Ústavní soud zveřejnil v pondělí 6. června 2022 nález sp. zn. III. ÚS 609/22, podle něhož platí, že v případě použití zajišťovacích nástrojů je povinností soudu posoudit, zda v trestním řízení zvolený procesní nástroj odpovídá situaci a zda není možné použít mírnější prostředek. Příkaz k zatčení, jako prostředek k zajištění účasti obviněného v trestním řízení, může být odůvodněn až tehdy, vyčerpaly-li orgány činné v trestním řízení všechny ostatní možnosti (předvolání, předvedení, ev. zadržení stíhané osoby), případně alespoň odůvodnily nemožnost jejich použití. Pokud soud vydá příkaz k zatčení bez toho, aby byly splněny podmínky pro jeho vydání, poruší tím právo obviněného zaručené čl. 8 odst. 2 a odst. 4 Listiny.

Na stěžovatele byla u Okresního soudu v Semilech podána obžaloba pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Z účasti na hlavním líčení se stěžovatel omluvil nejprve v lednu 2021 s odkazem na protipandemická opatření, hlavní líčení bylo následně z důvodu špatné epidemiologické situace odročeno na 14. 6. 2021. Z účasti na tomto termínu se stěžovatel omluvil ze zdravotních důvodů, přičemž doložil potvrzení o pracovní neschopnosti.

Okresní soud posoudil omluvu jako nedůvodnou, provedl hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného (stěžovatele) a shledal jej rozsudkem ze dne 14. 6. 2021 vinným ze spáchání trestného činu podvodu.

Stěžovatel proti tomuto rozsudku podal odvolání, přičemž předložil lékařskou zprávu, podle níž již od konce roku 2020 trpí novotvarem v levém jaterním laloku a dle které zdravotní stav stěžovatele neumožňuje jeho účast na jakémkoliv jednání.

Krajský soud v Hradci Králové následně tento rozsudek v celém rozsahu zrušil, neboť dospěl k závěru, že z lékařské zprávy, kterou stěžovatel předložil, jednoznačně vyplývá, že není schopen účasti na jakémkoli jednání a že daný stav trvá již od konce roku 2020 a trval tedy i v době konání hlavního líčení před okresním soudem. Krajský soud uvedl, že ve světle nových informací o zdravotním stavu, které stěžovatel doložil k žádosti o odročení veřejného zasedání u krajského soudu, mu nezbývá než konstatovat, že omluva obžalovaného k hlavnímu líčení ze dne 14. 6. 2021 opodstatněnou byla. Postupem okresního soudu, který jednal v nepřítomnosti obžalovaného, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky uvedené v § 202 odst. 2, 3 tr. řádu, tak dle krajského soudu bylo obžalovanému (stěžovateli) zabráněno se k věci vyjádřit a uplatňovat svá procesní práva. Krajský soud následně věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, přičemž uvedl, že pokud by stěžovatelův zdravotní stav dlouhodobě neumožňoval jeho účast na hlavním líčení, je na okresním soudu, aby posoudil, zda není na místě postup dle § 224 odst. 1 tr. řádu (přerušení trestního stíhání).

Okresní soud následně vydal příkaz k zatčení, ve kterém uvedl, že stěžovatel zneužívá svůj pobyt v Německu a předkládá zdravotní zprávy k tomu, aby mařil průběh hlavního líčení. Okresní soud dospěl k závěru, že informace o stěžovatelově účasti na úředních jednáních, jakož i informace o tom, že opakovaně cestuje do České republiky, kde se dopouští dalšího jednání, které by pravděpodobně mohlo být posouzeno opět jako trestný čin podvodu, rozhodně nesvědčí o tom, že by nebyl schopen účasti na soudním jednání, tento závěr opřel např. o skutečnost, že stěžovatel byl kontrolován jako řidič vozidla v Liberci. Jednání stěžovatele vyhodnotil jako skrývání se před trestním stíháním, naplňující vazební důvod dle § 67 písm. a) tr. řádu. Zároveň dospěl k závěru, že jsou dány důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu, neboť stěžovatel je důvodně podezřelý, že se v průběhu roku 2021 dopouštěl další podvodné trestné činnosti. Tento závěr (o existenci vazebního důvodu dle § 67 písm. c) tr. řádu) opřel o výpovědi svědků. Okresní soud uzavřel, že účast obžalovaného nelze zajistit pouhým jeho obesláním, neboť obžalovaný se zaštiťuje lékařskými potvrzeními, která ale podle názoru okresního soudu o neschopnosti stěžovatele dostavit se k soudnímu jednání nesvědčí, a dodal, že proto postupoval podle § 69 odst. 1 tr. řádu a vydal příkaz k zatčení.

Stěžovatel především namítá, že předmětný příkaz k zatčení postrádá nezbytné odůvodnění s tím, že právní důvody pro jeho vydání v něm nejsou rozvedeny vůbec žádným způsobem, přičemž odkazuje na nároky kladené Ústavním soudem na listiny, na jejichž základě lze omezit osobní svobodu jednotlivce. Je toho názoru, že se okresní soud nezabýval naplněním zákonných důvodů pro vydání příkazu k zatčení, a že nevyužil možných mírnějších postupů k tomu, jak zajistit účast stěžovatele u hlavního líčení. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho věci byla porušena zásada presumpce neviny, přičemž odkazuje na judikaturu ESLP, z níž plyne, že presumpce neviny bude porušena v případech, kdy ze soudního rozhodnutí nebo vyjádření veřejného činitele vyplývá, že osoba obviněná z trestného činu je vinna, přestože její vina nebyla zákonným způsobem prokázána.

Ústavní soud se zabýval obsahem napadeného příkazu k zatčení a otázkou, zda byly v projednávané věci splněny podmínky pro jeho vydání, přičemž dospěl k závěru, že splněny nebyly.

Jak konstatoval ÚS, okresní soud napadené rozhodnutí staví na úvaze, že stěžovatelovy předchozí omluvy z nařízených hlavních líčení představují skrývání se před trestním stíháním a na existenci důvodů pro uložení útěkové a předstižné vazby. Poté, co krajský soud jeho odsuzující rozsudek zrušil, okresní soud již stěžovatele nepředvolával, ale rovnou vydal příkaz k zatčení. V odůvodnění napadeného příkazu k zatčení však není uvedena téměř žádná argumentace, týkající se využití jiných procesních nástrojů, než je příkaz k zatčení. Okresní soud pouze konstatuje, že dle jeho názoru účast obžalovaného nelze zajistit pouhým jeho obesláním, neboť obžalovaný se zaštiťuje lékařskými potvrzeními, která ale podle názoru soudu o neschopnosti žalovaného dostavit se k soudnímu jednání nesvědčí.

Zároveň dle Ústavního soudu nebyla dodržena povinnost posouzení, zda v trestním řízení zvolený procesní nástroj odpovídá situaci a zda není možné použít mírnější prostředek.

Významné pro posouzení věci je dle ÚS právě to, že okresní soud stěžovatele po zrušení jeho rozsudku již nepředvolával. Předchozí předvolání přitom i s ohledem na skutečnost, že krajský soud uznal omluvu jako řádnou, nelze samo o sobě použít jako argument pro závěr, že se v projednávané věci stěžovatel bezdůvodně nedostavil k jednání. Ústavní soud tak s ohledem na okolnosti případu (okresní soud se v části řízení následující po zrušení rozsudku odvolacím soudem již stěžovatele nepokoušel předvolat, využít jiný procesní nástroj k zajištění jeho účasti na hlavním líčení či odůvodnit, proč jejich využití není možné či efektivní) dospěl k závěru, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro vydání příkazu k zatčení podle § 69 odst. 1 tr. řádu.

…

ÚS dále připomněl, že z kasačního rozhodnutí krajského soudu plyne, že okresní soud má v případě, že stěžovatel bude svou neúčast na jednání omlouvat ze zdravotních důvodů, zkoumat stěžovatelův zdravotní stav, aby mohl zvážit, zda je jeho další účast na jednání možná. Příkaz k zatčení však nemůže být použit za účelem zkoumání zdravotního stavu obviněného či vyhodnocení rizik, která by mu mohla účastí na jednání vzniknout, takový postup by představoval zneužití omezení základní svobody pro jiný účel, než pro jaký bylo toto omezení ustanoveno, což je postup rozporný s čl. 4 odst. 4 Listiny.

Jak konstatoval ÚS, okresní soud měl přihlédnout k tomu, že krajský soud na základě lékařské zprávy shledal, že stěžovatel předložil potvrzení o neschopnosti účastnit se soudního jednání, přičemž stěžovatelova omluva byla řádná (závěr krajského soudu). Pokud měl okresní soud za této situace za to, že zdravotní stav obžalovaného rozhodně nebude natolik závažný, aby zmařil jeho účast na jednání soudu, mohl se pokusit lékaře kontaktovat a míru závažnosti onemocnění stěžovatele z tohoto hlediska ověřit nebo mu přikázat, aby se podrobil zkoumání znalce za účelem zjištění jeho zdravotního stavu.

Ústavní soud zdůraznil, že o tom, zda je obžalovaný schopen účastnit se jednání, rozhoduje vždy soud, lékařská zpráva je pouze podkladem pro jeho rozhodování. Pokud obviněný přednese „hájitelné tvrzení“ o tom, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje účast na jednání, je povinností soudu takové tvrzení zkoumat.

Právní věty:

V případě použití zajišťovacích nástrojů je povinností soudu posoudit, zda v trestním řízení zvolený procesní nástroj odpovídá situaci a zda není možné použít mírnější prostředek. Příkaz k zatčení, jako prostředek k zajištění účasti obviněného v trestním řízení, může být odůvodněn až tehdy, vyčerpaly-li orgány činné v trestním řízení všechny ostatní možnosti (předvolání, předvedení, ev. zadržení stíhané osoby), případně alespoň odůvodnily nemožnost jejich použití. Pokud soud vydá příkaz k zatčení bez toho, aby byly splněny podmínky pro jeho vydání, poruší tím právo obviněného zaručené čl. 8 odst. 2 a odst. 4 Listiny.

Skutečnost, že obviněný předloží lékařskou zprávu, ve které je lékařem o obviněném konstatováno, že není schopen účasti na jednání, sama o sobě k závěru o jeho neschopnosti účastnit se soudního jednání nestačí, neboť tuto úvahu může provést toliko soud, a to na základě konkrétních okolností věci (povaha onemocnění, rizika spojená s účastí na jednání, náročnost jednání, předchozí chování obviněného).

Třetí senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc.) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil příkaz k zatčení Okresního soudu v Semilech, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na osobní svobodu zakotvené v čl. 8 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 609/22 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com