i nadále blíže neobjasněn – obecné soudy uváží, komu má jít jeho nedostatečné zjištění k tíži a toho účastníka vyzvou k doplnění případných dalších důkazních návrhů; v případě neunesení důkazního břemene pak bude účastník, jehož bude podle úvahy soudu tížit, odsouzen k neúspěchu v řízení.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1785/21 je dostupný  ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com