Soudní dvůr Evropské unie zveřejnil svůj rozsudek C-328/20 Komise v. Rakousko (indexace rodinných dávek), podle kterého platí, že úprava rodinných přídavků a různých daňových výhod, které Rakousko poskytuje pracovníkům v závislosti na státě bydliště jejich dětí je v rozporu s unijním právem. Tento mechanismus představuje neodůvodněnou nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti migrujících pracovníků.

Dne 1. ledna 2019 zavedlo Rakousko mechanismus úpravy paušální částky rodinných přídavků a různých daňových výhod, které poskytuje pracovníkům, jejichž děti mají trvalé bydliště v jiném členském státě. Mezi tyto daňové výhody patří sleva na dani na vyživované dítě, rodinný bonus „plus“ a slevy na dani pro jednopříjmové domácnosti, pro rodiče samoživitele a u výživného. Úprava může být provedena směrem nahoru nebo dolů v závislosti na obecné cenové hladině dotyčného členského státu.

Jelikož Evropská komise měla za to, že tento mechanismus úpravy a rozdílné zacházení, které z něj plyne především pro migrující pracovníky v porovnání s rakouskými státními příslušníky, jsou v rozporu s unijním právem, podala proti Rakousku k Soudnímu dvoru žalobu pro nesplnění povinnosti. V této věci byla Komise podporována Českou republikou (podle dřívějších odhadů Ministerstva zahraničí se rakouská praxe předloni týkala zhruba 10 000 českých dětí – pozn. red.), Chorvatskem, Polskem, Rumunskem, Slovinskem, Slovenskem a Kontrolním úřadem ESVO, zatímco Dánsko a Norsko vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci na podporu Rakouska.

Svým dnešním rozsudkem Soudní dvůr nejprve konstatuje, že dotčené rodinné přídavky a sleva na dani na vyživované dítě představují rodinné dávky spadající do působnosti nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, které nelze jakkoliv snížit nebo změnit z důvodu, že příjemce nebo jeho rodinní příslušníci bydlí v jiném členském státě, než který je poskytuje.

Nařízení tak vyžaduje striktní ekvivalenci výše rodinných dávek poskytovaných členským státem pracovníkům, jejichž rodinní příslušníci mají bydliště v tomto členském státě, a dávek poskytovaných pracovníkům, jejichž rodinní příslušníci bydlí v jiném členském státě. V tomto ohledu Soudní dvůr zdůrazňuje, že při nezohledňování rozdílů v cenových hladinách uvnitř členského státu poskytujícího dávky rozdíly kupní síly v jednotlivých členských státech neodůvodňují, aby členský stát mohl druhé z těchto kategorií osob vyplácet dávky v jiné výši než osobám první kategorie.

Soudní dvůr uvádí, že za těchto podmínek sporné rakouské právní předpisy tím, že rodinné dávky upravují v závislosti na státě bydliště dětí příjemce, porušují nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

Pokud jde dále o rodinné přídavky a všechny daňové výhody uvedené v žalobě Komise, Soudní dvůr připomíná, že unijní právo zakazuje jakoukoli diskriminaci v oblasti sociálního zabezpečení na základě státní příslušnosti migrujících pracovníků. Sporný mechanismus úpravy se přitom tím, že se použije pouze v případě bydliště dítěte mimo rakouské území, dotýká především migrujících pracovníků, jelikož právě u jejich dětí je pravděpodobnější, že budou mít bydliště v jiném členském státě.

Navíc vzhledem k tomu, že valná většina migrujících pracovníků dotčených tímto mechanismem pochází z členských států, kde jsou životní náklady nižší než v Rakousku, pobírají tito pracovníci rodinné dávky, jakož i sociální a daňové výhody v nižší výši, než jaká je poskytovaná rakouským pracovníkům.

Tento mechanismus úpravy tak představuje nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti, která není v žádném případě odůvodněná. V tomto ohledu Soudní dvůr zdůrazňuje, že migrující pracovník přispívá k určení a financování příspěvků, z nichž jsou poskytovány dotčené rodinné přídavky a daňové výhody, stejnou měrou jako pracovník tuzemský, aniž by přitom bylo zohledněno místo bydliště jejich dětí. Z toho podle Soudního dvora plyne, že sporné rakouské právní předpisy představují rovněž porušení nařízení o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie.

Za těchto okolností Soudní dvůr Komisí podané žalobě pro nesplnění povinnosti v plném rozsahu vyhovuje.

Úplné znění rozsudku se zveřejňuje na internetové stránce curia.europa.eu v den vyhlášení.

Zdroj: SD EU
Foto: canva.com