Tři májové glosy z notýsku PPPP – Postaršího Právního Pedagoga Petra

Pokud sledujete dění v Česku, možná vás zaujal nedávný návrh prezidenta republiky na nového ústavního soudce. Ve své jarní glose se mu věnuje i Postarší Právní Pedagog Petr, jinak pedagog a publicista Petr Kolman. V glose druhé pak – v satirické nadsázce – navrhuje uzákonění nouzového stavu jako běžného, v té poslední upozorňuje na rozhovor s profesorem Petrem Hajnem, legendou obchodního práva, zveřejněný na platformě YouTube.

 

PRVNÍ GLOSA aneb Nový ústavní soudce s příchutí diskriminace? 

Klasik říká – soudce dělíme na dobré, špatné a ty z Brna. Čímž se nechce samozřejmě říci, že by v Brně soudili nějací mimořádní podivíni, ale že zde mimo jiné sídlí Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud a Ústavní soud.

U brněnského „Soudu soudů“, tedy toho Ústavního, nyní chybí jeden soudce. Prezident republiky se rozhodl navrhnout zkušeného moravského advokáta pana doktora Petra Poledníka. Nicméně zmíněný kandidát před pár dny neprošel přes Senát Parlamentu ČR.

Jak je známo i neprávníkům, Senát má v této věci de facto právo veta a ani přímo volený prezident si v této záležitosti bez jeho souhlasu neumyje ni ruce.

Současně platí i obrácená rovnice, bez „hradního pána“ si Senát na „Ústavák“ také nikoho neprosadí. Proto můžeme očekávat, že patnáctá židle zůstane nějaký týden, či spíše měsíc neobsazena. Není to sice optimální, práce Ústavního soudu je pak zákonitě částečně zbrzděna, nicméně zažili jsme i doby, kdy veleslavný ÚS ČR (ještě za prezidenta Václava Klause) fungoval dokonce o jedenácti soudcích.

Osobně bych s Poledníkovým jmenováním neměl větší odborný problém, jde o opravdu zkušeného právníka, zabývajícího se během svého dlouhého profesního života řadou právních oborů, mj. opakovaně vykonával i zásadní funkci místopředsedy České advokátní komory (ČAK). Ergo kladívko, zkušených a dobrých advokátů není na Ústavním soudě nikdy dost. Avšak současně platí, že zmíněný advokát nijak výrazněji neční jako nenahraditelný odborný maják nad krajinou českého práva. To rozhodně nemyslím nijak urážlivě, spíše jako poklonu české právní obci, která za posledních 30 let vyprodukovala stovky kvalitních právníků a právniček, včetně zmíněného doktora Poledníka. Popravdě napsáno, dělat nějaké výkonnostní juristické žebříčky je nesmysl, právo není tenis.

Věk a pohlaví

Svou glosu ovšem píši ze zcela jiného důvodu. Neskutečně mne v probíhající veřejné diskusi zaskočilo perfidní brkání na strunku toho, že pan Petr Poledník je prý již starý! A současně mu někteří progresivní komentátoři perfidně vyčítali, že není žena. To je prostě v roce 2022 naprosté chucpe.

Jestliže někdo v dnešní době diskriminačně zohledňuje věk a pohlaví (nebo dokonce sexuální orientaci, rasu anebo národnost), tak se do značné míry vyřazuje z demokratické (nejen odborné) diskuse. Opravdu má být někdo ústavním soudcem jenom proto, že je to žena nebo že mu ještě nebylo padesát let?

Ano, pokud by nějaký pomýlený tragéd chtěl prosadit do zákona, že ústavním soudcem se může stát pouze muž, nebo žena, tak půjdu jako první na pomyslné mediální barikády, abych ho kritizoval!  Ale o to se tady přece nejednalo a nejedná.

Říkám přísným hlasem – pohlaví a věk prostě nesmí hrát při výběru ústavních soudců roli. Stejně tak jako nikdo rozumný nekritizuje vyšší věk dnešního předsedy ÚS ČR pana doktora Pavla Rychetského, totožně by neměl být kritizován ani u navržených kandidátů na uvolněná místa soudců.

Závěrem první glosy

Pakliže se již zamýšlíme nad otázkou věku. Dovolil bych si do veřejné diskuse dát i námět z druhé strany věkového spektra. Co takhle zahájit společenskou diskusi o tom, zda nezrušit věkovou hranici pro ústavní soudce? Respektive ji „zarovnat“ z dnešních čtyřiceti let na třicet let, jako je tomu u soudců obecných soudů? Nota bene i soudcem Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu můžete být od zmíněných třiceti let. Sečteno – věk by neměl být výraznějším omezujícím kritériem, a to ani „shora, ani zdola“.

 

DRUHÁ GLOSA aneb (Ne)nouzový stav

Možná si vzpomínáte na scénu z legendární české komedie Jáchyme, hoď ho do stroje, kde roztržitý psychiatr (hrál ho skvěle Václav Lohniský) říká nedočkavému příbuzenstvu: „Vás nepotěším, paní Dostálová – stále kvoká, stále kvoká, stále kvoká…“

Ústavní právník nebo politik by mohl spoluobčanům též dnes říci: „Nepotěším Vás, stále v nouzovém stavu, stále v nouzovém stavu, stále v nouzovém stavu…“ A to minimálně až do 31. května. Stav nouze je dle vlády nadále nutný zejména ke zvládání přílivu Ukrajinců utíkajících z vlasti.

Jak ví i studenti a studentky prvních ročníků právnických fakult, nouzový stav se má vyhlašovat (resp. prodlužovat) pouze a jen v mimořádných situacích, nikoliv jako na běžícím pásu, jak se to v ČR děje v posledních letech.

Jest hořkobolně symptomatické, jak se po loňských říjnových parlamentních volbách ukázkově prohodily úlohy. Z důvodu onemocnění covid-19 nouzový stav tehdy potvrzovala sněmovní většina okolo hnutí ANO.

A tehdejší opozice do tehdejšího premiéra kriticky bušila hlava nehlava, jak utahuje šrouby demokracie pod pláštíkem nouzového stavu.

Střih – nyní nouzový stav žádaly a schválily bývalé opoziční strany, a bývalé strany koaliční, dnes opoziční, se jim v tom snažily zabránit. Panta rhei. Rétorika byla zákonitě velice podobná. Opět se hlavně bránila lidská práva a svobody.

Převrácená normalita

Jako právník nabízím do budoucna smírné řešení. Co takhle uzákonit, vzhledem k běhu moderního světa celkem progresivně, že za základní výchozí běžný stav se bude pokládat rovnou ten „nouzový“. A výlučně při výjimečně kladné situaci by se odsouhlasil na dočasnou dobu stav „normální“ – tedy nenouzový stav.

Koneckonců podíváme-li se na mapu světa i do našich luhů a hájů, tak „dobře – nenouzovo“ již opravdu bylo.

Nalejme si proto čistého sójového latté a zrcadlově ty stavy prohoďme. Určitě by se to vyplatilo nejen z důvodu procesní ekonomie – dodávám v satirické nadsázce na závěr své druhé glosy.

 

GLOSA TŘETÍ – zajímavý rozhovor s profesorem Petrem Hajnem

Třetí glosa bude nejkratší, avšak píši ji zdaleka nejraději. Patrně žádnému advokátovi či advokátnímu koncipientovi netřeba představovat legendu obchodního práva pana profesora Petra Hajna. Ostatně dlouhá léta mimo jiné přispíval svými nezaměnitelnými (a hlavně poučnými) články i do Bulletinu advokacie (vydávaného Českou advokátní komorou), a mnohé dnešní advokáty a advokátky učil (anebo i zkoušel) na brněnské právnické fakultě. Ve stavovském „časopise“ je též vhodné připomenout, že Petr Hajn rovněž dlouhá léta úspěšně působil jako advokát.

In medias res: Asi máloco mne v poslední uspěchané době potěšilo tolik, jako rozhovor doc. Josefa Kotáska (aktuálně vedoucího Katedry obchodního práva PF MU) vedený právě se zmíněnou významnou postavou českého obchodního (dříve hospodářského) práva, panem profesorem Petrem Hajnem, jenž byl pro široké (nejen) právnické publikum zpřístupněn na platformě YouTube, kanál PF Masarykovy univerzity. Určitě by byla škoda, kdyby zapadl v nekonečném moři internetu.

Odkaz připojuji:  https://www.youtube.com/watch?v=lQN7w9TgcIM

 

Přeji hezký zážitek a pěkný májový čas.

 

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., autor působí jako právní pedagog a publicista
Foto: canva.com

 

 

 

 

Go to TOP