Před pěti lety odešel „advokátní Václav Havel“, doktor Karel Čermák

V neděli 19. června 2022 si připomínáme pět let od odchodu výjimečné osobnosti české advokacie, advokátního „Václava Havla“ – pana doktora Karla Čermáka (*13. 9. 1934 19. 6. 2017), prvního polistopadového předsedy České advokátní komory a hlavního autora stále platného Etického kodexu.

 

Při vzpomínce na něj, na jeho obrovský rozhled, inteligenci, mravní integritu i pověstný smysl pro ironii a sarkasmus, se kromě lítosti, že už tady člověk jeho formátu není, okamžitě nutně vkrádá i zvědavá otázka: Co by tento vzdělaný glosátor právního, společenského i politického života (a dlouholetý autor vynikajících úvodníků a sloupků pro Bulletin advokacie) říkal tomu všemu, co se od doby, kdy nás opustil, stalo?

Co by napsal k odchodu Velké Británie z Evropské unie?

Jak by hodnotil bezprecedentní omezování občanských práv a svobod u nás i ve světě během pandemie covidu-19? Jak by komentoval mimořádná proticovidová opatření Ministerstva zdravotnictví, rušená následně jak na běžícím pásu Nejvyšším správním soudem, či spory o povinné očkování?

Kolik ironických slov by asi věnoval příběhu prezidenta, pomáhajícího ze všech sil svému oblíbenému hajnému?

A čím by si tento milovník fernetu a ginu asi připil na zrušení třiadvacet let trvající mimořádné protipovodňové daně, která snižovala odměny ustanoveným či určeným obhájcům a právním zástupcům i v době, kdy Českou republiku už dávno netrápily povodně, ale sucho?

To všechno se už bohužel nedozvíme.

Asi nejvíc by mě ale zajímalo, co by tento moudrý a zkušený muž říkal jako pamětník sovětských vojáků-osvoboditelů i sovětských okupantů ze srpna 1968 na evropské „11. září“ –ruskou agresi na Ukrajině.

Jistě by to viděl z pohledu, který by nikoho jiného nenapadl.

A v situaci, kdy většina z nás v budoucnosti nevidí žádné radostné perspektivy, bychom možná od něho mohli číst podobná nadějná i nečekaná slova, jako před více než dvaceti lety, kdy reagoval na události „amerického 11. září“. Závěrem svého úvodníku pro Bulletin advokacie, datovaného 24. 9. 2001, který se jmenoval Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej a vyšel v BA č. 11-12/2001, str. 5-10, tenkrát napsal:

Nevím, bude-li se vám závěr zdát optimistický, řeknu-li, že svět po 11. září 2001 bude úplně stejný, jako před tím, a to na rozdíl od oblíbeného tvrzení, že už nikdy nebude takový. Ba ano, svět i člověk nebude ani horší, ani lepší a zůstane zase stejný, jako po bitvě u Thermopyl, po masakru v Teutonském lese, po pádu Říma, po noci bartolomějské, francouzské revoluci, po Leninovi, holocaustu i gulazích. Jen zase další krvavá peripetie. Střet civilizací? Proč? Oč? Vážně: má naše civilizace nějaké symboly? A jestli ano, není to spíš Akropol, Koloseum, chrám sv. Petra, a tak? Nemáme si dělat starosti spíš se svou vlastní civilizací? Nesešel bin Ládin z cesty pravé? Smíme jeho jednání a vůbec něco pojmenovat zlem a něco dobrem? Nebo si o tom opravdu rozhodujeme každý sám podle míry slasti, kterou nám naše chování přináší? Lze dobro odměňovat a zlo trestat? Tak tohle jsou ty vážné civilizační otázky, a ne pindy o tom, že A preferuje párek v rohlíku a B hamburgera, takže je jim třeba umožnit svobodné rozhodnutí za účelem ochrany hospodářské soutěže a neviditelné ruky trhu, jak nás o tom už nesnesitelně trvale poučují ti exportovaní a zase reimportovaní profesoři všeho možného.

Takže odvahu. Bin Ládin a jemu podobní jsou výlupky zla, napadli naše i své civilizační hodnoty zvané vztahy k existujícímu životu (svému i jiných) a vztahy k majetku (jiných), ergo žádný střet civilizací a žádné fňukání nad symboly a svobodou, nýbrž

čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej,

jako tomu bylo na počátku, jest tomu teď a bude tomu až na věky věků. Amen.“

 

Amen, pane doktore.

 

PhDr. Ivana Cihlářová, redaktorka Bulletinu advokacie a Advokátního deníku
Foto: archiv Bulletinu advokacie

 

 

Go to TOP